Rakousko: Porovnání verzí

španělsko

 

 

Rakousko je významnou turistickou destinací, lákající na malebnou krajinu, rozsáhlé vysokohorské terény a vysokou úroveň služeb. Mezi nejoblíbenější cíle patří historická města Vídeň a Salzburg, a řada světově známých [[Alpy|alpských]] horských středisek, jakými jsou [[Innsbruck]], [[Kitzbühel]], [[Salzkammergut|Solná komora]] nebo [[Zell am See]].

{{podrobně|Dějiny Rakouska}}

 

[[Soubor:VenusWillendorf.jpg|thumb|upright|[[Willendorfská venuše]]]]

Nejstarší prameny dokládající přítomnost obyvatelstva na území Rakouska spadají do [[střední paleolit|středního paleolitu]], doby [[neandrtálci|neandrtálců]]. Mnoho nalezišť se nachází v [[Dolní Rakousy|Dolních Rakousech]], nejznámější ve [[Wachau]], pod nímž byla nalezena obě dvě nejstarší rakouská umělecká díla – vyobrazení ženy tzv. ''Tancující Fanny'' z Stratzingu/Krems-Rehbergu a [[Willendorfská Venuše]].

Během [[Doba bronzová|doby bronzové]] mezi 3. a 1. stoletím př. n. l. vznikala stále větší obchodní centra a opevnění, převážně v oblastech těžby nerostných surovin. V okolí [[Hallstatt]]u začalo systematické dobývání [[Halit|soli]]; po tomto místě je také pojmenována starší [[doba železná]] – [[doba halštatská]]. V mladší době železné jsou patrné známky [[Keltové|keltského]] osídlení, které na jihu a na východě vytvořilo jeden z prvních státních útvarů na území dnešního Rakouska, západ byl v té době osídlen Réty.

 

[[Soubor:Austria Romana.png|thumb|Římské provincie na území dnešního Rakouska{{legenda|skyblue|[[Raetie]]}}{{legenda|red|[[Noricum]]}}{{legenda|gold|[[Panonie]]}}{{legenda|lightgray|Území mimo římskou říši}}]]

Převážná část dnešního rakouského státu byla v roce 15 př. n. l. obsazena [[Starověký Řím|Říší Římskou]]. Římský císař [[Claudius]] zřídil během své vlády (41–54 n. l.) římskou provincii Regnum Noricum, jejíž hranice zabíraly velkou část dnešního rakouského území. Na jih od Vídně leželo největší římské město [[Carnuntum]], přičemž další důležitá místa byla například [[Virunum]] (severně od [[Klagenfurt]]u) a [[Teurnia]] (poblíž [[Spittal an der Drau]]).

Frankové v této oblasti ustavili [[Východní marka|Východní marku]] (po rozdělení franské říše se stala součástí [[východofranská říše|východofranské říše]]), jež však po celou 1. polovinu [[10. století]] byla vydána v plen [[Maďaři|Maďarům]], které dokázal porazit až král [[Ota I. Veliký|Ota I.]] roku [[955]]. Jeho nástupce [[Ota II.]] pak Východní marku roku [[976]] reorganizoval a svěřil ji [[Leopold I. Babenberský|Leopoldovi I. Babenberskému]].<ref>''Dějiny Rakouska''. S. 61–73.</ref>

 

[[Soubor:Marcha orientalis-cs.svg|thumb|Územní vývoj [[rakouská marka|rakouské marky]] a [[rakouské vévodství|rakouského vévodství]] za vlády Babenberků]]

[[Babenberkové]] se zprvu museli ještě vypořádávat s Maďary, po uklidnění východní hranice se však mohli na přelomu [[11. století|11.]] a [[12. století]] zapojit do [[boj o investituru|boje o investituru]], zpravidla na [[papež]]ově straně, a později do mocenského zápasu mezi [[Štaufové|Štaufy]] a [[Welfové|Welfy]]. Roku [[1156]] obdržel [[Jindřich II. Babenberský|Jindřich II. Jasomirgott]] ''[[privilegium minus]]'', kterým císař povýšil rakouskou marku na [[rakouské vévodství]] a dědičnou držbu tohoto území v mužské i ženské linii udělil právě Babenberkům. Roku [[1192]] pak Babenberkové získali vládu také nad [[štýrské vévodství|štýrským vévodstvím]]. Babenberkové se stále více zapojovali do říšské politiky a účastnili se například [[křížové výpravy|křížových výprav]]. Agresivnější politikou na počátku [[13. století]] si však Babenberkové znepřátelili své bavorské, české i uherské sousedy.<ref>''Dějiny Rakouska''. S. 73–114.</ref>

Na počátku 19. století postihlo habsburskou monarchii [[Napoleonské války|Napoleonovo tažení]]. Svatá říše římská zanikla a habsburský panovník zůstal pouze [[Rakouské císařství|rakouským císařem]]. Snahou státu bylo až do roku 1860 s krátkou přestávkou při [[Revoluce 1848–1849 v Rakouském císařství|revoluci roku 1848]] potlačovat [[liberalismus|liberální]] myšlenky, neúspěchy v zahraniční politice však nakonec císaře [[František Josef I.|Františka Josefa I.]] donutily změnit kurs a povolit demokracii a [[konstituční monarchie|konstituční monarchii]]. Rostoucí nacionální problémy se císař rozhodl vyřešit přeměnou Rakouského císařství na [[Rakousko-Uhersko]], tím však uspokojil jen Maďary.<ref>''Dějiny Rakouska''. S. 369–471.</ref>

 

[[Soubor:Bundesarchiv Bild 183-1987-0922-500, Wien, Heldenplatz, Rede Adolf Hitler.jpg|thumb|left|Hitler řeční na [[Náměstí Hrdinů (Vídeň)|náměstí Hrdinů]] ve Vídni roku 1938]]

[[Soubor:Austria 1945-55.svg|thumb|[[Okupační zóny Rakouska]] (1945–1955)]]