Bitva u Bibracte: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m standardizace; kosmetické úpravy |
|||
Řádek 1:
{{Infobox - válka
|
| konflikt = [[Galské války]]
| obrázek = Plan Bibracte-fr.svg
| popisek = Mapa oppida Bibracte
|
| trvání = červenec [[58 př. n. l.]]
| místo = Bibracte , Galie
Řádek 18:
|}}
'''Bitva u Bibracte''' byla první velkou bitvou [[galské války|galských válek]]. [[Julius Caesar|Caesar]] prokázal schopnost profesionální, technologicky i organizačně nadřazené římské armády porážet mnohdy i početnější, ale méně organizovaná vojska [[Galové|Galů]]. Bitva proběhla 25 km jižně od [[Bibracte]], největšího a nejbohatšího oppida kmene [[Haeduové|Haeduů]] a skončila naprostou porážkou Galů. Kmen Helvétiů, který před postupujícími Germány chtěl migrovat dál na západ Galie, byl poražen a jeho zbytky donuceny k návratu na nebezpečné území.
== Historické souvislosti ==
[[Soubor:Map Gallia Tribes Towns.png|thumb|left|Mapa galských kmenů v polovině 1. století př. n. l.]]
Galie byla v prvním století před naším letopočtem rozdělena na dvě části. Jih byl již 70 let okupován Římany, kteří na dobytém území zřídili provincii [[Gallia Narbonensis]] (dříve Galii zaalpskou).
Severní, svobodná část, byla obývána mnoha kmeny na různém stupni společenského vývoje a s různými formami vlády, které spolu navzdory jisté kulturní spřízněnosti vedly kruté války.
O masakrech se dozvídáme i z historických pramenů. Početný kmen [[Haeduové|Haeduů]] byl krátce před rokem 63 př. n. l. zmasakrován spojenými vojsky [[Sequanové|Sequanů]], [[Arvernové|Arvernů]] a [[Germáni|germánských]] [[Svébové|Svébů]], vedených náčelníkem [[Ariovistus|Ariovistem]].<ref>Brunaux, Jean-Louis, Les Gaulois. Paris, Les Belles Lettres, 2005, ISBN 2-251-41028-7</ref> [[Druid]] [[Diviciacus]] jen zázrakem vyvázl a vydal se hledat pomoc u římského senátu. I když [[Diviciacus]] zanechal velmi pozitivní dojem svou vzdělaností a diplomatickým uměním, pomoci se mu nedostalo.
V roce 60 př. n. l. dochází v Římě k uzavření neformální dohody o rozdělení moci – [[První triumvirát|prvního triumvirátu]]. [[Julius Caesar]], jeden z triumvirů, se stal o rok později [[Římský konzul|konsulem]] (nejmocnějším) v Římě a vynutil si, aby mu byla po skončení funkce na pět let (místo obvyklého jednoho roku) svěřena správa [[Římské provincie|provincií]] [[Předalpská Galie|Galie předalpské]] a [[Gallia Narbonensis|Narbonské]], které byly vybaveny silnými vojenskými posádkami. Jeho počínání v nejvyšší funkci bylo za hranou zákona a soudu unikl jen díky moci svých přátel. Náklady jeho politické kariéry převyšovaly značně jeho majetek a příjmy a tak odjel velet podprovinciím neuvěřitelně zadlužen.
V jednotlivých galských "královstvích" a kmenech bylo koncentrováno velké bohatství. Proto [[Julius Caesar|Caesar]], který měl legie svěřené jen k obraně římského území, čekal jen na záminku ke vpádu do galských držav. Caesarovým plánům nahrávaly i podvědomé obavy Římanů, u nich byla stále živá vzpomínka nejen na dobytí a vydrancování Říma [[Galie|Galy]] v roce [[387 př. n. l.]], ale i na pozdější boje, v nichž Galové získali pověst krutých a nebezpečných protivníků, od nichž Římané utrpěli nejednu porážku.
Řádek 34:
== Migrace Helvétiů ==
[[Soubor:Gallia Cesare 58 aC czech.png|thumb|Migrace Helvétiů a Caesarovo tažení v roce 58 př. n. l.]]
Vhodná záminka pro vojenský zásah se našla brzy. Kmen [[Helvéti]]ů usídlený na území dnešního [[Švýcarsko|Švýcarska]], který v prvním století před naším letopočtem čelil sílícím útokům germánského kmene [[Svébové|Svébů]] vedených [[Ariovistus|Ariovistem]], se rozhodl opustit svá sídla a odejít na bezpečnější místo na západním pobřeží dnešní [[Francie]]. Po tříletých přípravách spálili svých dvanáct hradišť, čtyři sta vesnic a všechny usedlosti a 300 tisíc Helvétiů se vydalo na cestu na západ. Asi čtvrtinu z toho počtu tvořili bojeschopní jedinci.
Snazší a bezpečnější průchod se nabízel přes území [[Allobrogové|Allobrogů]], ti však byli nedávno porobeni Římany a průchod jejich územím znamenal průchod římskou provincií [[Gallia Narbonensis|Galií zaalpskou]]. [[Caesar]] v této skutečnosti viděl svoji příležitost. Když Helvetiové požádali o svolení územím [[Allobrogové|Allobrogů]] projít a překročit tedy hranice provincie, Caesar předstíral, že k posouzení žádosti potřebuje víc času, ve získaném čase nechal postavit linii opevnění na jižním břehu řeky Rhôny a zničit most přes řeku v Ženevě. V polovině dubna Caesar informoval Helvetie, že jim průchod přes římské provincie nedovolí. Helvetiové byli nuceni hledat alternativní trasu přes území Haeduů, tedy kmene, který byl tradičním spojencem Říma. Protože Helvétiové sami nebyli schopni průchod vyjednat, domluvili se s oblíbeným šlechticem Dumnorixem z kmene Haeduů, který přesvědčil Sequany, aby jim umožnili průchod přes jejich území. Dohoda byla provázena vzájemnou výměnou rukojmí z významných rodů, která měla zajistit, že Sequanové nebudou při průchodu Helvetiům škodit, a ti že nebudou po cestě rabovat. Helvétové se dali na pochod a měli namířeno přes kraj Sequanů a Haeduů na území Santonů.
Toto cílové území však bylo (podle Caesara) nebezpečně blízko k hranicím římské provincie. To Caesarovi jako záminka stačilo. Velení legie na hranicích provincie přenechal [[Titus Labienus|Titu Labienovi]] a spěšně se vydal do Itálie, kde pod záminkou ohrožení vyzvedl ze zimovišť tři veteránské legie umístěné v [[Aquileia|Aquileji]], nechal naverbovat dvě legie nové - XI. a XII. S touto armádou se zrychlenými pochody vydal do Galie a překročil hranice provincie na galské území, tím ovšem i své pravomoci. Jako správce [[provincie]] měl totiž vojsko přidělené výhradně k obraně. Jeho opakované nezákonné jednání mu v senátu procházelo jen díky podpoře a téměř absolutní moci triumvirátu.
Řádek 43:
Helvétiové mezitím prošli krajem Sequanů na území Haeduů a potřebovali překročit řeku Arar ([[Saôna|Saônu]]). Při cestě tak velkého kontingentu divokých Galů docházelo přes všechny úmluvy ke konfliktům a rabování, zejména na území Římu nakloněných [[Haeduů]], kteří se na Římany obrátili se žádostí o pomoc. To se Caesarovi hodilo jako další záminka k zásahu v roli "obránce", aby jeho kroky vypadaly nezávadně i v očích [[římský senát|římského senátu]].
Přeprava velkého počtu lidí a zásob na vorech přes řeku Arar trvala Helvétiům více než 20 dní.
Zde je dostihl Caesar se svými legiemi. V odstupu vyčkal, až budou tři čtvrtiny Helvétiů na druhé straně, a v noci pak se třemi legiemi napadl a zmasakroval civilisty se zavazadly i bojovníky z poslední části výpravy, tvořené především kmenem (župou) Tigurinů. Zcela nepřipravení Galové, kteří ani nechápali, proč byli napadeni, neměli žádnou šanci se bránit a celé to skončilo krvavým masakrem, v němž bylo zabito více než 90 tisíc mužů, žen a dětí. Masakr proběhl téměř beze ztrát na římské straně. Vzhledem k tomu, že se Caesar při popisu události zmiňuje o útěku části pronásledovaných do lesů, můžeme se domnívat, že alespoň malé části Tigurinů podařilo masakru uniknout.
Je příznačné, že v [[Zápisky o válce galské|Zápiscích o válce galské]] se Caesar, vědom si patrně do očí bijící nepřiměřenosti zásahu, pokouší obhájit toto neuvěřitelné krveprolití připomínáním padesát let staré účasti Tigurinů na [[bitva u Burdigala|bitvě u Burdigala]], v níž byla římská vojska poražena a zabit konzul [[Lucius Cassius]] ([[107 př. n. l.]]).
Poté nechal Caesar zbudovat most přes Arar, převedl přes něj vojsko a přesunul se k [[Bibracte]], do vzdálenosti zhruba osmnáct kilometrů od [[oppidum|oppida]]. Část sil, které až dosud byly spojené s Caesarem, dezertovala aby informovala o římském ústupu. Helvétiové to viděli jako Caesarovo oslabení, jehož využili k zaútočení na římské legie a spěchali, aby jim vpadli do zad.
== Bitva ==
Římský vojevůdce rozvinul své jednotky s pahorkem za zády. Čtyři veteránské legie ([[Legio VII Claudia|VII]], [[Legio VIII Augusta|VIII]], [[Legio IX Hispana|IX]] a [[Legio X Gemina|X]]) stály
ve třech řadách (''triplex acies'') v nejnižší části svahu, zatímco na jeho vrcholu rozmístil čerstvě zverbované legie společně s auxiliárními (pomocnými) jednotkami. Jízda, většinou haedujští spojenci, stála po bocích.
Helvétiové zaútočili na svah odspodu, nejprve jízda na křídlech a poté pěchota na střed, ale po charakteristickém protiútoku legionářů s jejich [[kopí]]mi (''[[pilum]]'') byli Galové odraženi a utrpěli těžké ztráty. Po prvním útoku tedy helvétští bojovníci ustoupili, Caesar naopak dal čtyřem veteránským legiím rozkaz k postupu vpřed. Galské síly posléze zaútočily na římské křídlo, ale třetí řada legionářů vyrazila rychle na místo jejich střetu a Galy rozdrtila.
== Konsekvence ==
Po bitvě byli Helvétiové zmasakrováni; ti, kteří přežili, se stáhli (pokud mohli) na území Lingonů. Legie zůstaly v okolí Bibracte a zrekvírovaly zde zásoby. Caesar poté, co zjistil, kam uprchli Helvétiové, vyslal k lingonským vůdcům posly s požadavkem, aby jeho nepřátelům nepomáhali. Caesar se rozhodl je pronásledovat, Helvétiové však nyní žádali o mír a vrátili se do své země.
== Reference ==
| |||