Jan Bezzemek: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Sjednocení infoboxu (zatím bez obrázků a manželek/partnerek/královen); kosmetické úpravy |
|||
Řádek 1:
{{Infobox - panovník
| jméno=
| titul=
| obrázek=
| vláda=
| předchůdce=
| následník=
| královna=
| potomstvo=
| otec = [[Jindřich II. Plantagenet]]
| matka = [[Eleonora Akvitánská|Eleanora Akvitánská]]
| rod = [[Plantageneti]]
|
| místo narození=
| datum úmrtí = [[18. říjen|18./19. říjen]] [[1216]]
| místo
| datum korunovace = [[27. květen]] [[1199]]
|místo úmrtí = Newarský hrad, [[Newark-on-Trent]]}}
'''Jan ''' zvaný '''Bezzemek''' (anglicky ''"John Lackland"'', [[24. prosinec]] [[1166]], [[Oxford]] – [[18. říjen|18./19. říjen]] [[1216]]) byl králem [[Seznam anglických králů|Anglie]] z rodu [[Plantagenetové|Plantagenetů]]. Na trůn nastoupil [[6. duben|6. dubna]] [[1199]] po svém starším bratrovi [[Richard I. Lví srdce|Richardu I. Lvím srdci]] a vládl až do své smrti v roce [[1216]].
Přídomek ''Bezzemek'' dostal kvůli tom, že jako nejmladší syn nezdědil žádná významná panství. V průběhu vlády navíc ztratil rozsáhlé državy anglických králů ve [[Francie|Francii]]. Naproti tomu vybudoval silné loďstvo, s nímž připravil Francii drtivou porážku a ovládl vody okolo [[Britské ostrovy|Britských ostrovů]], je proto některými autory považován za zakladatele ''[[Royal Navy]]''.
Řádek 26:
== Mládí ==
I když byl Jan oblíben svým [[Jindřich II. Plantagenet|otcem]], jako nejmladší syn nemohl očekávat žádné dědictví. Život jeho rodiny byl rozháraný, protože jeho starší bratři se účastnili komplotů proti svému otci. Jeho matka [[Aliénor Akvitánská|Eleanora]] byla manželem uvězněna roku [[1173]], kdy byl Jan ještě dítě.
Jako dítě byl Jan zasnouben s Alicí, dcerou a dědičkou [[Hubert III. Savojský|Huberta III. Savojského]]. Tímto sňatkem si [[Plantageneti|anjouovská dynastie]] chtěla pojistit svůj vliv v [[Savojsko|Savojsku]]. Jindřich slíbil Janovi věnovat hrady v [[Normandie|Normandii]], které dříve slíbil jeho bratru [[Geoffroy II. Bretaňský|Geoffroyovi]], což bylo určitou dobu předmětem sporu mezi Geoffroyem a jeho otcem. Alice se připojila k anglickému dvoru a zemřela ještě před svatbou.
Jan získal pověst zrádce, protože se občas spolčil se svými staršími bratry, ale občas proti nim. Zdá se, že prudký temperament podědili po předcích z obou stran.<ref name="Kar193">{{Citace monografie
Řádek 43:
| jazyk =
|poznámka= dále jen ''Dějiny Francie od počátků po současnost''
}}</ref>
{{citát|Od Ďábla jsme přišli a k Ďáblu se vrátíme...|''[[Richard I. Lví srdce|Richard Lví srdce]]''<ref name="Haskins126">{{Citace monografie | jméno=Charles Homer | příjmení=Haskins| titul=Normani v evropských dějinách|vydavatel=H+H | místo= Jihlava | rok=2008 | jazyk = |strany=126|isbn =978-80-7319-071-2}}</ref>}}
Roku [[1184]] si Jan i Richard činili nárok stát se dědici [[Akvitánie]], což byl jen jeden z mnoha sporů mezi nimi. Roku [[1185]] se Jan stal pánem [[Irsko|Irska]], ale jeho obyvatelé jím pohrdali a tak musel po krátké době Irsko opustit.
Řádek 52:
Když Richard zemřel, nebyl Jan považován za jeho nástupce bez problémů. Někteří doporučovali jako Richardova následníka bretaňského vévodu [[Artur I. Bretaňský|Artura]], syna Janova staršího bratra Geoffroye. Artur soupeřil se svým strýcem o anglický trůn podporován [[Seznam francouzských panovníků|francouzským králem]] [[Filip II. August|Filipem II.]] V květnu roku [[1200]] v dohodě z Le Goulet Filip uznal Janovo právo na trůn a Jan uznal své vazalství v Normandii a Anjou.
Válka přiměla barony z [[Poitou]] k tomu, aby hledali pomoc u francouzského krále, který byl Janovou feudální vrchností v rámci některých území na kontinentu. Roku [[1202]] byl Jan vyzván, aby se dostavil na francouzský dvůr a vysvětlil některá obvinění, například sňatek s [[Isabela z Angouleme|Isabelou z Angouleme]], snoubenkou [[Hugo IX. z Lusignanu|Huga z Lusignanu]]. Jan se odmítl podřídit a tak na základě feudálního práva, protože odmítl poslechnout svou vrchnost, byly pozemky na kontinentu, které patřily Janovi, s výjimkou Gaskoňska, začleněny do hrabství Poitou a Janovo právo na ně propadlo ve prospěch Francie. Francouzi napadli Normandii, Filip II. určil za správce pozemků, které kdysi patřily Janovi, s výjimkou Normandie, Artura a zasnoubil ho se svou dcerou [[Marie Francouzská (1224)|Marií]].
Proto, že potřeboval podporu pro válku na kontinentu, přikázal Jan roku [[1203]] aby všechny loděnice dodaly nejméně jednu loď, a například nově zbudované loděnice v [[Portsmouth]]u jich měly dodat několik. Jan ustanovil Portsmouth za centrum námořních sil (předtím bylo hlavním střediskem námořnictva [[Sandwich (Anglie)|Sandwich]] nebo [[Bath]]). Na konci roku [[1204]] měl k dispozici 45 velkých [[galéra|galér]] a pak každý rok další čtyři. Zřídil také [[admiralita|admiralitu]] složenou ze čtyř [[admirál]]ů, z nichž každý byl zodpovědný za určitou oblast nově vytvořeného námořnictva. Nechal také postavit první velkou dopravní loď a je občas považován za zakladatele [[Royal Navy]].
Řádek 69:
Po urovnání sporu s Llwelynem Velikým (po waleském povstání z roku [[1211]]) a po dohodě s papežem se Jan začal věnovat hájení svých zájmů na kontinentu. Tento konflikt vyvrcholil roku [[1214]] jeho porážkou v [[Bitva u Bouvines|bitvě u Bouvines]], po které musel akceptovat nevýhodné mírové dohody s Francií.
Tento neúspěch obrátil anglické barony proti němu (někteří vystupovali proti Janovi již po jeho exkomunikaci z církve). Jan se s jejich vůdci setkal na pláních u Runnymede, poblíž [[Londýn]]a, a [[15. červen|15. června]] byl donucen podepsat dokument [[Magna charta libertatum]].
Vzhledem k tomu, že tento dokument podepsal pod nátlakem a s ohledem na předchozí urovnání sporu s papežem, od něho obdržel souhlas s odvoláním podpisu Magny Charty poté, co ustanou násilnosti. Tím vyprovokoval [[První válka baronů|první válku baronů]] a vyvolal přípravy k invazi francouzského vojska vedeného princem [[Ludvík VIII. Francouzský|Ludvíkem]]. Francouzský princ byl pozván většinou baronů, kteří jím chtěli nahradit Jana na anglickém trůnu. Jan cestoval s vojskem napříč zemí, aby potlačil baronský odpor.
| |||