Antonio Gramsci: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Reference: typo oddílů + adata + portál |
m Robot: Upravuji šablonu: Infobox Spisovatel; kosmetické úpravy |
||
Řádek 1:
{{Infobox
'''Antonio Gramsci''' [gramši] ([[23. leden|23. ledna]] [[1891]], [[Ales]] – [[27. duben|27. dubna]] [[1937]], [[Řím]]) byl [[Itálie|italský]] politik, publicista a [[marxismus|marxistický]] filosof.
Řádek 45:
Koncepce [[hegemonie]] byla používána [[marxismus|marxisty]] jako byl [[Vladimir Iljič Lenin|Lenin]] k vyjádření politického vedení dělnické třídy v [[demokracie|demokratické]] [[revoluce|revoluci]]. U Gramsciho ale byla prohloubena v kritickou analýzu toho, proč ortodoxními [[marxismus|marxisty]] tolik předvídaná nevyhnutelnost [[socialistická revoluce|socialistické revoluce]] se do počátku 20. stol. neuskutečnila. [[Kapitalismus]] je podle Gramsciho zakořeněn hlouběji, než se doposud připouštělo, když udržuje kontrolu nad společností nejen skrze násilí, politickým a hospodářským nátlakem, ale hlavně ideologicky skrze kulturní hegemonii, kdy se hodnoty [[buržoazie]] stávají „společnými hodnotami“ všech. A tak vytváření politiky souhlasu, kdy pracující třída spojuje své dobro s dobrem třídy buržoazie pomáhá udržovat status quo a odvracet vzpoury. Pracující potřebují podle Gramsciho vytvořit svou vlastní kulturu, která překoná představu, že buržoazní hodnoty jsou „přirozenými“ nebo „normálními“ hodnotami společnosti. Oproti [[Vladimir Iljič Lenin|Leninovi]], který viděl v kultuře jen doplňkový segment politického zájmu, pro Gramsciho představovala kulturní hegemonie první věc, které mělo být dosaženo na cestě získávání politické moci. V jeho pohledu, každá třída, která si přeje dominovat v moderních podmínkách se musí oprostit od úzkých ekonomicko-společenských zájmů a vynaložit úsilí k intelektuálnímu a morálnímu vedení, přičemž by byla schopna vytvářet kompromisy s různorodými silami. Gramsci si pro takovéto spojení různých sociálních sil vypůjčil termín od [[Georges Sorel|Georgese Sorela]], když jej nazýval „historický blok“. Ten by měl vytvořit základnu souhlasu k sociálnímu řádu, v němž by se dále reprodukovala hegemonie dominantní třídy skrze spojení institucí, sociálních vazeb a idejí.
Dominantní hodnoty západní buržoazní kultury byly podle Gramsciho úzce spjaty s [[křesťanství]]m a proto mnoho jeho polemických prací ohledně kulturní hegemonie je zaměřeno proti [[církev
=== Intelektuálové a vzdělání ===
Řádek 70:
=== Kritika materialismu ===
Na základě svého přesvědčení, že lidská historie a kolektivní zkušenost determinuje jakoukoli smysluplnost filozofického myšlení, Gramsci odmítal metafyzický [[materialismus]] a navazoval, i když velmi rezervovaně, na [[teorie poznání|teorii poznání]], jak ji rozvíjel [[Friedrich Engels|Engels]] a později [[Vladimir Iljič Lenin|Lenin]]. Gramsciho [[marxismus]] nepojednává o realitě, která existuje sama o sobě, nezávisle na lidech. Koncepce objektivního universa mimo lidskou historii a praxi byl v jeho pohledu podobný víře v Boha, v budoucí [[komunismus|komunistické]] společnosti nejde o abstraktní [[Objektivita (filosofie)|objektivitu]], ale o univerzální prostor interakce mezi subjekty. Výklad vnější fyzické přírody je tak pro člověka smysluplný pouze ve vztahu k němu. Z tohoto pohledu vychází u Gramsciho filozofický materialismus v základě ze samotné potřeby kritického myšlení a ne jen, jako u [[Vladimir Iljič Lenin|
== Vliv ==
| |||