Jan Erazim Vocel: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
kat |
m Sjednocení; kosmetické úpravy |
||
Řádek 2:
| jméno= Jan Erazim Vocel
| obrázek=Jan Vilímek - Jan Erazim Vocel.jpg
|
| úřad = Poslanec [[Kroměřížský sněm|Říšského sněmu]]
| od = [[1848]]
Řádek 8:
|datum_narození = {{Datum narození|1803|8|23}}
| místo_narození = [[Kutná Hora]]<br />{{Vlajka a název|Habsburská monarchie}}
|datum_úmrtí
|místo_úmrtí
| strana = [[Národní strana (1848)|staročeši]]
| manžel/ka =
| děti
| alma_mater = [[Univerzita Karlova|Karlo-Ferdinandova univerzita]]<br />[[Vídeňská univerzita]]
|profese =
| podpis =
}}
'''Jan Křtitel Erazim Vocel''' ([[23. srpen|23. srpna]] [[1803]] [[Kutná Hora]] – [[16. září]] [[1871]] [[Praha]]) byl [[Česko|český]] romantický básník, dramatik, zakladatel české [[archeologie]] jako vědního odvětví, kulturní historik a národní buditel, během [[Revoluce 1848–1849 v Rakouském císařství|revolučního roku 1848]] poslanec [[Kroměřížský sněm|Říšského sněmu]].
Řádek 25:
Po absolvování obecné školy v Kutné Hoře jej katecheta doporučil ke studiu v [[Praha|Praze]] na [[Řád zbožných škol|piaristickém]] gymnáziu v Panské ulici. Dále jeden rok studoval filozofii na [[Univerzita Karlova|pražské univerzitě]] a odešel na práva na [[Vídeňská univerzita|Vídeňskou univerzitu]]. Tam se seznámil s [[František Palacký|Františkem Palackým]], který se stal jeho celoživotním přítelem, stejně jako malíř [[Josef Vojtěch Hellich]]. Jako chudý literát se musel živit vyučováním, zprvu učil češtinu hraběte Otakara Černína, dále dělal vychovatele ve šlechtických rodinách, nejprve u markýze Pallaviciniho, dále v rodině Leopolda [[Šternberkové|Šternberka]], knížete [[Salmové (Pustinná a porýnská hrabata)|Salm-Salma]] a od roku 1839 v rodině hraběte [[Harrachové|Harracha]]. To mu umožnilo hojně cestovat (Uhry, Benátky, Řím, Neapol, Solnohradsko, Holandsko, Belgie, Německo). Jeho zálibou bylo kreslení a malování památek a krajinomalba.
Po návratu do Prahy se stýkal s čelnými představitel vlastenecké společnosti, spřátelil se s [[Josef Jungmann|Josefem Jungmannem]] a dalšími obrozenci. Na pozvání Palackého a [[Jan Norbert z Neuberka|Jana Norberta Neuberka]] se stal roku 1843 prvním jednatelem [[Sbor archeologický|Sboru archeologického]] musea českého a zároveň po [[Pavel Josef Šafařík|Pavlu Josefu Šafaříkovi]] převzal redakci ''[[Časopis Národního muzea|Časopisu českého muzea]]''.
V roce 1848 vstoupil do řad pracovníků muzea jako kurátor, stal se setníkem gardy ''Svornost''. Během [[Revoluce 1848–1849 v Rakouském císařství|revolučního roku 1848]] se zapojil i do politického dění. Ve [[volby do rakouského Říšského sněmu 1848|volbách roku 1848]] byl zvolen na rakouský ústavodárný [[Kroměřížský sněm|Říšský sněm]]. Zastupoval volební obvod [[Polička]] v Čechách. Uvádí se jako literát.<ref>{{Citace elektronické monografie
Řádek 37:
| url = http://www.19stoleti.cz/fullarticle_clanky-29_Poslancove_na_snemu_risskem.htm
| jazyk = česky
| datum přístupu = 2014-09-19}}</ref> Na sněmu byl členem školského výboru. Po opětovném zavedení absolutismu zanechal politické i novinářské činnosti, přestal psát básně a malovat.<ref>Kapitoly z českého dějepisu umění/1, ed. Chadraba R a kol., Odeon, Praha, 1986</ref>
Historik [[Otto Urban]] řadí Vocela v této neoabsolutistické dekádě do skupiny konzervativních českých vlastenců, kteří pokračovali v rozvíjení národního svérázu, ovšem distancovali se od liberálního a demokratického odkazu roku 1848 a profilovali se důsledně loajálně k vládnímu zřízení.<ref>{{Citace monografie
| |||