Pískavice: Porovnání verzí

Pískavice jsou jednoleté nebo vytrvalé, vzpřímené nebo poléhavé aromatické byliny s bohatě větvenými stonky. Listy jsou trojčetné, lístky na okraji pilovité nebo zubaté, vrcholový lístek bývá větší než ostatní a řapíčkatý, postranní přisedlé. Palisty jsou srostlé s řapíkem. Postranní žilky v čepelích lístků zasahují do zubů. Květy jsou žluté, modré, purpurové nebo bílé, jednotlivé nebo v úžlabních hroznech, hlávkách či okolících. Stopky květenství se za plodu prodlužují. Květy jsou drobné, s krátkými stopkami které po odkvětu dužnatějí. Kalich je trubkovitý až zvonkovitý,se zuby víceméně stejnými. Pavéza je obvejčitá nebo podlouhlá, na bázi široká, někdy dlouze nehetnatá. Křídla jsou oválná, člunek je tupý a kratší než křídla. Tyčinek je 10 a jsou dvoubratré až téměř jednobratré. Semeník je přisedlý nebo krátce stopkatý, s nitkovitou čnělkou. Lusky jsou přímé nebo zahnuté, zploštělé nebo na průřezu okrouhlé, k oběma koncům se postupně zužující. Lusky obsahují 1 až mnoho semen a částečně pukají břišním švem.<ref name="kv4">{{Citace monografie

V celé Evropě roste celkem 21 druhů pískavic, zejména ve Středomoří a v Rusku (resp. v bývalém SSSR). Větší areál výskytu mají v jižní Evropě zejména druhy [[pískavice thesalská]] (''Trigonella monspeliaca''), [[pískavice setá]] (''T. gladiata'') a ''Trigonella procumbens'', ve východní části Středomoří i ''T. spicata'' a ''T. striata''. V celém Středomoří roste i introdukovaná [[pískavice řecké seno]] (''T. foenum-graecum''). Větší množství endemických pískavic se objevuje zvláště v oblasti Řecka a Kréty. V Alpách vystupují pískavice max. do montánního stupně (''T. monspeliaca'').<ref name="fleu">{{Citace elektronické monografie

== Obsahové látky ==