Dějiny Slovenska: Porovnání verzí

Území mezi [[Dunaj]]em a nížinami kolem řek [[Ipeľ]] a [[Tisa]] na jihu, ohraničené [[Karpaty|karpatskými]] [[průsmyk]]y na východě, hřbetem Karpat na severu, [[Tatry]] táhnoucí se až k západu a přecházející do [[Bílé Karpaty|Bílých]] a [[Malé Karpaty|Malých]] Karpat na západě a snižující se v [[Záhorská nížina|záhorskou nížinu]] a tzv. bratislavskou branu v bralem, na kterém stálo starobylé hradiště nad soutokem [[Morava (řeka)|Moravy]] a Dunaje, to je území dnešního Slovenska. Soudobá mapa jenom zdůrazňuje celistvost území, na kterém se vždy rozvíjel život v lůně přírody, s hojnými údolími a vrchy, nížinami a břehy řek.

První písemná památka na území Slovenska pochází z dob Římské říše v roce 179-180179–180 n. l. kdy byl vytesán do skály na místě dnešního města [[Trenčín]] [[Latina|latinský]] nápis. Pochází z doby, kdy syn [[Commodus|Marka Aurelia Commodus]] vedl trestní výpravu proti [[Germáni|Germánům]] a po jejich porážce s nimi uzavřel příměří. Patrně někde v okolí nápisu (není přesně archeologicky zjištěno kde) stávalo dříve vojenské středisko nebo římský [[kastel]]. Kolem roku 179 n. l. zde přezimovala II. [[římská legie]], která právě zvítězila nad barbary a na počest vítězství byl vytesán latinský nápis:

''Victoriae Augustoru(m) exercitus, qui Laugaricione sedit, mil(ites) l(egionis) II DCCCLV (.....) '''ian.s''' leg(atus) leg(ionis) f(aciendum ?)''

''M(arco) Valerio Maximiano M(arci) Valeri Maximiani quinq(uennalis) s[ac(erdotalis)] / f(ilio) pont(ifici) col(oniae) Poetovionens(ium) equo p(ublico) praef(ecto) coh(ortis) I Thrac(um) trib(uno) coh(ortis) I (H)am(iorum) / civium R(omanorum) praep(osito) orae gentium Ponti Polemoniani don(is) don(ato) bel/lo Phart(ico)(!) allecto ab Imp(eratore) M(arco) Antonino Aug(usto) et misso in procinctu / Germanic(ae) exped(itionis) ad deducend(a) per Danuvium quae in annonam Panno(niae) / utriusq(ue) exercit(uum) denavigarent praepos(ito) vexillation(um) clas(sium) praetor(iarum) / Misenatis item Ravennatis item clas(sis) Brittanic(ae) item equit(um) Afror(um) et Mauror(um) / elector(um) ad curam explorationis Pannoniae praef(ecto) al(ae) I Aravacor(um) in procinc/tu Germanico ab Imp(eratore) Antonino Aug(usto) coram laudato et equo et phaleris / et armis donato quod manu sua ducem Naristarum Valaonem / interemisset et in eade(m) ala quartae militiae honor(em) adepto praef(ecto) al(ae) / contar(iorum) don(is) don(ato) bello Ger(manico) Sar(matico) praep(osito) equitib(us) gent(ium) Marcomannor(um) Narist(arum) / Quador(um) ad vindictam Orientalis motus pergentium honor(e) centenariae dig/nitatis aucto salario adeptus procurationem Moesiae inferioris / eodem in tempore praeposito vexillationibus et at(!) detrahen/dam Briseorum latronum manum in confinio Macedon(iae) et Thrac(iae) / ab imp(eratore) misso proc(uratori) Moesiae super(ioris) proc(uratori) prov(inciae) Daciae Porolis/sensis a sacratissimis impp(eratoribus) in amplissimum ordinem inter prae/torios allecto et mox leg(ato) leg(ionis) I adiut(ricis) item leg(ato)''' ''leg(ionis) II adiu(tricis) praep(osito) vexil(lationum) / Leugaricione''''' hiemantium item leg(ato) leg(ionis) / V Mac(edonicae) item leg(ato) leg(ionis) I Italic(ae) item leg(ato) leg(ionis) / XIII gem(inae) item leg(ato) Aug(usti) pr(o) pr(aetore) [[[leg(ionis) III Aug(ustae)]]] don(is) don(ato) a nobilissimo / [[[principe M(arco) Aurelio Commodo Aug(usto)]]] expeditione secunda Ger(manica) / splendidissimus ordo Dian[ensium veteran(orum)] aere conlato'' <ref>http://www1.ku-eichstaett.de/epigr/uah-bilder.php?bild=PH0001829;PH0001820&nr=1</ref>

Koncem [[4. století]] se již Řím nacházel v hlubokém úpadku. Právě se rozbíhal řetězec událostí, nám známý jako [[stěhování národů]]. Veliká část původního obyvatelstva ze země buď odešla nebo podlehla v boji s novými národy. Územím Slovenska tehdy táhly mnohé kmeny, kupříkladu [[Vizigótská říše|Vizigóti]], [[Ostrogóti]] nebo [[Langobardi]] a [[Gepidové]]. Všechny tyto národy se daly do pohybu v důsledku útoku kočovného národa [[Hunové|Hunů]], kteří si vytvořili předpolí v oblasti Potisí a Dunaje a podnikali nájezdy po celé Evropě a do Římské říše.

[[Slované]] přicházeli na území dnešního [[Slovensko|Slovenska]] již v [[5. století]] z oblastí mezi [[Dněpr]]em a [[Visla|Vislou]] karpatskými průsmyky. Základem společenského zřízení [[Slované|slovanských]] kmenů v 5.-8–8. století byl [[Patriarchát|patriarchální]] rod, který spravoval volený stařešina. Rody se spájeli do kmenů. Na čele kmenů stáli náčelníci, volili je rodoví stařešinové. Slované se po příchodu střetli se zbytky římsko-provinciální kultury. Vývoj přerušil vpád nomádských [[Avaři|Avarů]] do [[Podunajská nížina|Podunajské nížiny]] od roku [[568]], kteří stavěli kruhové zemní opevnění a žili z válečné kořisti. Sousedství a nadvláda nomádských [[Avaři|Avarů]] donutila Slovany organizovat obranu kmenových svazů Slovanů a s pomocí [[Franská říše|franského]] kupce [[Sámo|Sáma]], kterého zvolili do čela kmenového svazu, odolávali útokům Avarů i franského krále [[Dagobert I.|Dagoberta]]. [[Sámova říše]] trvala pouze 35 let [[623]]- –[[658]], ale nabyla významu jako první územní zřízení Slovanů na území dnešního Slovenska s vojevůdcem v čele. Po smrti Sáma se kmenový svaz rozpadl a do 8. století byly jednotlivé kmeny pod nadvládou Avarů, které v roce [[791]] franský král [[Karel Veliký]] porazil. Karel Veliký usadil Avary po porážce kolem [[Vídeňský les|Vídeňského lesa]], aby je Slované nevyhubili. Boje s Avary i Franskou říší posilnily společenské postavení náčelníků i stařešinů, vznikaly válečné družiny s velmoži v čele. Nejmocnější z velmožů se stávali knížaty a kníže již jako feudální vládce považoval kmenové vlastnictví půdy za své vlastnictví knížecího rodu.

Došlo k rozvoji jak hospodářskému tak i kulturnímu, významný byl příchod věrozvěstů [[Svatý Cyril|Konstantina]] a [[Metoděj]]e v roce [[863]] a zavedení písma [[hlaholice]]. Území dnešního Slovenska patřilo spolu s dnešní [[Morava|Moravou]] k jádru říše, ke které patřily i oblasti obývané [[Češi|Čechy]] na západě, [[Lužičtí Srbové|Lužickými Srby]] na severozápadě, Vislany na severu, Slovany v [[Panonie|Panonii]] na jihu až po [[Bulharská říše|Bulharskou říši]] na jihozápadě. Největší rozmach Velkomoravské říše byl zaznamenám v letech 870-894870–894 za vlády [[Svatopluk]]a, kdy římský papež [[Jan VIII.]] v bule [[Industriae tuae]] udělil vládci Svatoplukovi v jeho ''Regnum Svanteborg'', tedy přeloženo ''království Svatoplukově'' v roce [[880]] církevní samostatnost a zřídil první slovanskou arcidiecézi. Zároveň byla v Nitře zřízena [[diecéze]].

Po vpádech kočujících kmenů od jihu do Karpatské kotliny docházelo k bitkám s nájezdníky, kteří se ve výbojích dostávali až do Franské říše, a proto se stávala velkomoravská a franská vojska spojenci proti nájezdníkům.

Z území bývalého [[Nitranské knížectví|Nitranského knížectví]] se vytvořilo [[knížectví]] pro mladší členy vládnoucí [[dynastie]] [[Arpádovci|Arpádovců]] -– mělo vlastní dvůr, vojsko, [[mince]], nezávislou zahraniční politiku. V rozmezí let [[1001]] až [[1018]] se území dnešního Slovenska stalo součástí [[Polsko|polského]] záboru.

Prvním [[papež]]em uznaným panovníkem [[Uhersko|Uherska]] se stává [[Štěpán I. Svatý|Štěpán I.]](česky), Štefan I. (slovensky) István I. (maďarsky). Oporu a vojenskou podporu proti [[Pohanství|pohanským]] povstáním nachází právě na území [[Slovensko|Slovenska]], které získal zpět a stalo se strategickým územím v době vnitřních bojů o trůn po jeho smrti. Na počátku [[12. století]] knížectví skončilo a zformovaly se budoucí hranice [[Uhersko|Uherského království]].

=== Období Tatarského vpádu do Uherska (1240-12421240–1242) ===

[[Tataři|Tatarský vpád]] v letech [[1240]] až [[1242]], způsobil, že [[Uhersko]] bylo vypleněno. V roce [[1240]] byl poražen vladařem [[Zlatá horda|Zlaté hordy]], [[Bátú]] chánem, ruský stát a [[Kyjev]] byly rozvráceny. To otevřelo cestu [[Tataři|tatarským]] hordám na západ a vtrhli do [[Volyň|Volyně]], [[Halič]]e i na hranice Uherského království. Král [[Béla IV.]] obdržel ultimátum [[Čingischán]]ova nástupce, prince Gujuka, ale nereagoval dostatečně rychle a na jaře [[1241]] byl poražen v [[Bitva u Mohi|bitvě na řece Sajó]] ([[Slaná (řeka)|Slaná]]) a Tataři přes Verecký průsmyk (tzv. Ruskou branou) vtrhli do Uherska a pustošili jej. Nepustili se dál na západ, jak se očekávalo, ale pustošili [[Pováží]], Moravu, roviny na jih od [[Ostřihom]]i. Po ohlášení smrti [[Bátú]]chána v srdci tatarské říše se válečníci obrátili v roce [[1242]] náhle zpět a zůstala jenom spálená země a strach z jejich návratu.<ref>Matúš Kučera:Stredoveké Slovensko,str.112-114 112–114</ref>

Mnohé oblasti Slovenska zpustly, některé oblasti byly z iniciativy krále kolonizovány, a to [[Němci]]. Důležitá úloha připadla báňským městům ([[Banská Štiavnica]], [[Banská Bystrica]], [[Kremnica]]) -– těžily se zde vzácné kovy a razily [[mince]].

Koncem [[13. století]] vládl na značné části území Uherska mocný oligarcha [[Matúš Čák Trenčanský]] -– pán [[Váh]]u a [[Tatry|Tater]]. Za své bojové zásluhy jej král jmenoval [[Palatin (Uhry)|palatínem]], tedy nejvyšším úředníkem po panovníkovi a době nepřítomnosti krále vedl vládu. Po smrti krále Uherska [[Ondřej III.|Ondřeje III.]] v roce [[1301]] podporoval nástupnictví českého prince [[Václav III.|Václava]] a pomáhal porazit jeho protikandidáta [[Karel I. Robert|Karla Roberta z Anjou]]. I když se mu to nepovedlo, byl tak mocný, že se udržel ve svém [[Trenčínský hrad|hradu Trenčín]] a vládl neomezeně prakticky celému území Slovenska, celému Trenčínskému a Nitranskému panství, které držel až do své přirozené smrti v roce [[1321]].

Na konci [[15. století|15.]] a počátku [[16. století]] tu byly vlády dvou slabých [[Jagellonci|Jagellonců]] -– [[Vladislav Jagellonský|Vladislava II.]] a [[Ludvík Jagellonský|Ludvíka]]. Na začátku [[16. století]] opět následovaly sociální otřesy -– mohutné povstání [[Jiří Dóža|Juraje Dóži]] -– obě byla krvavě potlačena.

Pro Uherské království to byla politická, vojenská i hospodářská katastrofa.<ref>Matúš Kučera:Cesta dejinami: Stredoveké Slovensko, Dvetisíc odrezaných hláv, str.209-216 209–216</ref>

Bratislava, (německy) ''Pressburg'', (maďarsky) ''Poszonyi'', se roku [[1536]] stala hlavním městem Uher, byla také korunovačním městem, kde bylo v dómu [[Martin z Tours|Sv. Martina]] korunováno 11 králů (včetně [[Marie Terezie]]) a 8 královen - manželek. Jako první byl korunován císař [[Maxmilián II. Habsburský]] [[1563]], jako poslední císař [[Ferdinand I. Dobrotivý]] [[1830]]. Na [[Bratislavský hrad|bratislavském hradě]] byla uložena královská koruna, jednal zde i uherský stavovský sněm, z [[Budín (Budapešť)|Budína]] byly přesídleny nejvyšší úřady. Habsburský dvůr sídlil ale ve Vídni. Hranice mezi znepřáteleným křesťanským a islámským světem tvořila obranná linie na jižním dnešním Slovensku až 70 hradů ([[Krásna Hôrka]], Zvolenský hrad, [[Červený Kameň (hrad)|Červený Kameň)]] a pevností ([[Komárno]], [[Nové Zámky]]).

Nastalo období '''pěti protihabsburských stavovských povstání''' (pod záminkou náboženských a stavovských svobod -– nejvíce trpělo území Slovenska) a trvající válka s [[Osmanská říše|Osmanskou říší]] končí definitivně až v roce [[1711]] (uzavřen [[Satmárský mír]] v [[Satu Mare]]). V období povstání byl šlechtickým sněmem v Banské Bystrici zvolen v roce [[1620]] uherským králem [[Gabriel Betlen]] a vedl povstání, o půlstoletí později byl šlechtou korunován vůdce čtvrtého povstání [[Imrich Tököli]] jako "slovenský král", protože z rodného [[Kežmarok|Kežmarského]] hradu ovládal celé tehdejší Slovensko, i když se stal spojencem Osmanské říše v [[1663]] a pomáhal s obléháním Vídně v [[1683]]. Po potlačení povstání [[Leopold I.|Leopoldem I. Habsburským]] vrcholila [[rekatolizace]], poslední povstání vedl [[šariš]]ský [[župa]]n [[František II. Rákóczi]] a se stotisícovou armádu rolníků ovládl území Slovenska, byl poražen až v [[1708]]. Z období po uzavření míru je znám i zbojnický kapitán z [[Terchová|Terchové]], [[Juraj Jánošík]], popraven v [[Liptovský Mikuláš|Liptovském Mikuláši]] v [[1713]].<ref>Slovensko, vyd.Perfekt, str.21-24 21–24,</ref>

Uherským i českým králem se stal [[Ferdinand I. Habsburský|Ferdinand I.]] z rodu Habsburků. Díky tomuto úspěchu se notně posílilo postavení jeho dynastie ve střední Evropě a to i přesto, že velkou část Uherska až do podepsání [[karlovický mír|karlovického míru]] roku [[1699]] okupovala [[Osmanská říše]]. Protože bylo Uherské království neustále terčem tureckých výbojů, byl zřízen úřad a území hlavního kapitána, tedy jedno z velitelství protiturecké obrany, od konce 15. stol. do zač. 18. stol., (částečně i v Sedmohradsku). Hlavní kapitanát, něm. (Grenz)oberhauptmannschaft -– „(pohraniční) hlavní kapitanát/(pohraniční) hlavní hejtmanství“ nebo zřídka i název Grenzgeneralat -– „pohraniční generální velitelství“; lat. supremus capitaneatus (confiniorum) -– "(pohraniční) nejvyšší náčelnictví"; v moderní maďarštině ''főkapitányság'' -– „hlavní kapitanát“) V některých případech (na jihu) se dělil na menší jednotky tzv. kapitanáty (v něm. Hauptmannschaft nebo zřídka Kapitanat, lat. capitaneatus). Z dnešního hlediska bylo Uherské království i Habsburská monarchie v tom období ve stavu války s Osmanskou říší až do roku 1699.

[[Osvícenství|Osvícenecké]] reformy [[Marie Terezie]] a [[Josef II.|Josefa II.]] pozdvihují i stále více zaostávající uherskou část monarchie (školství, zdravotnictví, první [[Manufaktura|manufaktury]], [[Bánska a lesní akademie v Bánske Štiavnici]], [[toleranční patent]], zrušení [[nevolnictví]], zrušení [[kontemplativních řády|kontemplativních řádů]] atd.) Roku [[1783]] se hlavním městem Uher stává opět [[Budín (Budapešť)|Budín]]. Počátky [[maďarizace]]. Koncem století kodifikace [[slovenština|slovenštiny]], začátky [[národní obrození|národního obrození]] v úzkém kontaktu s českým národním hnutím ([[Anton Bernolák]]). Druhá generace obrozenců [[Ján Kollár|Kollár]], [[Pavel Josef Šafařík|Šafařík]] -– koncepce slovanské jednoty (počátek [[19. století|19. stol.]]) je vystřídána třetí, tzv. [[Štúrovci|štúrovskou generací]]. Sílící [[maďarizace]]. Kodifikace slovenského jazyka v jeho současné podobě ([[1843]]).

Po [[rakousko-uherské vyrovnání|Rakousko-uherském vyrovnání]] [[1868]] likvidace slovenských škol a modernizace spojená s maďarizací. [[Maďarizace]], nezaměstnanost a bída na venkově ústí v masové vystěhovalectví do [[Spojené státy americké|USA]] -– tady [[Slováci]] tvořili na konci století druhou největší imigrantskou komunitu (po [[Irové|Irech]]). Orientace Slováků na spolupráci s [[Rumuni|Rumuny]], [[Srbové|Srby]] [[Rusíni|Rusíny]]. Praha jako centrum (českoČesko)slovenské inteligence (spolek [[Detvan (spolek)|Detvan]], [[Hlasisté]], časopis [[Prúdy]]). Vliv [[filosofie]] [[Tomáš Garrigue Masaryk|T. G. Masaryka]]. Začátkem [[20. století]] neudržitelná situace: postupující modernizace a maďarizace, v školách od 1. třídy [[maďarština]], maďarské mše. Roku [[1907]] [[Černovská tragédie|tragédie]] v obci [[Černová u Ružomberku]] (dnes městská část [[Ružomberok]]u) -– četníci 15 lidí zabili, 60 zranili, když lidé nedovolili cizímu maďarsky mluvícímu faráři, aby vysvětil jejich nově postavený kostel. Českými kruhy inspirovaná mezinárodní reakce: [[Bjørnstjerne Bjørnson]], [[Robert William Seton-Watson|Seton-Watson]], [[Lev Nikolajevič Tolstoj|Tolstoj]] (o reakci posledně zmíněného posléze vysvitlo, že se jedná o falzum). Od roku [[1908]] [[Luhačovické porady]] české a slovenské reprezentace.

Idea spojení [[Češi|Čechů]] a Slováků do jednotného státu byla už v roce [[1914]] natolik konkretizována, že ji mohli prezentovat v kruzích mocností, a to v [[Paříž]]i, kde [[Tomáš Garrigue Masaryk|Tomáše Garrigue Masaryka]] a [[Edvard Beneš|Edvarda Beneše]] uvedl do diplomatických kruhů a k francouzskému předsedovi vlády [[Milan Rastislav Štefánik]], v [[Londýn]]ě T. G. Masaryk a taky [[Ruské impérium|Rusku]] [[car]]ovi při vytváření [[československé legie|československých legií]]. V [[1915]] [[Tomáš Garrigue Masaryk]] prezentuje ideu [[Československo|ČSR]] v [[Ženeva|Ženevě]], v [[Spojené státy americké|USA]] podpis [[Clevelandská dohoda|Clevelandské dohody]] mezi slovenskými a českými [[krajanské spolky|krajanskými spolky]] ([[federace|federativní]], [[demokracie|demokratický]] stát dvou [[autonomieAutonomní republika|autonomních]] [[republika|republik]]).

O vytvoření [[Československo|Československé republiky]] se ze strany slovenské inteligence staral [[Milan Rastislav Štefánik|M. R. Štefánik]], který jako diplomat v službách [[Francie]] pomohl T.G.Masarykovi a E. Benešovi v kontaktech na představitele mocností. Aktivně organizuje vznik čs. legií především náborem na italské a francouzské frontě a mezi vojenskými zajatci v [[Rusko|Rusku]] a jeho organizační úsilí vede k vytvoření disciplinované a akceschopné armády, [[Československé legie]], která se stala pádným argumentem v diplomacii vyjednávání o vzniku nového státu. Slovensko bylo v legiích zastoupeno počtem 5104 Slováků, tedy 7,2 % příslušníků zahraničního vojska -– jen např. Boskovicko s počtem 90 885 obyvatel dalo bezmála 1 % (cca 841 vojáků). Kromě M. R. Štefánika se doma angažují [[Milan Hodža]] a [[Vavro Šrobár]]. Rok [[1918]] přináší horečnatou aktivitu, zahraniční i domácí [[odboj]] se sjednocují na stanovisku společného státu s Čechy. Podpis T. G. Masaryka na [[Pittsburská dohoda|Pittsburské dohodě]]. Manifest [[Karel I.|Karla Habsburského]] o federalizaci [[Habsburská monarchie|monarchie]] je odmítnut USA i dalšími mocnostmi (Francie, Velká Británie), dokonce i prorakouské státy jako Švédsko, Nizozemí či Švýcarsko jej přijalo skepticky. Manifest neřeší otázku Slovenska, Polska a Jihoslovanů, Čechům slibuje pouze autonomii, Uhersko mělo zůstat bez jakékoliv změny tedy i Horní Uhry-Slovensko. V [[Praha|Praze]] [[28. říjen|28. října]] [[1918]] vyhlášena ČSR. Slovenský poslanecký klub měl rozhodnutím výboru 41 členů. Dr. V. Šrobár se stal ministrem pro správu Slovenska. V nově vytvořené dočasné vládě v [[Paříž]]i pod předsednictvím T. G. Masaryka získává post ministra vojenství [[Milan Rastislav Štefánik]], který při návratu z [[Itálie]] tragicky zahynul [[4. květen|4. května]] [[1919]] u [[Bratislava|Bratislavy]] při havárii [[letadlo|letadla]]. V prosinci 1918 zástupce československé vlády Milan Hodža dohodl po složitých jednáních s maďarským ministrem války demarkační linii slovensko-maďarských hranic.<ref>J.J.Duffack:Štefánik a Československo,vyd.NV, 2007 </ref>

[[Soubor:Czechoslovakia01.png|thumb|250px]]

* školství -– vytvoření slovenského školství -– [[Univerzita Komenského v Bratislavě]]

* kulturní přínos -– obnovení a rozšíření působení [[Matica slovenská]] jako legální instituce, založení [[Slovenské národní divadlo]]

* [[demokracie|demokratizace]] -– [[všeobecné volební právo]] -– [[svoboda projevu]]- – [[volnost náboženského sdružování]]

* ekonomické: likvidace průmyslu po roce 1918 <ref>Ľ. Hallon, Industrializácia Slovenska 1918 - 19381918–1938. Rozvoj, alebo úpadok?, 1995</ref><ref>A. Špiesz, Dejiny Slovenska -– 1992 </ref><ref>M. Strhan, Kríza priemyslu na Slovensku v rokoch 1921-231921–23 1960</ref> a období hospodářské krize, nedostatečná pozemková reforma, diskriminační dopravní tarify

* politické: ignorování snahy o [[autonomie|autonomii]] či jiné adekvátní řešení [[slovenská otázka|slovenské otázky]], idea československého národa hlásaná T. G. Masarykem, ignorování předcházejících dohod -– ústních i [[Pittsburská dohoda|Pittsburské dohody]], nerovnoměrné zastoupení Slováků v armádě a na všech stupních státní správy (z třináctitisícového důstojnického sboru bylo 435 Slováků).

== Slovenský štát (1939 - 19451939–1945) ==

Slovenská [[autonomie]] byla výsledkem napětí po [[Mnichovská dohoda|Mnichovské dohodě]], autonomní [[Slovensko]] nucené přijmout [[První vídeňská arbitráž|Vídeňskou arbitráž]], kde přichází o 1/5 rozlohy -– jižní [[okres]]y s převahou slovenského obyvatelstva mluvícího maďarsky po kruté maďarizaci a hlásícího se k maďarské národnosti, ale také smíšené či čistě slovenské okresy a obce. Ztráta [[Košice|Košic]] (druhé největší město). Počátkem následujícího roku tlak [[Adolf Hitler|Hitlera]] na [[Předseda vlády|premiéra]] autonomní [[vláda|vlády]] [[Jozef Tiso|Jozefa Tisa]] aby vyhlásil samostatnost. [[14. březen|14. března]] [[1939]] [[Snem Slovenskej krajiny|slovenský sněm]] pod tlakem hrozícího rozdělení Slovenska mezi [[Maďarsko]] a [[Polsko]] odhlasuje samostatnost pod oficiálním názvem ''Slovenská republika''. Prezidentem se stává [[Jozef Tiso]]. Slovensko je nuceno odstoupit další území Maďarsku, vzdává se své suverenity podpisem tzv. [[Ochranná dohoda|Ochranné dohody]] s [[Německo|Německem]]. První vojenské vystoupení bylo v tzv. [[Malá válka (1939)|Malé válce]], kdy 23. března 1939 horthyovské Maďarsko zaútočilo na východní Slovensko s cílem získat další územní zisky a bombardovalo města, kupř. Spišskou Novou Ves. [[Slovenská republika (1939–1945)|Slovenský štát]] ubránil území, Prešov až po Košice, ale byl nucen Maďarsku postoupit území hraničící s někdejší Podkarpatskou Rusí.

Relativně stabilní situace a toliko okrajové zapojení do [[Druhá světová válka|války]] proti Polsku (jen osvobození obcí odstoupených ve Vídeňské arbitráži a vyměněných za [[Těšínsko]] v roce [[1920]]) a [[Rusko|Rusku]] (hlavně ženistické úkoly) přináší hospodářskou konjunkturu a relativní bohatství lidí, neexistuje [[nezaměstnanost]], oficiální kultura a [[Římskokatolická církev|katolická církev]] se těší velké podpoře. Daní jsou protižidovské zákony, deportace (zastavené po protestech [[Vatikán]]u, obnovené po [[Slovenské národní povstání|SNP]]), neexistence [[občanská práva|občanských práv]], [[Totalitarismus|totalitní režim]]. Nespokojenost s [[Fašismus|fašistickým]] režimem a válkou proti [[Sovětský svaz|Sov. svazu]] ústí do [[Slovenské národní povstání|Slovenského národního povstání]] -– SNP ([[29. srpen|29. srpna]] [[1944]]). Jeho předčasné vypuknutí kvůli prozrazení, špatná organizace i vedení, nasazení elitních německých jednotek, a opoždění Dukelské operace přechodu Rudé Armády a Prvního československého armádního sboru způsobí, že skončí už [[27. říjen|27. října]] obsazením [[Banská Bystrica|Banské Bystrice]]. Část [[partyzán]]ů přechází přes [[Válečná fronta|frontu]]. Výsledkem je přihlášení se Slovenska k ČSR, ale do [[federace|federalizovaného]] státu i když s vysokou mírou autonomie. Do [[1. květen|1. května]] [[1945]] je celé území Slovenska osvobozeno, v Košicích zasedá dočasná vláda ČSR, která 5. dubna přijala [[Košický vládní program]]

V souvislosti s předáním [[Podkarpatská Rus|Podkarpatské Rusi]] [[Sovětský svaz|SSSR]] roku [[1945]], obsadily sovětské jednotky i úzký pruh slovenského území s dnes ukrajinským městem [[Čop]]em. Československá vláda tuto okupaci akceptovala. [[2.Dne duben|2. dubna]] [[1946]] pak byla ke Slovensku připojena předtím podkarpatoruská obec [[Lekárovce]], jejíž občané již delší dobu usilovali o připojení ke Slovensku. Hranice Československa byly na jihu Slovenska obnoveny v předválečné linii, protože hranice území obsazené horthyovským Maďarskem na základě tzv.Vídeňské arbitráže z 1939 byly anulovány a potvrzeny ve stavu před Mnichovskou smlouvou, která byla anulována taky.

Slovenská reprezentace -– [[Komunistická strana Slovenska]] (KSS) i demokratické křídlo přijímají jako základní tezi rokováni se zástupci vlády a [[Edvard Beneš|Benešem]] heslo „Rovný z rovným“. Na osvobozeném území byl v dubnu 1945 při té příležitosti přijat [[Košický vládní program]]. Výsledkem tzv. [[Pražské dohody|Pražských dohod]] (tři v rozmezí [[1945]]-–[[1946]]) je ale budování centralistického modelu státu. Už první dohoda zakotvuje asymetrický model institucí ([[Slovensko]] disponovalo sněmem i vládou bez protějšku v [[Česko|českých zemích]]). Tento model vyústil v centralizaci, po vítězství [[Komunismus|komunistů]] v [[Česko|českých zemích]] také pomocí oslabovaní vlivu slovenských orgánů odstavení [[Demokratická strana (Slovensko)|Demokratické strany]] od moci. V prvních a na dlouho posledních svobodných [[volby|volbách]] po [[druhá světová válka|2. sv. válce]] v roce [[1946]] totiž na Slovensku vyhrála Demokratická strana, komunisté však mají většinu v [[Národní shromáždění|Národním shromáždění]].

V zimě roku 1948 nepochopení vážnosti situace ze strany všech nekomunistických stran ústí v komunisty vyprovokovanou vládni krizi a následný komunistický [[státní převrat|převrat]], který byl završen [[25]].[[ únor]]a [[1948]]. Při budování socialistického státu je potlačena úloha přísně národního sebeurčení a dominantní se stává diktatura proletariátu jako [[internacionalismus]] dělnické třídy. Nedošlo k zrovnoprávnění slovenského národa, rozhodování se centralizuje do Prahy, i když v stranických a státních orgánech pracuje mnoho Slováků a Komunistická strana Slovenska se stala státní politickou organizací na Slovensku s množstvím členů pracujících v Praze na centrálních vládních orgánech republiky. Na podzim [[1947]] byly ukončeny soudní procesy s exponenty starého režimu (trest smrti pro [[Jozef Tiso|Tisa]]), později v období stalinismu v padesátých letech probíhali soudní procesy se slovenskými prominenty KSS obviněnými z „[[buržoazieMěšťanstvo|buržoazními]] [[nacionalismus|nacionalisty]]“ v KSS ( [[Vladimír Clementis]], [[Gustáv Husák]], Ladislav Novomeský a jiní), s bývalými [[partyzán]]y, církevními představiteli. Vývoj v socialistické republice přinesl pozitiva v podobě [[industrializace]] Slovenska, výstavbě [[infrastruktura|infrastruktury]], nebývalého rozvoje školství, kultury, tělovýchovy a zdravotnictví. [[Kolektivizace]] prováděná od roku [[1949]] zasáhla citelně zemědělce. Nástup [[prezident]]a [[Antonín Novotný|Novotného]] roku [[1957]] přináší Slovensku nové vykonstruované procesy s „[[Hlinkova slovenská ľudová strana|ľudáky]]“.

==== Československá socialistická republika (1960-19901960–1990) ====

Název státu se roku [[1960]] mění na [[Československá socialistická republika|Československou socialistickou republiku]] a současně dochází ke zrušení slovenské vlády nazývané [[Sbor pověřenců]]). Postupná [[rehabilitace]] části politických odsouzenců ([[1963]]). Zvolení [[Alexander Dubček|Alexandra Dubčeka]] za 1. tajemníka KSS ([[1966]]). Kritika prezidenta Novotného za jeho nemístné poznámky a neúctu při návštěvě Slovenska. Lednové zasedání [[Ústřední výbor Komunistické strany Československa|ÚV KSČ]] roku [[1968]] zvolilo za prvního tajemníka A. Dubčeka, začátek [[Pražské jaro 1968|Pražského jara]]. Odlišné vnímaní priorit na Slovensku a v [[Česko|českých zemích]] ([[federace|federalizace]] vs. [[demokracie|demokratizace]]) ústí do nejednotnosti při realizaci reformního programu. [[Invaze]] [[sovětský svaz|sovětských]] a spojeneckých vojsk [[Varšavská smlouva|varšavské smlouvy]] v noci z [[20. srpen|20.]] na [[21. srpen|21. srpna]] [[1968]] likviduje možnosti pokračování reforem, na tzv. [[Události Pražského jara|Moskevských jednáních]] je vytvářena osnova budoucí [[normalizace]] i personálního obsazení nejvyšších míst ([[Lubomír Štrougal|Štrougal]], [[Bohuslav Chňoupek|Chňoupek]], [[Vasil Biľak]]). Prvním tajemníkem [[Komunistická strana Československa|KSČ]] a po roce [[1975]] prezidentem se stává [[Gustáv Husák]]. [[Ústavní zákon o československé federaci]] byl přijatý [[27. říjen|27. října]] [[1968]].

[[Soubor:Coat of arms of Slovakia (1960-1990).svg|thumb|upright|Znak socialistického Slovenska (1960-19901960–1990) a Slovenské socialistické republiky (SSR, 1968-19901968–1990)]]

[[Soubor:Czechoslovakia.png|thumb|250px]]

Od [[1. leden|1. ledna]] [[1969]] jsou v rámci [[federalizace Československa]] vytvořeny dvě národní [[republika|republiky]]: [[Česko|Česká]] a [[Slovensko|Slovenská]]. Už v roce [[1970]] je [[ústava]] změněna ve prospěch [[Centralismus|centralizace]]{{Doplňte zdroj}}. Financování z centra [[Totalitarismus|totalitního]] režimu neumožnilo řádný rozvoj reálné [[federace]].

=== Léta 1969-19711969–1971 ===

* 5. pětiletka 1971 - 19751971–1975

* 6. pětiletka 1976 - 19801976–1980

* 7. pětiletka 1981 - 19851981–1985

* 8. pětiletka 1986 - 19901986–1990

Ke konci 80 let sílí občanská aktivita (ochranáři, [[Římskokatolická církev|katolíci]], [[Disident|disent]]). Vyvrcholením je tzv. ''[[svíčková demonstrace]]'' 10.000 lidí na [[Hviezdoslavovo náměstí (Bratislava)|Hviezdoslavě nám.]] v [[Bratislava|Bratislavě]] za církevní a [[občanská práva]] a svobody. Rozehnána [[vodní dělo|vodními děly]] a [[policie|policií]].

Již [[16. listopad]]u [[1989]] studenti vysokých škol v Bratislavě demonstrují a požadují občanské svobody. Po zásahu [[17. listopad]]u na [[Národní (Praha)|Národní třídě]] v Praze vznikla již po dvou dnech, [[19. listopad]]u, v Bratislavě [[Verejnosť proti násiliu]]. Obdobně jako v [[Praha|Praze]], tak i v [[Bratislava|Bratislavě]] následovala série demonstrací, a to na centrálním na [[Náměstí SNP (Bratislava)|náměstí SNP]]. Protestující vyjádřili podporu studentům, VPN, [[Občanské fórum|OF]], disentu, vystoupil rovněž i [[Václav Havel]], [[Alexander Dubček|A. Dubček]] a [[Karel Kryl]]. Moderátoři byli [[Milan Kňažko]] a [[Ján Budaj]].

Koncem roku ([[27. prosinec|27. prosince]]) už byl Václav Havel zvolen československým [[prezident]]emprezidentem, předsedou Národního shromáždění se stal Alexander Dubček. Začátkem nového roku pak došlo po [[Pomlčková válka|ostré diskuzi]] ke změně názvu republiky na ''Česká a Slovenská Federativní Republika''. První [[demokracie|demokratické]] [[volby]] po období [[Komunistický režim v Československu|komunistického režimu]] vyhrála VPN, následovalo ji s odstupem [[Kresťanskodemokratické hnutie|KDH]], pak také uspěli ještě [[Slovenská národná strana|SNS]] a [[Maďarská koalice]]. Prvním premiérem Slovenska v rámci nové federace se následně stává [[Vladimír Mečiar]]. Po roce se od VPN oddělila [[ĽudováLidová strana - HnutieHnutí za demokratické Slovensko|HZDS]], následuje štěpení [[Kresťanskodemokratické hnutie|KDH]].

Patová situace v jednáních o dalším uspořádání česko-slovenských vztahů začala rozkližovat dlouhodobé vztahy mezi Čechy a Slováky. Rostla nespokojenost jak s prezidentem Havlem, tak i s postavením republiky v rámci federace. Bylo proto rozhodnuto uspořádat předčasné volby, a to roku [[1992]]. V nich ve slovenské části federace uspělo HZDS v čele s Vladimírem Mečiarem, kdežto [[Občanská demokratická strana|ODS]] v části české. Představitelé obou republik se už v létě 1992 dohodli na definitivním rozdělení [[Česká a Slovenská Federativní Republika|státu]] na dva samostatné, a to k [[1. leden|1. lednu]] [[1993]]. Slovenský [[parlament]] následně přijal deklaraci o svrchovanosti Slovenské republiky. V reakci na ni podává abdikaci Václav Havel, který s rozdělením země až do poslední chvíle nesouhlasil. Slovenský parlament přijímá [[1. září]] [[1992]] [[Ústava Slovenské republiky|slovenskou ústavu]]. V tentýž den se odehrála i autonehoda Alexandra Dubčeka, o dva měsíce později umírá. Česká a slovenská vláda uzavírají sérii dvoustranných dohod, mezi nimi například dohodu o [[celní unie|celní unii]]. [[Federální shromáždění]] přijalo [[ústavní zákon]] o zániku ČSFR k [[31. prosinec|31. prosinci]] [[1992]].

== Slovenská republika od 1.[[leden| ledna]] [[1993]] ==

Česká republika i Slovenská republika schválily v lidovém referendu v roce [[2003]] svůj vstup do [[Evropská unie|Evropské unie]]. Slovenská republika přistoupila k smlouvě o [[Severoatlantická aliance|Severoatlantické alianci]] v roce [[2004]] a ve stejném roce 1. května [[2004]] se společně s deseti dalšími zeměmi stala členem [[Evropská unie|Evropské unie]]. Od 21. prosince [[2007]] sdílí v rámci [[Evropská unie|Evropské Unie]] bezhraniční tzv. [[Schengenský prostor]], spolu s Českou republikou, Rakouskem, Polskem a Maďarskem. Od 1. ledna [[2009]] se stala Slovenská republika členem [[Eurozóna|Eurozóny]] a vyměnila vlastní měnu, [[Slovenská koruna|Slovenskou korunu]] (Sk), za společnou evropskou měnu [[Euro]] jako 16. členská země EU.

* [http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/206452801280043-historicky-magazin/ Slovenská republika 1939 - 19451939–1945] -– video z cyklu České televize [[Historický magazín]]