Děrsu Uzala: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
{{Pracuje se}} |
/* Děrsu Uzala v kultuře |
||
Řádek 18:
Roku [[190]]7 se Děrsu Uzala zúčastnil další Arseňjevovy expedice, po jejímž skončení se pokoušel Arseňjev svého druha, kterému se stářím zhoršil zrak, přivyknout životu ve městě. Děrsu Uzala si však nemohl zvyknout na život mezi čtyřmi stěnami. Když zjistil, že v městském parku není dovoleno porážet stromy nebo si postavit chatrč a ohniště, rozhodl se na jaře roku [[1908]] odejit z [[Chabarovsk]]a do rodné tajgy u řeky [[Ussuri]]. Jako dárek na rozloučenou mu Arseňjev daroval novou pušku. Na cestě byl Uzala úkladně zavražděn (údajně právě pro tuto pušku) a pochován v neoznačeném hrobě v tajze. Podle Arseňjeva se to stalo u osady Korfovskij asi 30 kilometrů od Chabarovska (v současné době tam má Děrsu Uzala památník).<ref name="REF1"/>
== Děrsu Uzala v kultuře ==
Zážitky z výprav z let [[1902]]-[[1906]], popsal Arseňjev ve své knize ''По Уссурийскому краю'' ([[1921]], Ussuriským krajem). Zde vylíčil, jak se s domorodým lovcem a stopařem spřátelil a co splu zajímavého i napínavého prožili. Kniha ''[[Děrsu Uzala (kniha)|Дерсу Узала]]'' ([[1923]], [[Děrsu Uzala (kniha)|Děrsu Uzala]]) se týká výpravy v roce [[1907]] a končí stopařovou smrtí. Roku [[1926]] Arseňjev obě kmihy přepracoval a vydal společně pod názvem В дебрях Уссурийского края (V hlubinách Ussurijského kraje). <ref name="SSSR">Slovník sovětských spisovatelů I., Odeon, Praha 1978, str. 162</ref>
Arseňjev v těchto knihách přinesl do ruské, ale i světové literatury obraz člověka, který žije v dokonalé symbióze s přírodou. Na jeho čistém vztahu k lidem, svérázné životní filozofii a schopnosti vnímat zvíře nebo strom jako rovnocenného partnera autor
Díky nesporným umělěckým kvalitám se vyprávění o ussurijském stopaři dočkalo dvou filmových adaptací:
| |||