Jan Evangelista: Porovnání verzí

'''Sv.Svatý Jan Evangelista''', [[apoštol]] a [[evangelista]] († asi [[100]], [[hebrejština|hebrejsky]] '''יוחנן''' ''[[JHVH|Bůh]] je milosrdný''). Často nazýván „Janem od Latinské brány“ je považován za autora čtvrtého [[biblický kánon|kanonického]] [[evangelium|evangelia]], tj. [[Evangelium podle Jana|Evangelia podle Jana]].

Je považován za nejmoudřejšího křesťana. Učedník, kterého Ježíš nejvíce miloval. Apoštol Pavel jednou nazval Jana spolu s  Petrem a Jakubem „sloupy církve“.

Podle [[bible|biblického]] podání byl apoštol Jan synem [[Zebedeus|Zebedeovým]] a bratrem [[Jakub (apoštol)Starší|Jakuba]]. Ústní podání jmenuje jeho matku [[Salome]]. Byl bratrancem Ježíše Krista z  matčiny strany. Původně byl rybářem na [[Galilejské jezero|Genezaretském jezeře]]. Nejprve byl [[učedník]]emučedníkem [[Jan Křtitel|Jana Křtitele]] a později jedním z  dvanácti učedníků – [[Apoštol|apoštolů]] – [[Ježíš Kristus|Ježíše Krista]], který jej poté těsně před smrtí na kříži označil za syna své matky Marie.

Podle církevní [[tradice]] přišel Jan kolem r. [[69]] do [[Efez]]u, odkud pak vedl všechny církevní obce, které předtím založil. V  roce [[95]] byl prý zatčen císařem [[DomiciánDomitianus|Domiciánem]]em, krutým pronásledovatelem křesťanů. Po strašném mučení nařídil Domicián, aby Jana vhodili do kotle s  vřelým olejem. Podle legendy se prý však olej změnil v  občerstvující lázeň, z  níž Jan vystoupil posílen. Když se to dozvěděl Domicián, zalekl se až taknatolik, že nechal Jana propustit a poslal hoposlat do vyhnanství na ostrov [[Patmos]]. Zde napsal knihu [[Zjevení Janovo]]. Když Domicián zemřel, vrátil se Jan do Efezu a tam napsal své evangelium. Podle tradice byl učitelem [[Polykarp ze Smyrny|sv. Polykarpa]], kterého ustanovil biskupem ve [[Smyrnaİzmir|Smyrně]]. Zemřel okolo roku [[101]] ve vysokém věku. Stal se jediným apoštolem, který zemřel přirozenou smrtí. O  tom, kde je pohřben nebo kde zůstaly jeho [[Relikvie|ostatky]], není nic spolehlivě známo. Některé prameny říkají, že byl pohřben na [[PahorekKopec|pahorku]] u  Efezu.

Moderní [[textová kritika]] si klade otázku, zda je tento Jan skutečným autorem Janova evangelia a dalších [[janovské spisy|janovských spisů]] v  [[Nový zákon|Novém zákoně]]: [[1.První list Janův|1.]], [[2.Druhý list Janův|2.]] a [[3.Třetí list Janův|3. listu Janova]] a [[Zjevení Janovo|Zjevení sv. Jana]].

Oslava svátku sv. Jana spadá v  [[západní církev|západní]] [[liturgie|liturgické]] [[tradice|tradici]] do [[vánoce|vánočního cyklu]], neboť se slaví [[27. prosinec|27. prosince]] (ve [[východníVýchodní církevkřesťanství|východnívýchodním církvikřesťanství]] [[26. září]]). Tradičně je svátek spojen s  žehnáním [[víno|vína]] (při jeho pití se pak říkává: ''"Piji lásku svatého Jana."''), neboť právě apoštol Jan uvádí ve svém [[1.První list Janův|1. listu]], že „[[Bůh]] je láska“ (4,9.16).