Femme fatale: Porovnání verzí

'''Femme fatale''' je přitažlivá a svůdná žena, schopná svým šarmem až nadpřirozeně okouzlit muže, a podmanit si je. Je archetypem [[Literatura|literatury]] a [[umění]]. V příbězích se objekty jejího zájmu dostávají do nebezpečných, až zhoubných situací. Současná [[Prozaik|prozaická]] „femme fatale" je většinou popisována jako žena s nadpřirozenou mocí, podobná [[čarodějnice|čarodějce]].

Ve francouzštině znamená toto slovní spojení „osudovou ženu". Femme fatale zkouší dosáhnout svých skrytých úmyslů užitím ženských úskoků jako je [[krása]], šarm a [[sexualitaSexualita|sexuální]] přitažlivost, přičemž těmito atributy je dobře vybavena. V některých situacích jich využívá více než své schopnosti lhaní nebo manipulace.

Jako mužský ekvivalent může rovněž existovat ''homme fatal''. Jako takové muže, kteří mají podobné vlastnosti, můžeme chápat například postavu [[Don Juan|Dona Juana]], Heathcliffa z románu ''[[Na Větrné hůrce]]'', a většinu knižních hrdinů [[George Gordon Byron|Lorda Byrona]],; nebodalšími dalšítakovými postavy:jsou ''[[Billy Budd]]'', [[hrabě Drákula]], Tadzio v&nbsp;románu ''[[Smrt v Benátkách]]'', Harthouse v ''Těžkých časech'' od [[Charles Dickens|Charlese Dickense]], Georges Querelle v ''[[Querelle z Brestu]]'' od [[Jean Genet|Jeana Geneta]], postava [[James Bond|Jamese Bonda]] od [[Ian Fleming|Iana Fleminga]], Tom Ripley v románech [[Patricia Highsmith|Patricie Highsmithové]]<ref>Mario Praz (1951), ''The Romantic Agony'', p. 53-95</ref>, či Georges Duroy v&nbsp;románu ''[[Bel-Ami]]'' z roku 1885 od&nbsp;[[Guy de Maupassant]]a.