Časový paradox: Porovnání verzí

Není ovšem nutné někoho zabíjet. Už prvním nadechnutím v minulosti jí změníte -– bude v ní méně [[kyslík]]u. Stejně tak cokoliv dalšího, co děláte, nevyhnutelně vytváří změny (relativně vůči stavu, kdy by nikdo z budoucnosti nepřicestoval). Podle jednoho názoru má čas jakousi setrvačnost, která podobné nedůležité změny zamaskuje: nezměnilo se nic důležitého, budoucnost není ohrožena. Druhý názor říká, že podobné neznatelné změny jsou vstupy [[Teorie chaosu|chaotického systému]] a mohou se projevit naprosto nepředvídatelným způsobem – takzvaný "[[motýlí efekt]]".

Právě časové paradoxy jsou hlavním [[argument]]em těch lidí, co cesty časem do minulosti odmítají. Jejich odpůrci ale přesto tvrdí, že takové paradoxy nejsou možné. Obhajují se tím tvrzením, že když někdo do minulosti cestuje, prostě nemůže sám sebe zabít, i kdyby sebevíce chtěl. Naopak teoretický cestovatel svým chováním vše uvede do stavu, v němž se bude budoucí svět nacházet – cesta v čase nic nezmění, protože se už odehrála, a stav budoucnosti, ze které cestovatel přicestoval, je výsledkem minulosti včetně akcí, které v minulosti udělal. [[Novikův princip sebekonzistence]] to vysvětluje tak, že pravděpodobnost jakékoliv události, která by (díky cestování časem) vedla k paradoxu, je nulová.

NeboTento paradox může též nastat například pokud daný cestovatel udělal chybu, a poté se jí přesunem v čase pokusil napravit. Předpokládejme, že by ji napravil. Nikdy by se nestala, tudíž by nemusel cestovat v čase. Tudíž by mu nic nezabránilo, aby tu chybu udělal. Tudíž by ji udělal a pak by ji napravil…

Nejznámějším dílem ukazujícím [[motýlí efekt]] je povídka ''Burácení hromu'' ([[Ray Bradbury]]: ''A Sound of Thunder,'' (1952)), kde nechtěné zabití motýla v [[Mezozoikum|druhohorách]] změní výslovnost [[angličtina|angličtiny]], vítěze prezidentských voleb, vzhled budov a pravděpodobně nespočet dalších věcí.