Otevřít hlavní menu

Změny

Odebráno 46 bajtů ,  před 4 lety
oprava citačního aparátu
 
== Kníže z Antiochie ==
Křižáci setrvali v&nbsp;Antiochii až do listopadu [[1098]]. Poté vyrazil Raimond, hrabě z&nbsp;[[Toulouse]], dále na jih. Bohemund a [[Robert II. Flanderský|Robert Flanderský]] jej následovali. Všichni tři poté oblehli nedaleké muslimské město [[Maarrat an-Númán]], které navzdory obraně obyvatel 11.&nbsp;prosince 1098 padlo. Následovalo rozsáhlé zabíjení a drancování, jakému nebylo během celé první křížové výpravy obdoby.<ref name="mak99">Kovařík, str.&nbsp;99.</ref> Z&nbsp;obyvatel města přežilo jen několik málo civilistů, jimž Bohemund, který je zajal, dal milost. Poté došlo mezi Raimondem a Bohemundem k&nbsp;roztržce, komu dobyté město připadne. Raimond navrhoval Marraat an-Númán připojit k&nbsp;biskupství v&nbsp;nedaleké Albaře, které bylo pod Raimondovým vlivem, zatímco Bohemund prosazoval připojení města k&nbsp;Antiochii. Později Bohemund Raimondovi navrhl, ať si Marraat nechá, ale na oplátku požadoval, aby se Raimond vzdal svých nároků na Antiochii.<ref name="hroch54">Hrochová, str.&nbsp;54.</ref> Nakonec se Bohemund vrátil zpět do [[Antiochie]], zatímco Raimond vyrazil v&nbsp;čele poutníků na Jeruzalém. Z&nbsp;velmožů Raimonda následovali jen Robert z&nbsp;Normandie a Tankred,<ref name="bridge73">Bridge, str.&nbsp;73.</ref> zatímco ostatní šlechtici zůstávali v&nbsp;Antiochii a na jih vyrazili později. I tentokrát je Bohemund doprovázel, ale šel s&nbsp;nimi jen k&nbsp;[[Tripolis]]u a odtud se vrátil do Antiochie, kde vyhlásil [[Antiochijské knížectví]]. Poté se nechal [[papežský legát|papežským legátem]], arcibiskupem [[Daimbert z Pisy|Daimbertem]], který zatím dorazil na Východ jako nástupce zemřelého [[Adhémar z Le Puy|Adhémara z&nbsp;Le Puy]], korunovat [[kníže]]tem (''princeps''). V&nbsp;těch dobách to býval v&nbsp;Evropě titul velmi vzácný, avšak několik normanských vládců v&nbsp;jižní Itálii mělo knížecí hodnost, kterou jim propůjčil sám papež. Titul vyjadřoval, že kníže nad sebou nemá feudálního světského pána, ale nevylučoval možnost, že jeho autoritou může být církevní prelát.<ref name="duggan60">Duggan, str.&nbsp;60.</ref>
 
[[Soubor:Armoiries Bohémond d'Antioche.svg|thumb|left|Erb Bohemunda z Tarentu,<br />pozdější znak Antiochijského knížectví]]
Bohemund přijel do Konstantinopole, kde se mu dostalo poct hodných jeho postavení. Císař mu pak dal k&nbsp;podpisu mírovou smlouvu, která definovala lenní závislost Antiochijského knížectví na Byzantské říši<ref name="rickard"/> a nadvládu [[Pravoslaví|ortodoxní církve]] nad [[římskokatolická církev|latinskou]], což měl v&nbsp;Antiochii nadále ztělesňovat ortodoxní patriarcha.<ref name="hroch89">Hrochová, str.&nbsp;89</ref> Antiochijské knížectví dále ztratilo některá svá území ve prospěch přímé vlády Konstantinopole. Na druhou stranu přiřkl císař Bohemundovi titul ''sebastos'' a jako svému leníkovi i každoroční peněžní příjmy z&nbsp;toho pocházející.<ref name="mak107"/> Navíc dal Bohemundovi jistou finanční hotovost a v&nbsp;míru jej propustil, vojsko však musel kníže předat císařovým zástupcům.
 
Bohemund z&nbsp;Tarentu poté odplul do [[Lombardie]] a navzdory porážce zůstal oslavován jako hrdina.<ref name="rickard"/> Poslední roky života prožil v&nbsp;ústraní, kde se věnoval své rodině.<ref name="hroch89"/> Zemřel v&nbsp;březnu roku 1111.<ref name="smart"/> Zanechal na světě pouze jediného potomka, kterého měl s&nbsp;francouzskou princeznou Konstancií, budoucího antiochijského knížete [[Bohemund II. z Antiochie|Bohemunda&nbsp;II.]] Sedm let po smrti bylo Bohemundovo tělo pohřbeno v&nbsp;mauzoleu u katedrály svaté Sabiny v&nbsp;Canose di&nbsp;Puglia, kde na náhrobku je jen prostý nápis ''Boamundus''.<ref name="mak108">Kovařík, str.&nbsp;108.</ref>
 
== Odraz v literatuře a umění ==