Bohemund z Tarentu: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Napřímení odkazů |
m typograficky poupraveno dle regulí a poukázáno na neplatné odkazy |
||
Řádek 1:
{{Infobox panovník
| jméno = Bohemund z
| titul = Kníže z
| obrázek = [[Soubor:Bohemond daimbert.jpg|230px|Bohemond z Tarentu s Daimbertem z
| popisek = Bohemond z Tarentu<br />s Daimbertem z Pisy na lodi<br />do Apulie ''(Histoire d'Outremer)''
| vláda = [[1099]]
| korunovace = někdy v první polovině roku [[1099]]
| tituly = Kníže z Tarentu (byť tento titul sám za svého života nepoužíval. Titul knížete z
| celé jméno = Bohemund z Tarentu
| předchůdce = funkce neexistovala
| následník = [[Bohemund II. z Antiochie|Bohemund
| typ dědice =
| dědic =
| královna =
| partner1 = [[Konstancie Francouzská (1125)|Konstancie Francouzská]]
| potomstvo = [[Bohemund II. z Antiochie|syn Bohemund]]
| rod = Hautevillové
| hymna =
| motto =
| otec = [[Robert Guiscard]]
| matka = Albegarda z Buonalberga
| narozen = [[1052]]–[[1058]]
| místo narození = [[San Marco Argentano]]
| úmrtí = [[1111]]
| místo úmrtí = [[Canosa di Puglia]]
| pochován = roku [[1118]] bylo Bohemundovo tělo přepraveno do mauzolea
| místo pochování = [[Katedrála svaté Sabiny]], Canosa di Puglia
|}}
'''Bohemund z Tarentu''' (v [[latina|latinských]] kronikách psán {{cizojazyčně|la|'''Boamundus'''}}; [[1052]]–[[1058]] až [[1111]]) byl italo-[[Normané|normanský]] válečník a dobrodruh, kníže z
Již v mládí se Bohemund vydal se svým otcem Robertem na válečné tažení proti [[Byzantská říše|Byzantské říši]], ale navzdory několika vítězným bitvám s
| příjmení = Duggan
| jméno = Alfred
Řádek 43:
}}</ref>
Křižáci však před tažením do [[Svatá země|Svaté země]] odpřisáhli byzantskému císaři [[Alexios I. Komnenos|Alexiovi]], že všechna dobytá území, patřící v
== Mládí a války o dědictví ==
[[Soubor:Italy and Illyria 1084 v2 cs.svg|thumb|left|Politická situace<br />v Itálii a na Sicílii kolem roku 1084]]
Nepanuje shoda o
V
O
Roku [[1085]] podnikl Robert Guiscard s
V létě roku 1096 již Roger, Bohemund a Robert bojovali společně při potlačování vzpoury ve městě [[Amalfi]]. Při obléhání města Bohemund poprvé spatřil [[Křížové výpravy|křižáckou výpravu]]. Bylo to vojsko pod velením francouzského hraběte [[Hugo I. z Vermandois|Huga z Vermandois]], které uposlechlo výzvy papeže [[Urban II.|Urbana
== Účast na první křížové výpravě ==
[[Soubor:Godfrey of Bouillon and leaders of the first crusade.gif|thumb|left|Vůdcové první křížové výpravy: [[Godefroy z Bouillonu|Godefroi z Bouillonu]], Bohemund<br />z
▲[[Soubor:Godfrey of Bouillon and leaders of the first crusade.gif|thumb|left|Vůdcové první křížové výpravy: [[Godefroy z Bouillonu|Godefroi z Bouillonu]], Bohemund z Tarentu, [[Raimond IV. z Toulouse|Raimond z Toulouse]] a [[Tankred Galilejský|Tankred]], romantický portrét z 19. století]]
[[Gesta Francorum|Kronika]] anonymního Bohemundova [[rytíř]]e zastává názor, že Bohemund se pro křížovou výpravu rozhodl proto, že ho osvítil [[Duch svatý|Duch Svatý]]. Spíše však šlo o touhu po bohatství a vlastním území na východě,<ref name="web01">{{Citace elektronické monografie
Řádek 87 ⟶ 86:
| místo =
| jazyk =
}}</ref> a Guillaume, kterého Bohemund krátce před tím pasoval na rytíře.<ref name="mak75">Kovařík, str.
| příjmení = Žákovič
| jméno = Vladimír
Řádek 96 ⟶ 95:
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 2008-6-27
| vydavatel = RF HOBBY s.
| místo =
| jazyk =
}}</ref> Bohemund sice císaři vzkázal, že Byzancí projde v
[[Soubor:Alexios Komnenos (1106-1142).jpg|thumb|Alexios I. Komnenos<br />na mozaice v chrámu [[Hagia Sofia|Hagia Sophia]]]]
V dubnu 1096 Bohemund dorazil do Konstantinopole<ref name="web01"/> a o
{{Citát|
Bohemund měl určitý půvab, ale narušovaly jej rysy vzbuzující strach. Celým výrazem dával najevo, že je nelítostný, myslím, že svou výškou vyvolával dojem šelmy, a dokonce jeho smích naháněl lidem hrůzu. Jeho duše i
[[Soubor:Crusaders, Bosphore.jpg|thumb|left|Křižáci na řeckých lodích<br />se přeplavují přes Bospor,<br />romantický portrét z 19. století]]
Císař Alexios jej po složení přísahy obdaroval penězi a Bohemund se v dubnu přeplavil na asijskou pevninu, kde se spojil s vojsky Godefroie z Bouillonu a [[Hugo I. z Vermandois|Huga z Vermandois]]. Počátkem května [[1097]] vyrazil Bohemund s Godefroiem jako vojenský předvoj a 6. května dorazili před hradby města [[Nikaia|Nikaie]], předsunuté bašty turecké moci.<ref name="mak66">Kovařík, str.
Křižáci spolu s byzantskými spojenci zaútočili na hradby, městská posádka je však odrazila. Nikaia byla sídelním městem sultána [[Kilič Arslan I.|Kilič Arslana]], který po rozdrcení drancujících poutnických křižáků předchozího roku rytířské křižáky velmi podcenil. Až poté, co od Nikaie přišlo mnoho poslů, kteří popisovali obrovské vojsko obléhatelů, sultán zanechal bojů ve východní Anatolii a vrátil se zpět. Když spatřil Franky obléhající město, pokusil se prolomit obklíčení útokem z jihu. Turecký nápor tak 21. května dopadl na provensálské rytíře hraběte [[Raimond IV. z Toulouse|Raimonda z Toulouse]] a samotná bitva trvala celý den.<ref name="sh34">Hrochová, str.
[[Soubor:Carte de la premiere croisade.jpg|thumb|upright=1.5|Postup první křížové výpravy]]
Obránci i poté, co je Kilič Arslan opustil, bojovali dále. Byzantincům se zanedlouho podařilo město odříznout i
28. června 1097 křižácké vojsko odtáhlo od dobyté Nikaie. Křižáci se poté rozdělili na dvě skupiny. První vyrazili pod Bohemundovým velením Normani z
Dne 28.
Bohemund vyslal posly k druhé skupině, aby přišla na pomoc, zatímco sám Bohemund držel obranu.<ref name="dežodužda"/> Godefroi z Bouillonu okamžitě přispěchal a zaútočil na turecké pravé křídlo. Bohemund využil situace a sám vyrazil do útoku. V [[Alexias|Alexiádě]] protiútok popisuje Anna Komnenovna takto:
[[Soubor:Dorylee2.jpg|thumb|left|Bitva u Dorylaia,<br />středověká miniatura [[Vilém z Tyru|Viléma z
{{Citát|
Turci začali kvapně ustupovat. Křižáci zvítězili a turecký svět jejich vítězství naplnilo obavou.<ref name="mak79">Kovařík, str.
Křižáci postoupili do pohoří Taurus, kde při postupu v horském terénu utrpěli velké materiální i
== Dobytí Antiochie ==
{{viz též|Obléhání Antiochie}}
[[Soubor:AntiochRamparts.jpg|thumb|Antiochijské opevnění<br />na hoře Silpius, středověká rytina]]
=== Obléhání ===
V dobách křížových výprav byla Antiochie mohutně opevněným městem s čtyřmi sty padesáti věžemi.<ref name="mak80"/> V čele třítisícového vojska dorazil Bohemund k městu jako první a zřídil zde tábor. Jeho armáda oblehla východní část města u brány svatého Havla.<ref name="mak81">Kovařík, str.
Křižáci se nejprve rozhodli vypořádat s hradem [[Harenc]] východně od Antiochie, jehož posádka útočila na křižácké tábory. Bohemund na hrad vytáhl se stovkou normanských rytířů<ref name="mak82"/> a podařilo se mu posádku vylákat z
[[Soubor:Crusader cavalry.jpg|thumb|left|Středověká miniatura znázorňující křižáckého rytíře]]
Výprava za kořistí vyrazila proti proudu [[Ásí|Orontu]] a u
Nezdar Bohemundovy výpravy jen zhoršil morálku hladovějících křižáků, takže od vojska začali houfně prchat poutníci i rytíři. Když jednoho dne zmizel i duchovní vůdce [[lidová křížová výprava|lidové křížové výpravy]] [[Petr Poustevník]] a rytíř Guillaume de Charpentiere, nechal je rozzuřený Bohemund v řetězech přivést zpět a Guillauma exemplárně potrestal. Krátce na to křižáky opustily i byzantské pomocné oddíly, což opět prohloubilo špatné vztahy mezi Byzantinci a západními křižáky.<ref name="bridge64">Bridge, str.
[[Soubor:SiegeofAntioch.jpeg|thumb|left|Křižáci obléhají Antiochii,<br />středověká miniatura]]
K
Na jaře roku 1098 do přístavu Saint-Symeon připluly anglické lodě se zásobami a poutníky. Bohemund z Tarentu a [[Raimond IV. z Toulouse|Raimond de Saint-Gilles]] jim vyjeli vstříc s
=== Pád města a Kerbogova porážka ===
[[Soubor:Gustave dore crusades bohemond alone mounts the rampart of antioch.jpg|thumb|[[Gustave Doré]]: Bohemund<br />z Tarentu leze na antiochijské hradby]]
Bohemund navázal kontakt s velitelem jižního úseku hradeb kolem Věže tří sester, bývalým arménským křesťanem jménem Firuz. Ten nenáviděl emíra Jaghisjana a rozhodl se město zradit. Bohemund chtěl Antiochii získat sám pro sebe<ref name="web01"/> a potřeboval přesvědčit ostatní vůdce o oprávněnosti svých nároků. Navrhl proto dohodu, že pokud se někomu podaří dobýt Antiochii samotnému, dostane ji do vlastnictví. Zprvu byl odmítnut, ale poté, co přišly zprávy, že se k městu blíží Kerbogova armáda z Mosulu, válečná rada v zoufalé situaci dohodu odsouhlasila. Bohemund se tedy domluvil s Firuzem a při západu slunce 2. června dal rozkaz k pochodu oklikou k západním branám, kde čekal Firuz. Bohemund spolu s Godefroiem z Bouillonu, Robertem Normandským a šedesáti dalšími rytíři vyšplhali na hradby. Ráno 3. června 1098 křižáci zaútočili na město a obsadili ho, zatímco zbytky městské posádky se opevnily v citadele na jihovýchodě města.
[[Soubor:Capture of Antioch by Bohemond of Tarente in June 1098.JPG|thumb|left|L. Gallait: Dobytí Antiochie ''<br />(Croisades, origines et<br />consequences, 1840)'']]
Kerbogova armáda k
V
| příjmení = Oldenbourg
| jméno = Zoé
Řádek 174 ⟶ 172:
}}</ref>
Šams ad-Daula se poté vzdal Raimondovi de
[[Soubor:Bohemond of Taranto, battle of Antioch.jpg|thumb|Frédéric Henri Schopin:<br />Bitva o Antiochii mezi<br />Kerbogou a Bohemundem<br />''(Salles des Croisades, Versailles)'']]
== Kníže z Antiochie ==
Křižáci setrvali v
[[Soubor:Armoiries Bohémond d'Antioche.svg|thumb|left|Erb Bohemunda z Tarentu,<br />pozdější znak Antiochijského knížectví]]▼
▲Křižáci setrvali v Antiochii až do listopadu [[1098]]. Poté vyrazil Raimond, hrabě z [[Toulouse]], dále na jih. Bohemund a [[Robert II. Flanderský|Robert Flanderský]] jej následovali. Všichni tři poté oblehli nedaleké muslimské město [[Maarrat an-Númán]], které navzdory obraně obyvatel 11. prosince 1098 padlo. Následovalo rozsáhlé zabíjení a drancování, jakému nebylo během celé první křížové výpravy obdoby.<ref name="mak99">Kovařík, str. 99.</ref> Z obyvatel města přežilo jen několik málo civilistů, jimž Bohemund, který je zajal, dal milost. Poté došlo mezi Raimondem a Bohemundem k roztržce, komu dobyté město připadne. Raimond navrhoval Marraat an-Númán připojit k biskupství v nedaleké Albaře, které bylo pod Raimondovým vlivem, zatímco Bohemund prosazoval připojení města k Antiochii. Později Bohemund Raimondovi navrhl, ať si Marraat nechá, ale na oplátku požadoval, aby se Raimond vzdal svých nároků na Antiochii.<ref name="hroch54">Hrochová, str. 54.</ref> Nakonec se Bohemund vrátil zpět do [[Antiochie]], zatímco Raimond vyrazil v čele poutníků na Jeruzalém. Z velmožů Raimonda následovali jen Robert z Normandie a Tankred,<ref name="bridge73">Bridge, str. 73.</ref> zatímco ostatní šlechtici zůstávali v Antiochii a na jih vyrazili později. I tentokrát je Bohemund doprovázel, ale šel s nimi jen k [[Tripolis]]u a odtud se vrátil do Antiochie, kde vyhlásil [[Antiochijské knížectví]]. Poté se nechal [[papežský legát|papežským legátem]], arcibiskupem [[Daimbert z Pisy|Daimbertem]], který zatím dorazil na Východ jako nástupce zemřelého [[Adhémar z Le Puy|Adhémara z Le Puy]], korunovat [[kníže]]tem (''princeps''). V těch dobách to býval v Evropě titul velmi vzácný, avšak několik normanských vládců v jižní Itálii mělo knížecí hodnost, kterou jim propůjčil sám papež. Titul vyjadřoval, že kníže nad sebou nemá feudálního světského pána, ale nevylučoval možnost, že jeho autoritou může být církevní prelát.<ref name="duggan60">Duggan, str. 60.</ref>
Do Jeruzaléma se Bohemund dostal až 21.
▲[[Soubor:Armoiries Bohémond d'Antioche.svg|thumb|left|Erb Bohemunda z Tarentu, pozdější znak Antiochijského knížectví]]
Bohemundovi bylo v
▲Do Jeruzaléma se Bohemund dostal až 21. prosince 1099 jako čestný doprovod nového papežského legáta, kdy byl už Jeruzalém v [[Obléhání Jeruzaléma (1099)|křižáckých rukách]]. Navštívil zde svatá místa a vykonal očistnou koupel v [[Jordán]]u. Zúčastnil se také slavnostního vzdávání holdu křižáckých vůdců novému jeruzalémskému patriarchovi, kterým se prohlásil Daimbert z Pisy.<ref name="duggan70">Duggan, str. 70.</ref> Ten naopak křižákům, kteří mu složili hold, potvrdil jejich tituly a zisky dobyté na Východě. Poté Bohemund odjel zpět do Antiochie.
{{Citát|
▲Bohemundovi bylo v jeho domácí politice zřejmé, že se jeho řečtí poddaní [[pravoslaví|východního ritu]] pokládají za poddané byzantského císaře, který si na Antiochii činil nárok, a představují tak potenciální hrozbu.<ref name="duggan71-72">Duggan, str. 71–72.</ref> Zbavil proto ortodoxního antiochijského patriarchu [[Jan VII. z Antiochie|Jana VII.]] funkce, vyhostil ho z Antiochie a na jeho místo dosadil latinského patriarchu Bernarda z Valence, biskupa z Artahu. [[Velké schizma|Velké schisma]] se tak z rozkolu mezi Římem a Konstantinopolí rozšířilo i na patriarchát v Antiochii. Krátce poté Bohemund spolu s [[Richard ze Salerna|Richardem ze Salerna]] vyrazil s malým oddílem k městu Meliténé na pomoc místním Arménům proti danišmendovským Turkům. V údolí Aksú však Normané vjeli do léčky, většina jich byla pobita a sám Bohemund byl zajat.<ref name="duggan72">Duggan, str. 72.</ref>
▲{{Citát|...když následujícího měsíce července se skrovným svým mužstvem dobýval města Meletinie ... vyšel mu vstříc jakýs emir, jmenem Danisman, s množstvím lidu tureckého, obmýšleje Bohemonda, neopatrně tak kráčejícího, zakočiti. A nedaleko toho města vyskočil naň ze všech stran onen lid bohaprázdný, ve skrýších číhající, a naši neodvažujíce se boje, poněvadž jich bylo příliš málo, rychle se rozprchli a rozehnáni byli, a mnohé z nich Turci pobili a všecky peníze jim pobrali. Bohemonda pak polapeného odvedli si do zajetí.|[[Fulcher ze Chartres]]<ref>{{Citace monografie | příjmení = Chatresský | jméno = Fulcher | odkaz na autora = Fulcher ze Chartres | titul = Fulchera Chartresského Historie Jerusalémská čili děje rytířstva křesťanského na výpravě do země svaté od léta Páně MXCV do MCXXVII a kralování obou Balduinů v Jerusalémě | vydavatel = Družstvo přátel studia | místo = Praha | rok = 1920 | počet stran = 158 | isbn = | strany = 55-56 | poznámky = Dále jen ''Historie Jerusalémská''}}</ref>|200}}
▲Vlády v Antiochii se zatím ujal Bohemundův synovec Tankred jako regent.<ref name="smart"/>
=== V tureckém zajetí ===
Zprávy o Bohemundově zajetí vyvolaly záchrannou výpravu, jíž se účastnili nejen staří účastníci první křížové výpravy [[Štěpán II. z Blois|Štěpán II. z Blois]] a [[Raimond IV. z Toulouse|Raimond de
[[Soubor:Crusader states map (cs)-2.svg|upright=1.5|thumb|Křižácké državy ve Svaté zemi<br />těsně po završení první křížové výpravy, 1102]]
V
| příjmení = Smart
| jméno = George
Řádek 208 ⟶ 205:
| místo =
| jazyk = anglicky
}} – neplatný odkaz !</ref> po dvou a půl letech zajetí, se Kilič Arslan s
=== Porážka u Harranu ===
Následujícího roku vytáhl Bohemund znovu do boje. Spolu s
{{Citát|Bohemund a Tankred se vzdálili od jádra jednotek a ukryli se za kopcem, aby vpadli muslimům do boku. Když ale viděli, jak jsou jejich muži poraženi, usoudili, že se nepohnou. Čekali tudíž až do noci a pak ujeli pronásledováni muslimy, kteří pobili a pozajímali notný počet jejich druhů. Oni sami unikli jen se šesti jezdci.|<ref name="mak101"/>|200}}
[[Balduin II. Jeruzalémský|Balduin Le Bourg]] byl v
== Války s Byzancí ==
[[Soubor:BNF, Mss fr 68, folio 143.jpg|thumb|left|Svatba Bohemunda s Konstancií, dcerou francouzského krále<br />''(miniatura Viléma z Tyru:<br />Histoire d'Outre-Mer, 13. století)'']]
Ke konci roku [[1104]] se situace Antiochijského knížectví začala zhoršovat. Ze syrského vnitrozemí na křižáky útočil sultán Ridván z
=== Cesta zpět do Evropy ===
[[Soubor:Constance of France, widow of Bohemund of Taranto.jpg|thumb|Konstancie Francouzská jako vdova po Bohemundovi<br />z Tarentu, středověká rytina]]
Bohemund se rozhodl přes blokádu řeckých lodí proniknout pomocí lsti: nechal rozhlásit svou smrt. Antiochii zatím svěřil Tankredovi a v
{{Citát|Teď věz, že jsem vstal z
Na počátku roku [[1105]] přistál Bohemund v
| příjmení =
| jméno =
Řádek 240 ⟶ 237:
| místo =
| jazyk =
}} – neplatný odkaz !</ref> Bohemund se pro svůj záměr snažil získat i francouzského krále. [[Filip I. Francouzský|Filip
| příjmení = Rickard
| jméno = J.
| odkaz na autora =
| titul = Bohemund
| url = http://www.historyofwar.org/articles/people_bohemund1.html
| datum vydání = 2000-11-11
Řádek 255 ⟶ 252:
=== Obléhání Dyrrhachia ===
Na podzim [[1107]] se Bohemund z Tarentu i
[[Soubor:Principality of Antioch under byzantine protection (cs).png|thumb|upright 2|right|Antiochijské knížectví pod byzantskou svrchovaností]]
V létě roku [[1108]] Bohemund z Tarentu stále držel své pozice. Alexios, který s rozhodující bitvou váhal, zkoušel využít lsti a získat zrádce. Bohemund však jeho pokusy prohlédl a Alexiova snaha tak zprvu vycházela nazmar. Nakonec však Bohemunda zradil hrabě Vilém Klareles a Bohemund v obavě, aby hraběte nenásledovali další, začal s císařem vyjednávat.<ref name="mak107">Kovařík, str.
=== Porážka a smrt ===
Bohemund přijel do Konstantinopole, kde se mu dostalo poct hodných jeho postavení. Císař mu pak dal k podpisu mírovou smlouvu, která definovala lenní závislost Antiochijského knížectví na Byzantské říši<ref name="rickard"/> a nadvládu [[Pravoslaví|ortodoxní církve]] nad [[římskokatolická církev|latinskou]], což měl v Antiochii nadále ztělesňovat ortodoxní patriarcha.<ref name="hroch89">Hrochová, str.
Bohemund z Tarentu poté odplul do [[Lombardie]] a navzdory porážce zůstal oslavován jako hrdina.<ref name="rickard"/> Poslední roky života prožil v ústraní, kde se věnoval své rodině.<ref name="hroch89"/> Zemřel v březnu roku 1111.<ref name="smart"/> Zanechal na světě pouze jediného potomka, kterého měl s francouzskou princeznou Konstancií, budoucího antiochijského knížete [[Bohemund II. z Antiochie|Bohemunda II.]] Sedm let po smrti bylo Bohemundovo tělo pohřbeno v
▲Bohemund přijel do Konstantinopole, kde se mu dostalo poct hodných jeho postavení. Císař mu pak dal k podpisu mírovou smlouvu, která definovala lenní závislost Antiochijského knížectví na Byzantské říši<ref name="rickard"/> a nadvládu [[Pravoslaví|ortodoxní církve]] nad [[římskokatolická církev|latinskou]], což měl v Antiochii nadále ztělesňovat ortodoxní patriarcha.<ref name="hroch89">Hrochová, str. 89</ref> Antiochijské knížectví dále ztratilo některá svá území ve prospěch přímé vlády Konstantinopole. Na druhou stranu přiřkl císař Bohemundovi titul ''sebastos'' a jako svému leníkovi i každoroční peněžní příjmy z toho pocházející.<ref name="mak107"/> Navíc dal Bohemundovi jistou finanční hotovost a v míru jej propustil, vojsko však musel kníže předat císařovým zástupcům.
▲Bohemund z Tarentu poté odplul do [[Lombardie]] a navzdory porážce zůstal oslavován jako hrdina.<ref name="rickard"/> Poslední roky života prožil v ústraní, kde se věnoval své rodině.<ref name="hroch89"/> Zemřel v březnu roku 1111.<ref name="smart"/> Zanechal na světě pouze jediného potomka, kterého měl s francouzskou princeznou Konstancií, budoucího antiochijského knížete [[Bohemund II. z Antiochie|Bohemunda II.]] Sedm let po smrti bylo Bohemundovo tělo pohřbeno v mauzoleu u katedrály svaté Sabiny v Canose di Puglia, kde na náhrobku je jen prostý nápis ''Boamundus''.<ref name="mak108">Kovařík, str. 108.</ref>
== Odraz v literatuře a umění ==
Postava a skutky Bohemunda z Tarentu se odrazily v mnoha dílech jeho současníků i
| příjmení = Brians
| jméno = Paul
| odkaz na autora =
| titul = Anna Comnena: The Alexiad (c.
| url = http://www.wsu.edu/~wldciv/world_civ_reader/world_civ_reader_1/comnena.html
| datum vydání = 1998-12-18
Řádek 281 ⟶ 277:
}}</ref>
Bohemundův příběh v moderní době ztvárnil například anglický spisovatel a historik [[Alfred Duggan]] v historickém románu ''Hrabě Bohemund'' o
| příjmení =
| jméno =
Řádek 296 ⟶ 292:
== Odkazy ==
=== Reference ===
<references />
=== Literatura ===
* {{Citace monografie | příjmení = Baldwin | jméno = Marshall
* {{Citace monografie | příjmení = Bridge | jméno = Antony | titul = Křížové výpravy | vydavatel = Academia | místo = Praha | rok = 1995 | počet stran = 228 | isbn = 80-200-0512-9}}
* {{Citace monografie | příjmení = Duggan | jméno = Alfred | odkaz na autora = | titul = Křižácké výpravy | vydavatel = Orbis | místo = Praha | rok = 1973 | počet stran = 214 | isbn =}}
Řádek 306 ⟶ 304:
* {{Citace monografie | příjmení = Hrochová | jméno = Věra | odkaz na autora = Věra Hrochová | titul = Křížové výpravy ve světle soudobých kronik | vydavatel = Státní pedagogické nakladatelství | místo = Praha | rok = 1982 | počet stran = 255 | isbn =}}
* {{Citace monografie | příjmení = Komnéna | jméno = Anna | odkaz na autora = Anna Komnenovna | titul = Paměti byzantské princezny | vydavatel = Odeon | místo = Praha | rok = 1996 | počet stran = 565 | isbn = 80-207-0527-9}}
* {{citace monografie | příjmení = Kovařík | jméno = Jiří | odkaz na autora = Jiří Kovařík (historik) | titul = Meč a kříž : (
* {{Citace monografie | příjmení = Nicolle | jméno = David | odkaz na autora = David Nicolle | titul = První křížová výprava
* {{Citace monografie | příjmení = Runciman | jméno = Steven | odkaz na autora = Steven Runciman | titul = A history of the Crusades. vol.
* {{Citace monografie | příjmení = Runciman | jméno = Steven | titul = A history of the crusades. Vol.
* {{Citace monografie | příjmení = Smail | jméno = Raymond Charles | titul = Crusading Warfare (
* {{Citace monografie | příjmení = Tate | jméno = Georges | titul = Křižáci v Orientu | vydavatel = Slovart | místo = Praha | rok = 1996 | počet stran = 192 | isbn = 80-85871-15-7}}
* {{Citace monografie | příjmení = Tyerman | jméno = Christopher | odkaz na autora = | titul = Svaté války : dějiny křížových výprav | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok = 2012 | počet stran = 926 | isbn = 978-80-7422-091-3}}
* {{Citace monografie |příjmení = Yewdale | jméno = Ralph Bailey | titul = Bohemond
=== Související články ===
Řádek 319 ⟶ 317:
* [[Křížové výpravy]]
* [[Křižácké státy]]
* [[Godefroy z Bouillonu|Godefroi z
* [[Balduin I. Jeruzalémský|Balduin z
* [[Raimond IV. z Toulouse|Raimond de
=== Externí odkazy ===
Řádek 327 ⟶ 325:
* {{en}} [http://www.crusades-encyclopedia.com/bohemond.html Bohemond], Crusades-Encyclopedia
{{Panovník | jmeno = Bohemund I. | co = [[Antiochijské knížectví|Kníže z Antiochie]] | kdy = [[1099]]–[[1111]] |pred = nikdo | po = [[Bohemund II. z Antiochie|Bohemund II.]] | soubor = Armoiries Bohémond d'Antioche.svg}}
{{Panovník
| jmeno = Bohemund I.
| co = [[Seznam tarentských knížat|Kníže z Tarentu]]
| kdy = [[1088]]–[[1111]]
| pred = [[Robert Guiscard]]
| po = [[Bohemund II. z Antiochie|Bohemund II.]]
| soubor = Blason sicile famille Hauteville.svg
}}
|