Gejza II. Uherský: Porovnání verzí

| titul = Král uherský

| vláda = [[1141]] - [[1162]]

| datum korunovace = =1141

| tituly =

| celé jméno =

| typ dědice =

| dědic =

| Královna =
| král =

| partner2 =

| partner3 =

| partner4 =

| partner5 =

| potomstvo =

| rod =

| hymna =

| motto =

| matka =[[Helena Srbská]]

| narozendatum narození = [[1130]]

| místo narození =

| datum úmrtí = [[31. květen|31. května]] [[1162]]

| místo úmrtí =

| podpis =

| místo pochováníodpočinku =

Jelikož měl pouze 11 let, správu země převzal bratr jeho matky Beloš. Začátek jeho vlády byl poznamenán zhoršujícími se vztahy s [[Římskoněmecká říše|římskoněmeckou říší]], když byly zrušeny zásnuby mezi Gejzovou sestrou Žofií a následníkem německého trůnu. Vzájemné vztahy se zhoršily i s Čechami. Na scéně se také objevil syn dřívějšího krále [[Koloman Uherský|Kolomana]] Boris. Římskoněmecký císař [[Konrád III.]] mu dovolil naverbovat si žoldáky na jeho územích. V dubnu [[1146]] Boris vpadl na území Uherska a dobyl [[Bratislava|Bratislavu]], jenže Gejzovi se podařilo okupanty podplatit, aby odtáhli. Útok se však po půlroce zopakoval, jenže tentokrát byly v přímém setkání v bitvě u Litavy oddíly Jindřicha II., rakouského markraběte a Borisova podporovatele, poraženy uherskými vojsky.

O rok později přes Uhersko procházely německé oddíly na [[Druhá křížová výprava|Druhou křižáckou výpravu]]. Po tomto vojsku do Uher dorazili i vojáci francouzského krále [[Ludvík VII. Francouzský|Ludvíka VII.]] Došlo ke spřátelení tohoto krále s Gejzou a Ludvík VII. se stal kmotrem Gejzova syna [[Štěpán III. Uherský|Štěpána]]. Oba tyto přechody proběhly bez problémů.

Srbové, kterým Gejza pomáhal v odboji proti [[Byzantská říše|Byzanci]], byli byzantským císařem [[Manuel I. Komnenos|Manuelem I.]] poražení a císař se vydal proti Uhersku. Obsadil pevnost [[Zemun]] a Kolomanův syn Boris pustošil uherské území. Gejza se vydal za Borisem, ale ten utekl do Byzance, kde nakonec zemřel.

V roce [[1153]] a také o dva roky později se Gejza pokusil uzavřít spojenectví s jihoitalskými Normany proti Byzanci, ale neúspěšně, a proto Gejza raději s byzantským císařem uzavřel mír. Přesto podporoval císařova bratra, který chtěl uchvátit korunu pro sebe, a v roce [[1154]] podnikl poměrně úspěšnou vojenskou výpravu na území Byzantské říše. Císař Manuel se mu odplatil vojenskou výpravou do Uher, a tak Gejza raději roce [[1155]] uzavřel mír na 5 let. Dalším nebezpečím pro zemi byl římskoněmecký císař [[Fridrich I. Barbarossa]], který se netajil mocenskými zájmy na úkor Uherska. Fridrich I. povýšil v roce [[1156]] rakouské markrabství na vévodství a vévoda [[Jindřich II. Babenberský|Jindřich II. Jasomirgott]] prohlásil, že je připraven na boj proti Uhersku.

Velmoži, kteří nebyli spokojeni s Gejzovou vládou, začali organizovat spiknutí. Do jejich čela se postavil Gejzův mladší bratr [[Štěpán IV. Uherský|Štěpán]]. Spiknutí však bylo odhaleno a Štěpán byl nucen utéct do Německa. Jenže německý císař Štěpánovi odmítl pomoct, a tak odešel do Byzance. Uhersko - německé vztahy se však zlepšily, protože Fridrich I. hledal spojence proti Byzantské říší. V té době se papežem stal proticísařsky zaměřený [[Alexandr III. (papež)|Alexandr III.]], avšak císařovi přívrženci si zvolili vzdoropapeže [[Viktor IV.|Viktora IV.]] Evropa se tak rozdělila na dva tábory a Gejza podpořil Alexandra III., což zpečetil konkordát mezi Uherskem a papežskou kurií uzavřený v roce [[1161]].

{{Citát|Kraloval dvadcet let, tři měsíce a jedenáct dní. Zplodil čtyři syny: Štěpána, Bélu, Arpáda a Gejzu...|''Dubnická kronika''<ref>{{Citace monografie | titul = Kronika uhorských kráľov zvaná Dubnická | editoři = Július Sopko | vydavatel = Vydavateľstvo Rak | místo = Budmerice | rok = 2004 | počet stran = 239 | isbn = 80-85501-13-9 | strany = 89}}</ref>}}

* Vladimír Segeš a kol.: ''Kniha kráľov.'' (Bratislava, 2006). ISBN 80-10-01091-X