Verze z 12. 9. 2014, 15:47 editovat Omikrofan (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 3 131 editací m překlep fix ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 8. 7. 2015, 23:03 editovat zrušit editaci Tomas62 (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé, Správci 124 837 editací →‎Právní základy: typo Přejít na další porovnání →
Řádek 4: Autorské právo se vztahuje na většinu softwaru. Společně se smluvním právem, patentem a obchodním tajemstvím, poskytuje autorské právo právní základ, který uděluje majiteli výhradní právo na software. To znamená, že ho může vlastnit, užívat a vybírat za něj poplatek. Prodejce softwaru pak vymezuje specifické podmínky pro použití v licenční smlouvě, kterou uzavírá s koncovým uživatelem. Licence se nazývá EULA ({{Vjazyce2\|en}} \|End-User-License-Agreement}}) a říká, co uživatel se softwarem smí a nesmí dělat. Podle typu právního systému (každý stát má trochu jiný) a druhu zboží pak uživatel může smlouvu odsouhlasit různými způsoby. Například písemnou formou, interaktivně (tzv. clickwrap licence běžně při instalaci softwaru), porušením pečeti na obalu při otevření krabicové verze produktu (tzv. licenční fólie). Licenční smlouvy na software nejsou často přenositelné. Softwarové patenty udělují výhradní práva na algoritmy, některé softwarové funkce či jiné patentovatelné oblasti. Zákony týkající se softwarových patentů jsou předmětem stálých diskuzí a spousta firem o ně vede soudní spory. Prodejci občas udělují patentová práva uživatelům v licenční smlouvě. Řádek 10: Komerční výrobci softwaru si obvykle střeží svoje zdrojové kódy jakožto obchodní tajemství. Licence svobodného softwaru (anglicky free software) a software s otevřeným zdrojovým kódem (anglicky open software), využívají stejný právní základ, jako proprietární software. == Výhradní práva na software ==

Proprietární software: Porovnání verzí