Řád templářů: Porovnání verzí

| počet tříd =

| heslo = ''„Non nobis, Domine, non nobis, sed Nomini Tuo da gloriam“'' (Ne nám, Pane, ne nám, ale svému jménu dej slávu) – [[Kniha žalmů|Žalmy]] 115:1

| oděv = Znakem řádu byly bílé pláště, doplněné záhy o typické červené kříže. Oděvy černé či hnědé barvy s červeným křížem nosili prostí členové bez šlechtického původu (řádoví bratři a seržanti), duchovní (řádoví kaplani) a [[turkopolové]].

| patroni = Svatý [[Bernard z Clairvaux]]

| další odkazy =

}}

{{Různé významy|tento=středověkém [[Rytířský řád|vojensko-rytířském řádu]]|druhý=novověké protestantské sektě|stránka=Templeři}}'''Řád templářů''', celým názvem '''Chudí rytíři Krista a Šalomounova chrámu''' ([[Latina|latinsky]] ''Pauperes commilitones Christi templique Salomonici''), byl jeden z nejmocnějších křesťanských rytířských řádů středověku. S jeho mocí a velikostí se mohl rovnat pouze jen [[Maltézský řád|Řád johanitů]] nebo [[Řád německých rytířů]]. Obecně se používají pojmenování '''Rytíři templu''', '''templářští rytíři''' ([[Francouzština|francouzsky]] ''Ordre du Temple'') či jen '''templáři''' ([[Francouzština|francouzsky]] ''Templiers'').

 

 

=== Rozmach řádu ===

Během čtvrtstoletí své existence se templářům podařilo dostat do centra dění ve [[Svatá země|Svaté zemi]]. Před odjezdem [[Druhá křížová výprava|druhé křížové výpravy]] byli schopni svolat do [[Paříž]]e 130 svých rytířů, kteří se pravděpodobně s francouzským vojskem vydali na východ spolu s nejméně stejným počtem seržantů a služebných bratří.<ref>''Noví rytíři'', s. 82–83</ref> Během výpravy se řádový mistr ve Francii [[Evrard z Barres]] stal jedním z hlavních rádců [[Seznam francouzských panovníků|francouzského krále]] [[Ludvík VII. Francouzský|Ludvíka VII.]] V průběhu výpravy také král svěřil templářům odpovědnost za ochranu vojska během tažení. Mimo jiné i proto, že měli zkušenosti s tureckou taktikou rychlých útoků jezdectva.<ref>''Noví rytíři'', s. 83</ref> Také když se král během křížové výpravy dostal do finanční nouze, byli to právě templáři, kteří mu byli schopni půjčit větší sumu peněz. V červenci 1148 se spolu s křižáckými vojsky podíleli na neúspěšném tažení proti [[Damašek|Damašku]]. Vina za neúspěch tažení byla některými současníky svalována na templáře, kteří prý přijali úplatek, aby obleženému městu tajně pomohli.{{#tag:ref|Současní historikové se kloní k názorů, že ke zradě ze strany templářů nedošlo.<ref>''Noví rytíři'', s. 85</ref>|group=pozn.}} Brzy po skončení křížové výpravy zemřel velmistr [[Robert z Craonu]] a na místě velmistra jej nahradil Evrard z Barrès.<ref>''Noví rytíři'', s. 84–85</ref>

 

 

V 70. a 80. letech 12. století působila na východě asi 600 rytířů a 2000 seržantů. Z toho polovina z nich působila v jeruzalémském království a druhá polovina v Tripolisu a Antiochii.<ref>''Noví rytíři'', s. 109</ref>

 

{{Citát|V pondělí ráno sedmnáctého dne druhého rabí’u, dva dny po vítězství, nechal Saladin přivést zajaté templáře a špitálníky a pravil: „Očistím zemi od obou těchto dvou nečistých pronárodů.“ Nabídl potom padesát dinárů každému, kdo mu přivede zajatce z jejich řad, a velice rychle mu jich přivedli stovky. A on rozkázal, aby jim usekali hlavy, neboť je chtěl raději zabít, než je mít za otroky. Spolu s ním tam byla řada učenců, súfijů a zbožných mužů a asketů. Všichni sultána žádali, aby mohli každý zabít jednoho zajatce a vytahovali přitom meče z pochev. Sultán seděl, na tváří měl spokojený výraz, zatímco nevěřící byli zachmuřeni, vojsko sešikováno vedle a emíři seřazeni do dvou řad. Někteří sekli, usekli čistě a byli za to pochváleni, jiní se zdráhali, nedosekli a bylo jim to prominuto, další seknout neuměli, vyvolali posměch a nahradili je další za nimi. Viděl jsem muže, kteří se smáli a zabíjeli, kteří mluvili a konali. Kolik slibů sultán naplnil, kolik chvály pro sebe získal, jakou věčnou odměnu pro sebe získal touto prolitou krví, kolik zbožných činů se událo s každým přeťatým krkem! Kolik čepelí se zbarvilo krví pro žádaná vítězství, kolik nemocí vyléčil tím, že peklu navrátil každého jednoho templáře, kolik sil dal vůdcům, které posílil, kolik praporců rozvinul nad neštěstími, která odrazil, kolik náboženských omylů zahubil, aby dal život islámu, kolik mnohobožství rozprášil, aby vystavěl víru v jediného Boha, kolik záměrů potlačil, aby uspokojil společenství věřících, kolik nepřátel rozsekal, aby zachránil přátele!|[[Imád ad-Dín]]<ref>{{Citace monografie | příjmení = Gabrieli | jméno = Francesco | odkaz na autora = | titul = Křížové výpravy očima arabských kronikářů | vydavatel = Argo | místo = Praha | rok = 2010 | počet stran = 344 | isbn = 978-80-257-0333-5 | poznámky = Dále jen ''Křížové výpravy očima arabských kronikářů'' | strany = 138}}</ref>|200}}

 

=== Zrušení řádu ===

Moc a bohatství řádu samozřejmě popuzovaly světské panovníky. Proti templářům od roku [[1307]] začal vystupovat i francouzský král Filip IV. Sličný; jako důvod uvedl, že mu templáři údajně odmítli přispět na jeho válečné výlohy. Do jaké míry to byla záminka a do jaké míry skutečný důvod, lze těžko posuzovat, každopádně důvodů k zakročení proti této mocné síle bylo více než dost. Templáři byli bohatí a samostatní, nepodléhali světské moci ani biskupům a sloužili pouze zájmům [[papež]]e. Je tedy možné, že posloužili jen jako prostředek králova boje proti papežskému stolci a svrchovanosti papeže nad světskými panovníky, zároveň bylo lukrativní převzít jejich majetek. Filip IV. Sličný se rozhodl využít klesající popularity templářů a uskutečnil plán navržený jeho rádcem [[Vilém z Nogaretu|Vilémem z Nogaretu]], který spočíval v postupné diskreditaci tohoto řádu.

Řád uzavřený před okolním světem přirozeně obklopovalo mnoho tajemství a dohadů, kterých král využil k obviněním, která byla proti řádu vznesena mnohdy neprávem. Templáři byli mimo jiné obviněni z [[hereze|kacířství]], neúcty k [[eucharistie|svátosti oltářní]] a [[sodomie]]. Francouzský král se snažil přimět papeže, aby templáře exkomunikoval, což ale, přes značný nátlak, odmítli jak [[Bonifác VIII.]], tak i jeho nástupce [[Benedikt XI.]] Až následující papež [[Klement V.]] souhlasil s Filipovými požadavky vůči templářům (jakož i s řadou dalších požadavků vůči církvi). Právě tento papež později přesunul sídlo papeže do [[Avignon]]u (který sice v té době nebyl součástí Francie, ale [[Francesco Petrarca|Petrarka]] v této souvislosti hovořil o „avignonském zajetí“).

Je pravděpodobné, že templáři se dozvěděli o přípravách útoku proti jejich řádu, ale patrně ho nepovažovali za příliš reálný. Skutečností však je, že lodě templářské flotily z přístavů odpluly a po útoku na řád se přemístily do [[Portugalsko|portugalských]] a skotských přístavů, mnoho řádových pokladů bylo převezeno a tajné dokumenty zničeny.{{Doplňte zdroj}}

 

Přestože většina prelátů shromážděných na koncilu ve Vienne, který měl rozhodnout o osudu řádu, se zrušením templářů nesouhlasila, byl zrušen papežskou bulou ''Vox in Excelso'' datovanou 22. března. Rozhodnutí o zrušení bylo zveřejněno 2. dubna 1312. Majetek zrušeného řádu měl být převeden na johanitský řád. Z majetku řádu ale mělo být vyplaceno 200 000 livrů jako odškodné francouzské královské pokladně za údajně vzniklé ztráty.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Barber | jméno = Malcolm | odkaz na autora = Malcolm Barber | titul = Proces s templáři | vydavatel = Argo | místo = Praha | rok = 2008 | počet stran = 396 | isbn = 978-80-257-0018-1 | poznámky = Dále jen ''Proces s Templáři'' | strany = 255-266}}</ref> V roce [[1312]] byla většina zbylých templářů propuštěna na svobodu, zbývali jen velmistr [[Jacques de Molay]] a tři další představení řádu Hugo z Pairaudu, Geoffrey z Gonnevillu a [[Geoffroy de Charnay]], kteří byli 18. března [[1314]] odsouzeni k doživotnímu vězení.

 

 

 

== Oprávněnost obvinění z hereze ==

{{Neověřeno|část}}

{{Citát|Bratr Humbert potom přinesl bronzový kříž, kde byl zobrazen Ukřižovaný, a nařídil mi zříci se Krista na kříži. Proti své vůli jsem tak učinil.|Jacques de Molay}}

{{Citát|Když mne přijali a dali mi plášť, donesli kříž, na němž byl zobrazen Ježíš Kristus; pak bratr Amaury (převor Francie, osobní přítel svatého Ludvíka) mi řekl, abych nevěřil v toho, jehož obraz vidím, neboť byl falešným prorokem, a ne Bohem. Třikrát mne přiměl, abych se zřekl Ježíše Krista.|Geoffrey de Charnay}}

 

=== Modla Baphomet ===

 

'''Baphomet''' je jméno údajného idolu templářů, který měli členové řádu uctívat a klanět se mu. Jméno vzniklo patrně ze starofrancouzské zkomoleniny ''Mahomet'', tedy jména proroka [[Mohamed]]a. Smyslem obvinění mohla být snaha pošpinit řád nařknutím z tajného spojenectví s muslimy nebo tajným praktikováním islámu. Přiznání templářů a jejich popis se zcela vymykají všemu, co je pro islám typické.

Později bylo také připisováno templářským kaplanům vytvoření slova ''Bafomet'' pomocí [[Kryptografie|zašifrování]] (šifrou [[Atbaš]]) esoterického pojmu [[Sofia (gnosticismus)|sofia]] ([[Řečtina|řec.]] moudrost). Tato interpretace je nicméně kontroverzní a je založena na dohadech.

 

 

=== Tajemné symboly na hradě Chinon ===

=== Chinonský pergamen ===

[[Konspirační teorie]], vysvětlující příčinu likvidace templářského řádu, jdou často ještě mnohem dále, než připouští nejčastěji přijímané vysvětlení, že příčinou byla snaha o získání templářského majetku a konsolidaci geopolitické moci. Stanovisko [[Římskokatolická církev|katolické církve]] je v každém případě takové, že šlo o neoprávněné pronásledování, templáři se ničeho zlého nedopustili a [[papež]] byl v tom čase donucen povolit jejich pronásledování. V roce [[2001]] objevila dr. Barbara Frale v [[Vatikánský tajný archiv|Tajných vatikánských archívech]] tzv. ''[[Chinonský pergamen]]'', dokládající, že již v roce [[1314]] papež [[Klement V.]] templáře tajně omilostnil.<ref>[pozn. od Athur Logoff: viz konkrétní pergamen z vatikánského archivu: http://asv.vatican.va/en/visit/doc/inform.htm (lze zvětšit a číst), zveřejněn 25.10.2007]</ref>

Každopádně je s templářskou činností na blízkém východě spojena řada nejasností a dokonce existuje i řada důkazů, podle nichž byli ochotni se spojit za peníze i s nepřítelem. Dokladem toho jsou např. jejich styky s [[asasíni|asasíny]].

 

 

== Ekonomika řádu ==

Řád templářů se stal proslulý i díky svému bohatství a obchodním úspěchům. Templáři přepravovali z Evropy do [[Palestina|Palestiny]] peníze a majetek křižáků a z těchto transakcí rychle zbohatli. Rozvinuli dobře fungující [[banka|bankovní systém]], který brzy začali využívat i evropští panovníci a [[šlechta]]. Vydělávali na směně evropských měn na platidla jeruzalémského království, transportu poutníků do Svaté země apod.

== Organizace řádu ==

Templáři byli od počátku organizováni jako duchovní řád s přísným vojenským zřízením, čímž se odlišovali od počátečního zaměření řádu [[Maltézský řád|johanitů]] i [[Řád německých rytířů|německých rytířů]]. Jejich řehole vycházela z řehole [[Cisterciácký řád|cisterciáckého]] řádu. V čele řádu stál volený [[Velmistři řádu templářů|velmistr]].

 

== Legendy ==

Již zanedlouho po svém založení byli templáři podezříváni z nejrůznějších přestupků a zločinů. Proslýchalo se, že rytíři uzavírali

spojenectví a tajné dohody s různými skupinami muslimských bojovníků, někdy i proti zájmům křesťanských panovníků. Údajně měla jádro templářů tvořit tajná organizace, jejíž kořeny sahaly ještě do pohanských dob před počátky křesťanství. Později byli rytíři řádu obviňováni z pořádání [[Magie|magických]] [[rituál]]ů a klanění se démonickému symbolu nazývanému ''[[Bafomet]]'' či ''Baphomet''.

 

== Symboly templářů ==

Bojovou standartu řádu tvořil rudý osmicípý kříž na černobílém poli. Válečný pokřik templářů zněl ''Vive Dieu, Saint Amour'' a za heslo si zvolili slova ''Non nobis, Domine, non nobis, sed Nomini Tuo da gloriam'' (Ne nám, Pane, ne nám, ale svému jménu zjednej slávu). Na [[pečeť]] si nechali vyrýt dva jezdce na jednom koni. Ti měli symbolizovat chudobu nebo byli interpretováni jako zobrazení dvojí role templářů – mnich/voják){{Doplňte zdroj}}. Templáři měli také nařízeno stříhat si vlasy nakrátko a měli zákaz holit se.