Peloponéský spolek: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Starověká Élida| |
m narovnání přesměrování |
||
Řádek 7:
Spolek se skládal ze dvou hlavních částí: [[Shromáždění Sparťanů]] a [[Kongres spojenců|Kongresu spojenců]]. Každý stát v Kongresu měl jeden hlas bez ohledu na velikost nebo politickou moc a výsledky hlasování nebyly závislé na Spartě. Žádné poplatky či daně zavedeny nebyly, ale v době války mohla [[Sparta]] žádat na svých spojencích žádat třetinu jejich armády. Srazy Shromáždění a Kongresu mohla svolat také pouze [[Sparta]], ale státy Kongresu uzavíraly smlouvu pouze s ní, takže mohly mít i další smlouvy mezi sebou.
[[Sparta]] tedy byla jakýmsi hegemonem spolku, ale její dominance se projevovala pouze na vojenské úrovni, nikoli na politické, a také nijak výrazně neovlivňovala rozhodnutí Kongresu. Hlavní bod byl tedy ochrana a bezpečnost všech členů výměnou za pomoc při případné obraně Sparty. Co se týče politického zaměření, spolek nepodporoval [[
==Historie spolku během řecko-perských válek a po nich ==
V době [[řecko-perské války|řecko-perských válek]] ([[499 př. n. l.|499]] - [[449 př. n. l.|449 př.n.l.]])se [[Sparta]] a velká část jejích spojenců spojila s [[Athény|Aténami]], aby mohli bránit [[Řecko]] před perskou invazí. V této době nehovoříme o Peloponéském spolku, nýbrž o [[Helénský spolek|Helénském/Všeřeckém spolku]]. [[Athény|Atény]] sice byly při invazi krále [[Xerxés I.|Xerxa I.]] dobyty, ale díky vojenské síle Sparty a městských států z [[Peloponés|Peloponésu]] se roku [[480 př. n. l.|480 př.n.l.]] v [[Bitva u Salamíny|bitvě u Salamíny]] podařilo zastavit postup Peršanů a zvrátit válku na druhou stranu, což potvrzuje opětovné dobytí Atén hned následujícího roku. Po ukončení války se [[Sparta]] a její spojenci odtrhli a vrátili se do stavu, který panoval před válkou. [[Athény|Atény]] také nabývaly na moci a získávaly spojence, takže již pár let po ukončení bojů proti sobě stály znovu dva silní protivníci: Peloponéský spolek a [[Délský spolek|Délský či také Aténský námořní spolek]].
Už v roce [[446 př. n. l.|446 př.n.l.]], kdy stát [[Megara]] přešel na stranu Atén, začalo růst napětí mezi oběma stranami. Napětí se pomalu stupňovalo až do roku [[431 př. n. l.|431 př.n.l.]] V tomto roce se odehrála válka mezi [[Korint|Korintem]] a jeho bývalou kolonií [[Kerkyra|Kerkýrou]] o nadvládu nad [[Iónské moře|Iónským mořem]]. [[Korint]] při této příležitosti vystrojil obrovskou flotilu. [[Athény|Atény]] se tím cítily ohroženy, a tak nabídly Kerkýře spojenectví. [[Korint]] požádal o pomoc Spartu, která po chvíli vyjednávání vyhlásila Aténám válku. V této válce se na stranu Peloponéského spolku přidala [[Persie]] a po letech spletité války plné zvratů plně zaútočila po boku Sparty roku [[407 př. n. l.|407 př.n.l.]] Toto znamenalo definitivní porážku Atén, jejichž námořní síly byly dva roky poté naprosto zničeny a roku [[404 př. n. l.|404 př.n.l.]] po obléhání kapitulovalo i samotné město.
Mír však znovu netrval dlouho, protože se pro Spartu začal rýsovat nový protivník: [[Théby]]. Théby se snažily rozšířit sféru svého vlivu, čímž však narušovaly roli Sparty jako hegemona. Ve vzájemné [[Bitva u Leukter|bitvě u Leukter]] roku 371 př.n.l. však [[Sparta]] utrpěla porážku, která v konečném důsledku znamanala začátek jejího konce. Městské státy začaly od spolku postupně odstupovat, čímž samozřejmě upadala jeho moc. Definitivní konec nastal roku [[338 př. n. l.|338 př.n.l.]], kdy došlo k invazi krále [[Filip II. Makedonský|Filipa II. Makedonského]], který si podmanil celé [[Řecko]] a vytvořil tzv. [[Korintský spolek]], jehož členy byly všechny peloponéské státy kromě Sparty. Uzavřela se tak doba spartské hegemonie, která trvala téměř 300 let.
| |||