Ludwig Winder: Porovnání verzí

Ve svém románovém debutu ''Die rasende Rotationsmaschine'' (''Zuřivá rotačka'') vyjádřil Winder své stanovisko k vlastnímu povolání slovy: „Novinář je člověk, který neumí nic a musí umět všechno.“ Příběhem židovského parvenu dr. Theodora Glasera z [[Halič|Haliče]], který se společníkem založí noviny Die Zeitung sloužící výhradně jeho bezskrupulózní touze po moci, vykresluje techniky [[Mediální manipulace|manipulace]] běžné už v tehdejších masových listech. Glaser, jenž se brzy vypracuje v děsivou a obávanou postavu („Věřím ve všemoc zla ve světě: proto jsem ve zlu chtěl předčít ostatní, chtěl jsem zlé lidi přetrumfnout...“), však ochromen svou neschopností jakékoliv náklonnosti ke komukoliv nakonec zkrachuje sám před sebou i před ostatními.<ref>SERKE, Jürgen. ''Böhmische Dörfer: putování opuštěnou literární krajinou.''Kapitola Ludwig Winder, s. 151–152.</ref>

V románu ''Kasai'' ztvárňuje Winder troufalost všech pokusů modelově vynutit ideu „bratrství mezi lidmi“. Milionářský syn Franz Heidebrand je pohnut nedůstojným postavením dělníků v otcově továrně a v [[Afričan|Afričanovi]] Kasaiovi, kterého si přiveze z cest, vidí vděčný objekt své představy, jak přinášet štěstí. Jeho pokus zjemnit v Kasaiovi přírodu však ztroskotá. Afričan není, jak se domnívá experimentátor, nedotknutou přírodou, ale je dotčený úplně jiným světem. A soucit [[Intelektuál|intelektuála]] je soucitem člověka zamilovaného do své vlastní teorie, aniž by druhého dokázal skutečně milovat. Násilí, které tkví v realizaci ideálních představ, nechává Kasaie poznat, že výchova k lidství je pokrytectvím, protože evropský svět [[konkurence]] potřebuje zužitkovatelnou inteligenci, která se propůjčí ke všemu, a že svobodný duch nemá v takové společnosti šanci.<ref>SERKE, Jürgen. ''Böhmische Dörfer: putování opuštěnou literární krajinou.''Kapitola Ludwig Winder, s. 152.</ref>

Konflikt mezi otcem a synem je centrálním motivem ve Winderově [[Expresionismus|expresionistickém]] románu ''Die jüdische Orgel'' (''Židovské varhany''). Hlavní hrdina Albert Wolf je svým ortodoxním otcem rabínem Wolfem Wolfem nucen, ba znásilňován zachovávat od dětských let přísný židovský [[ritus]], který chlapci připadá jako „Ungeheuer mit Drachenzähnen“ („přízrak s dračími zuby“). Toto [[Iniciační rituál|iniciační]] znásilnění a svou židovskou [[Predestinace|predestinaci]] pak Albert Wolf považuje za důvod všech svých selhání.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Fialová-Fürstová | jméno = Ingeborg | titul = Dějiny německé židovské literatury do roku 1914 | vydavatel = Univerzita Palackého | místo = V Olomouci | rok = 2013 | vydání = 1 | počet stran = 127 | kapitola = Pražská německá literatura | strany = 107 | isbn = 978-80-244-3470-4}}</ref> Svrchovaná zbožnost je zde zobrazena v konfrontaci se svrchovanou vzpourou. Přísně pravověrné židovské prostředí autorovi poskytuje možnost vylíčit takový [[Totalitarismus|totalitářský]] svět, v němž se [[víra]] stává „oprátkou boží“. Víra, která neosvobozuje, ale rdousí to, v co by měl člověk věřit. [[Varhany]], jejichž zavedení do [[Synagoga|synagogální]] [[Bohoslužba slova|bohoslužby]] bylo jednou z nejspornějších reforem [[19. století]], symbolizují v tomto románu vzpouru. Oskar Baum ve své recenzi uvedl: „Židovské varhany, to je zakázaná [[Estetika|estetická]] rozkoš, zapovězená hudba smyslů.“ Za touto „hudbou smyslů“, jde Albert Wolf, Baumovými slovy jakýsi „Don„[[Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha|Don Quijot]] spásy“, když unikne otcovu náboženskému násilí, když předstírá, že bude v [[Budapešť|Budapešti]] navštěvovat rabínský seminář. Ve skutečnosti se však potlouká po kavárnách, chodí do kabaretu, do divadla. Ale ať uteče kamkoliv, stále si s sebou neso to, před čím utíká, totiž ono vědomí viny, jež mu vštípil otec: viny vůči Bohu, viny vůči otci.<ref>SERKE, Jürgen. ''Böhmische Dörfer: putování opuštěnou literární krajinou.''Kapitola Ludwig Winder, s. 153.</ref>

Ještě jednou, v románu ''Hugo: Tragödie eines Knaben'' (''Hugo: tragédie chlapce''), zobrazí Ludwig Winder touhu po uplatnění a potřebu lásky člověka poníženého, který své pokoření přičítá vlastní ošklivosti. Krása je tu dána skupině spolužáků, která Huga Bandlera pronásleduje [[Antisemitismus|antisemitskou]] nenávistí, ošklivost je pak ve Winderových dílech vždy [[Synonymum|synonynem]] neschopnosti milovat.<ref>SERKE, Jürgen. ''Böhmische Dörfer: putování opuštěnou literární krajinou.''Kapitola Ludwig Winder, s. 154.</ref>

Posledním spisovatelovým pražským románem je ''Der Thronfolger: ein Franz-Ferdinand-Roman'' (''Následník trůnu''), v němž se vrací k [[Atentát na Františka Ferdinanda d'Este|sarejevskému atentátu]], který rozpoutal světovou válku. Winderův tragický hrdina [[František Ferdinand d'Este]] je mimořádně složitým člověkem, který má narušený vztah ke světu. Od světa ho odděluje zeď vytvářená chladem a cizotou, kterou neumí překonat. Prchlivost, nedůvěra a neschopnost odpouštět otravující jeho vztahy k lidem prohlubují v jeho povaze nepřátelský postoj k životu. Významným tématem „Následníka trůnu“ je otázka užívání a zneužívání moci, přičemž Winder v době, kdy vzkvétal [[Habsburkové|habsburský]] mýtus, vytváří dílo, které je k habsburské minulosti značně kritické. V postavě Františka Ferdinanda, jehož myšlení je sice ještě pevně zakotveno ve staré době a jemuž je vlastní samota a vnímání světa jako [[Chaos|chaosu]], vykresluje niterný portrét člověka alespoň v náznaku moderního.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Broukalová | jméno = Jindra | titul = Ludwig Winder als Dichter der menschlichen Seele und der Wirklichkeit: ein Beitrag zur Betrachtung des Romans "Der Thronfolger. Ein Franz Ferdinand Roman" im Kontext des erzählerischen Werks seines Verfassers | vydavatel = Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta | místo = Praha | rok = 2008 | počet stran = 249 | kapitola = | strany = 239 | isbn = 978-80-7290-357-3 | jazyk = de}}</ref>