Zemský soud: Porovnání verzí

'''[[Český zemský soud]]''' se konstituoval mezi lety 1260–1270, až do roku 1402 k&nbsp;němu mohl podat žalobu na šlechtice i&nbsp;[[poddanství|poddaný]], od té doby byl ale přístupný pouze šlechtě. Zasedal čtyřikrát ročně v&nbsp;tzv. [[suché dny|suchých dnech]] neboli kvatembrech (''quatuor tempora'') na [[Pražský hrad|Pražském hradě]] a&nbsp;jednalo se před ním zásadně ústně, ovšem už od počátku se o&nbsp;tom vedly písemné záznamy (''registra regalia''), které pak daly vzniknout [[zemské desky|zemským deskám]]. Král soudu sice předsedal, ale řídil ho [[zemský sudí]] (''iudex terre''), který se v&nbsp;polovině [[13.&nbsp;století]] vyvinul z&nbsp;původního [[dvorský sudí|dvorského sudího]] (''iudex curie'') v&nbsp;souvislosti s&nbsp;tím, jak se omezil okruh osob přímo podléhajících panovníkovi[[panovník]]ovi jen na šlechtu. Mohl jím být jen [[panský stav|pán]], stejně jako ostatní přísedící (''consules terre'', ''seniores terre''), zemským písařem už ale mohl být i&nbsp;nižší šlechtic. Počet přísedících, tzv. kmetů, se nejdříve ustálil na čísle 12 a&nbsp;pro soudní jednání jich muselo být přítomno alespoň sedm. Soud právo volně nalézal, rozhodoval volně s&nbsp;tím, že jednou rozhodnutá věc se stala vzorem pro další podobné případy, fungoval tedy na principu [[precedens|precedentů]]. Tím také tvořil [[zemské právo]]. Rozhodnutí zemského soudu, proti kterému nebylo odvolání (vůči [[Rada nad apelacemi|apelačnímu soudu]] disponoval privilegiem inapelačnosti, pouze v&nbsp;případě trestu smrti mohl panovník udělit milost), vykonával [[nejvyšší purkrabí]], který také mohl krále na soudu zastupovat. Finanční zájmy krále ale hájil [[nejvyšší komorník]]. Vedle většího zemského soudu působil i&nbsp;tzv. ''menší zemský soud'', kde zasedala nižší šlechta a&nbsp;který kromě projednávání sporů do hodnoty deseti [[hřivna|hřiven]] stříbra také vedl agendu zemských desk.<ref>{{Citace monografie

V&nbsp;průběhu 15. a&nbsp;[[16.&nbsp;století]] zemský soud postupně ztrácel svůj původně prvořadý význam, zasedal už jen třikrát ročně a&nbsp;v&nbsp;letech 1440–1453[[1440]]–[[1453]] a&nbsp;1467–1485[[1467]]–[[1485]] dokonce nezasedal vůbec. Původní volnost v&nbsp;nalézání práva mu navíc omezilo ''[[Vladislavské zřízení zemské]]''. Přesto se v&nbsp;této době rozšířil počet přísedících, pánů[[pán]]ů zůstalo 12, ale k&nbsp;nim přibylo osm [[rytíř]]ů, kteří do té doby mohli působit jen u&nbsp;menšího zemského soudu. Po vydání ''[[Obnovené zřízení zemské|Obnoveného zřízení zemského]]'' se situace ještě více proměnila v&nbsp;neprospěch šlechty, nejvyšším soudcem se stal panovník, ústní jednání bylo nahrazeno písemným řízením, soud opustil precedenční právo a&nbsp;proti jeho rozhodnutí bylo možné podat revizi k&nbsp;[[česká dvorská kancelář|české dvorské kanceláři]].<ref>Hledíková (2005), s.&nbsp;96, 97, 132.</ref>

'''[[Moravský zemský soud]]''' založil [[Karel IV.]] v&nbsp;roce 1348, zasedal střídavě v&nbsp;[[Olomouc]]i a&nbsp;v&nbsp;[[Brno|Brně]], protože navazoval na tamní dřívější [[cúda|cúdy]]. Vzhledem k&nbsp;tomu byly vedeny i&nbsp;dvě řady [[moravské zemské desky|moravských zemských desk]]. Panovníka jako předsedu soudu zastupoval [[moravský zemský hejtman|zemský hejtman]], řízení ovšem také vedl zemský sudí, původně v&nbsp;každém městě jeden. Počet přísedících zpočátku ustálen nebyl, v průběhu doby bylo určeno 14 míst pro pány a&nbsp;šest pro nižší šlechtu. Zasedání se kromě příslušných [[zemské úřady|zemských úředníků]] účastnil i&nbsp;olomoucký biskup. Soudní pravomoc byla obdobná jako u&nbsp;českého zemského soudu, rozšířená nicméně o&nbsp;záležitosti [[odúmrť|odúmrtí]], které v&nbsp;Čechách vyřizoval [[dvorský soud]]. Působil zde i&nbsp;stejný menší zemský soud. Po roce [[1642]] už zasedal jen v&nbsp;Brně. Na základě moravského vzoru vznikly i&nbsp;samostatné zemské soudy na [[Opavské knížectví|Opavsku]] a&nbsp;[[Krnovské knížectví|Krnovsku]].<ref> Hledíková (2005), s.&nbsp;56, 97, 98.</ref>