Wikipedie

Kostel svatého Jakuba Staršího (Brno): Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
mBez shrnutí editace
úpravy a doplnění
Řádek 59:
Pozdně gotická novostavba farního kostela je podle nejnovějších poznatků datována výstavbou [[Kněžiště|kněžiště]] před polovinu 15. století. Z&nbsp;roku [[1446]] totiž pochází smlouva, kde je uvedena částka dvou kop [[groš|grošů]] stavební dotace, kterou musí farář ročně odevzdat oslavanskému klášteru. Od roku [[1456]] jsou pak v&nbsp;odkazech brněnských měšťanů vedeny částky na stavbu kostela. Starší názory kladou podle slohového rozboru stavbu presbytáře již do doby před nástupem [[Husitství|husitství]], tedy na konec 14. století. Podle [[Jan Sedlák (historik umění)|Jana Sedláka]] pro to svědčí např. osové umístění [[Opěrný systém|opěrného pilíře]], které připomíná postup [[Petr Parléř|Petra Parléře]] u jižní předsíně [[Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha|katedrály sv. Víta]] v&nbsp;Praze a v&nbsp;presbytáři [[Kostel svatého Bartoloměje (Kolín)|kostela sv. Bartoloměje]] v&nbsp;Kolíně nad Labem. Také profil meziokenních žebrových prutů a jejich ostruhovité zakončení proťaté [[Podokenní římsa|podokenní římsou]], tvar okenních [[Kružba|kružeb]] nebo [[Chrlič|chrliče]] v&nbsp;završení opěrných pilířů připomínají charakteristické parléřovské motivy. Na ostatních architektonických detailech ([[Přípora|přípory]] s&nbsp;[[Konzola (architektura)|konzolami]] a [[Baldachýn|baldachýny]]) naopak spatřuje vliv [[Lorenz Spenning|Lorenze Spenninga]], který se podílel na stavbě [[Katedrála svatého Štěpána (Vídeň)|dómu sv. Štěpána]] ve Vídni. [[Jan Bureš (historik)|Jan Bureš]] klade rovněž vnik do předhusitské doby, s&nbsp;tím, že monumentálně založené kněžiště bylo vybudováno až po patu [[Klenba|klenby]] a zároveň byly vztyčeny volně stojící [[Pilíř|pilíře]]. Dokončení v&nbsp;letech 1456–1473 pak přisuzuje staviteli L.&nbsp;Spenningovi. Velmi blízkou vídeňskou orientaci v&nbsp;architektonických detailech avšak nejspíše způsobila až [[Purismus (architektura)|puristická]] rekonstrukce na konci 19. století, kdy bylo nahrazeno množství originálních kamenických článků.<ref name=":1">KROUPA, Petr. Farní kostel sv. Jakuba Většího v&nbsp;Brně. In: CHAMONIKOLA, Kaliopi. ''Od gotiky k renesanci II''. 1999.</ref>
[[Soubor:Anton Pilgram, North chapel.JPG|thumb|243x243px|Pilgramova předsíň]]
Historik architektury [[Petr Kroupa (historik)|Petr Kroupa]] dospěl k závěru, že presbytář byl dostavěn před rokem 1473, dle odkazu Kateřiny Zeilerové, podle kterého měl být co „nejlépe vyzdoben nový chór“ a ze zbytku se mělo pokračovat. Architektonické detaily odkazují k vídeňské svatoštěpánské huti, avšak koncepce pochází z Podunají. Uvedl jisté podobnosti konstrukce u [[Kostel svatého Ducha (Heidelberg)|kostela sv. Ducha]] v&nbsp;Heidelbergu, kde je mj. použita obkročná [[trojcípá klenba]] v&nbsp;[[Chórový ochoz|chórovém ochozu]] halového chóru. Rovněž [[Gotická_klenba#síťová klenba|síťová klenba]] vytvořená ze tří žeber kombinovaných v&nbsp;závěru s&nbsp;cípy hvězdy patří do okruhu švábských síťových kleneb. Za autora jakubského chóru považuje Kroupa mistra [[Hans Kurtz|Hanse Kurtze]], jenž je doložen na řezenském sjezdu kameníků v&nbsp;roku [[1459]] jako ''meister zu Prunn'' (mistr z&nbsp;Brna). Od roku [[1495]] se také setkáváme se [[Stavební huť|stavební hutí]] u sv. Jakuba, která stála na severní straně chóru.<ref name=":1" />
 
Na severní straně lodi se dochovala bývalá [[Předsíň (architektura)|předsíň]] označená uvnitř v&nbsp;nadpraží [[Kamenické značky|kamenickou značkou]] [[Antonín Pilgram|Antona Pilgrama]] a textem: ''1502 Ist Angefa-[n]Gen Dy[se] Seiten'' ([[1502]] jsou zahájeny stěny). Jeho autorství je doloženo nejen u této předsíně, jejíž dva vchody s portálky jsou dnes zazděné, ale dokonce i u točitého schodiště u [[sakristie]] z&nbsp;roku [[1510]], které však bylo zbořeno v&nbsp;roce 1874. Vedlo na půdu, mělo kamenné zábradlí a zajímavou krouženou klenbu s přetínavými žebry. Pilgram byl nadaný stavitel narozený v&nbsp;Brně, který zde působil v&nbsp;letech 1500–1515. Poté odešel pracovat na stavbu sv. Štěpána do Vídně. V&nbsp;druhém desetiletí 16. století byla nezaklenutá hala trojlodí provizorně zastřešena.
 
[[Soubor:Mesto Brno - interier kostela Sv. Jakuba.jpg|left|thumb|240x240px|Pohled do halového trojlodí]]
Rozestavěný kostel postihl 27. 4. [[1515]] požár, který zapříčinil pád střechy, která následně zničila všechny [[oltář|oltáře]] a [[zvon|zvony]]. V&nbsp;roce [[1516]] je vysvěcen nový hlavní oltář. Z&nbsp;roku [[1518]] pochází kamenný reliéf [[Oplakávání|Oplakávaní Krista]] a z&nbsp;roku [[1519]] reliéf [[Ukřižování Ježíše Krista|Ukřižování Krista]]. Další zastřešení bylo provedeno patrně ještě před rokem 1530. Trojlodí zaklenul až v&nbsp;70. letech brněnský zedník [[Pietro Gabri]], v&nbsp;Brně usedlý Ital. Dle vyznačeného data [[1526]] bylo dokončeno kamenné schodiště na [[Kazatelna|kazatelnu]] s plaménkovými [[kružba|kružbami]]. Na [[Sloup (architektura)|dříku]] je vytesána kamenická značka Merta Hübla, která se nachází i na [[Křtitelnice|křtitelnici]]. Hübl zřejmě vedl dostavbu kostela ve dvacátých a třicátých letech. Výdaje na stavbu kostela nakonec vyústily roku 1532 v&nbsp;převedení patronátu z&nbsp;oslavanského kláštera na město Brno. V&nbsp;roce [[1581]] bylo provedeno dvojité vřetenové kamenné schodiště u&nbsp;hlavní věže, s přístupem na [[Kruchta|kůr]]. V&nbsp;témže roce dokončil [[Wolf Nagel]] hudební kruchtu.
 
StavbaVěž, jejíž věžestavba započala zřejmě již na konci 15. století, byla v&nbsp;roce [[1592]] byla [[Antonio Gabri|Antoniem Gabrim]] zvýšena o&nbsp;část s&nbsp;[[hodiny|hodinami]] a dokončení provedldokončena [[Simon Tauch|Simonem Tauchem]], který na věž nasadil renesanční [[Báň (střecha)|helmici]]. Po pouhých osmnácti letech musela být báň snesena, opravena a poté znovu usazena. Výška věže dosáhla na dnešních 92 metrů. Během [[Třicetiletá válka|třicetileté války]] nebyl kostel nijak výrazně poškozen a nevznikla tedy nutnost kostel přestavovat. Byla pouze Švédy prostřílena měděná střecha lodi a věže. Dodneška tak převážně zůstala zachována jeho pozdně gotická podoba.
 
=== Barokní období (2. pol. 17. století – 70. léta 18. století) ===
[[Soubor:Jakub obraz jakuba.JPG|thumb|253x253px|Palkův obraz sv. Jakuba z hlavního oltáře]]
Barokní období je spjato převážné s výměnou zastaralého mobiliáře v interiéru a jen s malými stavebními úpravami. V&nbsp;roce [[1666]] byl na hlavní oltář pořízen obraz [[Jan de Herdt|Jana de Herdta]], roku následujícího celý oltář renovován. Řečniště kazatelny bylo opatřeno roku [[1684]] reliéfy, později získala i stupňovitou stříšku se sochami svatých. Nové [[varhany]] měl roku [[1692]] dodat varhanář [[Jakub Ryšák]] z&nbsp;Opavy, které ale dokončil kvůli Ryšákově smrti až roku [[1694]] Andreas Beck. StrojPůvodní stroj musel být v&nbsp;19. století z&nbsp;technických důvodů nahrazen. Varhanní skříň vyřezal [[Antonín Riga]], který je autorem i řezeb lavic v&nbsp;lodi a chóru.<ref group="pozn.">Skříň musela být roku 1826 z provozních důvodů posunuta více dozadu ke zdi, díky čemuž se zhoršila viditelnost varhan.</ref> Na lavicích jsou doložení místní stolaři Hans Michael, Adam Zeith a Friedrich Wilhelm.
 
Na přelomu 17. a 18. století musela být díky špatnému stavu vyměněna celá [[střecha]] včetně [[krov|krovu]]. Oprav se ujal tesař [[Anton Ebenberger]] a mědikovec Sebastian Riedl, kteří práci dokončili roku [[1724]]. Stejnou péči vyžadovala i věž, která musela být snesena na úroveň zvonice a poté vyzděna znovu do původní výšky a podoby. 12. června [[1729]] uhodil do nové věže blesk, požár byl ale brzo uhašen. V&nbsp;září byla na věž nasazena [[Makovice (architektura)|makovice]] a do ní uloženy pamětní dokumenty.<ref>SVOBODA, Aleš. ''Kostnice u sv. Jakuba''. 2014. S. 9.</ref>
 
Zásadní [[Baroko|Barokizacebarokizace]] vnitřních prostor byla uskutečněna v&nbsp;letech 1750–1766. Během úprav byly starší dřevěné oltáře nahrazeny [[Mramor|mramorovými]], kteréz&nbsp;nichž některé jsou v&nbsp;kostele dosud. Uprostřed chóru byl zbudován monumentálnímohutný oboustranný hlavní oltář z&nbsp;černéhoobložený černým mramorumramorem s obrazy [[František Antonín Palko|Františka A. Palka]] na přední straně a [[Josef Stern|Josefa Sterna]]<ref name=":0">KROUPA, Jiři (ed.). ''V zrcadle stínů 1670–1790. Morava v&nbsp;době baroka.'' 2003. S. 207, 330, 189.</ref> na zadní. Sochařskou výzdobu dodal [[Jan Adam Nesmann]]. Vysvěcen byl 16. 3. [[1755]]. Boční oltáře byly osazeny obrazy Josefa Sterna, [[František Vavřinec Korompay|Františka V. Korompaye]] a dalších, a v&nbsp;letech 1765–1770 zlacenými sochami světců a andělů [[Ondřej Schweigl|Ondřeje Schweigla]].<ref name=":0" /> V&nbsp;roce [[1771]] vysvětil olomoucký biskup [[Maxmilián z Hamiltonu|Maxmilián Hamilton]] čtrnáct nových oltářů. Na podlahu byla pořízena černobílá [[dlažba]] ze čtvercových kamenů. Všechny [[Náhrobek|náhrobky]] nacházející se v&nbsp;ní, byly vyjmuty a ty významnější a zachovalejší zasazeny do zdí. Poté byly také odstraněny některé boční [[kaple]] a další zčásti přestavěny.
 
[[Hřbitov]], který se kolem kostela nacházel, byl od roku [[1784]] postupně rušen a spolu s ním postupně zanikly i další z venkovních kaplí. Většina náhrobních kamenů byla použita na vydláždění ulic nebo prodány na materiál.
Řádek 80:
=== Regotizace (1871 – 1879) ===
[[Soubor:Město Brno - oltář v&nbsp;kostele Sv. Jakuba od západu.jpg|left|thumb|290x290px|Novogotický hlavní oltář]]
VNa 70. letechkonci 19. století rozhodla městská rada, že starý kostel bude reprezentativně opraven a okrášlen. Podle dobového [[Purismus (architektura)|puristického]] názoru totiž mladší prvky narušovaly gotickou krásu kostela. Roku [[1870]] tak byl pro tento účel založen Stavební spolek brněnského kostela sv. Jakuba. Úprav, které pobíhaly v&nbsp;letech 1871–1879 se podle projektu vídeňského architekta [[Heinrich Ferstel|Heinricha Ferstela]] ujal brněnský stavitel [[Josef Arnold]].
 
Byly odstraněny vnější přístavby, zbourána jižní gotická předsíň a ostatní kaple, včetně té [[Louis Raduit de Souches|Raduita de Souches]], jehož náhrobek byl poté umístěn za hlavní oltář a maršálovy ostatky přemístěny do hrobky na jižní straně presbytáře. Stejný osud potkal i starou sakristii s Pilgramovým schodištěm, která byla postavena znovu, vyšší o patro a delší o jednu třetinu. Severní Pilgramova předsíň byla zazděna a přeměněna na kapli. Dále bylo vyměněno nebo doplněno mnoho poškozených kamenických prvků na fasádě. Horní části venkovních [[opěrák|opěráků]] s [[chrlič|chrliči]] byly odstraněny a znovu vyzděny s nově pořízenými pískovcovými chrliči, [[Fiála|fiálami]], [[Krab (architektura)|kraby]], rozetami a [[Křížová kytka|kytkami]]. Pod střechou byla vytvořena [[římsa|korunní římsa]] s ukrytou rýnou. Měděný kryt střechy byl nahrazen novým. Na jižní i severní straně fasády byla proražena zazděná gotická okna, a do nich a všech ostatních pořízeny nové okenní [[Kružba|kružby]]. Okna byla opatřena ocelovými pruty a barevnými [[Vitráž|vitrážemi]] z dílny vídeňských bratří Kargelů a dvorního sklomalíře [[Carl Geyling|Carla Geylinga]].
 
Z interiéru byly odvezeny menší barokní oltáře, z ostatních sejmuty sochy a některé obrazy. Do této doby se hovoří až o 17 oltářích. Hlavní oltář byl rozebrán a nahrazen subtilnějším v&nbsp;[[Novogotika|novogotických]] formách navržený rovněž Ferstelem. Dále byly uvnitř opraveny případně nahrazeny [[baldachýn|baldachýny]] a [[Konzola (architektura)|konzoly]] a odstraněna také dvojice [[Empora|empor]]. NáhrobníkyChórové nacházejícílavice sepostavené douprostřed tépresbytáře dobybyly přisazeny k bočním stěnám. Náhrobníky nacházející se ve zdech byly vyjmuty a ty umělecky hodnotnější byly zachovány a později uloženy do jedné z prázdných krypt. NáhrobkyOstatní přisazenénáhrobky keu zdizdí byly přeorganizovány, přičemž v&nbsp;současnosti je jich zde deset, zbytek zachovaných kamenů je vystaveno v&nbsp;expozici [[Brněnská kostnice|kostnice]]. Interiér a exteriér byl následně znovu omítnut. [[15. srpen|15. srpna]] [[1879]] byl kostel slavnostně znovu otevřen.
 
Na přelomu 18. a 19. století, přesněji v&nbsp;letech 1900–1901 vznikla u kostela novogotická fara navržená [[Alois Prastorfer|Aloisem Prastorferem]] a [[Germano Wanderley|Germano Wanderleyem]].
 
=== Novodobá historie (1900 – současnost) ===
Roku [[1900]] byla snesena z věže [[Báň (střecha)|báň]], následujícího roku nahrazen její dřevěný krov železným a poté byla znovu oplechována v&nbsp;původním tvaru. Těsně před [[Druhá světová válka|druhou světovou válkou]], v&nbsp; letech 1937 – 1939 byla v&nbsp;kostele přeložena dlažba a vyměněny některé architektonické články a množství kamenných kvádrů v&nbsp;podnoži. Zpřístupněna byla též Souchesova hrobka. Za [[Druhá světová válka|války]] nebyla stavba nijak výrazně poškozena, přestože bomby dopadaly na budovy jen několik desítek metrů daleko, byla ale zničena většina vitrážových oken. V&nbsp;90. letech byla celá venkovní [[fasáda]] znovu omítnuta a restaurovány kamenné články. Souchesova hrobka byla zadlážděna, a znovu otevřena po rekonstrukci až v&nbsp;roce [[2003]] při příležitosti 395 let od velitelova narození, a potéznovu ještě roku [[2008]] v&nbsp;rámci oslav [[Dny Brna|Dne Brna]].<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení = |jméno = |titul = Hrobka Raduita de Souches se otevře pro veřejnost|url = http://tisk.cirkev.cz/lide-a-udalosti/hrobka-raduita-de-souches-se-otevre-pro-verejnost/|vydavatel = Tiskové středisko České biskupské konference|místo = |datum vydání = 2008-08-14|datum přístupu = 2015-08-01}}</ref> Kostel byl pro svoji nespornou historickou hodnotu prohlášen v&nbsp;roce [[1958]] [[Kulturní památka České republiky|kulturní památkou]] a v&nbsp;roce [[1995]] pak [[Seznam národních kulturních památek České republiky|Národní kulturní památkou]].<ref>http://monumnet.npu.cz/chruzemi/list.php?IdCis=NP%2C105</ref>
 
V roce [[2015]] je kostel v&nbsp;rámci projektu ''Monumentum sacrum Brunense'' rekonstruován a rehabilitován pomocí dotací z [[EHP a Norské fondy|Norských fondů]]. Bude obnoven interiér včetně [[restaurování]] [[nábytek|mobiliáře]], opraven krov, zajištěny poruchy zdiva, repasovány dveřní a okenní výplně atd. Ve věži, která bude tímto zpřístupněna, má vzniknout [[muzeum]] mapující historii kostela. [[12. leden|12. 1.]] 2015 byl kostel uzavřen, ukončení projektu je plánováno na [[30. duben|30. 4.]] [[2016]].<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení = odd. 5804|jméno = |titul = Rekonstrukce a rehabilitace chrámu sv. Jakuba v&nbsp;Brně - Monumentum sacrum Brunense|url = http://www.eeagrants.cz/cs/programy/ehp-fondy-2009-2014/cz06-kultura/schvalene-projekty/rekonstrukce-a-rehabilitace-chramu-sv-ja-1613|vydavatel = Ministerstvo financí ČR|místo = |datum vydání = 2014-03-12|datum přístupu = 2015-01-18}}</ref>
Řádek 115:
[[Soubor:Jakub oltar trojice.JPG|thumb|Boční oltář sv. Trojice]]
V lodi se nachází převážně pozdně barokní oltáře z pol. 18. století, na evangelijní straně jsou to:
#<li value="2"> Oltář Krista v&nbsp;žaláři ([[Ecce homo|Ecce Homo]]), původně sv. Kříže: v&nbsp;zamřížované nice stojí socha spoutaného Krista, po stranách jsou sochy Panny Marie a sv. Jana Evangelisty od [[Jan Jiří Schauberger|Jana Jiřího Schaubergera]] (kol. 1735), původněv minulosti visel ve středu oltáře visel Kristus na kříži,
# Oltář Nanebevzetí Panny Marie: obraz od [[František Vavřinec Korompay|Františka Vavřince Korompaye]] (kol. 1770), na menze je postavena kopie gotického obrazu [[Madona svatotomášská|Panny Marie svatotomské]],
# Oltář sv. Josefa: obraz Smrt sv. Josefa od F. V. Korompaye, v&nbsp;nástavci obraz sv. Alžběty udílející almužnu od [[Josef Stern|Josefa Sterna]] (1761),<ref group="pozn.">Oltář byl původně zasvěcen sv. Leopoldovi a Liboriovi a uprostřed visel obraz Josefa Sterna, po kterém zůstal v&nbsp;nástavci obraz sv. Alžběty. Původní titulní obraz označovaný již ve své době za nejlepší Sternovo dílo, byl v&nbsp;roce 1865 prodáno do kostela v&nbsp;Dolních Loučkách, odkud se později dostal do sbírek Moravské galerie.</ref>
Řádek 135:
Při třetím severním pilíři stojí renesanční kazatelna. Prolamované kamenné schodiště je datované rokem 1526. Řečniště je osazeno reliéfy (1684) Narození Páně, Kázání Krista v&nbsp;chrámu a Zjevení Krista na hoře Tábor, pod nimi jsou kartuše s erbem a epitafními nápisy Kulmana Eignera, jeho manželky a syna. Na stupňovité barokní stříšce jsou po obvodu sošky evangelistů, sv. Jana Křtitele, sv. Jakuba a na vrcholu Krista Spasitele.
 
Na konzolách v&nbsp;[[Chórový ochoz|chórovém ochozu]] je dvanáct soch apoštolů z konce 19. století a gotická socha Krista Spasitele z pol. 15. Století. V&nbsp;kapli Panny Marie Bolestné je vystavena kopie [[Pražské Jezulátko|Pražského Jezulátka]]. Volně v&nbsp;kostele stojí barokní socha sv. Jana Nepomuckého od [[Mathias Thomasberger|Mathiase Thomasbergera]], dále novodobé sochy sv. Judy Tadeáše, sv. Antonína Paduánského, sv. Alžběty a Nejsvětějšího Srdce Páně. Na podstavcích kolem zdi je usazeno pět reliéfů křížové cesty od [[Karl Korschann|Karla Korschanna]] (1943).
 
Do původního vybavení patří barokní zlacené sochy světců a andělů z&nbsp;bočních oltářů od [[Ondřej Schweigl|Ondřeje Schweigla]], sochy Panny Marie a sv. Jana Evangelisty ze Souchesovy kaple od J. Ch. Pröbstla, staré oltářní obrazy a také pětice monumentálních obrazových epitafů brněnských měšťanů<ref group="pozn.">Konkrétně jsou to epitafy Mikuláše Wunderla z Deblína (†1570), Mikuláše Migla ze Stohanu (†1590), Michaela Reicha z&nbsp;Reichenau (†1592), Wolfa Brunlachera (†1599) a Šimona Kryblera z&nbsp;Altendorfu (†1601).</ref> z&nbsp;konce 16. století Sochy i obrazy se dnes nacházejí zčásti ve sbírkách [[Muzeum města Brna|Muzea města Brna]], [[Moravská galerie v&nbsp;Brně|Moravské galerie]], příp. depozitáři farnosti.
 
=== Ostatní vybavení ===
Řádek 156:
# Šimona Aloise Fischera (†1690) a manželky Doroty od [[Jan Kašpar Pröbstl|Jana Kašpara Pröbstla]],
# a 9. vedle bývalého oltáře sv. Kříže jsou volně postaveny náhrobníky Adama Ottona Danzera (†1698) a Jindřicha Nasse (†1698),
#<li value="10"> za jižní chórovou lavicí je zazděný náhrobník synaKarla z&nbsp;rodu HeldreichůAntonína z Heldenreichu (†1695) zvytvořený mezi letléty 1697–1709.{{#tag:ref|Náhrobník byl objeven v&nbsp;souvislosti s&nbsp;rekonstrukcí kostela a restaurování mobiliáře v&nbsp;únoru 2015.<ref>{{Citace elektronického periodika | příjmení = Foltánková | jméno = Kateřina | titul = Dělníci našli v&nbsp;kostele u svatého Jakuba náhrobek a části zničených vitráží | periodikum = Brněnský deník.cz | url = http://brnensky.denik.cz/zpravy_region/pri-oprave-kostela-v-brne-nasli-barokni-nahrobek-a-zbytky-vitrazi-20150323.html | datum vydání = 2015-03-23 | datum přístupu = 2015-07-01}}</ref> Nese letopočet úmrtí 15. 9. 1695. Pořídil jej otec pro svého syna, v&nbsp;době po své nobilitaci v&nbsp;prosinci 1696 a před svou smrtí 1709 - obsahuje titul a erb, který v&nbsp;roce 1695 ještě neexistoval.|group="pozn."}}
 
== Znaky a letopočty na klenbě ==
Na klenbě presbytáře se nachází malované [[Znak (heraldika)|znaky]] města [[Brno|Brna]] s letopočtem [[1526]] a alianční královské znaky [[Ludvík Jagellonský|Ludvíka Jagellonského]] a [[Marie Habsburská|Marie Habsburské]]. Doprovází je letopočty [[1520]] a [[1220]]. Další letopočty [[18131814]], [[1830]], [[1878]], [[1938]], [[1969]] a nově [[2015]] jsou v&nbsp;polích mezi žebry.<ref group="pozn.">K letopočtu 1220 se váže často tradovaný omyl že značí vysvěcení první kostela, popř. že se u něho nachází erb abatyše oslavanského kláštera. Letopočet je však jako i některé další data mladší a fiktivní. </ref>
 
Ve svornících jsou vyvedeny mistrovské značky zedníka [[Pietro Gabri|Pietra Gabriho]], kameníka [[Antonio Silva|Antonia Silvy]], cechovní znamení (zedníci, kameníci, tesaři aj.) a monogramy brněnských měšťanů.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svatého_Jakuba_Staršího_(Brno)“