Kostel svatého Jakuba Staršího (Brno): Porovnání verzí

| datum_posvěcení = mezi 1228–1231, 16. stol.století

| založení = pol. 15. stol.století

| web = [http://www.svatyjakubbrno.wz.cz Římskokatolická farnost u kostela sv. Jakuba v  Brně]

'''Kostel svatého Jakuba Staršího (Většího) '''je pozdně [[Gotická architektura|gotický]] [[Loď (architektura)|trojlodní]] [[halový kostel|halový]] [[kostel]] nacházející se na [[Jakubské náměstí (Brno)|Jakubském náměstí]] v &nbsp;[[Brno|brněnské]] čtvrti [[Brno-střed]], jehož historie sahá až do počátku [[13. století]].<ref name="kuca">{{Citace monografie

=== Románská a vrcholně gotická fáze (poč. 13. stol.století – poč. 15. stol.století) ===

První zmínky o kostele pochází z &nbsp;roku [[1228]] z &nbsp;listin [[Přemysl Otakar II.|Přemysla Otakara II.]], kterými 7. listopadu potvrdil farnosti všechna práva a 6. prosince potvrdil patronát cisterciačkám z  [[Klášter Oslavany|oslavanského kláštera]] v &nbsp;čele s &nbsp;abatyší [[Heilwida|Heilwidou]]. Olomoucký biskup [[Robert (biskup olomoucký)|Robert]] kostel někdy mezi léty 1228–1231 vysvětil a listinou z &nbsp;roku [[1231]] znovu potvrdil farní práva a stanovily se i farní hranice.<ref>LIBOR, Jan. ''Dějiny Brna 2, Středověké město.'' 2013. S. 690-691.</ref> Z  tohoto dokumentu se také dozvídáme, že kostel byl založen ještě za vlády markraběte [[Vladislav Jindřich|Vladislava Jindřicha]]. Z &nbsp;toho vyplývá, že první [[Románská architektura|románská]] stavba začala vznikat někdy mezi nástupem biskupa Roberta do úřadu a smrtí markraběte Jindřicha, tedy mezi léty 1201–1222. V &nbsp;této době sloužil výhradně pro potřeby [[němci|německých]], [[Vlámové|flanderských]] a [[Valoni|valonských]] [[Kolonizace|kolonistů]]. Valoni poté docházeli do [[Kostel svatého Mikuláše (Brno)|kostela sv. Mikuláše]] na Dolním trhu (dnešním [[Náměstí Svobody (Brno)|Náměstí Svobody]]), který se stal [[Filiální kostel|filiálním]]. Pro česky mluvící farníky byl určen [[Katedrála svatého Petra a Pavla|kostel sv. Petra]]. Okolo kostela vznikl také brzy [[hřbitov]], který byl od roku 1293 k &nbsp;dispozici i ostatním neněmeckým farníkům.

Z &nbsp;archeologických nálezů vyplývá, že někdy na konci 13. až začátku 14. stol.století byl románský kostel nahrazen [[Gotická architektura|vrcholně gotickou]] stavbou o &nbsp;přibližně stejných rozměrech, jako je kostel stávající. Ta byla ale téměř bezezbytku odstraněna a nahrazena stavbou současnou. V &nbsp;této době je také doložena fundace množství [[oltář|oltářů]], např. sv. Víta (1413), sv. Filipa a Jakuba (1423), sv. Kříže (1429), nebo sv. Anny (1446).

=== Současná pozdně gotická stavba (pol. 15. stol.století – 1592) ===

Pozdně gotická novostavba farního kostela je podle nejnovějších poznatků datována výstavbou [[Kněžiště|kněžiště]] před polovinu 15. stolstoletí. Z &nbsp;roku [[1446]] totiž pochází smlouva, kde je uvedena částka dvou kop [[groš|grošů]] stavební dotace, kterou musí farář ročně odevzdat oslavanskému klášteru. Od roku [[1456]] jsou pak v &nbsp;odkazech brněnských měšťanů vedeny částky na stavbu kostela. Starší názory kladou podle slohového rozboru stavbu presbytáře již do doby před nástupem [[Husitství|husitství]], tedy na konec 14. stolstoletí. Podle [[Jan Sedlák (historik umění) |Jana Sedláka]] pro to svědčí např. osové umístění [[Opěrný systém|opěrného pilíře]], které připomíná postup [[Petr Parléř|Petra Parléře]] u jižní předsíně [[Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha|katedrály sv. Víta]] v &nbsp;Praze a v &nbsp;presbytáři [[Kostel svatého Bartoloměje (Kolín)|kostela sv. Bartoloměje]] v &nbsp;Kolíně nad Labem. Také profil meziokenních žebrových prutů a jejich ostruhovité zakončení proťaté [[Podokenní římsa|podokenní římsou]], tvar okenních [[Kružba|kružeb]] nebo [[Chrlič|chrliče]] v &nbsp;završení opěrných pilířů připomínají charakteristické parléřovské motivy. Na ostatních architektonických detailech ([[Přípora|přípory]] s &nbsp;[[Konzola (architektura) |konzolami]] a [[Baldachýn|baldachýny]]) naopak spatřuje vliv [[Lorenz Spenning|Lorenze Spenninga]], který se podílel na stavbě [[Katedrála svatého Štěpána (Vídeň)|dómu sv. Štěpána]] ve Vídni. [[Jan Bureš (historik) |Jan Bureš]] klade rovněž vnik do předhusitské doby, s &nbsp;tím, že monumentálně založené kněžiště bylo vybudováno až po patu [[Klenba|klenby]] a zároveň byly vztyčeny volně stojící [[Pilíř|pilíře]]. Dokončení v &nbsp;letech 1456–1473 pak přisuzuje staviteli L. &nbsp;Spenningovi. Velmi blízkou vídeňskou orientaci v &nbsp;architektonických detailech avšak nejspíše způsobila až [[Purismus (architektura)|puristická]] rekonstrukce na konci 19. stol.století, kdy bylo nahrazeno množství originálních kamenických článků.<ref name=":1">KROUPA, Petr. Farní kostel sv. Jakuba Většího v &nbsp;Brně. In: CHAMONIKOLA, Kaliopi. ''Od gotiky k renesanci II''. 1999.</ref>

Historik architektury [[Petr Kroupa (historik)|Petr Kroupa]] dospěl k závěru, že presbytář byl dostavěn před rokem 1473, dle odkazu Kateřiny Zeilerové, podle kterého měl být co „nejlépe vyzdoben nový chór“ a ze zbytku se mělo pokračovat. Architektonické detaily odkazují k vídeňské svatoštěpánské huti, avšak koncepce pochází z Podunají. Uvedl jisté podobnosti konstrukce u [[Kostel svatého Ducha (Heidelberg)|kostela sv. Ducha]] v &nbsp;Heidelbergu, kde je mj. použita obkročná [[trojcípá klenba]] v &nbsp;[[Chórový ochoz|ochozu]] halového chóru. Rovněž [[Gotická_klenba#síťová klenba|síťová klenba]] vytvořená ze tří žeber kombinovaných v &nbsp;závěru s &nbsp;cípy hvězdy patří do okruhu švábských síťových kleneb. Za autora jakubského chóru považuje Kroupa mistra [[Hans Kurtz|Hanse Kurtze]], jenž je doložen na řezenském sjezdu kameníků v &nbsp;roku [[1459]] jako ''meister zu Prunn'' (mistr z &nbsp;Brna). Od roku [[1495]] se také setkáváme se [[Stavební huť|stavební hutí]] u sv. Jakuba, která stála na severní straně chóru.<ref name=":1" />

Rozestavěný kostel postihl 27. 4. [[1515]] požár, který zapříčinil pád střechy, která následně zničila všechny [[oltář|oltáře]] a [[zvon|zvony]]. V &nbsp;roce [[1516]] je vysvěcen nový hlavní oltář. Z &nbsp;roku [[1518]] pochází kamenný reliéf [[Oplakávání|Oplakávaní Krista]] a z &nbsp;roku [[1519]] reliéf [[Ukřižování Ježíše Krista|Ukřižování Krista]]. Další zastřešení bylo provedeno patrně ještě před rokem 1530. Trojlodí zaklenul až v &nbsp;70. letech brněnský zedník [[Pietro Gabri]], v &nbsp;Brně usedlý Ital. Dle vyznačeného data [[1526]] bylo dokončeno kamenné schodiště na [[Kazatelna|kazatelnu]] plaménkovými [[kružba|kružbami]]. Na [[Sloup (architektura)|dříku]] je vytesána kamenická značka Merta Hübla, která se nachází i na [[Křtitelnice|křtitelnici]]. Hübl zřejmě vedl dostavbu kostela ve dvacátých a třicátých letech. Výdaje na stavbu kostela nakonec vyústily roku 1532 v &nbsp;převedení patronátu z &nbsp;oslavanského kláštera na město Brno. V &nbsp;roce [[1581]] bylo provedeno dvojité vřetenové kamenné schodiště u &nbsp;hlavní věže, s přístupem na [[Kruchta|kůr]]. V &nbsp;témže roce dokončil [[Wolf Nagel]] hudební kruchtu.

Stavba věže započala zřejmě již na konci 15. stol.století, v &nbsp;roce [[1592]] byla [[Antonio Gabri|Antoniem Gabrim]] zvýšena o &nbsp;část s &nbsp;[[hodiny|hodinami]] a dokončení provedl [[Simon Tauch]], který na věž nasadil renesanční [[Báň (střecha)|helmici]]. Po pouhých osmnácti letech musela být báň snesena, opravena a poté znovu usazena. Výška věže dosáhla na dnešních 92 metrů. Během [[Třicetiletá válka|třicetileté války]] nebyl kostel nijak výrazně poškozen a nevznikla tedy nutnost kostel přestavovat. Byla pouze Švédy prostřílena měděná střecha lodi a věže. Dodneška tak převážně zůstala zachována jeho pozdně gotická podoba.

=== Barokní období (2. pol. 17. stol.století – 70. léta 18. stol.století) ===

V &nbsp;roce [[1666]] byl na hlavní oltář pořízen obraz [[Jan de Herdt|Jana de Herdta]], roku následujícího celý oltář renovován. Řečniště kazatelny bylo opatřeno roku [[1684]] reliéfy, později získala i stupňovitou stříšku se sochami svatých. Nové [[varhany]] měl roku [[1692]] dodat varhanář [[Jakub Ryšák]] z &nbsp;Opavy, které ale dokončil kvůli Ryšákově smrti až roku [[1694]] Andreas Beck. Stroj musel být v &nbsp;19. stol.století z &nbsp;technických důvodů nahrazen. Varhanní skříň vyřezal [[Antonín Riga]], který je autorem i řezeb lavic v &nbsp;lodi a chóru.<ref group="pozn.">Skříň musela být roku 1826 z provozních důvodů posunuta více dozadu ke zdi, díky čemuž se zhoršila viditelnost varhan.</ref> Na lavicích jsou doložení místní stolaři Hans Michael, Adam Zeith a Friedrich Wilhelm.

Na přelomu 17. a 18. stol.století musela být díky špatnému stavu vyměněna celá [[střecha]] včetně [[krov|krovu]]. Oprav se ujal tesař [[Anton Ebenberger]] a mědikovec Sebastian Riedl, kteří práci dokončili roku [[1724]]. Stejnou péči vyžadovala i věž, která musela být snesena na úroveň zvonice a poté vyzděna znovu do původní výšky a podoby. 12. června [[1729]] uhodil do nové věže blesk, požár byl ale brzo uhašen. V &nbsp;září byla na věž nasazena [[Makovice (architektura)|makovice]] a do ní uloženy pamětní dokumenty.<ref>SVOBODA, Aleš. ''Kostnice u sv. Jakuba''. 2014. S. 9.</ref>

[[Baroko|Barokizace]] vnitřních prostor byla uskutečněna v &nbsp;letech 1750–1766. Během úprav byly starší dřevěné oltáře nahrazeny mramorovými, které jsou v &nbsp;kostele dosud. Uprostřed chóru byl zbudován monumentální oboustranný hlavní oltář z &nbsp;černého mramoru s  obrazy [[František Antonín Palko|Františka A. Palka]] na přední straně a [[Josef Stern|Josefa Sterna]]<ref name=":0">KROUPA, Jiři (ed.). ''V zrcadle stínů 1670–1790. Morava v &nbsp;době baroka.'' 2003. S. 207, 330, 189.</ref> na zadní. Sochařskou výzdobu dodal [[Jan Adam Nesmann]]. Vysvěcen byl 16. 3. [[1755]]. Boční oltáře byly osazeny obrazy Josefa Sterna, [[František Vavřinec Korompay|Františka V. Korompaye]] a dalších, a v &nbsp;letech 1765–1770 zlacenými sochami světců a andělů [[Ondřej Schweigl|Ondřeje Schweigla]].<ref name=":0" /> V &nbsp;roce [[1771]] vysvětil olomoucký biskup [[Maxmilián z Hamiltonu|Maxmilián Hamilton]] čtrnáct nových oltářů. Na podlahu byla pořízena černobílá [[dlažba]] ze čtvercových kamenů. Všechny [[Náhrobek|náhrobky]] nacházející se v &nbsp;ní, byly vyjmuty a ty významnější a zachovalejší zasazeny do zdí. Poté byly také odstraněny některé boční [[kaple]] a další zčásti přestavěny.

[[Hřbitov]], který se kolem kostela nacházel, byl od roku [[1784]] postupně rušen a spolu s ním postupně zanikly i další z  venkovních kaplí. Většina náhrobních kamenů byla použita na vydláždění ulic nebo prodány na materiál.

[[Soubor:Město Brno - oltář v &nbsp;kostele Sv. Jakuba od západu.jpg|left|thumb|290x290px|Novogotický hlavní oltář]]

V  70. letech 19. století rozhodla městská rada, že starý kostel bude reprezentativně opraven a okrášlen. Podle dobového [[Purismus (architektura)|puristického]] názoru totiž mladší prvky narušovaly gotickou krásu kostela. Roku [[1870]] tak byl pro tento účel založen Stavební spolek brněnského kostela sv. Jakuba. Úprav, které pobíhaly v &nbsp;letech 1871–1879 se podle projektu vídeňského architekta [[Heinrich Ferstel|Heinricha Ferstela]] ujal brněnský stavitel [[Josef Arnold]].

Byly odstraněny vnější přístavby, zbourána jižní gotická předsíň a ostatní kaple, včetně té [[Louis Raduit de Souches|Raduita de Souches]], jehož náhrobek byl poté umístěn za hlavní oltář a maršálovy ostatky přemístěny do hrobky na jižní straně presbytáře. Stejný osud potkal i starou sakristii s Pilgramovým schodištěm, která byla postavena znovu, vyšší o patro a delší o jednu třetinu. Severní Pilgramova předsíň byla zazděna a přeměněna na kapli. Dále bylo vyměněno nebo doplněno mnoho poškozených kamenických prvků na fasádě. Horní části venkovních [[opěrák|opěráků]] s  [[chrlič|chrliči]] byly odstraněny a znovu vyzděny s  nově pořízenými pískovcovými chrliči, [[Fiála|fiálami]], [[Krab (architektura)|kraby]], rozetami a [[Křížová kytka|kytkami]]. Pod střechou byla vytvořena [[římsa|korunní římsa]] s ukrytou rýnou. Měděný kryt střechy byl nahrazen novým. Na jižní i severní straně fasády byla proražena zazděná gotická okna, a do nich a všech ostatních pořízeny nové okenní [[Kružba|kružby]]. Okna byla opatřena ocelovými pruty a barevnými [[Vitráž|vitrážemi]].

Z  interiéru byly odvezeny menší barokní oltáře, z  ostatních sejmuty sochy a některé obrazy. Do této doby se hovoří až o 17 oltářích. Hlavní oltář byl rozebrán a nahrazen subtilnějším v &nbsp;[[Novogotika|novogotických]] formách navržený rovněž Ferstelem. Dále byly uvnitř opraveny případně nahrazeny [[baldachýn|baldachýny]] a [[Konzola (architektura)|konzoly]] a odstraněna také dvojice [[Empora|empor]]. Náhrobníky nacházející se do té doby ve zdech byly vyjmuty a ty umělecky hodnotnější byly zachovány a později uloženy do jedné z  prázdných krypt. Náhrobky přisazené ke zdi byly přeorganizovány, přičemž v &nbsp;současnosti je jich zde deset, zbytek zachovaných kamenů je vystaveno v &nbsp;expozici [[Brněnská kostnice|kostnice]]. Interiér a exteriér byl následně znovu omítnut. [[15. srpen|15. srpna]] [[1879]] byl kostel slavnostně znovu otevřen.

Na přelomu 18. a 19. století, přesněji v &nbsp;letech 1900–1901 vznikla u kostela novogotická fara navržená [[Alois Prastorfer|Aloisem Prastorferem]] a [[Germano Wanderley|Germano Wanderleyem]].

Roku [[1900]] byla snesena z  věže [[Báň (střecha)|báň]], následujícího roku nahrazen její dřevěný krov železným a poté byla znovu oplechována v &nbsp;původním tvaru. Těsně před [[Druhá světová válka|druhou světovou válkou]], v&nbsp;  letech 1937 – 1939 byla v &nbsp;kostele přeložena dlažba a vyměněny některé architektonické články a množství kamenných kvádrů v &nbsp;podnoži. Zpřístupněna byla též Souchesova hrobka. Za války nebyla stavba nijak poškozena, přestože bomby dopadaly na budovy jen několik desítek metrů daleko. V &nbsp;90. letech byla celá venkovní [[Fasáda (stavebnictví)|fasáda]] znovu omítnuta a restaurovány kamenné články. Souchesova hrobka byla zadlážděna, a znovu otevřena po rekonstrukci až v &nbsp;roce [[2003]] při příležitosti 395 let od velitelova narození, a poté ještě roku [[2008]] v &nbsp;rámci oslav [[Dny Brna|Dne Brna]].<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení = |jméno = |titul = Hrobka Raduita de Souches se otevře pro veřejnost|url = http://tisk.cirkev.cz/lide-a-udalosti/hrobka-raduita-de-souches-se-otevre-pro-verejnost/|vydavatel = Tiskové středisko České biskupské konference|místo = |datum vydání = 2008-08-14|datum přístupu = 2015-08-01}}</ref> Kostel byl pro svoji nespornou historickou hodnotu prohlášen v &nbsp;roce [[1958]] [[Kulturní památka České republiky|kulturní památkou]] a  v &nbsp;roce [[1995]] pak [[Seznam národních kulturních památek České republiky|Národní kulturní památkou]].<ref>http://monumnet.npu.cz/chruzemi/list.php?IdCis=NP%2C105</ref>

V  roce [[2015]] je kostel v &nbsp;rámci projektu ''Monumentum sacrum Brunense'' rekonstruován a rehabilitován pomocí dotací z [[EHP a Norské fondy|Norských fondů]]. Bude obnoven interiér včetně [[restaurování]] [[mobiliářnábytek|mobiliáře]], opraven krov, zajištěny poruchy zdiva, repasovány dveřní a okenní výplně atd. Ve věži, která bude tímto zpřístupněna, má vzniknout [[muzeum]] mapující historii kostela. [[12. leden|12. 1.]] 2015 byl kostel uzavřen, ukončení projektu je plánováno na [[30. duben|30. 4.]] [[2016]].<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení = odd. 5804|jméno = |titul = Rekonstrukce a rehabilitace chrámu sv. Jakuba v &nbsp;Brně - Monumentum sacrum Brunense|url = http://www.eeagrants.cz/cs/programy/ehp-fondy-2009-2014/cz06-kultura/schvalene-projekty/rekonstrukce-a-rehabilitace-chramu-sv-ja-1613|vydavatel = Ministerstvo financí ČR|místo = |datum vydání = 2014-03-12|datum přístupu = 2015-01-18}}</ref>

V  období 14. a 15. století vzniklo kolem kostela množství [[Kaple|kaplí]], které tvořily zvláštní urbanistický komplex. Šlo vesměs o menší stavby, z nichž některé připomínali spíše jednoduchý oltář připojený ke kostelu, či pouze malbu na zdi. V &nbsp;pramenech je totiž někdy obtížné odlišit, zda se jednalo o samostatnou stavbu nebo jen oltář. Také zmiňují i další kaple, než ty zde uvedené, ale informace o jejich zasvěcení či podobě scházejí nebo se rozcházejí.<ref>BOROVSKÝ, Tomáš. Kaplani, oltářníci a jejich beneficia v &nbsp;kostele sv. Jakuba v &nbsp;Brně. In: ''Brno v &nbsp;minulosti a dnes'', 2001.</ref>

[[Soubor:Richter1.jpg|thumb|222x222px|Na kresbě z &nbsp;roku 1821 jsou vidět některé z připojených kaplí]]

Jako  nejstarší je zmíněna '''[[Kaple Božího Těla (Brno)|kaple Božího těla]] (Těla Kristova)''', na jejíž zbudování odkázal roku 1340 dům svatojakubský kněz Hancman z &nbsp;Tišnova. Stavba byla potvrzena roku 1352 olomouckým biskupem [[Jan Očko z Vlašimi|Janem]]. Doložena je i k &nbsp;roku 1369 a 1420 u &nbsp;jižního průčelí kostela, obnovena pak 1439, znovu je zmíněna až roku 1518. '''[[Kaple svatého Mořice (Brno)|Kaple sv. Mořice]] (Česká kaple)''', doložená dokumenty z &nbsp;roku 1365 a 1384, sloužila od 15. stol.století jako filiální potřebám českých farníků. V &nbsp;roce 1736 byla kaple přestavěna [[Mořic Grimm|Mořicem Grimmem]], za [[Josefinismus|josefínských reforem]] zrušena a v &nbsp;roce 1886 zbourána. '''Kaple sv. Doroty''', připomínaná roku 1389 na hřbitově, která mohla být spojena po roce 1515 s kaplí Božího těla. '''Kaple Jedenácti tisíc panen (sv. Voršily)''', zbudována jižně od kostela z &nbsp;odkazu mincmistra Arnolda z &nbsp;Kumbachu, jejíž nadace byla potvrzena roku 1404 markrabětem [[Jošt Moravský|Joštem]], totéž bylo učiněno následujícího roku i olomouckým biskupem [[Lacek z Kravař|Lackem z Kravař]]. '''Kaple Nanebevzetí Panny Marie''' doložená v &nbsp;letech 1413 a 1458 jižně od kostela, kterou nechala postavit Anežka z &nbsp;Meziříčí. '''Tzv. Nová kaple (Zvěstování Panny Marie)''' zřízená roku 1428 z  odkazu svatojakubského faráře Jana Vavřincova z  Troskotovic. '''Kaple sv. Trojice''' uváděna někdy jako oltář, je doložena k roku 1463, jejíž původ je kladen už do 14. století. Dále je zmiňována ještě '''kaple neznámého zasvěcení s  osáriem''' zmiňovaná ve 40. letech 18. stol.století, nazývaná též ''Totenkapelle'' či ''Beinhaus''. Ke zbudovaní obdélné '''kaple Raduita de Souches''' s &nbsp;hrobkou na jižní straně presbytáře došlo roku 1726 podle plánů Mořice Grimma.

Brněnští [[Měšťanstvo|měšťané]] v &nbsp;minulosti kaple dotovali svými dary a odkazy a rovněž i mnohé oltáře uvnitř kostela. Také významně přispívali na stavební náklady, jejichž hlavní tíži nesl zpočátku cisterciácký [[Klášter Oslavany|klášter v &nbsp;Oslavanech]]. Žádná z těchto kaplí se do současnosti nedochovala. Část byla zbourána při barokizaci, zbytek při regotizaci kostela.

[[Soubor:Brno-Jakobskirche2, kostel sv.jpg Jakuba zadní2.JPG|thumb|Pohled od východu na gotické kněžiště|272x272px]]

Kostel sv. Jakuba má zvenku krásně čitelný [[Kněžiště|presbytář]]. Půdorysně je to polovina šestihranu. Skládá se tedy ze tří ploch. Jednotlivé plochy oddělují opěráky, které jsou v &nbsp;horní části zdobené dvojicemi [[chrlič|chrličů]] se zvířecími motivy. Mezi nimi se nachází [[Vimperk (architektura)|vimperk]] s motivem trojlistu. Horní hrany [[opěrák|opěráku]] jsou zdobeny [[Krab (architektura)|krabem]] typickým pro 14. století. Horní ozdobou opěráku je poměrně mohutná [[Křížová kytka|křížová kytice]]. Nad opěrákem je už jen korunní římsa zdobena florálním motivem otevřeného květu po celém svém obvodu. Stěny presbytáře jsou děleny dvěma podlouhlými okny téměř od stropu až k zemi. Okno je děleno na 3 stejně úzké části, z nichž každá je zakončena trojlistem. Nad tímto zakončením se pak nachází kruh jenž obsahuje třikrát trojlist. Druhé okno v &nbsp;téže stěně je úplně stejné, až na to že v &nbsp;horním kruhu se nachází místo tří trojlistů hned čtyřikrát trojlalok. Okna od sebe odděluje jednoduchá přípora zakončena [[Fiála|fiálou]] s podobným zdobením jako má opěrák s absencí chrličů. Takto se to opakuje v &nbsp;každé ze tří stěn presbytáře. Delší strana kostela pak obsahuje 9 opěráků, mezi nimiž je pak 8 stěn kromě dvou stejně členěny jedním grandiózním velkým gotickým oknem v &nbsp;horní části zdobeným několika trojlisty a trojlaloky. Tento rytmus je narušen v &nbsp;jedné stěně schodišťovou věží.

[[Průčelí]] kostela, které působí vcelku skromně, dominuje pouze vysoká hranolová [[věž]], jež svoji výškou výrazně přesahuje všechny okolní stavby. Průčelí je ohraničeno fiálami na obou stranách a zleva jek mohutné věži připojena schodišťová věž lemována opěráky. Vchod není kromě [[Archivolta|archivolty]] nijak zvlášť zdobený. Nad vchodem se lomený oblouk opakuje ještě třikrát, v &nbsp;profilaci oken. 

# Hlavní oltář: novogotický, navržen [[Heinrich Ferstel|Heinrichem von Ferstelem]], stavbu realizoval [[Johann Eduard Tomola]] (1888–1895), na architektuře z &nbsp;různobarevných mramorů jsou pískovcové sochy, uprostřed Kalvárie, po stranách sv. Cyril a sv. Metoděj a pod vrcholovým baldachýnem sv. Jakub.

V lodi se nachází převážně pozdně barokní oltáře z pol. 18. stol.století, na evangelijní straně jsou to:

#<li value="2"> Oltář Krista v &nbsp;žaláři, původně sv. Kříže: v &nbsp;zamřížované nice stojí socha spoutaného Krista, po stranách jsou sochy Panny Marie a sv. Jana Evangelisty od [[Jan Jiří Schauberger|Jana Jiřího Schaubergera]] (kol. 1735), původně ve středu oltáře visel Kristus na kříži,

# Oltář sv. Josefa: obraz Smrt sv. Josefa od F. V. Korompaye, v &nbsp;nástavci obraz sv. Alžběty udílející almužnu od [[Josef Stern|Josefa Sterna]] (1761),<ref group="pozn.">Oltář byl původně zasvěcen sv. Leopoldovi a Liboriovi a uprostřed visel obraz Josefa Sterna, po kterém zůstal v &nbsp;nástavci obraz sv. Alžběty. Původní titulní obraz označovaný již ve své době za nejlepší Sternovo dílo, byl v &nbsp;roce 1865 prodáno do kostela v &nbsp;Dolních Loučkách, odkud se později dostal do sbírek Moravské galerie.</ref>

# Oltář Nejsvětější Trojice: titulní obraz od F. V. Korompaye, v &nbsp;nástavci obraz Klanění tří králů od stejného autora, na konzolách jsou sochy sv. Jáchyma a sv. Anny od [[Ondřej Schweigl|Ondřeje Schweigla]] (60. léta 18. stol.století), které do 50. let 20. stol.století stály na oltáři kaple [[Palác šlechtičen|Paláce šlechtičen]].

# Oltář Poslední večeře Páně: titulní obraz od J. Sterna (1755), v &nbsp;nástavci obraz sv. Barbory s andělem od stejného autora (1755),

# Oltář sv. Jana Nepomuckého: obraz Apoteóza sv. Jana Nepomuckého od [[Josef František Wickart|Josefa Wickarta]] (1728),<ref name=":0" /> v &nbsp;nástavci obraz Boha Otce s Duchem svatým od [[Joseph Ignatz Sadler |Josefa Ignáce Sadlera]] (kol. 1756),<ref group="pozn.">Oltář byl původně zasvěcen sv. Kříži a uprostřed visel obraz Josefa I. Sadlera: Sv. Jan Evangelista a Máří Magdaléna pod Kristovým křížem. Od Sadlera zůstal zachován obraz Boha Otce v &nbsp;nástavci. Titulní obraz byl v &nbsp;19. stol.století nahrazen dílem Wickatovým a později převeden do sbírek Muzea města Brna.</ref>

# V &nbsp;kapli P.Panny Marie Bolestné je drobný novogotický oltář s Pietou,

# Na zadní straně hlavního oltáře je provizorně umístněný oltář [[Schönstattské hnutí |Schönstattského hnutí]] s kopií obrazu P. Marie, Matky třikrát podivuhodné (podle originálu [[Luigi Crosio|Luigia Crosia]] z &nbsp;roku 1898).

Nad jižním chodem visí rozměrný obraz Apoteóza sv. Jakuba od [[František Antonín Palko|Františka Antonína Palka]] (1756) a nad původní severní předsíní obraz Vize sv. Peregrina od [[Josef Stern|Josefa Sterna]] (1755–1760). Oba pochází z původního hlavního barokního oltáře. Pod kůrem je v &nbsp;rámu s prapory a moravskou orlicí vsazena další barokní kopie obrazu P. Marie Svatotomské. V &nbsp;lodi jsou obrazy křížové cesty z 19. stol.století

Vedle kaple P. Marie Bolestné visí Ukřižování z konce 13. stol.století U jižního vchodu je pověšen bronzový korpus Krista, který odlil [[Jan Zikmund Kercker]] podle modelu [[Jan Christián Pröbstl|Jana Christiána Pröbstla]] (kol. 1720), původně byl součástí kaple Raduita de Souches. Po stranách vstupu do sakristie jsou kamenné reliéfy Oplakávání Krista (1518) a Ukřižování Krista (1519).

Při třetím severním pilíři stojí renesanční kazatelna. Prolamované kamenné schodiště je datované rokem 1526. Řečniště je osazeno reliéfy (1684) Narození Páně, Kázání Krista v &nbsp;chrámu a Zjevení Krista na hoře Tábor, pod nimi jsou kartuše s erbem a epitafními nápisy Kulmana Eignera, jeho manželky a syna. Na stupňovité barokní stříšce jsou po obvodu sošky evangelistů, sv. Jana Křtitele, sv. Jakuba a na vrcholu Krista Spasitele.

Na konzolách v &nbsp;[[Chórový ochoz|chórovém ochozu]] je dvanáct soch apoštolů z konce 19. stol.století a gotická socha Krista Spasitele z pol. 15. stolStoletí. V &nbsp;kapli P.Panny Marie Bolestné je vystavena kopie [[Pražské Jezulátko|Pražského Jezulátka]]. Volně v &nbsp;kostele stojí barokní socha sv. Jana Nepomuckého od [[Mathias Thomasberger|Mathiase Thomasbergera]], dále novodobé sochy sv. Judy Tadeáše, sv. Antonína Paduánského, sv. Alžběty a  Nejsvětějšího Srdce Páně. Na podstavcích kolem zdi je usazeno pět reliéfů křížové cesty od [[Karl Korschann|Karla Korschanna]] (1943).

Do původního vybavení patří zlacené sochy světců a andělů z &nbsp;bočních oltářů od [[Ondřej Schweigl|Ondřeje Schweigla]], sochy Panny Marie a sv. Jana Evangelisty ze Souchesovy kaple od J. Ch. Pröbstla, staré oltářní obrazy a také pětice monumentálních obrazových epitafů brněnských měšťanů<ref group="pozn.">Konkrétně jsou to epitafy Mikuláše Wunderla z Deblína (†1570), Mikuláše Migla ze Stohanu (†1590), Michaela Reicha z &nbsp;Reichenau (†1592), Wolfa Brunlachera (†1599) a Šimona Kryblera z &nbsp;Altendorfu (†1601).</ref> z &nbsp;konce 16. stol.století Sochy i obrazy se dnes nacházejí zčásti ve sbírkách [[Muzeum města Brna|Muzea města Brna]], [[Moravská galerie v &nbsp;Brně|Moravské galerie]], příp. depozitáři farnosti.

V mělké nice v &nbsp;presbytáři je mramorová křtitelnice z 20. let 16. stol.století, nad ní visí současné bronzové reliéfy. Na hudební kruchtě stojí dvoumanuálový varhanní stroj<ref group="pozn.">Původní varhany od Jakuba Ryšáka z Opavy byly kvůli špatnému stavu v &nbsp;60. letech 19. století nahrazeny strojem Františka Svítila st. z Nového Města na Moravě.</ref> z let 1691–1694 se sochařskou a řezbářskou výzdobou od [[Antonín Riga|Antonína Rigy]]. Z dílny stejného autora pochází i dvojice chórových lavic (kol. 1730) a čtyři skupiny vyřezávaných lavic v &nbsp;lodi. Na nástavci jedné z &nbsp;nich jsou posazeny Rigovy alegorické sochy Víry a Lásky. V &nbsp;kapli P. Marie Bolestné je dvojice barokních lavic s &nbsp;vysokými opěradly. Pod kůrem je čtveřice zpovědnic. Dvě barokní, původem s &nbsp;[[Kostel svatého Michaela archanděla (Brno)|dominikánského kostela]], se sousošími Krista s Máří Magdalenou a sv. Pavla se setníkem, další dvě zpovědnice jsou novogotické. Chórové varhany mají novogotickou skříň. Před vchodem se nachází kamenná kropenka, původně křtitelnice používaná v &nbsp;porodnici na Obilním trhu.<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení = Taušová|jméno = Zuzana|titul = Křtitelnice v &nbsp;porodnici vadila tak je u svatého Jakuba|url = http://brnensky.denik.cz/serialy/krtitelnice-v-porodnici-vadila-a-je-u-svateho-jaku.html|vydavatel = Brněnský deník.cz|místo = |datum vydání = 2009-11-19|datum přístupu = 2015-08-01}}</ref>

Z kostela pochází početný soubor cechovních podstavníků ze 18. – 19. stol.století, dnes v &nbsp;Muzeu města Brna.

# Za hlavním oltářem se nachází náhrobek [[Louis Raduit de Souches|Louise Raduita de Souches]] (†1682) z let 1722–1727, původně stál ve vlastní kapli přistavěné k jižní stěně chóru a zbořené při regotizaci. Na mramorové tumbě klečí na polštářku s rukavicemi, maršálskou holí a přilbou v &nbsp;odevzdané póze bronzová socha maršála, kterou odlil J. Z. Kercker podle modelu [[Jan Christián Pröbstl|Jana Ch. Pröbstla]] (1727).<ref group="pozn.">Dílo je signované na polštáři: ''IOA. SIGISMVNDVS KERKER CIVIS BRVNENSIS FECIT A. 1727'' Díky škrábanci na konci letopočtu je socha někdy mylně datována k roku 1722. Správný letopočet můžeme vyčíst i z chronogramu včleněnému do signatury: (I)OA. S(I)G(I)S(M)(V)N(D)(V)S KERKER (C)(I)(V)(I)S BR(V)NENS(I)S FE(C)(I)T = 1727.</ref> Na tumbě je umístěna kartuše s rozsáhlým německy psaným textem popisující jeho život a činy. Roku 1964 provedl úpravu náhrobku [[Bohuslav Fuchs]], který navrhl betonový monolit, na který položil barokní erb hrabat de Souches s trofejní výzdobou.<ref group="pozn.">Erb s  trofejní výzdobou se původně nacházel nad vstupem do kaple na jižní vnitřní stěně presbytáře. Při regotizaci byl převeden do městského lapidária a zazděn do severního křídla Biskupského dvora, a poté byl teprve instalován Fuchsem nad náhrobek.</ref>

#<li value="2"> epitaf s  aliančním erbem Brem-Seisenegger von Tarnowitz a Čertů,<ref group="pozn.">Dodnes mylně označovaný za náhrobek Kryštofa Čerta (*1540 - †1600), příp. Zuzany Seiseneggerové, manželky malíře Jakoba Seiseneggera (*1505 - †1567). Kámen ale pochází až z  1. čtvrtiny 17. století. Může tak teoreticky patřit vdově po Hansi staršímu z &nbsp;rodu Brem-Seisenegger von Tarnowitz, spíše ale byl pro jeho syna Hanse mladšího (popř. jeho ženu či děti). Rodina Brem-Seisenegger byla zřejmě luteránská (a dle erbovního vývodu slezského původu). Památník byl budován v &nbsp;kostele v &nbsp;období luteránské správy po stavovském povstání. V &nbsp;době po potlačení povstání, už ale nemohl být epitaf v &nbsp;kostele umístěn (a dokončen), jak tomu naznačují prázdné pole nápisových kartuší. Dnes je zde již druhotně umístěný, asi od 19. stol.století Obdobný (s užším erbovním vývodem) najdeme v &nbsp;[[Kostel svatého Jakuba Staršího (Nosislav)|kostele sv. Jakuba v &nbsp;Nosislavi]] (patří výše jmenovanému Hansi staršímu †1612).</ref> jehož levá polovina se znakem Čertů (divý muž s chrty) vychází z někdejšího návrhu (1522) od [[Albrecht Dürer|Albrechta Dürera]],<ref>[[:de:file:Wappen des Johann Tscherte.png|Rytina erbu Johanna Tscherte]] (Jana Čerta), s monogramem A. Dürera, (18,7 × 14,4 cm), Kunsthalle Hamburg.</ref> pravá nese [[heraldika|heraldicky]] ojedinělé schéma [[Pythagorova věta|Pythagorovy věty]],<ref group="pozn.">Albrecht Dürer navrhl (zaznamenal) erb pro Jana Čerta (*1471 - †1552), známého též pod jménem Hans Tscherte, se kterým byl malíř v &nbsp;přátelském kontaktu. Tento epitaf ale obsahuje alianční erb rodu Brem-Seisenegger von Tarnowitz a Čertů který vznikl až po pol. 16. stolStoletí. V &nbsp;této době dochází k vymření rodu von Seisenegger a jeho jméno a čtvrcený znak přejímá roku 1593 rod Brem von Tarnowitz, a teprve poté byl dodnes neznámou vazbou spojen se znakem rodu Čertů (polovina štítu s divým mužem a chrty). Znamení gryfa (oblíbené u umělců, vědců a knihtiskařů) bylo původním znakem Seiseneggerů, po nobilitaci (1558) doplněného čtvrcením o &nbsp;symboliku Pythagorovy věty, s &nbsp;tvorbou [[Albrecht Dürer|Albrechta Dürera]] (†1528) ale již vůbec nesouvisející.</ref>

# Jana Jiřího z &nbsp;Metzburgu (†1698) od [[Mathias Thomasberger|Mathiase Thomasbergera]],

# Kateřiny a Doroty Sutorové z &nbsp;roku 1658,

# Floriána Pravětického z &nbsp;Radvanova (†1587) a manželky Barbory Střelické ze Střelic (†15..?),

# Anny Marie Cetrysové z Kyšperka a syna [[Jan Haugvic z Biskupic|Jana Haugvice z &nbsp;Biskupic]] (oba †1568),

#<li value="10"> za jižní chórovou lavicí je zazděný náhrobník syna z &nbsp;rodu Heldreichů z  Heldenreichu (†1695) z let 1697–1709.{{#tag:ref|Náhrobník byl objeven v &nbsp;souvislosti s &nbsp;rekonstrukcí kostela a restaurování mobiliáře v &nbsp;únoru 2015.<ref>{{Citace elektronického periodika | příjmení = Foltánková | jméno = Kateřina | titul = Dělníci našli v &nbsp;kostele u svatého Jakuba náhrobek a části zničených vitráží | periodikum = Brněnský deník.cz | url = http://brnensky.denik.cz/zpravy_region/pri-oprave-kostela-v-brne-nasli-barokni-nahrobek-a-zbytky-vitrazi-20150323.html | datum vydání = 2015-03-23 | datum přístupu = 2015-07-01}}</ref> Nese letopočet úmrtí 15. 9. 1695. Pořídil jej otec pro svého syna, v &nbsp;době po své nobilitaci v &nbsp;prosinci 1696 a před svou smrtí 1709 - obsahuje titul a erb, který v &nbsp;roce 1695 ještě neexistoval.|group="pozn."}}

Na klenbě presbytáře se nachází malované [[Znak (heraldika)|znaky]] města [[Brno|Brna]] s letopočtem [[1526]] a alianční královské znaky [[Ludvík Jagellonský|Ludvíka Jagellonského]] a [[Marie Habsburská|Marie Habsburské]]. Doprovází je letopočty [[1520]] a [[1220]]. Další letopočty [[1813]], [[1830]], [[1878]], [[1938]] [[1969]] a nově [[2015]] jsou v &nbsp;polích mezi žebry.<ref group="pozn.">K letopočtu 1220 se váže často tradovaný omyl že značí vysvěcení první kostela, popř. že se u něho nachází erb abatyše oslavanského kláštera. Letopočet je však jako i některé další data mladší a fiktivní. </ref>

Ke kostelu sv. Jakuba se váže jedna z &nbsp;nejznámějších [[Brněnské pověsti|brněnských pověstí]] - ''Pověst o &nbsp;neslušném mužíčkovi''. Mužíčka lze spatřit v &nbsp;jižním okenním oblouku prvního patra věže, přivráceného k &nbsp;[[Náměstí Svobody (Brno)|náměstí Svobody]], jak vystrkuje svůj nahý zadeček ke [[Katedrála svatého Petra a Pavla|katedrále sv. Petra a Pavla]]. Prý šlo o &nbsp;„soutěž“ který ze dvou kostelů bude mít vyšší věž. Zadeček směrem k &nbsp;Petrovu naznačuje, že tuto soutěž vyhrál kostel sv. Jakuba s &nbsp;výškou věže 92 m, zatímco Petrovské věže dosahují pouze do výšky o &nbsp;8 metrů nižší, tedy 84 m. Tato legenda však pochází až z  poč. 20. stol.století, jelikož věže petrovské katedrály byly postaveny až roku 1908. Jiná verze tvrdí že petrovská kapitula ze závisti, že má sv. Jakub lepšího stavitele ho nechala z &nbsp;města vyhnat. Měl jen poslední přání, než odejde, aby mohl dokončit okno. Když bylo ono okno odhaleno, objevil se zadek vystrčený směrem na Petrov.

Málokdo ale ví, že v &nbsp;okně není jen jeden mužíček, ale jsou v &nbsp;něm dvě postavy. Neslušný mužíček je totiž vytesán v &nbsp;družném obětí s &nbsp;„neslušnou ženuškou“. [[Jindřich Chatrný]] z &nbsp;pracoviště dějin architektury a urbanismu [[Muzeum města Brna|Muzea města Brna]] k &nbsp;tomu uvedl, že „patrně šlo o žert řemeslníka, když takovou sochu umístil na církevní budovu“.{{Zdroj?|20150612120052}} Jedná se ale o &nbsp;poměrně běžnou hříčku gotických kameníků (podobně jako křivá fiála portálu [[Stará radnice (Brno)|Staré radnice]]). Původně měla skulptura pouze tělo, dvě hlavičky k &nbsp;němu byly doplněny v &nbsp;roce [[1937]].<ref name=":1" />

V podzemí kostela je druhá největší objevená kostnice v &nbsp;Evropě. Podle odhadů se v &nbsp;kostnici nachází ostatky kolem padesáti tisíc jedinců.<ref>{{Citace elektronické monografie

| titul = Brněnská kostnice je druhá největší v &nbsp;Evropě

}}</ref> Kostnice je od konce června 2012 veřejnosti běžně přístupná v &nbsp;návštěvních hodinách.<ref>{{Citace elektronického periodika

Soubor:BrnoJakubKristus.jpg|Gotická skulptura Ukřižovaného (konec 13. stol.století)

Soubor:BrnoJakubSalvator (02).jpg|Socha Salvátora (pol. 15. stol.století)

Soubor:Mesto Brno - goticka mramorova krtitelnice z 20. let 16. stoleti v kostele Sv. Jakuba.jpg|Mramorová křtitelnice (20. léta. 16. stol.století)

Soubor:Město Brno - kazatelna v kostele Sv. Jakuba.jpg|Kazatelna s &nbsp;reliéfy z &nbsp;roku 1684

* BOROVSKÝ, Tomáš. Kaplani, oltářníci a jejich beneficia v &nbsp;kostele sv. Jakuba v &nbsp;Brně. In: {{Citace monografie|příjmení = |jméno = |příjmení2 = |jméno2 = |titul = Brno v &nbsp;minulosti a dnes 15|vydání = |vydavatel = Archiv města Brna|místo = Brno|rok = 2001|počet stran = |strany = 271-312|isbn = 80-902931-5-8}}

* {{Citace monografie|příjmení = Kroupa|jméno = Jiří (ed.)|příjmení2 = |jméno2 = |titul = V v&nbsp;zrcadle stínů: Morava v &nbsp;době baroka 1670-1790|vydání = 1|vydavatel = Musée des Beaux-Arts – Moravská galerie|místo = Rennes – Brno|rok = 2003|počet stran = 382|strany = |isbn = 80-7027-121-3}}

* KROUPA, Petr. Farní kostel sv. Jakuba Většího v &nbsp;Brně. In: {{Citace monografie|příjmení = CHAMONIKOLA|jméno = Kaliopi (ed.)|příjmení2 = |jméno2 = |titul = Od gotiky k renesanci: výtvarná kultura Moravy a Slezska 1400-1550 : [katalog výstavy] II|vydání = 1|vydavatel = Moravská galerie|místo = Brno|rok = 1999|počet stran = 664|strany = 90-96|isbn = 80-7027-097-7}}

* [[Seznam náboženských staveb v &nbsp;Brně]]