Wikipedie

Fernão de Magalhães: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
mBez shrnutí editace
m WPCleaner v1.35 - Opraven odkaz na rozcestník - Zeměkoule / Opraveno pomocí WP:WCW (Opravy pravopisu a typografie)
Řádek 12:
'''Fernão de Magalhães''' (vys: ''fernau de magalješ (port.), ''{{Vjazyce|es}}: ''Fernando Magallanes'', {{Vjazyce|la}}: ''Ferdinandus Magellanus''; jaro [[1480]], [[Sabrosa]], [[Portugalsko]] – [[27. duben|27. dubna]] [[1521]], [[Mactan]], [[Filipíny]]) byl [[Portugalsko|portugalský]] mořeplavec, který sloužil [[Španělsko|španělské]] koruně.
 
Důkaz o kulatosti [[Země]] přinesla výprava, již Magalhães vedl a která ve službách španělského krále [[Karel V.|Karla V.]] obeplula poprvé celou [[Zeměkoule|zeměkoulizemě]]kouli. Z pěti lodí po třech letech obeplutí zeměkoule dokončila jen jedna, ([[Victoria (loď)|Victoria]]), sám Magalhães zahynul (pravděpodobně rukama domorodců) na [[Filipíny|Filipínách]]. V době, kdy Magalhães se svými námořníky uskutečňoval nebezpečnou výpravu, se Španělé zaměřili na dobývání nově objevené [[Severní Amerika|Severní Ameriky]].
 
== Mládí a mořeplavby v portugalských službách ==
Řádek 19:
Jeho rodiče zemřeli, když mu bylo deset. Ve dvanácti letech se stal [[páže]]tem na královském dvoře [[Jan II. Portugalský|Jana II.]] a královny [[Eleonora z Viseu|Eleonory]]. Zde v [[Lisabon]]u se svým bratrancem [[Francisco Serrão|Franciskem Serrãem]] pokračoval ve svém vzdělávání. Zaujala ho [[geografie]] a [[astronomie]]. V některých věcech byl vyučován [[Martin Behaim|Martinem Behaimem]]. V roce [[1496]] se stal Magalhães [[panoš]]em, ve svých dvaceti letech se dostal poprvé na moře. V roce [[1505]] byl poslán do [[Indie]], kde chtěl budoucí místokrál Francisco de Almeida vytvořit vojenské a námořní základny. Zde se také setkal poprvé s bitvou. V roce [[1506]] přistál ve Východní Indii. V roce [[1510]] je povýšen na kapitána. Brzy však své velení ztratil, když plachtil na východ bez povolení. Byl nucen se vrátit do Portugalska.
 
Po svém návratu byl roku [[1511]] poslán do [[Maroko|Maroka]], kde v roce [[1513]] bojoval a zranil si v bitvě koleno. Kvůli tomu až do konce života kulhal. Když ilegálně obchodoval s [[Maurové|Maury]], byl [[15. květen|15. května]] [[1514]] propuštěn z portugalských státních služeb. Byl rozhořčen a zřekl se svého národa, přijav španělské jméno Fernando de Magallanes. Za to byl v Portugalsku označován, že „ztratil čest“.
 
== Ve španělských službách a plavba kolem světa ==
=== Počátek výpravy ===
Magalhães se odebral do Španělska. Naklonil si biskupa Juana de Fonseca a nabídl své služby španělskému králi. Španělský král [[Karel V.]] (Carlos I.) schválil [[22. březen|22. března]] [[1518]] vyslání expedice na západ až k ''Ostrovům koření''. Flotila pak vyplula ze [[Sevilla|Sevilly]] [[10. srpen|10. srpna]] [[1519]]. Tvořilo ji pět starých [[karavela|karavel]]:
 
[[Soubor:Magellan-Map-En.png|thumb|right|380px|Trasa plavby Fernãa de Magalhães]]
Řádek 37:
 
=== Atlantský oceán ===
Plavba pokračovala přes [[Atlantský oceán|Atlantický oceán]] jihozápadním směrem přes [[Zemský rovník|rovník]]. Počasí jim příliš nepřálo -– vály nepříznivé větry a ''„...pršelo pak šedesát dnů bez ustání, což odporuje názoru starých mořeplavců.“'' <ref>Pigafetta, Zpráva o první cestě kolem světa, str. 9.</ref> Dopluli do zátoky dnešního [[Rio de Janeiro|Ria de Janeira]]. [[Juan de Cartagena|Juana de Cartagenu]], druhého muže flotily, musel dát Magalhães za neposlušnost uvěznit.
 
V následujících měsících se výprava ubírala podél jihoamerických břehů k jihu. Začátkem ledna [[1520]] prozkoumala ústí [[La Plata]], o němž zpočátku soudili, že jde o hledaný průliv do "Jižního moře", tedy [[Tichý oceán|Tichého oceánu]]. Nakonec pronikli až do nehostinných patagonských vod. V březnu [[1520]] se Magalhães rozhodl, že po marných bojích se zimními bouřemi stráví zimu v zálivu pojmenovaném po [[Záliv sv. Juliána|sv. Juliánovi]] (Puerto San Julián, 49° jižní šířky). Zde propukla [[Vzpoura v zálivu sv. Juliána|vzpoura]], kterou se mu však podařilo potlačit. Hlavní organizátoři za ní zaplatili životem, dva muži byli vysazeni na [[Patagonie|patagonské pobřeží]].
 
[[24.Dne srpen|24. srpna]] 1520 vyrazili na jih, ale téměř dva měsíce strávili u ústí řeky [[Santa Cruz (řeka)|Santa Cruz]] na 50° jižní šířky. Po chvíli také Magalhães přichází o svoji první loď -– Santiago, která byla zničena v bouři. Další loď, San Antonio, dezertovala a vrátila se nazpět do Španělska, kde hlavního kapitána obvinila z kolaborace s Portugalci a vzpouře proti španělskému králi, čímž Magalhães upadl v nemilost.
 
Dne 21. října 1520 objevili mezi [[Ohňová země|Ohňovou zemí]] a dnešním [[Chile]] ústí hledaného průlivu. Průliv kapitán nazval ''„Kanál všech svatých“'', ale námořníky byl pojmenován [[Magalhãesův průliv]]; toto jméno nese dodnes. Průliv zdolali za 38 dní, což může být otázka náhody, neboť i pro zkušené kapitány je to i dnes obtížná plavba. Tímto průlivem 28. listopadu 1520 propluly tři zbývající lodě do [[Tichý oceán|Tichého oceánu]].
 
=== Tichý oceán ===
Magalhães předpokládal, že cesta na [[Moluky]] bude trvat už jen několik dní, avšak protáhla se na téměř čtyři měsíce. Za tu dobu výpravě počasí přálo -– vál příznivý vítr a nepotkala je ani žádná bouře. Proto bylo Jižní moře Magellanem překřtěno na [[Tichý oceán]] ([[španělština|španělsky]] ''El mar pacífico'' = klidné, tiché moře).
 
[[Soubor:Pigafetta.jpg|thumb|[[Antonio Pigafetta]]]]
Řádek 53:
{{Citát|Tři měsíce a 20 dnů jsme vůbec neměli čerstvou stravu. Jedli jsme [[suchar]]y, vlastně ne už suchary, ale jen prach s hrstmi červů smíchaný, protože ti to lepší sežrali; smrděly velmi myšími chcánkami a vodu žlutou, až shnilou jsme pili po mnoho dnů, a také hovězí kůže jsme jedli, co byly na hlavním stěžni, aby se nepředřel. Od slunce i od dešťů a větrů byly velice tvrdé. Nechávali jsme je čtyři až pět dnů v moři namočené, pak jsme je na chvíli položili na řeřavé uhlí a tak jsme je jedli, a často i piliny z prken. Krysy se prodávaly za půl dukátu jedna, jen kdyby jich bylo dost... Pevně věřím, že takovou cestu už nikdo nikdy nevykoná|Antonio Pigafetta}}
 
Minuli jen dva skalnaté ostrovy. Po překročení rovníku změnili kurz na západ a naštěstí [[6. březen|6. března]] [[1521]] dorazili na [[Mariany|Marianské ostrovy]], kde nalezli spoustu jídla a pití. [[9.Dne březen|9. března]] výprava opět vyplouvá a [[16. březen|16. března]] dorazili námořníci na ostrov [[Homonhon]] na [[Filipíny|Filipínách]]. V tuto dobu měla výprava 150 mužů.
[[Soubor:Detail from a map of Ortelius - Magellan's ship Victoria.png|left|thumb|200px|detail mapy z roku 1590 zobrazující loď [[Victoria (loď)|Victoria]]]]
Magalhães mohl komunikovat se zdejšími domorodci, protože jeho otrok -– malajský tlumočník -– se uměl domluvit jejich jazykem. Zde si vyměnil dary s králem [[Limasawa|Limasawy]] [[Rádža Ka Lambo|rádžou Ka Lambem]]. Ka Lambo je pozval na ostrov [[Cebu]], kde se vylodili 7. dubna 1521. Přivítal je zdejší král [[rádža Humabon]] a přijal [[křesťanství]]. Tomu také Magalhães slíbil, že mu pomůže ve válce proti sousednímu kmenu na ostrově [[Mactan]]. V bitvě [[27. duben|27. dubna]] 1521 byl Magalhães na ostrově Mactan zabit.
 
=== Výprava po Magalhãesově smrti ===
[[Soubor:Elcano.jpg|right|thumb|[[Juan Sebastián Elcano|Juan Sebastián del Cano]]]]
Do čela výpravy se pak postavil [[Juan Sebastián Elcano|Juan Sebastián del Cano]], původně kormidelník lodi Victoria, který musel rychle prchnout před domorodci, přičemž ztratil přes dvacet mužů a třetí loď, Concepción, musela být na útěku spálena. Výprava pokračovala na [[Borneo]] a pak [[Moluky]], kde nabrali koření pro španělského krále. Avšak zchátralá vlajková loď Trinidad náklad neunesla a prohnilý trup praskl. Loď byla vytažena z vody a opravována. Na zpáteční cestu se tak vydala jen Victoria s padesátkou mužů. Trinidad byla opravena a pokusila se o návrat cestou zpět přes Pacifik, ovšem kvůli bouřím a nepříznivým větrům se musela navrátit zpět na Moluky. Byla však zajata portugalskou hlídkou. Z tohoto zajetí se zpět do Španělska vrátil roku 1527 pouze kapitán Gonzales de Espinoza se třemi muži.
 
Mezitím se Victorie plaví vodami [[Indický oceán|Indického oceánu]]. Na tomto posledním, dlouhém úseku cesty loď žádná pohroma nepotkala až ke [[Kapverdy|Kapverdám]]. Nicméně cestou zemřely další dvě desítky vyčerpaných námořníků. Na Kapverdách padlo třináct mužů do portugalského zajetí (později byli na přímluvu krále Karla I. propuštěni), a tak se kapitán del Cano jen s jedinou lodí a ses 18 muži na palubě [[6. září]] r. [[1522]] vrací do Španělska. Jejich cesta trvala 3 roky a 29 dní
 
== Výsledky výpravy ==
Král Karel V. se sice nad návratem výpravy zaradoval (ostatně prodejem přivezeného [[hřebíček|hřebíčku]] se mu vrátil dvojnásobek vložených investic), přesto se neubránil jistému zklamání: Magalhãesova teorie se nepotvrdila, cesta přes Pacifik na Moluky byla mnohem delší a nesnadnější než cesta Portugalců kolem Afriky. Král se přesto nejprve pokusil ještě několikrát na výpravu navázat, v roce [[1525]] vyslal flotilu sedmi lodí (na jedné plul i del Cano), která kvůli nepřízni počasí postupně ztroskotala. Proto se Karel roku [[1529]] smlouvou v [[Zaragoza|Zaragoze]] Moluk vzdal -– za 350.000 dukátů posunul demarkační linii o 17° ve prospěch Portugalska.
 
Výprava významným způsobem přispěla k rozšíření geografických vědomostí a poprvé bylo možné poměrně přesně určit rozměry Země.
Řádek 78:
=== Literatura ===
* BOMBARD, Alain. ''Velcí mořeplavci.'' Praha: Panorama, 1981
* JANÁČEK, Josef. ''Století zámořských objevů (1415 - 15221415–1522).'' Praha: Orbis, 1959.
* KNOX-JOHNSTON, Robin. ''Mys Horn -– Z dějin námořnictví.'' Trango, 1998.
* OPATRNÝ, Josef. První plavba kolem světa. ''Historický obzor'', 1994, 5 (10), s. 218-223218–223.
* PATOČKA, Václav. ''Plachty objevují svět.'' Praha: 1987.
* PATOČKA, Václav. ''Válečníci pod plachtami korábů I - III–II.'' Praha: Naše vojsko, 1993.
* PIGAFETTA, Antonio. ''Zpráva o první cestě kolem světa.'' Praha: Mladá fronta, 1975
* SKŘIVAN, Aleš, KŘIVSKÝ, Petr. ''Moře, objevy, staletí.'' Praha: Mladá fronta, 1980
* VODÁK, J. B. ''Příběhy sedmi moří.'' Praha: Nakladatelství dopravy a spojů, 1990.
* Stefan Zweig : Der Mann und Seine Tat -– životopis Ferdinanda Magellana
 
=== Externí odkazy ===
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Fernão_de_Magalhães“