František Bernard Vaněk: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m sjednocení paramtrů infoboxu; kosmetické úpravy |
m aktualizace odkazu na František Bílek (sochař 1872–1941) - pouze měním odkaz, který dosud vedl na tohoto Bílka, neposuzuji, zda není náhodou zmiňován druhý sochař Fr. Bílek |
||
Řádek 123:
== Život a dílo ==
Vaněk je znám především jako autor prózy [[Na krásné samotě]] (1938), za kterou obdržel cenu [[Česká akademie věd a umění|České akademie věd a umění]]. V letech 1902 - 1942 redigoval homiletický časopis Kazatelna, do jehož okruhu přispěvatelů patřil například [[Jindřich Šimon Baar|J. Š. Baar]], [[Xaver Dvořák]] nebo Václav Bělohlávek. V roce 1922 založil Chrámové družstvo pro republiku Československou, které mělo za cíl pozvednout úroveň výzdoby církevních staveb a církevního umění obecně. Svou esejí Sochař mystik v časopise [[Nový život]] poukázal jako jeden z prvních na talent a umělecké kvality [[František Bílek (sochař 1872–1941)|Františka Bílka]]. Jeho neobyčejně pestrá regionální činnost zahrnovala péči o památky i veřejná prostranství, zakládání nejrůznějších organizací a podporu sportu.
V [[První světová válka|první]] i [[Druhá světová válka|druhé]] světové válce byl Vaněk vyšetřován a perzekvován za své vlastenecké postoje. V roce 1914 odmítl zvonit na počest rakousko-uherského dobytí [[Bělehrad]]u, 28. září 1918 sloužil v pelhřimovském chrámu sv. Bartoloměje svatováclavskou mši za samostatnost [[Československo|československého státu]]. Ve druhé světové válce otevřeně vystupoval proti [[nacismus|nacismu]] a za svá [[kázání]] byl v roce 1942 zatčen gestapem a deportován do [[koncentrační tábor Dachau|koncentračního tábora v Dachau]], kde 1. dubna 1943 zemřel.
| |||