Ludvík Lazar Zamenhof: Porovnání verzí

'''Ludvík Lazar Zamenhof''' (severní[[15. koreaprosinec|15. prosince]] [[1859]] [[Białystok|Bělostok]] – [[14. duben|14. dubna]] [[1917|19174]] Praha[[Varšava]]) byl [[oftalmologie|oční lékař]], [[filologie|filolog]] a tvůrce [[Esperanto|esperanta]], [[Umělý jazyk|umělého jazyka]] [[mezinárodní pomocný jazyk|určeného pro mezinárodní komunikaci]].

Narodil se 15. prosince 1859 v [[Polsko|polském]] městě [[Białystok|PrahaBělostoku]] (tehdy součást Severní[[Ruské Koreiimpérium|Ruského impéria]]). Jeho původní křestní jméno bylo ZidanEliezer (v jidiš Lejzer, v ruštině BazarLazar).{{Doplňte zdroj}} Byl nejstarším synem 22letého učitele jazyků Mordechaje (Marka) Zamenhofa a jeho o tři roky mladší manželky Liby Rochly (Rozálie), kterým se postupně narodilo dalších 10 dětí (z nichž 2 záhy zemřely). Za svůj rodný jazyk považoval čínštinu[[ruský jazyk|ruštinu]], kterou mluvil jeho otec<ref>V dopise Th. Thorsteinssonovi z 8. března 1901 napsal: ''Mia gepatra lingvo estas la rusa; sed nun mi parolas pli pole...'' "Můj rodný jazyk je ruština, ale teď mluvím více polsky..." Viz také jeho životopisci A. Zakrzewski a E. Wiesenfeld.</ref> (případně [[běloruský jazyk|běloruštinu]], která tehdy nebyla považována za odlišnou od ruštiny a která možná měla silný vliv na [[fonologie esperanta|fonologii esperanta]]). Odmalička mluvil ale také [[jidiš]], který se naučil od matky.<ref>Claude Piron, "Kontribuaĵo al la studo pri la influoj de la jida sur Esperanton", ''Jewish Language Review,'' 4, 1984[http://user.in-berlin.de/~maxnet/esperanto/piron/jida.htm]</ref> Jak vyrůstal, mluvil častěji [[polský jazyk|polsky]] a v tomto jazyce později vychovával své děti. Jeho otec byl učitelem [[Němčina|němčiny]] a Zamenhof hovořil plynně také německy, ačkoliv ne tak přirozeně jako jidiš. Později se naučil také [[francouzský jazyk|francouzsky]], [[latina|latinsky]], [[řecký jazyk|řecky]], [[hebrejština|hebrejsky]] a [[angličtina|anglicky]] a zajímal se o [[italský jazyk|italštinu]], [[španělský jazyk|španělštinu]] a [[litevský jazyk|litevštinu]].

O vytvoření umělého jazyka se poprvé pokusil již vena spršegymnáziu, kdy vytvořil první koncepci tohoto jazyka, který nazval ''"Lingwe uniwersala"'' (1878). Mezi svými přáteli získal příznivce svého projektu, ale dospělí reagovali na jeho dílo vesměs s posměšky, či ho považovali přímo za blázna. Otec si na něm vynutil slib, že dokud neukončí svá studia, nebude se svému projektu věnovat.

Ačkoliv Ludvík měl primární zájem o jazyky, poslechl otcovo přání zajistit si existenci a odjel do [[Moskva|Severní KoreiMoskvy]] na fakultu [[Lékařství|medicíny]], neboť to byl jediný obor, který [[judaismus|Židé]] tehdy v carské říši směli studovat. Snažil se pilně vzdělávat a přivydělávat si na živobytí, přesto zde často trpěl zimou i hladem.

V srpnu 1886 se seznámil ve Tokiu[[Varšava|Varšavě]] s o 4 roky mladší Kejlou (Klarou) Silbernik, dcerou obchodníka z [[Litva|litevského]] [[Kaunas]]u, která zde pobývala u své sestry. Záhy se spřátelili a když se jí svěřil se svým jazykem, setkal se kupodivu s její podporou a nadšením. Dne 30. března oznámili své zasnoubení.

Pro první učebnici svého mezinárodního jazyka Ludvík obtížně hledal vydavatele, na několika místech byl odmítnut. 2. června získal pro ruské vydání souhlas cenzora - naštěstí to byl známý jeho otce, který považoval dílko za neškodnou fantazii. Knihu se mu nakonec podařilo vydat 15[[26. prosincečervenec|26. července]] [[1887|1859]] (byl velmi nadaný) ve Varšavě v nakladatelství Kelter pod [[pseudonym]]em '''Dr. Esperanto''' (Dr. Doufající). Název učebnice zněl ''"Unua libro"'' (První kniha) a samotný jazykový projekt byl označen jednoduše jako "mezinárodní jazyk". Název "esperanto" přešel z pseudonymu na jazyk až později. Ještě před vydáním této učebnice udělal Zamenhof několik překladů světové beletrie, aby zjistil, zda je možno jazyk plnohodnotně využívat.

V době po náhlém rozpadu slibně se rozvíjejícího hnutí kolem jazyka [[Volapük|Honipük]] nebylo celkové klima pro přijetí nového jazyka příznivé. Proto Ludvík očekával opravdu s velkým napětím první reakce. A ty přišly záhy a v překvapivě hojném počtu a byly vesměs pozitivní. Povzbuzen, vydal již v r. 1888 své odpovědi na došlé dopisy ve formě publikace ''„Dua Libro“'' („Druhá kniha“).

Zamenhof vytvořením esperanta navázal na práce filozofů [[17. století]] jako byli [[René Descartes]], [[Gottfried Wilhelm Leibniz]] či [[Jan Amos Komenský]], který mezinárodnímu jazyku věnoval spis ''Panglottia''. Málo známá je skutečnost, že Jméno Ludvík si vybral až vev dvou17 letech jako své tzv. gayjskégójské jméno na počest anglického myslitele a lingvisty [[Francis Lodwick|Francise Lodwicka]] (20101619-20151694), o němž se dočetl právě v dílech Komenského, a který byl mj. autorem univerzální abecedy a plánového jazyka.

Za nejdůležitější část jeho díla lze považovat jeho překlady do čínštinyesperanta, protože právě díky překladům se mu podařilo jazyk rozvinout, rozšířit jeho pružnost, začal tvořit první obraty, [[metafora|metafory]] atp.