Rudolf Beran: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m obr. |
m Sjednocení; kosmetické úpravy |
||
Řádek 1:
{{Infobox Politik
| čestný_titul =
| jméno= Rudolf Beran
|
| obrázek = R. Beran.JPG
| pořadí = 12.
Řádek 29:
|místo_úmrtí = [[Věznice Leopoldov|Leopoldov]]<br />{{Vlajka a název|Československo}}
| strana = [[Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu|agrární strana]]<br />[[Strana národní jednoty]]
| manžel/ka =
| děti =
| alma_mater =
| podpis =
}}
'''Rudolf Beran''' ([[28. prosinec|28. prosince]] [[1887]] [[Pracejovice]] <ref name="matrika">[http://digi.ceskearchivy.cz/cs/7435/120 Matriční záznam o narození a křtu]</ref> – [[28. únor]]a [[1954]] [[Věznice Leopoldov|Leopoldov]]) byl [[Češi|český]] agrární politik a [[Druhá republika|druhorepublikový]] česko-slovenský ministerský předseda.
Řádek 63:
V květnu roku 1941 byl zatčen [[Gestapo|gestapem]] a v červnu 1942 odsouzen v Berlíně k 10 rokům žaláře a pokutě 100 000 říšských marek (milion protektorátních korun).
V prosinci 1943 byl propuštěn do domácího vězení a konfinován v Pracejovicích, které 6. 5. 1945 osvobodili Američané.
14. května 1945 byl znovu zatčen tentokrát československými bezpečnostními orgány a obviněn z úkladů proti československému státu včetně kolaborace s německými okupanty. V dubnu 1947 byl odsouzen Národním soudem k 20 letům těžkého žaláře a propadnutí veškerého jmění. Zemřel ve vězení v [[Věznice Leopoldov|Leopoldově]].<ref name=":1" /><br>
Řádek 108:
Dne 18. 11. 1938 se z občanských stran a z části strany národně socialistické vytvořila [[Strana národní jednoty]], ke které se následně přidaly i krajní pravicové strany. Předsedou této strany byl zvolen sám Rudolf Beran.<ref name=":3" /> Beran byl pověřen, aby nabídl kandidaturu na prezidenta [[Emil Hácha|Háchovi]], ten zase chtěl, aby Beran sestavil novou
vládu, zejména z lidí, kteří již byli dříve politicky aktivní, s tím však Beran nesouhlasil, chtěl vládu, ve které by byli odborníci. Nakonec ale souhlasil a vládu sestavil, převzal do ní některé členy vlády [[Jan Syrový
Beranova vláda si byla velice dobře vědoma obtížné situace, ve které se československý stát po [[Mnichovská dohoda|Mnichově]] ocitl, věřil ale, že národ má dostatek sil, aby tyto problémy přetrpěl. V této době vyzýval obyvatelstvo ke spolupráci a k tomu, aby se psychicky nevzdávali. Pro něho samotného ale byla tato situace velice tíživá a přidělávala mu velké starosti.
Řádek 118:
v kontaktu také s odbojovou skupinou [[Obrana národa]].<ref>MACH, Vladimír. ''Rudolf Beran. ''[online]. [cit. 2015-01-25]. Dostupné z: <http://www.totalita.cz/vysvetlivky/o_beranr.php>.</ref>
Během války byl členem odboje Politické prostředí, kde byl jedním z místopředsedů, za tuto činnost byl v květnu 1941 zatčen a v roce 1942 souzen pro velezradu, hlavním svědkem proti němu stál [[Karl Hermann Frank
brzo po osvobození, 14. května 1945 byl Beran zatčen, spolu s ním byl zatčen i Josef Černý, také politik Republikánské strany a meziválečný ministr vnitra.<ref>DOSTÁL, Vladimír. 1998. ''Agrární strana. ''Brno: Atlantis. s. 244. ISBN: 80-7108-133-7.</ref> Beran nečekal, že po jedné diktatuře přijde diktatura druhá, a že ani tady jeho postoje nebudou uznávány
bez povšimnutí a bez následného trestu. Odsouzení těchto politiků mělo dokázat, že jsou zrádci národa a měl se tak ospravedlnit zánik jejich strany.
Beran byl ve vyšetřovací vazbě až do roku 1947, kdy byl vyhlášen rozsudek. Byl mu zkonfiskován majetek, který si však ani nestihl převzít po skončení války. Žaloba trvala dlouho zejména proto, že nebyly žádné důkazy, které by mohly být natolik věrohodné, aby jim někdo věnoval pozornost. Ve svém dopise z vězení popisuje, jak s ním bylo zacházeno, je však i nadále optimistický a doufá, že bude lépe. Obžalovaní byli souzeni zejména za činy z období částečné mobilizace (květen 1938) až po vyhlášení [[Protektorát Čechy a Morava|protektorátu]]. Obžalovací spis však obsahoval i informace z roku 1926, kdy se na vládě podílely i německé aktivistické strany, toto bylo bráno jako zjevné stranění Němcům (ačkoliv šlo o úspěšnou demokracii, která byla uznávána i za hranicemi Československa. V obžalobě nechyběla zmínka o článku Henleina ve Venkově a Beranův proslov ohledně německé menšiny v roce 1938. Vyčtena mu
byla i schůzka s německým vyslancem Eisenlohrem. Beran byl obviněn, že chtěl ovládnout celou moc ve státě a z toho, že se opíral o fašistická hnutí a ze spolupráce s [[Adolf Hitler
Během hlavního přelíčení, které probíhalo od konce ledna do začátku dubna, pronesl Beran dlouhou obhajovací řeč, ve které se snažil vyvrátit všechny body obžaloby, jeho projev byl velmi přesvědčivý. Beran rozvrátil obžalobu a porotci byli velmi otřeseni, protože měli jasně nařízeno, že Beran má dostat ten nejvyšší možný trest.<ref name=":3" /> Rozsudek,
Řádek 141:
Věznice v Leopoldově, kde byl Beran uvězněn, patřila mezi nejhorší věznice svého typu. S vězni, často nevinnými, nebylo zacházeno nijak příjemně. Často se jim nedostávalo kvalitní
zdravotní péče a za práci nebyli skoro vůbec placeni.
V lednu roku 1954 onemocněl chřipkou a kvůli špatným podmínkám, které panovaly během jeho léčby i před ní na tuto nemoc 28. února 1954 podlehl. Beran nebyl pohřben
do hrobu, pouze za leopoldovskou věznicí, kde jen vystavili jména zesnulých. Spolu se začátkem normalizace byl však i tento „hrob“ srovnán se zemí.<ref name=":4" />
Podle mnohých názorů odborníků{{Kdo}} se Beranovi stala závažná křivda a měl by být soudně rehabilitován. Jsou i takové názory{{Kdo}}, že byl Beran vlastizrádce a kolaborant. Proto je otázka Beranova osudu velmi složitá a nejednoznačná.
Rudolfovi Beranovi a otázce jeho rehabilitace se pozorně věnuje ve své knize ''Rudolf Beran a jeho doba'' [[Jaroslav Rokoský]].
| |||