Viktor Pacajev: Porovnání verzí

'''Viktor Ivanovič Pacajev''' ({{Vjazyce|ru}} {{Cizojazyčně|ru|Пацаев, Виктор Иванович}}) (* [[19. červen|19. června]] [[1933]] [[Aktobe|Akťubinsk]], [[Kazašská sovětská socialistická republika|Kazašská SSR]] – [[29. červen|29. června]] [[1971]] [[Kazachstán]]) byl tragicky zesnulý sovětský [[kosmonaut]] [[Rusové|ruské]]<ref name="warheroes">[http://www.warheroes.ru/hero/hero.asp?Hero_id=632 Životopis na warheroes.ru]</ref> národnosti. Zemřel při návratu z vesmírné mise.

}}</ref> Studoval fotogrammetrii na ''Moskevské vysoké škole'', pak se zapsal na ''Vysokou školu průmyslovou'' v [[Penza|Penze]]. Po úspěšném zakončení studia se roku 1955 stal strojním inženýrem v oboru jemné mechaniky a nastoupil ve městě [[Dolnoprudnyj]] do ''Ústřední aerologické laboratoře'' patřící Hydrometeorologické službě SSSR. Zde se podílel na vývoji měřicích přístrojů, používaných u výškových raket při průzkumu atmosféry. V roce 1958 dostal Ing. Pacajev umístěnku do [[Sergej Koroljov|Koroljovovy]] konstrukční kanceláře OKB-1 (pozdější [[RKK Eněrgija]]).<ref name="Půlstoletí">{{Citace monografie

V roce 1968 byl přijat do týmu připravujících se kosmonautů, absolvoval příslušné prohlídky, kurzy, prostudoval konstrukce [[Sojuz (kosmická loď)|Sojuzů]]. Počítalo s s ním pro projekt Kontakt týkající se výzkumu Měsíce.<ref name="Půlstoletí">Půlstoletí kosmonautiky, str.440</ref> Jako inženýr výzkumník byl jmenován na let [[Sojuz 11|Sojuzu 11]] v roce 1971.

Už jeho první let v kosmické lodi Sojuz 11 skončil v roce 1971 skončil katastrofou. Původně jmenovaná posádka pro onemocnění [[Valerij Kubasov|Kubasova]] neletěla, vysláni byli náhradníci. Posádka ve složení [[Georgij Dobrovolskij]], [[Vladislav Volkov]] a Viktor Pacajev se v pořádku spojila s orbitální stanicí [[Saljut 1]], zjistili zde nedýchatelný vzduch plný kouře. Po odstranění závady řadu dní zde plnili zadané úkoly. Pro zhoršování fyzické kondice posádky bylo rozhodnuto program letu zkrátit. Pacajev zde oslavil své 38. narozeniny jako první člověk ve vesmíru.

Večer 29. června se oddělil Sojuz 11 od stanice Saljut a započal se sestupem. Při sestupové fázi byly odpáleny pyrotechnicky odpáleny spojovací šrouby s nepotřebným obytným modulem. Otřesem výbuchu se však neplánovaně otevřel odvětrávací ventil už ve výši 186&nbsp;km nad povrchem. Vzduch unikl během 30třiceti sekund a všichni tři kosmonauti zahynuli zadušením v Sojuzu po letu trvajícím 570 hodin. Přistávací modul na padácích měkce přistál za asistence čekajících vrtulníků. JejichSmrt smrtkosmonautů byla zjištěna až po přistání kabiny na Zemi<ref name="PůlstoletíPůlstoletí2">{{Citace monografie

}}</ref> Posmrtně byl vyznamenán Zlatou hvězdou [[Hrdina Sovětského svazu|Hrdiny Sovětského svazu]] a [[Leninův řád|Leninovým řádem]].<ref name="warheroes" />