Lavočkin La-7: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Externí odkazy: fix |
m napřímení odkazu (ramjet je náporový motor) |
||
Řádek 21:
Když se v roce [[1943]] stal La-5 hlavním stíhacím typem [[Sovětské letectvo|sovětského letectva]], cítil jak jeho tvůrce [[Semjon Alexejevič Lavočkin|Semjon Lavočkin]], tak inženýři v [[CAGI]] (Ústřední aerohydrodynamický institut), že ještě lze výkony letounu vylepšit. Původní LaGG-1 byl totiž navrhován v době, kdy bylo nutné šetřit se strategickými materiály jako byly různé kovové slitiny, a proto byl skoro celý postaven z [[překližka|překližky]]. Tento konstrukční materiál poté „zdědili“ všichni jeho následovníci až po La-5. V roce 1943 ale již byla jiná situace, nedostatek strategických materiálů nehrozil, a tak Lavočkin začal nahrazovat velké části konstrukce letounu kovovými slitinami. Byly rovněž provedeny různé menší aerodynamické úpravy, které také přispěly ke zvýšení výkonů. Výsledný prototyp, v konstrukční kanceláři označovaný '''La-120''', poprvé vzlétl v listopadu a poté byl urychleně zaveden do výroby. Ve službě se začal objevovat od jara [[1944]].
Na konci války se La-7 těšil vynikající pověsti a bojovými úspěchy. Na La-7 létala dvě nejúspěšnější sovětská [[letecké eso|letecká esa]]. Obrat o 360° zabral pouze 19 až 21 sekund. Letoun byl rovněž používán jako testovací platforma pro nové pohonné systémy, včetně do zádě montovaného [[raketový motor|raketového motoru]] RD-1 konstruktéra V.P.Gluška na kapalné pohonné látky ('''La-7R'''), dvou [[pulzační motor|pulzačních motorů]] pod křídly ('''La-7D''') a dvou [[Náporový motor|ramjet]]ů opět pod křídly ('''La-7S'''). Žádná z těchto možností se ale nejevila jako perspektivní ve srovnání s technologií [[proudový motor|proudových motorů]].
La-7 byl jediný sovětský letoun, který si na své konto připsal sestřel německého [[Messerschmitt Me 262|Messerschmittu Me 262]], a to [[15. únor]]a [[1945]] nad Německem (pilotem byl [[Ivan Nikitovič Kožedub]]).
| |||