Marilyn Monroe: Porovnání verzí

Narodila se jako '''Norma Jeane Baker Mortenson''' [[1. červen|1. června]] [[1926]] v General Hospital v [[Los Angeles]]. Její matka Gladys nechala do matriky zapsat příjmení Mortenson po svém příteli, který ji ale ještě před narozením dcery opustil. Všeobecně se ale předpokládá, že otcem malé Normy byl Stanley Gifford, zaměstnanec firmy Consolidated Film Industrion, kde pracovala i Gladys jako filmová střihačka. (Později, v roce 1944 se jej Marilyn pokoušela kontaktovat – neúspěšně. O dalších 7 let později, kdy Marilynina hvězda stoupala, si najala soukromé očko a nechala si Gifforda vyhledat, bohužel i tento – již poslední – kontakt nedopadl dobře a Gifford se svou nemanželskou dcerou odmítl po telefonu hovořit.) Gladys se, i přes pokusy o rodinný život, jakým byla koupě domku, o dítě nemohla starat. Dědičné zatížení psychickými poruchami jako [[paranoia]] a [[schizofrenie]] a pravděpodobně i fyzické vyčerpání způsobené prací na dvě směny, aby dokázala splatit hypotéku na domek, se podepsaly na zdraví mladé Gladys a tak Norma putovala do pěstounské rodiny, pak zpět k příbuzným a pak zase do sirotčince, kde strávila 2 [[rok]]y. Sama toto období líčila v nejtemnějších barvách, to se ale později ukázalo jako zkreslující. Necelé dva týdny po svých 16. narozeninách se -– na popud své opatrovatelky Grace Goddard, přítelkyně Gladys -– raději provdala za "chlapce od vedle" Jima Doughertyho, aby až do svých 18. narozenin nemusela pobývat v sirotčinci. Grace Goddard se toužila znova provdat a odstěhovat se se svým manželem, mladičká Norma Jeane by tedy musela zpět do sirotčince (Gladys byla totiž opět hospitalizována pro vážné duševní poruchy).

Byla to právě Grace, která malou Normu Jeane přivedla ke světu filmu – nejprve společně s Gladys, později sama, když Gladys stále více času trávila v léčebnách -– vodila Normu do kina a vyprávěla ji o hollywoodských hvězdách a o tom, jak i z ní bude jednou velká hvězda stříbrného plátna. Toho se ale Grace bohužel nedočkala -– když stála Marilyn na vrcholu a byla nejslavnější herečkou Spojených států, byla již Grace těžce závislá na alkoholu a v roce 1953 zemřela na předávkování barbituráty. Byla pohřbena na hřbitově [[Westwood Village Memorial Park Cemetery|Westwood Village Memorial Park]]...

Sotva dvacetiletá tak začala pózovat známým i méně známým fotografům, ještě jako brunetka se objevila na titulních stránkách magazínů. Její ambice ovšem sahaly dál -– toužila hrát. Obcházela [[casting]]y, pod různými jmény zkoušela prorazit u [[Columbia Records]] a [[20th Century Fox]], avšak bez úspěchu. Mihla se v pár filmech kategorie B, rozeznat ji lze v komedii bratří Marxů ''[[Šťastná láska]]''. Pomohlo jí až setkání s padesátiletým filmovým agentem [[John Hyde|Johny Hydem]], jenž byl snad jedním z mála, který jí věřil a snažil se upřímně pomoci. Jistě, byla za tím [[láska]], ale jak sama Marilyn později připustila, pouze z jeho strany. Nabízel jí [[manželství]], které by jí jistě katapultovalo mezi elitu [[Hollywood]]u, ona ale odmítla, Johnyho prostě nemilovala. Využila ale jeho kontaktů a získala roli ve filmu ''[[Asfaltová džungle]]'' renomovaného [[John Huston|Johna Hustona]].

Zlom v kariéře nastal ve fotografiích na svou dobu více než lechtivých. Bylo jí 22, když -– jak prohlásila později -– měla hlad a potřebovala peníze na auto, kterým jezdila na castingy, tak kývla na nabídku [[Tom Kelly|Toma Kellyho]] pózovat pro umělecké akty. Darryl Zanuck po provalení identity oné dívky z kalendáře zuřil, ženské spolky byly pobouřené Marilyninou nahotou. Její chytrý komentář k celé záležitosti ale způsobil, že ji ženy litovaly a muži ještě více zbožňovali. Za zmínku stojí ještě jeden moment. Při natáčení filmu ''Omlazovací prostředek'' se seznámila s hvězdou [[baseball]]ového týmu [[New York Yankees]] [[Joe DiMaggio|Joem DiMaggio]]. Téměř 2 metry vysoký, ale životem nenápadný rodilý [[Ital]] se Marilyn vytrvale dvořil.

Ve snímku ''[[Páni mají radši blondýnky]]'' vytvořila roli naivní a zdánlivě hloupé blondýnky Lorelei Lee, zatímco hollywoodská hvězda s bujným poprsím [[Jane Russell]] hrála brunetku Dorothy Shaw. Spolu vydělaly studiu pěkné peníze, neboť film se stal nejnavštěvovanějším muzikálem roku 1953. Navíc se z Marilyn a Jane staly přítelkyně -– Marilyn vyzvídala na Jane, jaké to je mít za manžela sportovce (Jane Russell měla v té době za manžela Boba Waterfielda, profesionálního hráče [[americký fotbal|amerického fotbalu]]) a také se znaly ze střední školy. Úspěch filmu jim nakonec vynesl zanechání otisků dlaní a nohou a podpisů v betonu před [[Graumanovo Čínské divadlo|Graumanovým Čínským divadlem]].

Studio pak nečekalo a chtělo navázat na její úspěchy dalším hitem -– měl jím být westernově laděný film ''[[Řeka bez návratu]]'' v režii [[Otto Preminger]]a. Marilyn tímto filmem nebyla nadšená, ale musela splnit závazky vůči [[20th Century Fox|Foxu]]. Ani další film ''[[Není nad showbusiness]]'' neuspokojoval představy Marilyn o jejích filmech, nicméně studio jí přislíbilo roli ve filmu ''Slaměný vdovec''. Jedinou předností filmu ''Není nad showbusiness'' snad mohou být Marilyniny interpretace písní [[Irving Berlin|Irvinga Berlina]].

Tak jako kdysi dlouho nevydržela v továrně na padáky, nevydržela ani nápor image hloupé blondýnky. Vadilo jí, že ji nikdo jako umělkyni nerespektuje a trápilo ji, že ji nikdo nepovažuje za skutečnou herečku, ale jen za atraktivní doplněk. Rozčiloval ji také fakt, že je vázaná vůči Foxu krajně nevýhodnou sedmiletou smlouvou, na základě které vydělávala téměř to, co komparsisté. (otázku, proč její právní agenti nikdy nedokázali tuto smlouvu napadnout a Marilyn zvýhodnit, žádný z životopisců MM nedokázal rozklíčovat, samotnou smlouvu napadl až Milton Greene, se kterým MM navázala spolupráci). Byla unavená filmy, které jí v Hollywoodu nabízeli -– od roku 1952 šla z filmu do filmu. Doslova tedy uprostřed rozepří se studiem Fox utekla do [[New York]]u studovat ve věhlasném [[Actors' Studio|Actors' Studiu]] [[Lee Strasberg]]a. Ponořila se do studia [[drama]]tu a [[psdychoanalýza|psychoanalýzy]], seznámila se s newyorskou intelektuální společností, v Actors' Studiu dostala mnoho příležitostí vyzkoušet si divadlo a stala se členem rodiny Strasbergových.

V rozhovoru s Davidem Connoverem, který Marilyn občas při natáčení navštěvoval, Marilyn o Mustanzích a Millerovi řekla: ''"...Měl to být NÁŠ film, ale Arthur mě využil pouze k tomu, aby si zase získal dobrou pověst. To mu nikdy nezapomenu. Změnil scénář a ten už není určen mně, zabývá se pouze muži...ta holka (Roslyn -– role Marilyn) je jenom přívažek a už to nejsem já.Miller dovolil Hustonovi, aby ten film zničil."'' (Sandra Shevey, Skandál jménem Marilyn, str. 379)

Když pak vezmeme v úvahu její chronickou [[nespavost]] (kterou okomentoval např. i choreograf Jack Cole, který jí vedl při natáčení ''Blondýnek'', když řekl: ''"Ptáte-li se, proč byla nervózní a chodila pozdě, odpovědí je, že jí chyběl zdravý spánek. Mnohdy přišla do studia úplně grogy se slovy, že se necítí dobře."'' (Sandra Shevey, Skandál jménem Marilyn), psychickou [[labilita|labilitu]], dědičné zatížení k psychickým poruchám a únavu z toho všeho plynoucí, je jasné, že byla v poměrně těžké situaci -– studioví bossové ji označovali za [[hypochondr]]a, ona ale měla zřejmě dost pádných důvodů k tomu si stěžovat a věnovat se svému zdraví.

Smrt Marilyn Monroe [[4. srpen|4. srpna]] 1962 byla ohlášena v ranních hodinách 5. srpna. Našli se tací, kteří její konec předvídali, neboť se již v minulosti ocitla na tenké hranici mezi životem a smrtí a teorii sebevraždy podporovali. Byli ale i ti, kteří věřili a věří, že Marilyn si na život nesáhla, že nebyla sebevražedný typ. Teorie o vraždě tajnými službami či bratry Kennedyovými se nikdy oficiálně nepotvrdily, leč mnoho životopisců (Norman Mailer, Robert F. Slatzer, Mathew Smith, Anthony Summers, Donald Wolfe, Donald Spoto aj.) vyjádřilo nesouhlas s oficiální verzí, poukazovali na nesrovnalosti ve vyšetřování a na množství [[chloralhydrát]]u v krvi a [[Nembutal]]u v játrech, jak vykazovala pitevní zpráva. Významnou roli sehrál nejen dr. Greenson, který nikdy neřekl celou pravdu, ale i její hospodyně Eunice Murray a i osobní lékař MM dr. H. Engelberg, kteří nikdy nemuseli vypovídat pod přísahou, měnili výpovědi a podávali odlišná svědectví. Dr. Ralph Greenson, který policii jako první řekl, že MM spáchala sebevraždu, nakonec jen několik dní po jejím skonu v privátním rozhovoru s asistentem [[koroner]]a J. Minerem svůj názor zcela změnil a řekl mu,že MM si život nevzala. Donald Spoto ve své knize ''Marilyn Monroe'' Greensona dokonce pokládá za viníka její předčasné smrti, neboť vlivem špatné koordinace lékařských předpisů jeho a Engelberga (který jí předepsal Nembutal bez vědomí Greensona, přičemž ten se jí snažil zbavit závislosti na Nembutalu přechodem na jinou látku -– chloralhydrát) a fatálnímu podání chloralhydrátu, který v kombinaci s Nembutalem vydaným na předpis Engelberga, měl způsobit smrt Marilyn Monroe. Oproti tomu Mathew Smith její smrt předkládá jako vraždu, za kterou stála odloučená frakce CIA s cílem zkompromitovat rodinu Kennedyů a zbavit je tak jejich politického a obchodního vlivu. Vyšetřování její smrti ovšem bylo podezřele rychlé a 27. srpna 1962 učinil [[koroner]] (soudní lékař) okresu Los Angeles dr. Theodore Curphey závěrečné ohlášení pro veřejnost, že „smrt nastala akutní otravou barbituráty a jednalo se pravděpodobně o sebevraždu“.

[[Soubor:Marilyn Monroe crypt2.jpg|thumb|vlevo|Krypta Marilyn Monroe]]Pohřeb a rakev obstaral opět [[Joe DiMaggio]]. Celou noc před pohřbem, na který nepozval ani jednu z hvězd, proplakal v kapli u její rakve. Zařídil, aby i po smrti vypadala krásně, jak si přála, a zavolal jejího maskéra a přítele Whiteyho Snydera, aby upravil obličej poničený prací patologa. Oblečena byla do zelenkavých šatů od [[Emilio Pucci|Pucciho]] v barvě šampaňského, které poslední týdny ráda nosila. 20 let pak Joe nechával na její hrob ve Westwood Village Memorial Park posílat 3× do týdne rudé růže (ty objednával v Parisian Florist na Sunset Bvld), nikdy se již neoženil a na rozdíl od ostatních -– ať již skutečných či domnělých milenců a manželů Marilyn – nevytahoval pikantnosti z jejich společného života. Když roku [[1965]] stál v zástupu uznávaných baseballistů, kterým na newyorský stadion Yankees přijel podat ruku Robert Kennedy, ustoupil o krok zpět a Kennedymu ruku nepodal. A když v roce [[1999]] umíral, údajně pronesl: „Konečně zas uvidím Marilyn“.

5. srpna odpoledne, tedy půl dne po objevení jejího mrtvého těla, našel Lawrence Schiller pod studiovými dveřmi neoznámkovanou obálku s danými fotografiemi, na jejichž zadní straně bylo napsáno "ty by měly jít do Playboye".Schiller ani Woodfield nikdy nezjistili, kdo tam obálku zavezl -– zda samotná Marilyn ještě odpoledne po jejich setkání, tedy v den své smrti,nebo Pat Newcomb,její tisková mluvčí,která mohla obálku nalézt v domě Monroe, když jej navštívila v ranních hodinách po Marilynině smrti ?

* Umělecké jméno Marilyn Monroe nebylo úplně vymyšleným -– Monroe bylo totiž dívčí jméno Marilyniny matky

* V médiích se často uvádělo a uvádí, že Marilyn Monroe se stala osudnou kombinace prášků a alkoholu. Není to pravda -– patolog v jejím krevním oběhu nenašel po alkoholu stopu, Marilyn tedy v den své smrti nepožila ani kapku svého oblíbeného šampaňského Dom Perignon. Podle pitevní zprávy ji zabila kombinace nembutalu a chloralhydrátu