Agresivní motivace a násilí: Porovnání verzí

{{Wikifikovat}}'''Agrese''' je jeden z klíčových předmětů, v němž se střetává [[psychologie]] se [[Sociologie|sociologií]], [[Kulturní antropologie|kulturní antropologií]], [[Paleontologie|paleontologií]], ale i [[Ekonomie|ekonomií]] a [[Politologie|politologií]], a zdá se, že snad alespoň v současné době dochází k plodné interdisciplinární spolupráci.

Když se rozhlédneme kolem sebe, můžeme vidět agresivitu ve svém okolí docela často na denním pořádku. Jak se zmiňuje [[Erich Fromm]] ve své publikaci Anatomie lidské destruktivity, je agrese vrozený [[pud]], kterého lze usměrnit, ale nelze mu zcela zamezit. [[Agresivita]] je rozlišena na obrannou, která slouží u člověka a u zvířete k zachování života, a ničivou touhu týrat a zabíjet, která je specificky lidská. Opírá se o nejdůležitější údaje z neurofyziologie, paleontologie, antropologie a zvířecí psychologie a objasňuje základní předpoklady lidské existence.<ref name="FROMM">FROMM, Erich a Alena VEČEŘOVÁ-PROCHÁZKOVÁ. Anatomie lidské destruktivity: a new approach to studying the effects of modern technologies on human behavior. Vyd. 1. Překlad Bedřich Placák. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 1997, 520 s. Psyché (Grada), 24. ISBN 80-710-6232-4.</ref>

Jedná se o reaktivní formu agresivního chování. Může se jednat o vyjádření nevole. Jde spíše o impulzivní výraz [[Afekt|afektu]] s minimální nebezpečností. Pokud se však jedná o odplatu, jež je také reaktivní, jde již o jednání, které je společensky nebezpečné. Patří sem projevy zášti a nenávisti, cílené způsobování bolesti. To přináší vnitřní uspokojení.

V tomto případě se jedná vždy o prostředek k dosažení cíle. Pokud je agresivní chování reaktivní, nemusí být hodnoceno jako [[Sociální patologie|sociálně patologický]] jev. Jedná se o případy odvrácení škod a nebezpečí. Cílem tedy může být vlastní ochrana nebo ochrana blízkých. V případě, že se jedná o aktivní jednání zaměřené na uspokojení potřeb, může být takové jednání hodnoceno negativně.

Míra reaktivity a aktivity při tomto typu jednání není spolehlivě prozkoumána. [[Patologie|Patologií]] je bezpochyby agresivní chování, kdy způsobení bolesti přináší emocionální uspokojení a uspokojení potřeb, někdy potřeb, které jsou abnormální a patologické. <ref name="FISHER">FISCHER, Slavomil, ŠKODA Jiří. Sociální patologie. Grada Publishing a.s., 2009. 224 s. ISBN 978-80-247-2781-3.</ref>

Zastánci převrácené [[teorie]] užívají místo agrese pojem [[násilí]], ale pro naše účely bychom je mohli chápat jako [[Synonymum|synonyma]].

- v tomto stavu se zaměřujeme na soutěžení, tvrdost, sílu, dominanci a kontrolu, např. obchodní vyjednávání s cílem vyhrát a uzavřít [[Kontrakt|kontrakt]].

- v tomto stavu se zaměřujeme na uspokojování vlastních potřeb, ať už se týkají podpory, utěšení nebo soutěžení a pocitu [[Kontrola|kontroly]], např. přihlížející člověk nevstoupí do [[Konflikt|konfliktu]] mezi dvěma cizími lidmi, aby nebyl vystaven nebezpečí i on sám.

- v tomto stavu se chceme bouřit proti pravidlům, normám nebo očekáváním a možná chceme provokovat nebo být nekonvenční, např. minorita nedodržující pravidla a [[Norma|normy]] majoritní společnosti.

- v tomto stavu chceme dodržovat pravidla, normy a očekávání, zapadat mezi ostatní a být jimi přijímáni, např. [[imigrant]] splňující náležitosti dané země (např. pracovní povolení). <ref name="TOD" />

[[Kultura]] ovlivňuje jak témata, s nimiž se lidé potýkají, tak i způsoby jejich řešení, které pokládají za vhodné či nevhodné. Agresivní motivace je ovlivněna biologickým (testosteron) a environmentálním (sociální učení) faktorem. [[Interkulturní psychologie|Interkulturní psychologové]] objevili odlišnosti v mnoha úrovních agrese mezi jednotlivými [[Kultura|kulturami]]. Například američtí psychologové zjistili, že [[Japonci]] upřednostňují přímý verbální konflikt než Američané a Španělé. Některé záznamy vypovídají, že Američané mají větší sklon k agresivitě než v ostatních kulturách, což může být atribut konkurenceschopného kapitalismu. Lidé by měli být schopní ve společnosti přijmout určitou míru agresivity (nazýváno „normativní myšlení“). [[Medium|Media]] agresi v současnosti normalizují a z toho důvodu je agrese brána za téměř přirozenou. Všeobecně muži mají větší sklony k fyzické agresivitě než ženy, ačkoliv ženy mají tendence k emocionálním agresím v partnerském soužití apod. ve všech kulturách. <ref name="BOUNDLESS“>http://www.boundless.com/psychology/social-psychology/positive-and-negative-social-behaviors/aggression-harming</ref>

Je dobré ukázat, že agresivita není jednotlivý rys, ale je součástí [[Syndrom|syndromu]], že agresi nalézáme v jednotlivých [[Systém|systémech]] společně s jinými podstatnými rysy, jako je přísná hierarchie, dominance, třídní protiklady atd. Jinými slovy je třeba v agresi spatřovat součást charakteru společnosti a ne izolovaný rys chování. [[Ruth Benediktová]], [[Margareta Meadová]], G. P. Murdock a C. M. Turnbull zkoumali třicet společností a dospěli k třem rozdílným, jasně rozlišeným systémům společnosti (A, B, C). Liší se vzájemně nejen mírou agrese nebo míru mírumilovnosti, ale také svým charakterem, to je s řadou rysů.

Systém A je společnosti kladného životního postoje. V tomto systému jsou ideály, zvyky a instituce zaměřené na podporu a růst života ve všech jeho podobách. Lidé jsou jen v minimální míře nepřátelští, násilničtí a krutí. Nevyskytují se tvrdé tresty, zločiny jsou vzácné a válka jako instituce chybí úplně nebo hraje jen velmi okrajovou úlohu. S dětmi se zachází vlídně, tvrdé tělesné tresty neexistují a ženy jsou postaveny na úroveň mužů. Do této kategorie kladného životního postoje jsou zařazeni polární [[Eskymáci]], Zunové.

Systém B je nedestruktivně - agresivní společnost. Systém B společně se systémem A nejsou destruktivní společnosti, ale liší se v tom, že agresivita a válka nemají ústřední význam, ale jsou normální. Pravidelně se tu setkáváme s rivalitou, hierarchií a individualismem. Na rozdíl od systému A, kde převládá kolektivismus. Tyto společnosti nejsou prolnuty destruktivitou, krutostí nebo přehnanou podezíravostí, ale také v nich nevládne přátelství a důvěra, které charakterizuje systém A. Dalo by se říci, že systém B je proniknut duchem mužské agresivity, individualismem a přáním opatřovat si věci a plnit úkoly. Do systému jsou zařazeny Grónští Eskymáci, [[Hotentoti]] apod.

Společnosti systému C mají výrazně odlišnou strukturu. Vyznačují se velkou měrou násilí mezi jednotlivci, potěšením zničení agrese a krutosti jak v uvnitř společnosti, tak i vůči jiným, radosti z války, záludností a zradou. Celkové ovzduší je naplněno nepřátelstvím, napětím a strachem. Obvykle tu vládne velká rivalita. Důležitou rolí hraje soukromý majetek, vládne přísná hierarchie a časté jsou války. Mezi systém C řadíme společnosti, jako jsou [[Dobu]], [[Hajda]], [[Aztékové]]. <ref name="FROMM"/>

Na základě této klasifikace lze vidět, že [[kultura]] významně ovlivňuje míru agrese, která je motivována až k samotnému násilí. Předchozí klasifikace do [[Systém|systémů]] by se dala zpochybňovat. Není ale příliš důležité, zda některá společnost podle názoru někoho jiného spadá do jiné kategorie, protože nejde o statistické, ale o kvalitativní tvrzení. Důležitou roli hraje bezpochyby prostředí, ve kterém člověk vyrůstá a k čemu je člověk celý život veden. <ref name="FROMM"/>