Polsko-litevská unie (1569–1795): Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
rozšíření úvodu zapracováním zrušené sekce z Rzeczpospolita
Řádek 41:
}}
 
'''Republika obou národů''', {{Vjazyce|pl}} {{Cizojazyčně|pl|''Rzeczpospolita Obojga Narodów''}}, {{Vjazyce|lt}} {{Cizojazyčně|lt|''Abiejų tautų respublika''}} (též '''[[Polsko-litevská unie]]''') byl [[státní útvar]] ve [[Střední Evropa|střední]] a [[východní Evropa|východní Evropě]] existující mezi lety [[1569]]–[[1795]]. Oficiálně uzavřenavznikla vuzavřením smlouvy mezi [[Polské království|Polským královstvím]] a [[Litevské velkoknížectví|Litevským velkoknížectvím]] [[12. srpen|12. srpna]] [[1569]] v [[Lublin]]u (tzv. [[Lublinská unie]]).
 
V Polsku je nazývána také První republikou ({{Cizojazyčně|pl|''I. Rzeczpospolita''}}) nebo též „šlechtickou republikou“ ({{Cizojazyčně|pl|''Rzeczpospolita szlachecka''}}). První republika byla stavovskou monarchií, v níž měla politická práva (např. možnost volit a být volen do sněmíků a Sejmu, právo na řádný soudní proces atd.) pouze šlechta (tj. cca 10 % obyvatel soustátí), navíc jen mužského pohlaví. V Polsku samotném si však aristokracie vymohla rozhodující podíl na moci už roku [[1505]], kdy byl král [[Alexandr Jagellonský]] donucen vydat slavnostní prohlášení ''[[Nihil novi]] nisi commune consensu'' („Nic nového bez obecného souhlasu“), kterým se panovník zavazoval vydávání zákonů pouze pod kontrolou a se souhlasem magnátstva a nižší šlechty. To byl počátek šlechtické ''zlaté svobody'' (tou se velmi brzy inspirovali i litevští bojaři a v [[Druhý litevský statut|druhém Statutu Velkoknížectví litevského]] ([[1566]]) si na velkoknížeti vynutili postavení, podobné tomu, co měla šlechta v Polsku) která ve svém důsledku stát osudově oslabila a vydala všanc okolním velmocem. Třetí dělení Polska [[1795]] je koncem této éry.
 
== Název ==