Erbium: Porovnání verzí

Odebrány 2 bajty ,  před 5 lety
m
narovnání odkazu - Redukce (chemie) -> Redoxní reakce
m (přejmenování parametrů nebo šablon a doplnění jednotek po přepracování infoboxu za použití AWB)
m (narovnání odkazu - Redukce (chemie) -> Redoxní reakce)
Chemicky je erbium méně reaktivní než předchozí prvky ze skupiny lanthanoidů. Na suchém [[vzduch]]u je prakticky stálé, ve vlhkém prostředí se pomalu pokrývá vrstvičkou oxidu. Snadno se rozpouští v běžných minerálních kyselinách za vývoje [[vodík]]u.
 
Ve sloučeninách se vyskytuje pouze v mocenství Er<sup>+3</sup>. Soli Er<sup>+3</sup> vykazují vlastnosti podobné sloučeninám [[hliník]]u a ostatních lanthanoidů. Všechny tyto prvky tvoří například vysoce stabilní oxidy, které nereagují s vodou a jen velmi obtížně se [[RedukceRedoxní (chemie)reakce|redukují]]. Ze solí anorganických kyselin jsou důležité především [[fluoridy]] a [[fosforečnany]], jejich nerozpustnost ve [[Voda|vodě]] se používá k separaci lanthanoidů od jiných kovových iontů. Erbité soli mají obvykle červenou nebo narůžovělou barvu.
 
Erbium objevil roku [[1843]] švédský chemik [[Carl Gustaf Mosander]] v minerálu ''[[Gadolinit-(Y)|gadolinitu]]'', avšak čistý elementární kov byl připraven až v roce [[1943]]. Jméno dostalo erbium podle vesnice [[Ytterby]], švédské vesnice, poblíž které bylo poprvé nalezeno. Od ní je odvozen i název pro [[ytterbium]], [[yttrium]] a [[terbium]]
Separace jednotlivých prvků se provádí řadou různých postupů – kapalinovou [[extrakce|extrakcí]], za použití [[ionex]]ových kolon nebo selektivním srážením nerozpustných [[Komplexní sloučenina|komplexních solí]].
 
Příprava čistého kovu se obvykle provádí [[RedukceRedoxní (chemie)reakce|redukcí]] [[Flourid erbitý|fluoridu erbitého]] ErF<sub>3</sub> elementárním [[vápník]]em.
 
: 2 ErF<sub>3</sub> + 3 Ca → 2 Er + 3 CaF<sub>2</sub>