T-80: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m přidána Kategorie:Tanky studené války za použití HotCat |
dopl. |
||
Řádek 24:
| max. rychlost = 70 km/h
| pw ratio = 25,9 hp/tunu
| dojezd =
}}
[[Tank]] '''T-80''' je [[Sovětský svaz|sovětský]] tank, který byl do výzbroje [[sovětská armáda|sovětské armády]] zařazen v roce [[1976]], ale veřejnosti byl představen až v roce 1987. Představuje vývojové pokračování tanku [[T-64]]. Stejně jako on má automatické nabíjecí zařízení tankového kanonu, což umožnilo snížit počet členů posádky na tři muže. Je poháněný [[plynová turbína|plynovou turbínou]], díky čemuž dosahuje vyšší rychlosti než jiné současné tanky. Hlavní výzbroj tvoří 125mm tankový kanon, který byl použit i v [[T-72]], je však schopný použít mnohem větší sortiment munice, včetně střel na bázi [[ochuzený uran|ochuzeného uranu]] se zvýšenou průbojností a je schopný odpalovat i [[Protitanková řízená střela|protitankové raketové střely]]. Sekundární výzbroj tvoří spřažený 7,62mm kulomet a protiletadlový 12,7mm kulomet. Tank má vlastní zadýmovací zařízení, [[laser]]ový [[dálkoměr]] a na [[dělová věž|věži]] tanku jsou čtyři vrhače klamných cílů k odklonění protitankových střel. Na rozdíl od tanku T-72 se T-80 nikdy ve velkém nevyvážel.▼
==
[[File:T-80U - TankBiathlon2013-14.jpg|thumb|left|T-80U]]
▲Představuje vývojové pokračování tanku [[T-64]]. Stejně jako on má automatické nabíjecí zařízení tankového kanonu, což umožnilo snížit počet členů posádky na tři muže. Je poháněný [[plynová turbína|plynovou turbínou]], díky čemuž dosahuje vyšší rychlosti než jiné současné tanky. Hlavní výzbroj tvoří 125mm tankový kanon, který byl použit i v [[T-72]], je však schopný použít mnohem větší sortiment munice, včetně střel na bázi [[ochuzený uran|ochuzeného uranu]] se zvýšenou průbojností a je schopný odpalovat i protitankové raketové střely. Sekundární výzbroj tvoří spřažený 7,62mm kulomet a protiletadlový 12,7mm kulomet. Tank má vlastní zadýmovací zařízení, [[laser]]ový [[dálkoměr]] a na [[dělová věž|věži]] tanku jsou čtyři vrhače klamných cílů k odklonění protitankových střel. Na rozdíl od tanku T-72 se T-80 nikdy ve velkém nevyvážel.
[[Soubor:Soviet T-80 2.JPEG|náhled|left|T-80BV]]
[[Soubor:T-80UM-1 at VTTV-Omsk-2009 -01.jpg|náhled|left|T-80UM-1]]
V polovině 50. let byla Leningradská konstrukční kancelář Kirovská závodu pod vedením Nikolaje Popova pověřena vývojem [[plynová turbína|plynové turbíny]] pro sovětské těžké tanky. Výsledkem těchto snah byl prototyp těžkého tanku označovaný jako Objekt 278, který byl však do počátku 60. let zavržen, protože v nadcházejících letech všechny země od koncepce těžkých tanků postupně ustupovaly. Práce na plynové turbíně pro tanky tak byly přerušeny.
V průběhu deseti let začaly sovětské ozbrojené síly zavádět do služby hlavní bitevní tank [[T-64|T-64A]], který byl vyvinut v [[Charkov]]ě. Pro technickou náročnost nového motoru však bylo přistoupeno k vývoji variant tanku T-64 s jinými motory, z nichž vnikl tank [[T-72]]. V tomto období se proto obrátily odpovědné orgány na Kirovský závod se zadáním k výrobě prototypu tanku T-64 s plynovou turbínou GTD-1000T. Do vývoje nového motoru byl angažován konstruktér plynových turbín pro vrtulníky Sergej P. Izotov. V roce 1969 byl vyroben první prototyp s označením Objekt 219.<ref name="Sewell">Sewell, S., [http://www.benning.army.mil/armor/armormagazine/content/Issues/1998/ArmorJulyAugust1998web.pdf Why Three Tanks?.] Armor, CVII, 4, 1998, s. 28</ref>
== Reference ==▼
<references />▼
Terénní testy však ukázaly, že podvozek původního T-64 výkonnému motoru nestačí a je poruchový. Byly proto potřebné změny v šířce a gumové úpravě pojezdových pásů a kol. Oproti tanku T-64 se lišilo i odpružení. Tyto úpravy pomohly snížit vibrace podvozku, poruchovost a výrazně snížily hlučnost. Ukázalo se také, že při jízdě v prašném prostředí se v motoru zachycuje velké množství prachu. Bylo proto instalováno zařízení, které čistilo motor proudem vzduchu.
Začátku výroby nepřál sovětský ministr obrany [[Andrej Antonovič Grečko|A. Grečko]], který kritizoval jeho velkou spotřebu a malý rozdíl oproti tanku [[T-64]]. Definitivní rozhodnutí však učinil ministr zbrojního průmyslu [[Dmitrij Fjodorovič Ustinov|D. F. Ustinov]], který prosazoval zavedení tanku s turbínovým motorem, po Grečkově smrti v roce 1976.<ref>Zaloga, S., T-80 Standard tank The Soviet Army's Last Armored Champions. Osprey Publishing, Londýn, 2009, s. 11</ref> Po dlouhých zkouškách nakonec stroj sovětské ozbrojené síly přijaly v roce 1976 do výzbroje. Jednalo se o první sériově vyráběný tank s plynovou turbínou. Stroj vážil 42 tun a poháněl ho motor o výkonu 1 000 koní. Na rozdíl od motorů tanků T-64 a [[T-72]] měl turbínový motor T-80 výrazně vyšší spotřebu, což mělo za následek, že dojezd byl jen 285 km i s přídavnými nádržemi<ref name="Sewell"/>. Výhodou však byl fakt, že může používat různá paliva ([[motorová nafta|naftu]], [[benzín]] i [[kerosin|letecký benzín]]). Plynová turbína také není citlivá na nízké teploty a dobře startuje i při vysokých mrazech. Výzbroj tvořil 125 mm kanón s hladkým vývrtem a automatickým nabíječem a dva kulomety. Jeden ráže 7,62 spřažený s kanónem a druhý - 12,7 mm kulomet upevněný na věži ovládaný z velitelovy věžičky. Tank první verze měl kompozitní pancíř, laserový zaměřovač a nebyl schopen používat reaktivní střely vystřelované skrz hlaveň kanónu. Novější verze měly od roku 1985 až 50% povrchu tanku pokrytého [[Reaktivní pancéřování|reaktivním pancířem]] a vylepšené kompozitní pancéřování (T-80BV). Reaktivní pancéřování zvyšuje odolnost pancíře na ekvivalent 400 mm, což zajišťuje odolnost před protipancéřovými střelami ''HEAT''. Stroje mohou vystřelovat vývrtem kanónu reaktivní řízené střely [[Kobra (střela)|9M112-1 Kobra]] později [[Refleks|9M119]]. Vylepšení se dočkal i motor, jehož výkon stoupl na 1 100 koní (verze T-80U). V Charkovském traktorovém závodě byl vyvinut stroj s dieslovým motorem (verze T-80UD), který byl vyvinut ke snížení nákladů na výrobu.
Náklady na výrobu T80 převyšovaly jakýkoliv jiný sovětský tank své doby. T-80 však představoval v sovětské koncepci tankového boje hlavní bitevní tank, jehož hlavním úkolem bylo vést boj proti západním tankovým jednotkám.<ref>Hebert, M., Tucker, S. C., 2008, Tanks. in Tucker, S. C. (Editor) Cold War A Student Encyclopedia. Vol. I-V. Abc-Clio, Inc., Santa Barbara, s. 2015</ref>
V roce 1993 na vojenské výstavě v [[Abú Dhabí]] získal T-80U velkou pozornost svými manévrovacími schopnostmi.
Rusko mělo původně k dispozici kolem 5 000 ks těchto tanků. Od roku 1998 se jejich počet snížil na 3 500. Kromě Ruska používá tyto tanky i [[Ukrajina]] (vyrábí i vlastní upravenou verzi [[T-84]]) [[Bělorusko]], [[Kazachstán]], [[Čína]], [[Pákistán]], [[Kypr]], [[Jižní Korea]], [[Jemen]] a [[Egypt]].
== Odkazy ==
=== Literatura ===
* {{Citace monografie | příjmení = Zaloga | jméno = Steven J. | titul = Střední tank T-80. Poslední šampion tankových vojsk Sovětské armády | vydavatel = Grada Publishing a.s. | místo = Praha | rok = 2011 | počet_stran = 48 | isbn = 978-80-247-3839-0}}
▲=== Reference ===
▲<references />
=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat|T-80 tanks}}
* [http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2355 T-80 a jeho varianty na palba.cz]
* [http://www.dishmodels.ru/wshow.htm?p=532&lng=E Object 478]
[[Kategorie:Ruské a sovětské tanky]]
| |||