Operace Bagration: Porovnání verzí

Porážka měla pro [[nacistické Německo]] nedozírné následky. Sovětská vojska měla otevřenou cestu jak na [[Balkán]] a do [[Maďarsko|Maďarska]], tak zejména do [[Polsko|Polska]], [[Východní Prusko|Východního Pruska]] a [[Slezsko|Slezska]], potažmo na [[Berlín]]. [[Wehrmacht]] pozbyl velké množství mužů i bojové techniky a ztrácel i svoji [[prestiž]]. Rudá armáda zajala několik desítek tisíc německých vojáků a 20 [[generál]]ů a vysokých [[důstojník]]ů.<ref>http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2085&sid=6832dcbc903398013c5a84ce93c5950c</ref> [[17. červenec|17. července]] [[1944]] je Stalin nechal pochodovat v čele zástupu ulicemi [[Moskva|Mosky]]. Pochodu německých zajatců mlčky přihlíželi kromě tisíců Moskvanů i desítky zahraničních novinářů, což bylo pro [[Adolf Hitler|Hitlera]] další kruté ponížení. Nehledě na to, že byl tento čin v rozporu{{Fakt/dne|20151224113831|}} se [[Ženevské úmluvy|Ženevskými úmluvami]] o zacházení s válečnými zajatci, Operace Bagration a [[Vylodění v Normandii|otevření druhé fronty]] v [[Normandie|Normandii]] znamenaly i dobrý počin koordinace mezi spojenci, což mělo i příznivý vliv na postup na obou frontách.

V důsledku rychlého postupu sovětských vojsk vypuklo [[1. srpen|1. srpna]] [[Varšavské povstání]]. [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalin]] však odmítl poskytnout povstalcům pomoc, protože většinu z nich tvořili přívrženci Londýnské exilové vlády. Jejich likvidace by jeho záměrům s Polskem jen prospěla. Po skončení tvrdých bojů v prvních říjnových dnech roku [[1944]] zůstaly z [[Varšava|Varšavy]] pouze ruiny. Sovětská vojska, které prošla v průběhu 6 týdnů bojů 600 km, byla vyčerpaná a nebyly schopny dále postupovat. Celkově měla asi 180 000 mrtvých a pohřešovaných a dalších 578 000 raněných. Německé ztráty se dle zdrojů různí, podle Zalogy s vyšplhaly až na 300 000 mrtvých a přes 150 000 zajatých. Bylo zničeno 17 divizí a 3 brigády, 50 německých divizi ztratilo více než polovinu své živé síly. Německé ztráty byly srovnatelné s [[bitva o Stalingrad|bitvou u Stalingradu]]. Operace měla za následek i značné ztráty v německém velitelském sboru. Padlo 9 generálů, včetně 2 velitelů sborů, 22 generálů bylo zajato, z toho 4 velitelé sborů; generálmajor Hahn, velitel 197. pěchotní divize se stal 24. června nezvěstný, generálporučíci Zutavern a Philipp z 18. divize tankových granátníků a 134. pěchotní divize spáchali sebevraždu.<ref>Paul Carell: ''Spálená země.'' Plzeň, Mustang, 1996, s. 418</ref>

Strašné porážky Německa na obou frontách vyústily ve [[Atentát na Hitlera z 20. července 1944|spiknutí německých důstojníků]], kteří se [[20. červenec|20. července]] [[1944]] pokusili o atentát na [[Adolf Hitler|Hitler]]a. Vůdci Třetí říše se podařilo vyváznout pouze s lehkými zraněními.

Boje na východní frontě však dále pokračovaly. [[14. srpen|14. srpna]] se rozhořely těžké boje severozápadně od [[Lvov]]a, v oblasti [[Sandoměř]]e, kde pokračovaly boje v rámci [[Lvovsko-sandoměřská operace|lvovsko-sandoměřské operace]]. Sovětská vojska se při tom dostala několik desítek kilometrů od hranic [[První slovenská republika|Slovenska]] a tím indukovala sled nezvratných událostí, které vyústily k začátku [[Slovenské národní povstání|Slovenského národního povstání]].