Kulturkampf: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
+obr.
+wikiodkazy a literatura
Řádek 1:
[[Soubor:Kladderadatsch 1875 - Zwischen Berlin und Rom.png|right|thumb|280px|„Mezi Berlínem[[Berlín]]em a Římem[[Řím]]em, [[Otto von Bismarck|Bismarck]] vlevo, [[papež]] vpravo. Z [[Německo|německého]] satirického časopisu ''Kladderadatsch'', [[1875]]. (Papež:) „Poslední tah mi nebyl příjemný, ale proto ještě není tahle partie ztracena. Ještě mám velmi pěkný tah v záloze.“ (Bismarck:) „Ten bude také poslední a pak jste macen v několika tazích. Přinejmenším v Německu.“]]
'''Kulturkampf''', [[Čeština|česky]] „kulturní boj“, je označení[[Německo|německý]] pojem používaný pro politickýoznačení [[Politika|politického]] a náboženský[[Náboženství|náboženského]] konflikt mezi [[Pruské království|pruským]] a [[Německé císařství|německým]] státem a [[Katolická církev|katolickou církví]] v letech [[1871-]] až [[1887]]. ProtagonistyHlavními protagonisty tohoto souboje byli [[kancléř]] [[Otto von Bismarck]] a [[papež]] [[Pius IX.]] Podobné konflikty probíhaly i v dalších, především německy mluvících zemích, například v [[Rakousko|Rakousku]] pod heslem ''[[Los von Rom]]'' („Pryč od Říma“).
 
== Příčiny ==
Od poloviny [[19. století]] se [[římskokatolická církev]] a papežové ocitli pod tlakem [[Liberalismus|liberálních]] společností a vlád a snažili se jim stavět na odpor. Roku [[1864]] vydal papež Syllabus errorum, mimo jiné proti liberálnímu, světskému státu. V [[Itálie|Itálii]] probíhal boj o [[Risorgimento|politické sjednocení]] také proti [[Papežský stát|papežskému státu]] a roku [[1870]] se sešel v Římě [[První vatikánský koncil]]. Když [[Francie]] téhož roku odvolala své vojsko, které papežský stát bránilo, italští revolucionáři obsadili Řím. Po [[Prusko-francouzská válka|vítězství]] Pruska nad Francií a vzniku [[Německé císařství|Německého císařství]] chtěl kancléř [[Otto von Bismarck|Bismarck]] tuto říši pevněji sjednotit a omezit veřejný vliv katolické církve.<ref> Pečenka – Luňák, ''Encyklopedie moderní historie'', str. 263n. </ref>
[[Soubor:Kladderadatsch 1875 - Zwischen Berlin und Rom.png|right|thumb|280px|„Mezi Berlínem a Římem, Bismarck vlevo, papež vpravo. Z německého satirického časopisu ''Kladderadatsch'', 1875. (Papež:) „Poslední tah mi nebyl příjemný, ale proto ještě není tahle partie ztracena. Ještě mám velmi pěkný tah v záloze.“ (Bismarck:) „Ten bude také poslední a pak jste macen v několika tazích. Přinejmenším v Německu.“]]
Od poloviny 19. století se [[římskokatolická církev]] a papežové ocitli pod tlakem liberálních společností a vlád a snažili se jim stavět na odpor. Roku 1864 vydal papež Syllabus errorum, mimo jiné proti liberálnímu, světskému státu. V Itálii probíhal boj o politické sjednocení také proti papežskému státu a roku 1870 se sešel v Římě [[První vatikánský koncil]]. Když Francie téhož roku odvolala své vojsko, které papežský stát bránilo, italští revolucionáři obsadili Řím. Po vítězství Pruska nad Francií a vzniku [[Německé císařství|Německého císařství]] chtěl kancléř Bismarck tuto říši pevněji sjednotit a omezit veřejný vliv katolické církve.<ref> Pečenka – Luňák, ''Encyklopedie moderní historie'', str. 263n. </ref>
 
== Průběh ==
V následujících letech vydal Bismarck řadu zákonů, které zakazovaly politické zneužití kazatelen ([[1871]]) a činnost [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuitského řádu]] ([[1872]]), zavedly státní dozor nad školami včetně církevních a povinné přezkušování kněží ([[1873]]), zrušily v Prusku všechny kláštery[[klášter]]y (1872) a zavedly povinný [[Občanský sňatek|civilní sňatek]] ([[1875]]). Řada biskupů[[biskup]]ů a kněží, kteří se tomu bránili, byla sesazena a dokonce uvězněna. Roku 1875 zastavil Bismarck všechnu státní podporu katolické církvi.
 
Proti tomuto tlaku vytvořili němečtí katolíci roku 1871 svoji stranu [[Deutsche Zentrumspartei]] (''Zentrum''), která v následujících letech rychle rostla, takže po smrti papeže [[Pius IX.|Pia IX.]] hledal Bismarck s jeho nástupcem [[Lev XIII.|Lvem XIII.]] jistý kompromis, který v letech [[1880]] a [[1887]] oba skutečně nalezli. Ze zákonodárství Kulturkampfu pak zůstal státní dozor nad školami, civilní sňatky a finanční dohled nad hospodařením církví.<ref> http://www.arenberg-info.de/htm/Kulturkf.htm </ref>
 
== Odkazy ==
===Literatura Reference ===
* M. Pečenka – K. Luňák, ''Encyklopedie moderní historie''. Praha: Libri 1999. Heslo Kulturkampf, str. 263
 
===Reference===
<references/>
 
===Související článkyLiteratura ===
* {{Citace monografie | příjmení = Loewenstein | jméno = Bedřich | odkaz na autora = Bedřich Loewenstein | titul = Otto von Bismarck | vydavatel = Svoboda | místo = Praha | rok = 1968 | počet stran = 242 | isbn =}}
* {{Citace kvalifikační práce | příjmení = Macholánová | jméno = Lenka | instituce = Právnická fakulta Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně | odkaz na instituci = | titul = Otto von Bismarck jako politik a iniciátor zákonů proti socialistům a tvůrce "Kulturního boje" | url = | typ práce = | vedoucí = | odkaz na vedoucího = | místo = Brno | rok = 1987 | počet stran = 57 | strany = | citace = | poznámka = | jazyk = cs}}
* M. Pečenka – K. Luňák, ''Encyklopedie moderní historie''. Praha: Libri 1999. Heslo Kulturkampf, str. 263
* {{Citace sborníku | příjmení = Suchánek | jméno = Drahomír | autor = | odkaz na autora = | titul = Pruský kulturní boj - zápas o podobu Německého císařství | odkaz na titul = | příjmení sestavitele = Stellner | jméno sestavitele = František | sestavitel = František Stellner | sborník = Staletí objevů, diplomacie a válek. Sborník k 60. narozeninám Aleše Skřivana | odkaz na sborník = | vydavatel = Karolinum | odkaz na vydavatele = | místo = Praha | rok vydání = 2005 | isbn = | url = | kapitola = | strany = 423 - 434 | jazyk = cs}}
* {{Citace monografie | příjmení = Mommsen | jméno = Wilhelm | odkaz na autora = | titul = Bismarck | vydavatel = Votobia | místo = Olomouc | rok = 1995 | počet stran = 189 | isbn = 8071980579}}
 
=== Související články ===
* [[Otto von Bismarck]]
* [[Pius IX.]]
* [[Ultramontanismus]]
* [[Antiklerikalismus]]
 
=== Externí odkazy ===
*{{de}} [http://www.arenberg-info.de/htm/Kulturkf.htm Encyklopedie Arenberg, heslo Kulturkampf]