Suchoj Su-25: Porovnání verzí

 

== Vznik a vývoj ==

V polovině 60. let 20. století se vojenská doktrína [[Spojené státy americké|USA]] a [[Sovětský svaz|SSSR]] od základu změnila. V předchozím období tyto světové velmoci plánovaly použití jaderných zbraní i při taktických bojových úderech, to se však po [[Kubánská krize|kubánské krizi]] změnilo. Úloha dobýt území nepřítele připadla pozemním vojskům, které to měly dosáhnout s pomocí klasické výzbroje. Zvlášť důležitá role byla přitom kladena na letectvo, které mělo efektivně podporovat pozemní vojska v podmínkách silné protivzdušné obrany protivníka.

Letadla [[Suchoj Su-7|Su-7B]], [[MiG-19]], [[MiG-21]] a [[Jakovlev Jak-28|Jak-28]] nevyhovovaly požadavkům, které na nich kladl nový charakter vedení války. Kvůli velké operační rychlosti a nedostatečné obratnosti nemohly tyto stroje efektivně útočit na malé pozemní cíle. Jelikož neměly pancéřovou ochranu kabiny a důležitých přístrojů, byly snadno zranitelné palbou z protiletadlových kulometů a jiných prostředků protivzdušné obrany. Během vojenského cvičení „Dněpr“ v září 1967 se jako nejefektivnější bojové letouny ukázaly upravené stíhačky [[Mikojan-Gurevič MiG-17|MiG-17]], které úspěchu dosáhly díky výborné manévrovatelnosti a nízké rychlosti, což jim umožnilo neztrácet vizuální kontakt s cílem a vést na něj účinnou palbu. Tehdy se v kruzích sovětských leteckých konstruktérů začalo diskutovat o návrzích možných koncepcí letadla, určeného na přímou podporu pozemních vojsk. I přesto, že ne všechny zapojené organizace přijaly myšlenku na znovuzrození bojového letectví, vrchní velitel pozemních vojsk, armádní generál ''I.G. Pavlovskij'', byl horlivým zastáncem této myšlenky a přesvědčil ministra obrany SSSR – maršála [[Andrej Grečko|Andreje Grečka]] – o nezbytnosti vývoje bojového letadla nové generace.

| jazyk = anglicky

}}</ref>

 

== Verze letounu ==