Viktor Coj: Porovnání verzí

'''Viktor Robertovič Coj''' ({{Vjazyce|ru}} {{Cizojazyčně|ru|Ви́ктор Ро́бертович Цой}}; [[21. červen]] [[1962]], [[Petrohrad|Leningrad]], [[Sovětský svaz]] – [[15. srpen]] [[1990]], [[Tukums]], [[Lotyšská sovětská socialistická republika]]) byl slavný sovětský umělec a lídr rockové skupiny [[Kino (skupina)|Kino]]. Viktor Coj byl jediným synem [[Korjo-saram|korejského]] inženýra Roberta Maximoviče Coje a [[Rusové|ruské]] učitelky ValentýnyValentiny Vasiljevny Cojové.

Viktor Coj je považován za jednoho z průkopníků [[Ruský rock|ruského rocku]] a má dodnes velmi mnoho obdivovatelů v zemích bývalého Sovětského svazu. Jen málo hudebníků v dějinách ruské hudby bylo více oblíbených a mělo větší vliv na jejich žánr než Viktor Coj a jeho rocková skupina Kino.

Písně začal psát ve věku 17 let. Jeho rané písně se zabývaly tématy, jako je život na ulici v Leningradu, láska nebo poflakování se s přáteli. Hlavními hrdiny jeho písní byli mladí lidé s omezenými možnostmi, kteří se snaží přežít v tvrdém světě. V této době byl rock undergroundové[[underground]]ové hnutí omezené hlavně na Leningrad a média okupovaly Moskevskémoskevské popové hvězdy z prvních příček žebříčků. Sovětská vláda dotovala upřednostňované umělce, poskytovala jim ubytování, nahrávací studia a různou další podporu potřebnou k úspěchu.{{Doplňte zdroj}} Rock nebyl pro vládu nijak žádaný, rockové kapely dostávaly jen malé nebo žádné finanční prostředky. Rocková hudba byla označena jako hudba chuligánů a narkomanů. V roce 1974 Viktor nastoupil na Serovovu uměleckou školu, ale v 18 letech byl vyloučen údajně pro nedostatečné výsledky. Pravým důvodem mohlo být i Cojovo působení v rockové hudbě.{{Doplňte zdroj}} V této době začal účinkovat se svými písněmi na večírcích. Během jednoho z nich si ho všiml [[Boris Grebenščikov]], člen zavedené rockové skupiny [[Akvárium (rocková skupina)|Akvárium]]. Grebenščikov vzal Coje pod svá křídla a pomohl mu založit svou vlastní kapelu, tak začala Cojova roková kariéra.

[[Leningradský rockový klub]] byl jeden z mála veřejných míst, kde bylo možno vystupovat. V roce 1982 na rockovém koncertu se zde odehrál Cojův jevištní debut na rockovém koncertu. Podporován dvěma členy z Akvária ohromil inovativními texty a hudbou celé publikum.

V roce [[1982]] Kino uvolňujevydalo své první album ''[[45 (album)|45]]''. Toto album ukázalo Cojovu ochotu dotknout se politických témat. Tím se lišil od mnoha umělců. Ve své písni [[Električka (píseň)|Električka]] (Электричка) pojednává o člověku, jenž uvízl ve vlaku, který ho veze, kam nechce. To nebylo nic jiného než metafora k životu v Sovětském svazu a kapela byla kvůli této písni rychle zakázána. Navzdory všemu toto poselství písně zpopularizovalo Viktora Coje i skupinu Kino mezi protirežimní mládeží a mladí lidé k nim začali vzhlížet jako k modlám.

Skupina Kino dádala najevo další své další politické názory na druhém leningradském rokovémrockovém koncertu. Skupina vyhrála přehlídku s Cojovou protiválečnou skladbou ''Vyhlašuji svůj dům ... [bezjadernou zónou]'' (Я объявляю свой дом ... [безъядерной зоной]). Popularita písně byla poháněna právě probíhající [[Sovětská válka v Afghánistánu|Afghánskouafghánskou válkou]], kde bylo připraveno o život tisíce mladých sovětských občanů.

=== GorbačovaGorbačovova éra ===

Kino stále unikalo pozornosti mainstreamu kvůli nedostatečné státní podpoře, ale to se změnilo s příchodem [[Michail Sergejevič Gorbačov|Michaila Gorbačova]] k moci v Sovětském svazu v roce [[1985]]. Jeho sociální a ekonomické reformy, zejména [[glasnosť]] a [[Perestrojka|přestavba]], začaly odhalovat ekonomické a sociální problémy a umožnily otevřenou diskusi o nich v médiích. Díky glasnosti došlo k uvolnění omezení sdělovacích prostředků a kapelám bylo umožněno vystupovat v nich a psát i o problémech ve společnosti. V roce [[1986]] využívávyužil Coj otevřené atmosféry a společenských postojů a vydává píseň s názvem Хочу перемен! (Chci změny!). Píseň vyzývala mladémladou generacegeneraci požadovat změny ve stávajícím systému a šířila jméno Kina po celém národě. Nicméně v rozhovoru, který odvysílala sovětská televize krátce po jeho smrti, Coj uvedl, že jeho písně byly často nesprávně interpretovány a že se obvykle vyhýbal politickým záměrům v jeho poesii. Řekl, že zejména píseň Chci změny!, která byla často využívána perestrojkovým hnutím, s ním nemá co do činění.

Rok [[1987]] byl pro Kino průlomový. Vydání jejich 7. alba [[Krevní skupina (album)|Krevní skupina]] (Группа крови) vyvolalo to, co bylo známo pod názvem „Kinomania“. Uvolněná politická situace umožnila Cojovi vydat toto jeho nejvíce politické album a nahrát hudbu, kterou nikdo před ním hrát nemohl. Většina skladeb z tohoto alba byla zaměřena na sovětskou mládež. Písně mladé nabádaly, aby započali změny ve společnosti, některé z písní byly zaměřeny na sociální problémy ochromující společnost. Zvuk a poezie jeho alba udělaliudělaly z Coje hrdinu napříč sovětskou mládeží a Kino se stalo nejpopulárnější kapelou v historii. Díky rozmanitosti národností Cojových fanoušků byla jeho původní ruská poezie přeložena do jejich národních jazyků. V průběhu několika následujících let se Coj objevil v několika úspěšných filmech, jako např. [[Jehla (film)|Jehla]] (Игла). Také cestoval do [[Spojené státy americké|USA]], aby své filmy podpořil na filmových festivalech. Bylo vydáno dalších několik alb, která dále zvýšila popularitu kapely, jejich témata byla opět převážně politická. Přestože byl Coj obrovskou hvězdou, žil stále relativně normální život. Stále si nechával svou starou práci v kotelně nájemního domu, což překvapilo mnoho lidí. Coj k tomu řekl, že ho práce baví a že také potřebuje peníze na podporu kapely, protože ještě neobdržel žádnou vládní dotaci a jejich alba byla kopírována a distribuována [[samizdat]]em zdarma. Toto Coje ještě více zpopularizovalo, protože lidem ukázal, že je nohama na zemi a oni se k němu mohou připodobnit. Hodina největší slávy Kina přišla v roce [[1990]] s koncertem na Moskevskémmoskevském stadionu [[Lužniki]]. 62 000 fanoušků přišlo oslavit triumf nejúspěšnější sovětské rokovérockové skupiny.

V roce [[1988]] si Viktor Coj zahrál v [[celovečerní film|celovečerním filmu]] režiséra [[Rašid Nugmanov|Rašida Nugmanova]] napsaném Alexandrem Baranovem a Bachytem Kilibajevem. Byl pojmenován ''Jehla'' (Игла) a Coj hrál hlavního hrdinu Mora. Moro se vrátí do [[Almaty|Alma-Aty]] vybrat zpět peníze, které rozpůjčoval. Během čekání zapříčiněného neočekávaným zpožděním navštíví svou bývalou přítelkyni Dinu a zjistí, že je závislá na morfinu[[morfin]]u. Rozhodne se pomoci jí zbavit se návyku a bojovat s místní drogovou mafií zodpovědnou za její stav. Soupeře Moro najde ve smrtícím „doktorovi“, mafiánském šéfovi, který Dinu využívá.

Soundtrack z filmu včetně hudby i textů písní Cojova Kina výrazně přispívá k celkové atmosféře filmu, navíc jsou ve filmu použity post-moderní[[Postmoderna|postmoderní]] zvraty a [[surrealismus|surrealistické]] scény.

Film byl v Sovětském svazu oficiálně vydán v únoru [[1989]] v Sovětském svazu.

[[Soubor:ПамятникMourning Викторуceremony ЦоюVictor (Благовестнов)Choi.JPGjpg|náhled|vpravo|PamátníkFanoušci vzpomínají na Viktora Coje v Petrohradu.]]

[[14. srpen|14. srpna]] [[1990]] Coj v [[Lotyšsko|Lotyšsku]] dokončil nahrávku vokálů pro další album Kina. Byl prý na cestě zpět do Leningradu, aby jeho spoluhráči z kapely mohli tuto nahrávku zpracovat. Brzy ráno [[15. srpen|15. srpna]], když se Viktor Coj vracel zpět z chytání ryb, jeho auto narazilo do autobusu na okraji [[Riga|Rigy]] a on zemřel. Jeho vůz byl zcela zdemolován tak, že jedna jeho pneumatika nebyla nikdy nalezena. Coj chtěl vzít s sebou na výlet svého syna Sašu, naštěstí s ním nejel. Coj byl pohřben v uzavřené rakvi.

Dne [[17. srpen|17. srpna]] jeden z hlavních sovětských deníků ''[[Komsomolskaja pravda]]'' otiskl následující komentář o Cojovi a jeho smyslu pro mládež celého národa:

Páska, která obsahovala pouze nahrávku Cojových vokálů pro příští album, byla objevena a předána zbylým členům skupiny Kino. Ta nahrála hudbu k albu pokřtěného jakopokřtěnému [[Černé album (album)|Černé album]] (Чёрный альбом) na znamení smutku za zemřelého zpěváka. Album přineslo nejpopulárnější písně kapely, utužilo pozici Kina jako špičky ruského rokurocku v celé historii a Viktora Coje jako hrdinu a legendu.

Dopad Kina na sovětskou hudbu a společnost byl obrovský. Skupina přinesla hudbu a texty, jakou nebyl ochoten ani schopen přinést žádný jiný sovětský umělec před ní a otevřela dveře pro další moderní ruské rockové skupiny. To je vidět na mnoha místech po celé zemi, od [[graffiti]] na oploceních [[Petrohrad]]u až po celou zeď věnovanou Viktorovi Cojovi v postranní uličce slavného [[Arbat]]u v Moskvě, kde se shromažďují fanoušci stále vzpomínající na svého hrdinu. V roce [[2000]] se sešly některé z nejlepších ruských kapel a zahrály vlastní interpretace nejlepších písní skupiny Kino jako poctu Viktoru Cojovi, který by právě oslavil 38. narozeniny. Přestože odešel, Viktor Coj zůstává živý v myslích mnoha ruských mladých lidí.

Nejnověji jebyla Cojova píseň vysílána ve fiktivní rádiové stanici Vladivostok FM ve hře ''[[Grand Theft Auto 4]]'', a to „Krevní skupina“ (Группа крови).

# [[ 1986]] — Рок ([[Rock (film)|Rock]], dokumentární film)

# [[ 1986]] — Конец каникул ([[Konec prázdnin]])

# [[ 1988]] — Игла ([[Jehla (film)|Jehla]])

# [[ 1989]] — Последний герой ([[Poslední hrdina (film)|Poslední hrdina]])