Josef Mysliveček: Porovnání verzí

Josef Mysliveček byl synem Matěje Myslivečka ([[1697]] - [[1749]]), bohatého pražského měšťana a [[mlynář]]e, člena mlynářského cechu a přísežného mistra, a Anny, rozené Červenkové (1706-1766). Otec hospodařil v rodném Dubovém mlýně v [[Šárecké údolí|Šáreckém údolí]] u Prahy a byl dědičným nájemcem mlýna na [[Novotného lávka|Novotného lávce]] čp. 201/II v Praze na Novém Městě, dodnes zvaného ''Myslivečkovský'' (od roku 1936 je v domě [[Smetanovo muzeum]]). Josef se narodil jako jednovaječné [[Dvojčata|dvojče]] s bratrem Jáchymem, pravděpodobně v [[Sovovy mlýny|Sovových mlýnech]] čp.503/III, na [[Kampa|Kampě]]. Oba bratři absolvovali trivium na staroměstské škole u dominikánů u sv. Jiljí a od roku 1747 [[Akademické gymnázium Štěpánská|Akademické gymnázium]] u jezuitů v [[Klementinum|Klementinu]], kde také od roku 1753 měli pokračovat studiem filozofie a literatury na [[Karlova univerzita|univerzitě]], Josef ale školu před dokončením opustil. V letech 1753 - 17561753–1756 se oba bratři vyučili u Václava Kliky mlynářskému řemeslu, roku 1758 byli přijati do cechu jako [[tovaryš]]i, roku 1761 byli prohlášeni mistry.

Josef kromě toho studoval v Praze hru na housle u virtuosa [[František Benda|Františka Bendy]] a hudební kompozici u [[Franz Habermann|Františka Josefa Habermanna]]. Na varhany jej učil týnský varhaník [[Josef Seger|Franz Josef Seeger]]. Již jako dvanáctiletý roku 1749 platil za dobrého houslistu. Jako skladatel a komorní hudebník nastoupil do služeb hraběte [[Valdštejnové|Vincence Valdštejna]], pro něhož anonymně složil 6 skladeb z cyklu Měsíce (Leden až Červen). Dále psal kantáty pro opata [[Osecký klášter|kláštera cisterciáků v [[OsekOseku]]u [[Kajetán Březina|Kajetána Březinu]] a pro [[Břevnovský klášter|klásterklášter benediktinů]] v Břevnově. Trpěl však provincionalismem českých zemí a chtěl získat nezávislost a zkušenosti v cizině. Břevnovský opat [[Fridrich Grundtmann]] mu zaplatil cestu do [[Itálie]], kam Mysliveček natrvalo odejel roku [[1763]].

Zprvu se živil jako houslista a studoval hudbu u varhaníka a skladatele [[Giovanni Battista Pescetti|Giovanniho Battisty Pescettiho]] (1704 -17661704–1766) v Benátkách. Jako skladatel se prosadil velkým úspěchem své první (ale nedochované) opery ''Zmatek na Parnasu'', uvedené v [[Parma|Parmě]] v letech [[1764]] - –[[1765]]. Roku 1766 následovala závratná kariéra počínaje operou ''Semiramis znovu poznaná'', uvedenou v [[Bergamo|Bergamu]], a zejména od roku 1767 po uvedení opery ''Bellerofontés'' ve dvorním divadle ''Teatro San Carlo'' v [[Neapol]]i.

Zlom v kariéře a postupný Myslivečkův pád na dno společnosti přinesla léta [[1777]] - [[1781]], kdy se u něj začaly projevovat příznaky [[pohlavní choroby|venerické choroby]] ([[syfilis]]). Zároveň upadal do dluhů, pozbyl angažmá v operním domě San Carlo v [[Neapol]]i. V důsledku toho počátkem roku 1777 opustil Itálii a odjel na pozvání bavorského vévody [[Maxmilián I. Josef|Maxmiliána I. Josefa]]) do [[Mnichov]]a. Při cestě se převrhl s Myslivečkem [[kočár]]. Milosrdná tradice o něm tvrdila, že do tržné rány dostal [[Infekční onemocnění|infekci]], a proto strávil rok v nemocnici. Na jaře [[1778]] odtamtud vyšel se znetvořeným obličejem. Syfilis byla pravou příčinou znetvoření jeho tváře i smrti. 5. dubna roku 1780 byla v Římě uvedena jeho poslední opera ''Antigonos'', která svým chmurným laděním u publika zcela propadla.