Petr Zenkl: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
{{Portály|Praha}} |
m Sjednocení; kosmetické úpravy |
||
Řádek 2:
| jméno= [[Doktor filozofie|PhDr.]] Petr Zenkl
| obrázek= Petr Zenkl - barva.jpg
|
| úřad = [[Seznam ministrů bez portfeje Československa|Ministr bez portfeje]]
| od = [[22. září]] [[1938]]
Řádek 30:
| do7 = [[1975]]
| nástupce7 = [[Vladimír Krajina]]
| datum_narození = [[13. červen|13. června]] [[1884]]
| místo_narození = [[Tábor]]<br />{{Vlajka a název|Rakousko-Uhersko}}
|datum_úmrtí = [[2. listopad|2.]] nebo [[3. listopad]]u [[1975]]<br />(ve věku {{Věk|1884|06|13|1975|11|03}} let)
|místo_úmrtí = [[Raleigh (Severní Karolína)|Raleigh]]<br />{{Vlajka a název|USA}}
| strana = [[Česká strana národně sociální|nár. soc.]]
| manžel/ka =
| děti =
| alma_mater = [[Univerzita Karlova]]
| podpis =
}}
'''Petr Zenkl''' ([[13. červen|13. června]] [[1884]] [[Tábor]]<ref name="matrika">[http://digi.ceskearchivy.cz/index_main.php?lang=cs&menu=3&id=7874&page=309 Matriční záznam o narození a křtu] (2. shora) jako '''Petr Antonín Zenkl'''; podle přípisů oddán na Smíchově 13. 11. 1909 a bez vyznání od 10. 2. 1921</ref> – [[2. listopad|2.]] nebo [[3. listopad]]u [[1975]], [[Raleigh (Severní Karolína)|Raleigh]], [[Severní Karolína]], [[Spojené státy americké|USA]]) byl [[Češi|český]] a [[Československo|československý]] politik, [[primátor]] města [[Praha|Prahy]] (duben [[1937]] – únor [[1939]] a 1945–1946), předseda [[Česká strana národně sociální|národně socialistické strany]] (1945–1948), místopředseda [[První vláda Klementa Gottwalda|čs. vlády]] (1946–1948), po únoru 1948 exilový politik a předseda [[Rada svobodného Československa|Rady svobodného Československa]] (1949–1974).
== Stručný životopis ==
Na začátku [[Druhá světová válka|druhé světové války]] 1. září [[1939]] v rámci [[akce Albrecht der Erste]] zatčen a uvězněn na [[Věznice Pankrác|Pankráci]], odkud byl transportován do [[Koncentrační tábor Dachau|Dachau]] a posléze (po 3 týdnech) do koncentračního tábora v [[Koncentrační tábor Buchenwald|Buchenwaldu]], kde byl osvobozen armádou generála [[George S. Patton|Pattona]] a s pomocí americké vojenské stanice mohl odletět přes [[Frankfurt nad Mohanem|Frankfurt]] a [[Paříž]] do [[Londýn]]a, kde se dozvěděl, že na jeho místo primátora byl v Praze dosazen komunista dr. [[Václav Vacek]]. Také se dozvěděl, že jej Revoluční výbor [[Česká strana národně sociální|Čs. strany národně socialistické]] (ČSNS) zvolil na svém tajném zasedání ([[25. duben|25. dubna]] 1945 v budově [[Melantrich]]u v Praze) předsedou ČSNS.
Primátorská funkce byla Zenklovi přiznána až v srpnu [[1945]] a vykonával ji do května [[1946]]), kdy proběhly volby. Po volbách 1946 se jako předseda druhé nejsilnější strany (první byla [[Komunistická strana Československa|KSČ]]) stal místopředsedou [[První vláda Klementa Gottwalda|první vlády Klementa Gottwalda]]. Předsedou národně socialistické strany byl znovu zvolen [[2. březen|2. března]] [[1947]] na XIV. sjezdu této strany, kterého se zúčastnily tři tisíce delegátů. V únoru 1948 podal společně s dalšími nekomunistickými ministry demisi, aby přiměl komunistického ministra vnitra [[Václav Nosek|Noska]] ke zrušení neústavních kroků, které Nosek v [[resort]]u prováděl.
Po komunistickém [[Únor 1948|únorovém puči]] byl pod nepřetržitým dozorem [[Státní bezpečnost|StB]], přesto se mu v srpnu [[1948]] podařilo i s manželkou uprchnout na [[Západ (geopolitika)|Západ]]. V následujících letech se stal hlavou československého politického [[exil]]u (v letech [[1949]]–[[1974]] byl předsedou exilové [[Rada svobodného Československa|Rady svobodného Československa]] se sídlem ve [[Washington, D.C.|Washingtonu, D. C.]] a také předsedou [[ČSNS v exilu|exilové ČSNS]]).
== Mládí ==
Řádek 54:
== Učitelské a osvětářské období ==
Po absolutoriu se Petr Zenkl věnoval učitelskému povolání. Odešel znovu do Prahy, kde vyučoval na [[Obchodní akademie|Obchodní akademii]] v Praze, pak v obchodním odboru pražského [[České vysoké učení technické v Praze|Vysokého učení technického]]. Pak se vrátil do rodného Tábora učit na [[Vysoká škola zemědělská|Vysoké škole zemědělské]], ale pak byl povolán do [[Karlín]]a na nově otevřenou Obchodní akademii. Jeho učitelské období je vymezeno roky 1907–[[1918]].
V roce [[1909]] přišel do [[Osvětový svaz|Osvětového svazu]], který v té době budoval místní osvětové organizace a [[lidová knihovna|lidové knihovny]]. O dva roky později byl Zenkl postaven do čela přednáškového odboru tohoto Osvětového svazu (předsedou tohoto odboru zůstal do r. [[1928]]), organizoval přednášky, inicioval akce na podporu dobré knihy a potlačování knižního braku. V roce [[1912]] byl zvolen do Výboru Osvětového svazu (tuto funkci zastával do roku [[1925]]). Tehdy dal podnět k vydávání vzdělávací četby, který vedl v roce [[1914]] k tomu, že [[Josef Richard Vilímek (1860)|Vilímkovo nakladatelství]] začalo vydávat pod Zenklovou redakcí svazky oblíbené levné vzdělávací četby edice ''Za vzděláváním'', jež zahrnovaly i četné přednášky Lidové školy Osvětového svazu. Zenkl redigoval tuto edici až k 112. svazku. Kromě toho se Zenkl účastnil na vydávání knih v nakladatelství [[Vesmír (nakladatelství)|Vesmír]], kde založil a redigoval zejména knižnice ''ABC'' a ''Základy''.
V březnu [[1914]] inicioval Petr Zenkl založení „Výboru pro oslavy Husovy“ a stal se jeho předsedou. Od záměru uspořádat oslavy k 500. výročí upálení [[Jan Hus|Jana Husa]] jej neodradilo ani vypuknutí [[První světová válka|I. světové války]] v červenci 1914. Svolal z Čech a Moravy vydělávací výbory k poradám o všenárodních Husových oslavách a dosáhl toho, že se oslavy uskutečnily a byly završeny velkolepou manifestací [[4. červenec|4. července]] [[1915]] v pražském [[Obecní dům|Obecním domě]].
Řádek 66:
== Předválečné komunální období ==
Nejpozději v roce [[1913]] se začal Petr Zenkl zajímat o komunální politiku v Karlíně, kde bydlil. Na místní radnici vládli představitelé [[Národní strana (1848)|Staročechů]], kteří byli pokrokoví a měli smysl pro sociální otázky, ale v té době čeští voliči už neměli staročeskou stranu v oblibě. Proto uvítali Zenklovu iniciativu založit nestranický „Klub občanů karlínských“ a s jeho programem kandidovat do karlínského zastupitelstva. Obecními volbami v roce 1913 stal se Zenkl členem karlínského zastupitelstva a zahájil tak svou dráhu komunálního politika, jejíž další etapou byla funkce starosty města [[Karlín]]a (od r. [[1919]]), kterou zastával až do vzniku [[Velká Praha|Velké Prahy]] (1. 1. [[1922]]), kdy bylo k Praze připojeno 37 obcí s půl miliónem obyvatel, takže Velká Praha měla celkem 800 000 obyvatel.
V roce [[1923]] byl pak Zenkl zvolen předsedou Ústředního sociálního sboru hlavního města Prahy. Dne 12. dubna [[1926]] schválilo Ústřední zastupitelstvo hl. m. Prahy návrh Petra Zenkla na vybudování Ústředních ústavů sociální péče v [[Krč]]i. Již při oslavách 10. výročí republiky ([[1928]]) byl tento komplex sociální péče (na území rozlohy 30 ha s 21 budovami zabírajícími 40 000 m<sup>2</sup> zastavěné plochy, s kapacitou pro 3000 osob), nazvaný [[Masarykovy domovy]], předán veřejnosti a 13. května [[1929]] přijaly tyto domovy první chovance.
Po 24 letech úspěšného působení na karlínské a pražské radnici byl Petr Zenkl, jako člen [[městská rada|městské rady]], povolán v roce [[1937]] na primátorský stolec, aby vystřídal svého úspěšného a oblíbeného předchůdce [[Karel Baxa|dr. Karla Baxu]]. Jeden z prvních jeho primátorských úkolů byl smutný – vést delegaci města Prahy v průvodu při pohřbu prezidenta [[Tomáš Garrigue Masaryk|T. G. Masaryka]] 21. září 1937. Ani další primátorování nebylo příliš radostné – o rok později přišla [[Mnichovská dohoda]] (září [[1938]]) a nakonec rozpuštění městského zastupitelstva [[Zemský úřad|Zemským úřadem]] 24. února [[1939]], čímž bylo Zenklovo primátorování na dlouhá léta přerušeno.
Řádek 74:
== Německá okupace a koncentrační tábor ==
Pro Petra Zenkla přišlo [[gestapo]] do bytu hned v první den [[Druhá světová válka|II. světové války]] – [[1. září]] [[1939]], ale nezastihlo jej doma. Našlo jej však v kanceláři [[Ústřední sociální pojišťovna|Ústřední sociální pojišťovny]], kde mu dva agenti gestapa řekli, aby se s nimi šel projít – například na [[Věznice Pankrác|Pankrác]] – s tím, že domů (ženě) telefonovat nemusí, neboť se mu dostane zvláštní ochrany. Na Pankráci byl pak Zenkl zařazen do transportu do [[Koncentrační tábor Dachau|Dachau]], společně se svými známými [[Ferdinand Peroutka|Peroutkou]], [[Zdeněk Chytil|Chytilem]], [[Lev Sychrava|Sychravou]] autorem pamětí ''Záznamy z Buchenwaldu'' (Praha, 1945) a dalšími. Po třech týdnech v Dachau byli přestěhováni do [[koncentrační tábor|koncentračního tábora]] [[Koncentrační tábor Buchenwald|Buchenwald]].
Vnitřní správu tábora v Buchenwaldu strhli na sebe komunističtí vězni, kteří byli proti Zenklovi zaujati pro jeho protikomunistické postoje z doby předválečné. Když se díky postupu [[Armáda Spojených států amerických|americké armády]] přiblížilo osvobození tábora, dostal velitel koncentráku strach, aby mezi vězni nevypuklo povstání, a proto se rozhodl popravit pro výstrahu několik desítek vybraných vězňů. Dne 5. dubna 1945 vyzvaly táborové ampliony 46 vězňů různých národností, aby se (neprodleně) dostavili do politické sekce tábora. Mezi předvolanými byl jako jediný Čech – Petr Zenkl. Vězňové nechtěli předvolané vydat, pokud se předvolaní sami postarají o svůj úkryt v táboře. Komunističtí táboroví funkcionáři ukryli své oblíbence v kuchyních, skladištích či v nemocnici, avšak Zenkla ukrýt odmítli – snad proto, že situaci pochopili jako možná poslední příležitost, jak se skalního demokrata Zenkla zbavit.{{Doplňte zdroj}} Zenkl však našel pomoc u vězňů označených zeleným trojúhelníkem – u zločinců mnohokrát trestaných za opravdu kriminální delikty. Znali Zenkla z tábora jako člověka, který byl pověřen táborovou samosprávou, aby kontroloval čistotu jejich těl s ohledem na odvrácení rizika tyfové epidemie, a protože se k nim choval laskavě, oplatili mu to poskytnutím azylu pod podlahou svého bloku. Další dny strávil Zenkl v tyfovém baráku, kam se bál každý vkročit, a pak střídavě v kanalizační rouře a ve psí boudě.{{Doplňte zdroj}}
Druhý den poté, kdy armáda generála Pattona osvobodila Buchenwald, varoval Zenkla rozhlasový americký komentátor [[Edward R. Murrow]], že je jeho život ještě nyní ohrožen, protože čeští komunisté by neradi viděli jeho návrat do Prahy. Zenkl proto chtěl využít nabídky francouzských spoluvězňů, kteří jej chtěli vzít s sebou do [[Štrasburk]]u, ale i tuto možnost komunisté přímým zásahem zmařili. Nakonec Zenkl unikl z obvodu tábora tajně a pracně se dostal k americkému vojenskému stanovišti, které pohotově zařídilo jeho odlet do Frankfurtu, odkud pokračoval do Paříže a do Londýna.
V Londýně (ještě před koncem války) prosazoval, aby československé zahraniční jednotky byly co nejrychleji nasazeny doma a pomohly tak ohrožené Praze. Rovněž žádal, aby americká armáda, rozložená na jihozápad od Plzně, spěchala do Prahy. V té době se také v Londýně dozvěděl, že v Praze byl 5. května 1945 dosazen na jím opuštěný primátorský stolec jeho předválečný odpůrce, komunista [[Václav Vacek]].
Řádek 84:
== V čele opozice proti totalitě ==
Již 25. dubna 1945 zvolil Revoluční výbor ČSNS na svém tajném zasedání Petra Zenkla předsedou Čs. národně socialistické strany, a to na návrh [[Fráňa Zemínová|Fráni Zemínové]].
Od srpna 1945 uvolnil [[Václav Vacek]] křeslo pražského primátora, aby na něj opět usedl Petr Zenkl – muž, který toto místo s příchodem německých okupantů v roce 1939 musel opustit. Praha byla v té době polepená portréty [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalina]], všude vlály rudé vlajky a prapory, v parcích byly vysázeny z květin pěticípé hvězdy, výhled v ulicích byl omezen mohutnými transparenty s komunistickými hesly. Rozhlas, divadla i biografy sloužily komunistické propagandě. Ulice a náměstí byly pojmenovány po komunistech. Sovětské a komunistické instituce dostaly od města k dispozici místnosti, byty i celé domy. Primátor Vacek věnoval například maršálovi [[Ivan Stěpanovič Koněv|Koněvovi]] vilu, která mu nejen nikdy (osobně) nepatřila, ale nepatřila dokonce ani městu Praze. Za dobu své vlády na pražské radnici usadili komunisté do všech městských úřadů výlučně jen komunisty, a to bez ohledu na kvalifikaci a schopnosti, aby si pro budoucnost zajistili, že úřednický aparát bude jejich „revoluční“ útoky na demokracii podporovat. Do května [[1946]] se Zenklovi jako primátorovi podařilo jakž takž nastolovat opět na radnici pořádek a čelit „revolučním“ křivdám. Pak proběhly parlamentní volby, kdy opustil funkci primátora, aby se stal prvním místopředsedou [[Seznam vlád Československa|československé vlády]]. 30. září [[1946]] se zastupitelstvo hl. m. Prahy se svým bývalým primátorem rozloučilo slavnostním zasedáním ve Smetanově síni [[Obecní dům|Obecního domu]], při kterém udělilo Petrovi Zenklovi diplom [[čestné občanství|čestného občanství]].
| |||