'''[[Český zemský soud]]''' se konstituoval mezi lety 1260–1270[[1260]]–[[1270]], až do roku [[1402]] k němu mohl podat žalobu na šlechtice i [[poddanství|poddaný]], od té doby byl ale přístupný pouze šlechtě. Zasedal čtyřikrát ročně v tzv. [[suché dny|suchých dnech]] neboli kvatembrech (''quatuor tempora'') na [[Pražský hrad|Pražském hradě]] a jednalo se před ním zásadně ústně, ovšem už od počátku se o tom vedly písemné záznamy (''registra regalia''), které pak daly vzniknout [[zemské desky|zemským deskám]]. Král soudu sice předsedal, ale řídil ho [[zemský sudí]] (''iudex terre''), který se v polovině [[13. století]] vyvinul z původního [[dvorský sudí|dvorského sudího]] (''iudex curie'') v souvislosti s tím, jak se omezil okruh osob přímo podléhajících [[panovník]]ovi jen na šlechtu. Mohl jím být jen [[panský stav|pán]], stejně jako ostatní přísedící (''consules terre'', ''seniores terre''), zemským písařem už ale mohl být i nižší šlechtic. Počet přísedících, tzv. kmetů, se nejdříve ustálil na čísle 12 a pro soudní jednání jich muselo být přítomno alespoň sedm. Soud právo volně nalézal, rozhodoval volně s tím, že jednou rozhodnutá věc se stala vzorem pro další podobné případy, fungoval tedy na principu [[precedens|precedentů]]. Tím také tvořil [[zemské právo]]. Rozhodnutí zemského soudu, proti kterému nebylo odvolání (vůči [[Rada nad apelacemi|apelačnímu soudu]] disponoval privilegiem inapelačnosti, pouze v případě trestu smrti mohl panovník udělit milost), vykonával [[nejvyšší purkrabí]], který také mohl krále na soudu zastupovat. Finanční zájmy krále ale hájil [[nejvyšší komorník]]. Vedle většího zemského soudu působil i tzv. ''menší zemský soud'', kde zasedala nižší šlechta a který kromě projednávání sporů do hodnoty deseti [[hřivna|hřiven]] stříbra také vedl agendu zemských desk.<ref>{{Citace monografie
