Otevřít hlavní menu

Změny

Velikost nezměněna, před 4 lety
Czesław
| ocenění = Zlatý kříž za zásluhy ([[1956]]), Rytířský kříž [[Řád Polonia Restituta|Řádu polského znovuzrození]] ([[1962]]), Medaili Národní vzdělávací komise ([[1969]]), [[Řád úsměvu]] ([[1970]]), Důstojnický kříž Řádu polského znovuzrození ([[1974]])
}}
'''Alina Centkiewiczowa''' ([[5. prosinec|5. prosince]] [[1907]], Hłuszki (dnes na ([[Ukrajina|Ukrajině]]) – [[11. březen|11. března]] [[1993]], [[Varšava]]) byla [[Polsko|polská]] [[spisovatel]]ka a [[cestovatel]]ka, autorka knih pro děti a mládež. Většinu svých děl napsala společně se svým manželem [[CzeslawCzesław Centkiewicz|CzeslawemCzesławem Centkiewiczem]].<ref name="SLPO">Slovník polských spisovatelů, Libri, Praha 2000, str. 118</ref><ref name="SLDE">Slovník autorů literatury pro děti a mládež 1. – Zahraniční spisovatelé, Libri, Praha 2007, str. 263-264</ref>
 
== Život ==
[[Soubor:Alina and Czeslaw Centkiewicz monument.JPG|thumb|Hrob Aliny a CzeslawaCzesława Centkiewiczových ve Varšavě]]
Narodila se roku [[1907]] v obci Hłuszki. Od roku [[1918]] žila se svou rodinou ve [[Varšava|Varšavě]]. Roku [[1923]] odjela se svým otcem, který pracoval pro Sdružení zabývající se emigranty, do [[Brazílie]]. Další cesta se již neuskutečnila, protože otec onemocněl a po neúspěšné operaci ochrnul.
 
Roku [[1925]] začala studovat [[Právní věda|práva]] na [[Univerzita|univerzitě]] v [[Grenoble|Grenoblu]]. Roku [[1926]] poznala na jedné cestě do [[Alpy|Alp]] svého budoucího manžela CzeslawCzesława Centkiewicze. Ten studoval rovněž v Grenoblu [[Elektrotechnika|elektrotechniku]], ale od roku [[1928]] pokračoval ve studiu v [[Lutych]]u. Alina ukončila studia v roce [[1929]] a vrátila se do Varšavy, aby se mohla starat o nemocného otce. To jí natolik bránilo ve vykonávání její profese, že po absolvování knihovnického kurzu na [[Varšavská univerzita|Varšavské univerzitě]] začala roku [[1932]] pracovat jako vedoucí knihovny Národní zemědělské banky. Když se CzeslawCzesław vrátil z polární výpravy do Varšavy, jejich známost se obnovila a roku [[1939]] uzavřeli sňatek.<ref name="JEGO">[http://jbc.jelenia-gora.pl/Content/390/centkiewicz_a.html Centkiewicz Alina - pisarz, podróżnik, prawnik, działacz społeczny]</ref>
 
Oba se zúčastnili [[Varšavské povstání|Varšavského povstání]] v roce [[1944]] a po jeho porážce byli posláni do [[Koncentrační tábor|koncentračních táborů]], CzeslawCzesław do [[Koncentrační tábor Neuengamme|Neuengamme]] u [[Hamburk]]u a Alina do [[Koncentrační tábor Ravensbrück|Ravensbrücku]]. Na konci války byla Alina převedena do tábora ve [[Stuttgart]]u, kde se dočkala osvobození. Po návratu do Polska našla svého manžela, který rovněž přežil, a usadila se s ním v [[Jelenia Góra|Jelení Hoře]], kde CzeslawCzesław zastával pozici technického ředitele energetického podniku [[Dolní Slezsko|Dolního Slezska]].<ref name="JEGO"/>
 
V té době se začala silně společensky angažovat. V letech [[1946]]-[[1950]] vykonávala funkci místopředsedkyně Ligy žen v Jelení Hoře, byla členem Společnosti přátel dětí a Společnosti polsko-sovětského přátelství, bojovala proti negramotnosti a roku [[1949]] vstoupila do [[Polská sjednocená dělnická strana|Polské sjednocené dělnické strany]]. Protože její manžel byl již před válkou uznávaným autorem populárních cestopisů, byly po něm neustále požadovány další knihy, na jejichž psaní měl málo času. Alina se proto rozhodla, že mu se psaním pomůže. Prvním jejich společným dílem byl dětský [[román]] ''Odarpi syn Egigwy'' z roku [[1949]], po kterém následovalo více než třicet dalších děl. Tak vznikla spisovatelská dvojice Alina a CzeslawCzesław Centkiewiczovi, která patřila k nejpopulárnějším autorům poválečné polské literatury a jejíž knihy byly přeloženy do téměř dvaceti jazyků.<ref name="JEGO"/>
 
Se svým manželem rovněž hodně cestovala a roku [[1958]] se stala první Polkou (a šestou ženou na světě vůbec), která navštívila [[Antarktida|Antarktidu]]. Za své dílo obdržela řadu vyznamenání – například Zlatý kříž za zásluhy ([[1956]]), Rytířský kříž [[Řád Polonia Restituta|Řádu polského znovuzrození]] ([[1962]]), Medaili Národní vzdělávací komise ([[1969]]), [[Řád úsměvu]] ([[1970]]) nebo Důstojnický kříž Řádu polského znovuzrození ([[1974]]). Zemřela roku [[1993]] ve Varšavě. Roku [[2012]] obdržela posmrtně čestné občanství města [[Legionowo]].<ref name="JEGO"/>