Čao Wen-chua: Porovnání verzí

Během 40, a 50. let 16. století bylo čínské pobřeží sužované [[Piráti wo-kchou v éře Ťia-ťing|nájezdy ''wo-kchou'']], „japonských pirátů“, fakticky čínských pašeráků, kteří se obrátili k plenění a drancování, když úřady bránily jejich ilegálnímu obchodování. Čao Wen-chua předložil císaři [[Ťia-ťing]]ovi řadu memorand, ve kterých předváděl hluboké pochopení příčinám krize a navrhoval řešení problémů.<ref name="perdue 322"/> Nesouhlasil s jednostraným silovým prosazováním politiky „[[Zakázané moře|zakázaného moře]]“, tak jak ji v [[Če-ťiang]]u a [[Fu-ťien]]u prováděl [[Sün-fu|velký koordinátor]] ''sün-fu'' [[Ču Wan]] (a bezúspěšně se snažil o Ču WanovůvWanův odchod z funkce).<ref name="so 59">So, s. 59.</ref> Místo toho tvrdil, že cestou k vyřešení problému s ''wo-kchou'' je povolení zámořského obchodu.<ref name="so 92 95">So, s. 92–95.</ref> Ministr vojenství [[Nie Pao]] (聶豹) návrhy Čao Wen-chuy odmítal, ale žádný jiný plán nenabídl. Císař Ťia-ťing reagoval čistkou na ministerstvu vojenství a v březnu 1555 poslal Čao We-chuu na pobřeží, aby přímo na místě formuloval vládní reakci na krizi, přičemž byl oprávněn velet místním vojenským sílám.<ref name="goodrich 132 133">Goodrich, s. 132–133.</ref>