Novoplatonismus: Porovnání verzí

* athénská škola – navazovala na syrskou školu, hlavním představitelem [[Proklos]], který novoplatonské učení do detailů propracoval. Škola však zaujímala nesmiřitelně protikřesťanské postoje, soustředila se na theurgie, takže ji křesťané považovali za kouzelnické hnízdo, kterého se báli. Na rozdíl od školy v [[Starověká Alexandrie|Alexandrii]] nenašla způsob, jak koexistovat s křesťany, takže byla nakonec roku [[529]] [[Byzantská říše|byzantským]] císařem [[Justinián I.|Justiniánem I.]] uzavřena.

* alexandrijská škola -– v raném období je známou představitelkou [[Hypatia z Alexandrie]], zavražděná křesťany, v pozdějším období škola prosluláproslula především tím, že se soustředila na komentování [[Aristoteles|Aristotela]]. Simplikios nás informuje, že křesťan Filoponos mohl studovat v [[Músaion v Alexandrii|alexandrijské akademii]] zřejmě na základě dohody mezi alexandrijským biskupem a Ammoniem Hermeiem. Také obviňuje Ammónia z toho, že spolupracoval s křesťany. Kromě tolerantnějšího prostředí i postupné zaměření na komentáře Aristotela a tedy směřování alexandrijské akademie k všeobecněvzdělávací instituci bylo tím, co jí umožnilo další existenci. A to i po známém Justiniánově ediktu.

* '''[[Emanace]]''' – Novoplatonské učení lze charakterizovat jako [[idealismus|idealistický]] [[monismus]]. [[Bůh|Boha]] nazývá Plótínos Jedno, Dobro, První, Nejvyšší. Bůh sám aktivně nestvořil svět. Vše vzniklo z nejvyšší bytosti jakýmsi vyzařováním, přetékáním, emanací. Vyzařování bylo postupné, proto i dnes existují věci stupňovitě uspořádány co do dokonalosti.

* '''[[Mystika]]''' – Také lidské duše pocházejí od Boha. Oddělily se tímto vyzařováním, ale oddělením také ztratily na božské dokonalosti. Smyslem lidského života by mělo být dosažení opětovného sjednocení duše s Bohem, z něhož vzešla. Nejjistější cesta, která k tomu vede, je ponoření se do sebe sama, do toho božského, co je v nás, jakési „sebezapomínající se“ odevzdání, extáze, v níž dojde k sjednocení s Bohem.