Lužičtí Srbové: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →Historie Lužických Srbů: link fix |
obrázky |
||
Řádek 1:
[[Soubor:Luzica_mapa.png|thumb|Území kde dnes žijí Lužičtí Srbové (Serbska Łužica)]]▼
[[Soubor:Sorbs national-costume1.jpg|thumb|Dolnolužický kroj z oblasti Blat (něm. [[Spreewald]])]]▼
[[Soubor:Flag_of_Sorbs.svg|thumb|[[Lužickosrbská vlajka|Vlajka Lužických Srbů]]]]
'''Lužičtí Srbové''' ({{Vjazyce2|hsb|''Serbja''}}, {{Vjazyce2|dsb|''Serby''}}) jsou malý [[Západní Slované|západoslovanský]] národ obývající jihovýchodní část východního [[Německo|Německa]], historicky zvanou [[Lužice]]. Používají dva samostatné spisovné jazyky: [[hornolužická srbština|hornolužičtinu]] (též ''hornolužická srbština'', ''horní lužická srbština'' ) a [[dolní lužická srbština|dolnolužičtinu]] (též ''dolnolužická srbština'', ''dolní lužická srbština''). Jejich pojmenování Srbové (německy ''Sorben'' na rozdíl od jihoslovanských ''Serben''), česky Lužičtí Srbové, je pojem, který jednotně označuje původní slovanské obyvatelstvo Dolní Lužice ([[Lužičané]]) a Horní Lužice. Vlastní Srbové byli příslušníky slovanských kmenů, kteří žili na západ od nynějších Lužičanů a [[Milčané|Milčanů]] žijících v dnešní Horní Lužici a kteří vlivem germanizace upadli v
== Historie Lužických Srbů ==
'''Srbové''' osídlili území [[Lužice]]<ref>Bobková, L. - Březina, L. - Zdichynec, J., ''Horní a Dolní Lužice'', (Stručná historie států), Praha 2008</ref> v době [[stěhování národů]]. V 7. století je zde zmiňován kníže [[Dervan]]. Území bylo v 10. století dobyto a [[Ostsiedlung|kolonizováno]] [[Svatá říše římská|německou]] [[šlechta|šlechtou]] (expanzi zahájil východofranský král [[Jindřich I. Ptáčník]]). Srbové tak ztratili samostatnost. Od [[14. století]] do roku [[1635]] byla Lužice součástí [[země Koruny české|Zemí Koruny české]]. Již během této doby se [[Braniborské markrabství|Braniborskému markrabství]] podařilo postupně získat některé části [[Dolní Lužice]] včetně její metropole [[Chotěbuz (Německo)|Chotěbuzi]]. Ve [[středověk]]u platila různá omezení a zákazy srbského jazyka. Po reformaci nastala mírná liberalizace. Vznikl psaný jazyk – i když tedy ve třech variantách: dolnosrbsky, hornosrbsky – evangelicky, hornosrbsky – katolicky.
Řádek 11 ⟶ 9:
Za [[Napoleonské války|napoleonských válek]] získalo Sasko od [[Prusko|Pruska]] Chotěbuz i s jejím okolím. Roku [[1815]] bylo území Lužice nově rozděleno. Celá [[Dolní Lužice]] se stala součástí Pruské provincie [[Braniborsko (provincie)|Braniborska]], severovýchod [[Horní Lužice]] se stala součástí pruské provincie [[Pruské Slezsko|Slezska]]; zbytek Horní Lužice zůstal Sasku. V rámci Pruska ztratila Lužice [[Autonomní území|autonomní]] postavení.
[[Soubor:Nsg-cottbus.jpg|thumb|left|Lužickosrbské gymnázium v [[Chotěbuz (Německo)|Chotěbuzi]]]]
[[File:Budyšin Serbski Dom.JPG|thumb|''Serbski dom'' v [[Budyšín]]ě]]
[[Soubor:Bilinguale Straßenbeschilderung Cottbus.jpg|thumb|Dvojjazyčné názvy ulic v [[Chotěbuz (Německo)|Chotěbuzi]]]]
Ve 40. letech 19. století výrazně zesílilo národní vědomí Srbů a vyústilo v srbské národní obrození. Inspiraci lze hledat ve dvou pramenech. Prvním byl německý romantismus a německý nacionalismus, který panoval po napoleonských válkách a který se přenesl také na Srby. Druhým byla idea součásti ve velkém ,slovanském společenství národů‘ a slovanská romantika. Objevuje se silná vazba k česko-slovenskému národnímu obrození. Vydávají se první noviny, v saské Horní Lužici se šíří zakládací vlna různých společností a sdružení.
Řádek 28 ⟶ 29:
Po roce [[1989]] se museli i Srbové postavit požadavkům nové politiky. Roku 1989 se utvořilo [[Srbské národní shromáždění]]. Do r. [[1991]] byla obnovena Domowina ve stylu, v jakém existovala ve [[1920-1929|20. letech]]. Téměř celá německá část [[Dolní Lužice]] je dnes součástí [[německé spolkové země|spolkové země]] [[Braniborsko|Braniborska]] (německy ''Brandenburg''), nepatrná část náleží ke spolkové zemi [[Sasko|Svobodný stát Sasko]], k němuž náleží také většina německé části [[Horní Lužice]], jejíž malá část náleží pro změnu k Braniborsku. Síť srbských institucí, která vznikla za NDR, pracuje v současnosti dále.
V současnosti si cizinec nejprve povšimne dvoujazyčných názvů. Největší lužickosrbské kulturní centra dnes najdeme v [[Chotěbuz (Německo)|Chotěbuzi]] a [[Budyšín]]ě. Srbové provozují vlastní studio v televizi [[MDR]]. Práva Srbů v Sasku dnes zaručuje Ústava svobodného státu Saska, Zákon o právech Srbů ve svobodném státě Sasko z roku [[1999]] a další právní předpisy.
== Některé tradice a zvyky Lužických Srbů ==
▲[[Soubor:Sorbs national-costume1.jpg|thumb|upright|Dolnolužický kroj z oblasti Blat (něm. [[Spreewald]])]]
; Ptaškowa swajzba: Ptačí svatba (jen v Horní Lužici) 25. ledna. Dnes dětský zvyk, kdy děti za okno staví prázdný talíř, aby se nechaly obdarovat od ptáků, kteří toho dne slaví svatbu. Děti se pak také přestrojí za ptáky a po vesnici vybírají dary. Zvyk opět vychází z předkřesťanské doby, kdy lidé věřili v posmrtný život v ptačí podobě – jednalo se tedy o milodar zemřelým v podobě potravy.
; Zapustovy pseseg: Masopustní průvod. Zvyk podobný českému. Koná se například v [[Chotěbuz (Německo)|Chotěbuzi]]
; Debjenje jutrownych jejkow: Zdobení velikonočních vajec. Velikonoční zvyk podobný českému.
; Walkovanije jutrownych jejkow: Koulení velikonočních vajec. Soutěživý Velikonoční stále živý zvyk např. ve [[Slepo]].
| |||