Příjmení: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
doplnění |
struktura |
||
Řádek 1:
{{globalizovat}}
{{Neověřeno}}
[[Soubor:Ing. Ervin Frankenstein.jpg|
'''Příjmení''' je část [[Osobní jméno|osobního jména]] s významem příslušnoti k určité [[Rodina|rodině]].
'''Příjmení''' tvoří ve slovní zásobě [[národ]]a zvláštní skupinu. Jsou zbavena významu slova, z něhož vznikla, často se od něho liší [[pravopis]]ně či [[Tvarosloví|tvaroslovně]] (např. ''Rosypal, Sirovátka, Kafka; Nohavica, Stejskal, Stojaspal'' apod.). Ustáleně označují nositele, jsou dědičná zpravidla po otci, přecházejí (u některých jazyků v [[Přechylování|přechýlené]] podobě) na manželku a na dcery (i když se při sňatku snoubenci mohou dohodnout, že si žena ponechá své dosavadní příjmení, popřípadě že ženino příjmení budou používat oba [[Choť|manželé]], potažmo jejich [[Dítě|děti]]).▼
== Způsob tvorby ==
▲
Příjmení (i rodná jména) mají zpravidla různé tvazy podle pohlaví. Některé jazyky je ale nerozlišují - často i oproti obecným podstatným jménům. Např. německé Schüller (školák), Schüllerin (školačka) jsou jako příjmení jen Schüller. Toto [[přechylování]] se např. v češtině děje jiným způsobem, nejčastěji příponou -ová, takže ženské obdoby příjmení Schüler a Školák jsou Schülerová a Školáková. Gramaticky se mění jen příjmení tvořená českými přídavnými jmény: Rychlý, Kinský - Rychlá, Kinská.
=== Pořadí v celém osobním jménu ===
{{Naše příjmení}}▼
Ve většině jazyků se uvádí nejprve [[rodné jméno|jméno]] a pak příjmení. Opačné pořadí má například [[maďarština]] ([[Sándor Petőfi|Petőfi Sándor]]), [[japonština]] ([[Džuničiró Koizumi|Koizumi Džun'ičiró (小泉 純一郎)]]) nebo vietnamština ([[Nguyễn Công Hoan]]). ▼
=== Zvláštní případy příjmení ===
{{Podrobně|Patronymum}}
Zvláštním případem příjmení jsou [[patronymická příjmení]], kde se příjmení tvoří z křestního jména otce nebo jiného mužského předka. Příkladem může být [[Islandské příjmení|islandské příjmení]]. Stejně funguje i ruské [[otčestvo]] („jméno po otci“), které je ale užívané vedle normálního příjmení. Jmenuje-li se otec Sergej, otčestvo jeho syna bude Sergejevič ([[Alexandr Sergejevič Puškin]]). Znalost tohoto principu zjednoznačňuje označování postav v ruských románech, v ruštině je totiž zvykem se oslovovat nikoliv příjmením, ale jen jménem a otčestvem (''Fjodore Michajloviči'' apod.).▼
== Historie příjmení ==
Příjmení vznikala postupně, zprvu u [[Šlechta|šlechticů]] v podobě [[Predikát (titul)|přídomku]]. V Evropě se příjmení nejprve objevila v [[Benátky|Benátkách]] ([[9. století]]), poté se tento [[zvyk]] rozšířil do [[severní Itálie]] a jižní [[Francie]] ([[10. století]]), dále do [[Katalánsko|Katalánska]] a severní Francie ([[11. století]]) a dále do [[Švýcarsko|Švýcarska]] a [[Anglie]] ([[12. století]]).
Řádek 15 ⟶ 24:
Ve [[Španělsko|Španělsku]], [[Portugalsko|Portugalsku]] a v [[Španělština|španělsky]] a [[Portugalština|portugalsky]] hovořících zemích se používají dvě příjmení, první po otci a druhé po matce, (tj. po matčině otci) – např. [[José Luis Rodríguez Zapatero]], kdy José Luis jsou dvě [[křestní jméno|křestní jména]], Rodríguez je příjmení po [[Otec|otci]] (první z jeho příjmení), který se jmenoval Juan Rodríguez García-Lozano, a Zapatero je příjmení po [[Matka|matce]]. [[Manželství|Sňatkem]] nepřichází [[žena]] o svá dosavadní příjmení, nýbrž je doplní o slovo „de“ (v portugalštině „da“) spolu s (prvním) příjmením manžela. ''Sonsoles Espinosa Díaz'' by tedy provdáním za José Luise Rodrígueze Zapatera měla změnit své jméno na ''Sonsoles Espinosa Díaz de Rodríguez'' (v běžném styku však používá například jen ''Sonsoles Espinosa de Rodríguez'').
=== Vývoj příjmení v českých zemích ===▼
▲Ve většině jazyků se uvádí nejprve [[rodné jméno|jméno]] a pak příjmení. Opačné pořadí má například [[maďarština]] ([[Sándor Petőfi|Petőfi Sándor]]), [[japonština]] ([[Džuničiró Koizumi|Koizumi Džun'ičiró (小泉 純一郎)]]) nebo vietnamština ([[Nguyễn Công Hoan]]).
▲Zvláštním případem příjmení jsou [[patronymická příjmení]], kde se příjmení tvoří z křestního jména otce nebo jiného mužského předka. Příkladem může být [[Islandské příjmení|islandské příjmení]]. Stejně funguje i ruské [[otčestvo]] („jméno po otci“), které je ale užívané vedle normálního příjmení. Jmenuje-li se otec Sergej, otčestvo jeho syna bude Sergejevič ([[Alexandr Sergejevič Puškin]]). Znalost tohoto principu zjednoznačňuje označování postav v ruských románech, v ruštině je totiž zvykem se oslovovat nikoliv příjmením, ale jen jménem a otčestvem (''Fjodore Michajloviči'' apod.).
Pozůstatkem šlechtických [[Predikát (titul)|predikátů]] (přídomků), tedy obdobou českého ''z (Rožmberka, z Polžic a Bezdružic apod.'') je německé ''von'' (Johann Wolfgang (von) Goethe), anglické ''of'', francouzské a španělské ''de'' nebo italské a portugalské ''da'' ([[Leonardo da Vinci]], žertovně také [[Jára da Cimrman]]).▼
▲== Vývoj příjmení v českých zemích ==
{{Viz též|česká příjmení}}
Příjmení se někdy vyvinulo z [[příjmí]] nebo tzv. jména po chalupě. Historické přídomky neoznačovaly místo narození dotyčného, ale původ rodu (tak se např. [[Mikuláš Dačický z Heslova]] nenarodil v [[Heslov]]ě, ale v [[Kutná Hora|Kutné Hoře]]).
Řádek 31 ⟶ 34:
Po [[Druhá světová válka|druhé světové válce]] vznikla v rámci snah o degermanizaci jazyka také vlna snah o počeštění („odgermanisování“) českých příjmení. Český jazykovědec profesor [[František Oberpfalcer-Jílek]] ve svém spisku „Počeštěme svá příjmení“ uvádí, že německé příjmení má asi sedmina obyvatel, přičemž k tomu došlo často „zvůlí vrchnostenských úředníků“, kteří česká příjmení poněmčovali a zapisovali do [[urbář]]ů apod. v německé podobě (např. příjmení ''Hrnčíř'' zapsali jako ''Tefr'', což je zkomolené ''Töpfer'' (něm. 'hrnčíř'). Jílek (který šel sám příkladem a německé příjmení Oberpfalcer si roku 1946 změnil podle jména otcovy matky na Jílek<ref>ČERNÝ, Jiří; HOLEŠ, Jan. ''Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky''. Praha: Libri, 2008. ISBN 978-80-7277-369-5. S. 294.</ref>) navrhuje čerpat při výběru nového příjmení z historie jmen ženských členů rodiny (manželky, babičky apod.). Změna příjmení byla ulehčena i státem: zatímco změna běžného příjmení stála 125 Kčs, změna německého příjmení stála pouhých 5 Kčs.<ref>František Oberpfalcer-Jílek. ''Počeštěme svá příjmení''. Zemská rada osvětová v Praze s Kruhem přátel českého jazyka. 8 str. S. 8.</ref>
▲Pozůstatkem šlechtických [[Predikát (titul)|predikátů]] (přídomků), tedy obdobou českého ''z (Rožmberka, z Polžic a Bezdružic apod.'') je německé ''von'' (Johann Wolfgang (von) Goethe), anglické ''of'', francouzské a španělské ''de'' nebo italské a portugalské ''da'' ([[Leonardo da Vinci]], žertovně také [[Jára da Cimrman]]).
== Typologie vzniku českých příjmení ==▼
▲==== Typologie vzniku českých příjmení ====
{{Viz též|Typologie vzniku českých příjmení}}
;Odvozená z přídavných jmen
Řádek 40 ⟶ 45:
;Nesklonná a nepřechylovaná
* s koncovou samohláskou -ů (Janů)
;Odvozená z přírodnin
* savci (Vlk)
Řádek 80 ⟶ 84:
;Ostatní nezařazená
==== Místní jména ====
Některá příjmení jsou odvozena od místa původu nebo bydliště. Příklady:
* [[Čech (příjmení)|Čech]]
Řádek 94 ⟶ 98:
== Odkazy ==
=== Reference ===
▲{{Naše příjmení}}
<references />
| |||