Livonská válka: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m odkaz |
m standardizace; kosmetické úpravy |
||
Řádek 1:
{{Infobox - válka
|
| konflikt =
| obrázek = Siege of Narva 1558.jpg
| popisek = ilustrační obrázek
|
| trvání = [[1558]]–[[1583]]
| místo = [[Severní Evropa]]: [[Estonské vévodství]], [[Livonsko]], [[Ingrie]] a [[Ruské carství]]
Řádek 11:
| příčina =
| výsledek = [[Dánsko-Norsko]], polsko-litevská [[Republika obou národů|Rzeczpospolita]] a [[Švédsko]] jako vítězové
|
| strana1 = [[Soubor:Baltic coat of arms.svg|20px]] [[Terra Mariana]]<br />[[Soubor:Herb Rzeczypospolitej Obojga Narodow.svg|20px]] [[Republika obou národů|Polsko-litevsko]] (před rokem 1569 [[Polsko-litevská unie]])<br />[[Soubor:Flag of Denmark.svg|20px]] [[Dánsko-Norsko]]<br />[[Soubor:Sweden-Flag-1562.svg|22px|border]] [[Švédsko]]<br />[[Soubor:Herb Viyska Zaporozkogo (Alex K).svg|20px]] Záporožští kozáci<br />[[Soubor:Coat of arms of Transylvania.svg|20px]] [[Sedmihradské knížectví]] (po roce [[1577]])<ref>E. Liptai: Magyarország hadtörténete (1), Zrínyi Katonai Kiadó 1984. ISBN 963-326-320-4; 208. p.</ref>
| strana2 = [[Ruské carství]]<br />[[Království livonské]]
Řádek 23:
| poznámky =
}}
'''Livonská válka''' byla sérií navazujících válečných konfliktů, vedených v letech 1558 až 1583 o území [[Livonsko]]. Jejími účastníky byly na jedné straně moskevský stát za vlády Ivana IV. Hrozného, jehož cílem bylo získat přístup k Baltu, na straně druhé nejprve [[Livonský řád mečových bratří|
== Předpoklady vzniku konfliktu ==
Řádek 32:
A právě na Livonsko upřel v roce 1554 svůj zrak [[Ivan IV. Hrozný]], který si velmi dobře uvědomoval potřebu proniknout k Baltu (Moskevská Rus v této době nedisponovala žádnými přístavy v tomto moři, což výrazně ztěžovalo kontakt se západním světem). Vyřešiv problémy s [[Kazaň|Kazaní]] a [[Astrachaň|Astrachaní]] a uzavřev příměří se Švédy, mohl se plně soustředit na západní politiku. Vědom si slabosti svého soupeře, využil jako záminku pro vyvolání konfliktu starých smluv z roku 1502 o daních, které měli Livonci odvádět Rusům, a žádal zpětné splacení těchto daní v následujících třech letech a další ústupky strany Livonců týkající se obchodu a diplomacie. Dalším důvodem moskevského nátlaku vůči Livonsku mohlo být také uzavření pascalské smlouvy, kterou car vnímal jako porušení moskevsko-livonské dohody, že ani jeden ze států neuzavře spojenectví s Polskem, Litvou nebo Švédskem. Livonci naivně doufajíce v pomoc a podporu římsko-německého císaře Ivanovy požadavky ignorovali.
V důsledku nesplnění moskevských požadavků mohl car uskutečnit své plány. Na konci roku 1557 se na livonských hranicích shromáždila velká ruská armáda doplněná o jednotky tatarských vazalů, která v zimě následujícího roku vtrhla do Livonska a rabujíc a pleníc postoupila o více než dvě stě kilometrů. Podařilo se dobýt přes dvacet měst mezi nimi i [[Narva|Narvu]] a [[Dorpat]], postupem času se však situace začala obracet a rytířům se povedlo několik zdařilých protiútoků. Mírová jednání selhala, a tak boje trvaly až do roku 1559 kdy byl Ivan přinucen ke smíru novými komplikacemi s Tatary na jihu. První fáze bojů přinesla řádu nemilou zkušenost ukazující jak jeho slabost, tak marnost očekávání císařské pomoci.
Také Ivan z neúspěchů vyvodil důsledky. Porážky utržené v této fázi Livonské války stály na počátku šíleného honu na zrádce známého jako [[opričnina]].
Řádek 41:
Tyto události však nemohly Ivana Hrozného odradit v pokračování vojenských operací. A Rusům se zpočátku dařilo. V roce 1563 dobyli a vyplenili Polock, ale už následujícího roku utržili od Litevců porážky na Ule a Orši. Boje probíhaly také na severu, kde nepřítelem Moskovitů byli Švédové, kterým se podařilo vybojovat Reval (dnešní Tallin) a několik dalších významných měst. Vrcholem Ivanových nezdarů pak bylo přeběhnutí významného ruského bojara knížete Andreje Kurbského na stranu Litvy. Vznik lublinské polsko-litevské unie v roce 1569 nadobro stvrdil spojení těchto dvou států a zvýšil iniciativu Poláků v konfliktu.
Roku 1570 pak bylo v Moskvě ujednáno tříleté příměří, které však žádná ze stran nehodlala promarnit. Na jednáních ve Štětíně se již starému Zikmundu Augustovi podařilo dojednat spojenectví se Švédskem.
Ivan IV. pokračoval v bojích se Švédy, podařilo se mu zmocnit se několika pevností v Estonsku a navíc na svoji stranu získal bratra dánského krále Magnuse, kterého oženil se svou neteří, prohlásil za krále Livonska a vyslal obléhat švédský Reval.
=== Nový polský král ===
Řádek 47:
== Třetí fáze války ==
Volba Báthoryho, který byl jakožto sedmihradský kníže formálním vazalem tureckého sultána ještě přiostřila situaci. Ivan využil Báthoryho problémů se vzbouřeným Gdaňskem a v létě 1577 vtrhl do Livonska a bez větších nesnází se mu podařilo dobýt značnou část Kuronska a postoupit až k Wolmaru. Situace se však rychle obrátila, Švédové dobyli Narvu a také Štěpán Báthory přešel do protiútoku a v roce 1578 uštědřil Ivanovým vojskům u Kiesingu zlou porážku. Možná mírová jednání pak selhala na carových přemrštěných a nereálných požadavcích.
V této době se už štěstěna přiklonila zcela na stranu Báthoryho, konečně se mu podařilo pokořit vzpurný Gdaňsk a navíc se mu podařily v sejmu prosadit mimořádné daně, tolik potřebné pro další vedení války.
V červnu roku 1579 se nově zbudovaná polsko-litevská armáda dala na pochod směrem na Polock, který v polovině srpna oblehla a po tvrdých bojích dobyla. Tento Báthoryho úspěch brzy následovaly další – dobytí Sokola, postup polských jednotek až ke Smolensku, v následujícím roce potom padly do polských rukou Velike Luki, Nevel, Jezerižče a Zavoloče. Ruská vojska střídala porážka za porážkou. Navíc na stranu Poláků přešel oportunistický dánský princ Magnus.
V roce 1581 polské vítězné tažení pokračovalo dalšími úspěchy, dobyta byla Stará Russa, Chelm a další města, obležen byl Pskov, situace se pro ruského cara zdála být kritickou.
== Mírová jednání v Jamu Zapolském ==
Již o dva roky dříve Ivan, uvědomiv si kritickou situaci, vyslal své diplomaty k císařskému dvoru a svatopetrské stolici se žádostmi o zprostředkování míru. V roce 1581 skutečně z Říma vyrazil jezuitský diplomat Antonio Possevino, jehož hlavními úkoly bylo zajistit mír, získat Rusko pro protitureckou koalici a zjistit, zda by bylo možné získat ruského panovníka pro katolickou víru. Po navázání kontaktů a osobní schůzce, jak se Štěpánem Báthorym, tak s Ivanem IV. se Possevinovi podařilo přimět obě strany k jednáním. V prosinci 1581 se poslové obou stran setkali na jednáních ve vesnici Kiverová Horka poblíž nedávno vypáleného Jamu Zápolského.
Po dlouhých jednáních trvajících více než tři týdny, se nakonec podařilo uzavřít mír. Ivan se musel vzdát celého Livonska i se všemi pevnostmi a městy, polský král na oplátku vrátil carovi všechna města a území dobytá v Moskevském knížectví. Lze říci, že s výsledky míru nebyli spokojeni ani Moskovité, ani Poláci.
| |||