Adéla Burgundská: Porovnání verzí

{{Infobox - osoba}}panovnice

Byla dcerou [[Seznam burgundských králů|burgundského krále]] [[Rudolf II. Burgundský|Rudolfa II.]] a jeho manželky [[Berta Švábská|Berty Švábské]]. Jejím bratrem byl burgundský král [[Konrád III. Burgundský|Konrád]] a prvním manželem [[Seznam italských králů|italský král]] [[Lothar II. Italský|Lothar II.]], kterému byla zasnoubena již v dětství a za kterého byla provdána roku [[947]] – snad ve věku 16 let. Lothar II. byl však již po třech letech manželství († [[22. listopad]]u [[950]]) otráven a Adéla jako dosud mladá žena ovdověla.

Po ovdovění ji markrabí [[Berengar z Ivrey]] (možná zodpovědný za Lotharovu vraždu) držel v zajetí na hradě [[Garda]], neboť ji chtěl provdat za svého syna Adalberta a dosáhnout tak skrze ni italské královské koruny (podle langobardské právní tradice mohla Adéla designovat následníka). Královna však spolu s dcerou Emmou uprchla na hrad [[Canossa]] a požádala o pomoc německého krále [[Ota I. Veliký|Otu I.]], který Berengara porazil a sám se roku [[951]] v [[Pavia|Pavii]] s Adélou oženil. Tento sňatek také přinesl Otovi právní nárok na italskou korunu.

[[2. únor]]aúnora [[962]] byla Adéla spolu s manželem v [[Řím]]ě korunována na císařovnu. V italské i říšské politice měla na manžela velký vliv a od její doby dochází také k nárůstu intervencí římských královen v královských a císařských listinách. Doprovázela manžela i na italských taženích v letech [[961]]–[[965]]961–965 a [[966]]–[[972]]966–972.

Adéla se výrazně podílela na výchově svého syna [[Ota II.|Oty II.]] a i v jeho dospělém věku na něj měla velký vliv, a to do druhé poloviny 70. let, kdy bylo její postavení zastíněno postavením Otovy manželky [[Theofano]] a Adéla se vzdálila od císařského dvora. V letech [[975]]–[[980]]975–980 pak pobývala převážně v [[Itálie|Itálii]] a v [[Burgundsko|Burgundsku]]. Po synově smrti roku [[983]] jí spolu s její snachou Theofano a mohučským arcibiskupem Willigisem připadlo poručnictví nad nezletilým dědicem říše [[Ota III.|Otou III.]] Pro neshody s Theofano sice nakrátko opět opustila dvůr, po její smrti roku [[991]] však znovu převzala regentství. Poté, co Ota III. dosáhl roku [[994]] plnoletosti, se však znovu stáhla do ústraní a v posledních letech života pobývala v [[Řád svatého Benedikta|benediktinském]] [[klášter Selz|klášteře Selz]], který okolo roku [[991]] sama založila. Adéla byla vzdělaná a velmi sečtělá žena, ovládala čtyři jazyky.

Již její současníci, například Gebert z Aurillacu (pozdější papež [[Silvestr II.]]), ji nazývali ''"mater regnorum"'' (''"matka království"''). Adéla se angažovala také v [[clunyjská reforma|clunyjském hnutí]], roku [[1097]] byla svatořečena papežem [[Urban II.|Urbanem II.]]