Violet Wegnerová: Porovnání verzí

{{Infobox - panovnice

| obrázek =[[Soubor: His Royal Highness Violet Emily Wegner, princess of Montenegro.jpg
|200px| popisek = Violet Wegnerová v roce 1906]]

| datum korunovace =

| datum narození = [[2. únor|2. února]]a [[1887]]

| datum úmrtí = [[17. říjen|17. října]] [[1960]]

| místo pochováníodpočinku = Parčík u Ilderhede

'''Violet Emily Wegnerová''' ([[2. únor|2. února]]a [[1887]] – [[17. říjen|17. října]] [[1960]]) byla [[Dáni|dánsko]]-[[Němci|německá]] [[Morganatické manželství|morganatická]] šlechtična, sňatkem [[Černá Hora|černohorská]] princezna, herečka a koncertní umělkyně.

Po vystudování hudby a divadla se Violet Wegnerová uplatnila jako vynikající violoncellistka ve francouzském symfonickém orchestru [[Concerts Colonne]], kde se stala známou především jako sólistka. Během působení v tomto hudebním tělese udržovala velice kladný vztah s dirigentem [[Édouard Colonne|Édouardem Colonnem]].

V roce [[1920]] se Violet Wegnerová v Paříži u vážně nemocného přítele rodu von Darbyů setkala s [[Černohorské království|černohorským]] princem [[Petr Černohorský|Petrem Štěpánem Petrovićem-Njegošem]], velkovévodou Zahumlienským - posledním potomkem černohorského [[kníže]]te a později [[král]]e [[Nikola I.|Nikoly I. Petroviće-Njegoše]] a jeho ženy kněžny a královny [[Milena Vukotić|Mileny Vukotić Černohorské]]. Violet podlehla půvabu okouzlujícího mladého [[Slované|slovanského]] prince, který do ní byl také zamilován. Již po dvou měsících romantického vztahu požádal princ Petr Černohorský o ruku Violet Wegnerové. Violetina matka Arabela von Darby ale doporučila mladému páru se sňatkem počkat, jelikož měl princ Petr nárok na náhradu škody ve výši 6 000 000 [[Americký dolar|amerických dolarů]] za konfiskaci černohorského královského od [[Vláda Jugoslávie|Vlády Jugoslávie]]. Arabela von Darby se obávala, že pokud si princ Petr vezme za manželku ženu prostého původu (morganatický původ nebyl společností uznáván), ztratí nárok na vyplacení peněz. Pár tedy čekal, ale po mnoha letech marných marných pokusů o získání financí snížil Petr svůj nárok ze šesti na dva miliony dolarů. Bohužel, ani rok po podepsání závazné smlouvy v [[Bělehrad]]ě se rodina slíbených dvou milionů nedočkala.

Princ Petr se nakonec vzdal nadějí na získání odškodného. [[29. duben|29. dubna]] [[1924]] se tedy Violet Wegnerová v pravoslavné [[Katedrála sv. Alexandra Něvského|katedrále sv. Alexandra Něvského]] vdala za prince Petra Štěpána Petroviće-Njegoše. Svatby se zúčastnili pouze někteří členové a přátelé královské rodiny a rodiče Violet Wegnerové. Po svatbě přešla Violet k [[Pravoslaví|černohorské pravoslavné církvi]] a přijala jméno Ljubica – až do konce života jí ale všichni oslovovali jejím původním jménem.

V roce [[1926]] se manželé rozhodli, i přes některé nesouhlasící členy Petrovy rodiny, přestěhovat do [[Dánsko|Dánska]] na [[Jutský poloostrov]] na místo Violetina narození – do venkovské usedlosti [[Ilderhede]]. Zde strávili příjemné a klidné čtyři roky života ve společnosti dánských venkovanů. Příroda v okolí Ilderhede naprosto uchvátila navrátivší se Violet Wegnerovou. Ta během života zde působila v místním malém divadelním kroužku v městečku [[Stakroge]] a věnovala se zahradničení - v Ilderhede nechala například postavit malinkou [[oranžérie|oranžérii]] a vysázet alej podél dlouhé příjezdové cesty vedoucí k usedlosti. Bohužel, v roce [[1930]] se museli manželé kvůli Petrově zhoršenému zdravotnímu stavu přestěhovat do [[Itálie|italského]] lázeňského města [[Merano]]. Zde princ o dva roky později, [[7. květen|7. května]] [[1932]] ve 43 letech zemřel. Smrt manžela byla pro princeznu Violet další hlubokou citelnou ztrátou. Z Itálie se přestěhovala zpět do Paříže, kde se začala opět angažovat coby kabaretní herečka ve Folies Bergère.

Violet Wegnerová zemřela [[17. říjen|17. října]] [[1960]] v [[Monte Carlo|Monte Carlu]], kam se ke konci života uchýlila. Svého manžela přežila o 28 let. Zde byla také pohřbena. V roce [[1993]] byly ostatky prince a princezny převezeny do parčíku u Ilderhede.