Muzeum varšavského povstání: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Zobrazení Loc-Mapu. |
Oprava informací a doplnění článku o polský překlad značka: nevhodný zdroj |
||
Řádek 3:
| foto = Przyokopowa Muzeum Powstania01.jpg
| popis = Budova muzea
| stát = Polsko
| město = Varšava
| adresa = Grzybowska 79
| zakladatel = Mieczysław Dębicki
| datum_založení = 10. února 1983 (otevření 31. července 2004)
| datum_uzavření =
| zeměpisná šířka = 52.2323369
Řádek 18 ⟶ 17:
| vyhledávané_exponáty =
| návštěvníci = <!-- počet v určitém roce -->
| vstupné =
| vyhledávané_exponáty =
| poloha = <!-- pomocí šablony coor -->
Řádek 44 ⟶ 43:
}}
}}
[[Soubor:Muzeum Powstania Warszawskiego 2.jpg|náhled|Interaktivní části výstavy]]
[[Soubor:Telefony Muzem Powstania Warszawskiego.JPG|náhled|Telefonní aparáty z doby povstání, ve kterých je možné slyšet vzpomínky den před 60. výročím povstání]]
[[Soubor:Kamienica Pinkusa Lothego Muzeum Powstania Warszawskiego.JPG|náhled|Fragmenty říms a portálů ze zbořeného [[Královský hrad (Varšava)|Královského hradu]]. V pozadí je fotografie budovy "Pinkusa Lothego", nalevo pak vchod do Sálu malého povstalce]]
[[Soubor:Sala Małego Powstańca MPW 04.JPG|náhled|Sál malého povstalce spolu s kopií pomníku Malého povstalce]]
[[Soubor:Muzeum Powstania Warszawskiego 2014 012.JPG|náhled|Část expozice zasvěcená německému teroru v okupovaném Varšavě a historii [[Varšavské ghetto|Varšavského ghetta]]]]
[[Soubor:Akcja Burza Muzeum Powstania Warszawskiego.JPG|náhled|Výstava ''Akce „bouře”'']]
[[Soubor:Muzeum Powstania Warszawskiego 2014 016.JPG|náhled|Replika německého bunkru dobytého povstalci]]
[[Soubor:Powstańcze opaski Muzeum Powstania Warszawskiego.JPG|náhled|Povstalecké nárameníky, hodiny ukazující hodinu „W” a motocykl BMW R 12 používaný [[Wehrmacht]]em během 2. světové války]]
[[Soubor:Drukarnia Muzeum Powstania Warszawskiego 05.JPG|náhled|Tiskárna povstalců]]
[[Soubor:Wystawa Polska Lubelska Muzeum Powstania Warszawskiego.JPG|náhled|Výstava „Polska Lubelska” (česky: Lublinského Polska)]]
[[Soubor:Kawiarnia Pół Czarnej Muzeum Powstania Warszawskiego.JPG|náhled|Kavárna „Pół Czarnej" (česky: Půl černé)]]
[[Soubor:Radiostacja Błyskawica Muzeum Powstania Warszawskiego.JPG|náhled|Replika radiostanice„Błyskawica” (česky: Blýskavice)]]
[[Soubor:Goliat Muzeum Powstania Warszawskiego 01.JPG|náhled|Kopie miny [[Goliath (lehký nosič nálože)|Goliath]]]]
[[Soubor:Krystyna Krahelska Muzeum Powstania Warszawskiego 01.JPG|náhled|Část expozice v mezipatře zasvěcený [[Krystyna Krahelska|Krystýně Krahelské]] s maketou [[Socha mořské panny (Varšava)|sochy mořské panny]], pro kterou básnířka pózovala]]
[[Soubor:Mauser ERMA Muzeum Powstania Warszawskiego 2014.JPG|náhled|Část stálé expozice zbraní: německé samopaly [[Kar 98k]] (nahoře) a [[EMP (samopal)|EMP]] (dole)]]
[[Soubor:Żywność i woda Muzeum Powstania Warszawskiego.JPG|náhled|Část výstavy zasvěcená zásobování během povstání]]
[[Soubor:Protokoły PCK o ekshumacji zwłok Muzeum Powstania Warszawskiego.JPG|náhled|Protokoly [[Polský červený kříž|Polského červeného kříže]] z exhumace těl obětí [[Masakry ve varšavské čtvrti Wola|Masakrů ve varšavské čtvrti Wola]]]]
[[Soubor:Muzeum Powstania Warszawskiego szpital powstańczy.JPG|náhled|Povstalecká nemocnice]]
[[Soubor:Kanały MPW beax 026.jpg|náhled|Replika kanálu na mezipatře]]
[[Soubor:Muzeum Powstania Warszawskiego 2014 018.JPG|náhled|Sál pod Liberátorem]]
[[Soubor:Muzeum Powstania Warszawskiego Sala pod Liberatorem 01.JPG|náhled|Výstava zasvěcená spojeneckým výsadkům]]
[[Soubor:Muzeum Powstania Warszawskiego Sala kinowa 01.JPG|náhled|Kinosál, ve kterém jsou promítány filmové kroniky natočené během povstání]]
[[Soubor:Wystawa Niemcy w okupowanej Warszawie Muzeum Powstania Warszawskiego 05.JPG|náhled|Výstava „Niemcy w okupowanej Warszawie” (česky: Němci v okupované Varšavě)]]
[[Soubor:Muzeum Powstania Warszawskiego 2014 015.JPG|náhled|Vchod do kanálů pod Sálem pod Liberátorem]]
[[Soubor:Kaplica Muzeum Powstania Warszawskiego 05.JPG|náhled|Kaplica]]
[[Soubor:Warszawa-MPW.jpg|náhled|Budova muzea s věží a symbolem [[Kotwica|kotwice]]]]
[[Soubor:Muzeum Powstania Warszawskiego 1.jpg|náhled|Zeď paměti]]
[[Soubor:BELLINTHEWALL.JPG|náhled|Zvon „Monter”]]
[[Soubor:Fragment pomnika Józefa Poniatowskiego MPW.JPG|náhled|Fragment pomníku knížete [[Józef Poniatowski|Józefa Poniatowského]]]]
[[Soubor:Kubus MPW beax.jpg|náhled|Replika [[Obrněný vůz Kubuś|obrněného vozu „Kubuś”]]]]
[[Soubor:Ringstand 58c Muzeum Powstania Warszawskiego.JPG|náhled|Bunkr [[Ringstand 58c]]]]
[[Soubor:Muzeum Powstania Warszawskiego Noc Muzeów 2013.JPG|náhled|Fronta návštěvníků během [[Muzejní noc]]i (křižovatka ulic Grzybowské a Przyokopowé, 2013)]]
[[Soubor:Muzeum Powstania Warszawskiego tablica pamiątkowa.jpg|náhled|Tabule [[Lech Kaczyński|Lechu Kaczyńskému]] odhalená 8. dubna 2011]]
'''Muzeum varšavského povstání''' (v polském originále ''{{Cizojazyčně|pl|Muzeum Powstania Warszawskiego}}'') je kulturní instituce ve [[Varšava|Varšavě]] věnující se [[Varšavské povstání|Varšavskému povstání]] založená v roce 1983 pod názvem Muzeum a archiv Varšavského povstání. Bylo zpřístupněno veřejnosti 31. července 2004, den před 60. výročím začátku povstání. Jejím sídlem je objekt někdejší [[Tramvajová doprava ve Varšavě|tramvajové]] elektrárny na křižovatce ulic {{Cizojazyčně|pl|Przyokopowa}} a {{Cizojazyčně|pl|Grzybowska}} ve čtvrti [[Wola]]. Instituce ale provádí i vědecko-výzkumnou a vzdělávací činnost a to se zaměřením jak na povstání samotné, tak i na polský odboj během 2. světové války. Má být památkou a uctěním všech, kteří válčili a umírali za svobodné Polsko a její hlavní město, aby následujícím pokolením dali možnost žít ve svobodě.
Muzeu se za tímto účelem podařilo nashromáždit 30tisíc exponátů.<ref name="O nas">{{Citace elektronické monografie | url = http://www.1944.pl/o_muzeum/o_nas/ | titul = O Nas | praca = Muzeum Powstania Warszawskiego | dostupnost = 1944.pl | datum přístupu = 2014-09-04|jazyk=pl}}</ref>. Jeho knihovna obsahuje přes 11 tisíc svazků. Další publikace vydává muzeum samo. Současně pořizuje rozhovory se žijícími účastníky povstání.<ref>{{Citace elektronické monografie| titul = O nas| url = http://www.1944.pl/o_muzeum/o_nas/| datum přístupu = 2015-06-02| vydavatel = Muzeum Powstania Warszawskiego| místo = Varšava| jazyk = polsky}}</ref> Při prohlídce muzea je možné si zapůjčit audioprůvodce, který obsahuje i [[Čeština|českou jazykovou verzi]].<ref>{{Citace elektronické monografie| příjmení = Damek| jméno = Michal| titul = Návštěva v Muzeu varšavského povstání| url = http://www.svornost.com/navsteva-v-muzeu-varsavskeho-povstani/| datum vydání = 2011-10-03| datum přístupu = 2015-06-02| vydavatel = Svornost| místo = Ústí nad Labem}}</ref>
Expozice se zaměřuje na boje i rutinu povstání na pozadí okupace, kdy poukazuje na složitou mezinárodní situaci i poválečný komunistický teror v [[Polská lidová republika|Polské lidové republice]]. Muzeum využívá pro bližší kontakt návštěvníka s expozicí i moderní audiovizuální techniku.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Ołdakowski | jméno = Jan | titul = Jedyne takie muzeum – Muzeum Powstania Warszawskiego [w:] 200 lat muzealnictwa warszawskiego. Dzieje i perspektywy | vydavatel = ARX REGIA. Ośrodek Wydawniczy Zamku Królewskiego w Warszawie | místo = Warszawa | data = 2006 | strany = 426 | isbn = 978-83-7022-160-7|jazyk=pl}}</ref>. Za prvních 10 let od otevření muzeum navštívilo na 4,6 milionu návštěvníků<ref name="O nas"/>.
== Historie Muzea varšavského povstání ==
=== Dějiny budovy ===
Po mnoho let nebyla stavba muzea z politických důvodů možná. O potřebě jeho vytvoření se vedly diskuze již v roce 1956, v době uvolnění poměrů po [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalinově]] smrti, avšak žádné nedospěly k jakýmkoliv závěrům. Tehdy byl vytvořena Společná komise muzejní budovy varšavského povstání a právě ihned začala sbírat exponáty pro budoucí muzeum. Zavedení [[Vojenský stav v prosinci 1981 (Polsko)|vojenského stavu v prosinci 1981]] ale tyto snahy na delší čas paralyzovalo.
Teprve v roce 1983 se tehdejší komisař pro Varšavu, generál [[Mieczysław Dębicki]] rozhodl při [[Historické muzeum města Varšavy|Historickém muzeu města Varšavy]] založit oddělení Muzea varšavského povstání. Jeho hlavním úkolem bylo shromažďování povstaleckých památek. Během 20 let se jich tak podařilo nashromáždit na několik desítek tisíc<ref>{{Citace monografie | příjmení = Ołdakowski | jméno = Jan | titul = Jedyne takie muzeum – Muzeum Powstania Warszawskiego [w:] 200 lat muzealnictwa warszawskiego. Dzieje i perspektywy | vydavatel = ARX REGIA. Ośrodek Wydawniczy Zamku Królewskiego w Warszawie | místo = Warszawa | data = 2006 | strany = 425 | isbn = 978-83-7022-160-7|jazyk=pl}}</ref>.
Mezi lety 1984 až 1994 probíhaly přípravy pro stavbu muzejní budovy na ruinách [[Reduta|reduty]], která byla povstalci zbudována v budově Polské banky. V roce 1984 ředitel Historického muzea města Varšavy [[Janusz Durko]] inicioval ve spolupráci s Polským sdružením architektů konkurs na návrh muzea. O dva roky později zvítězil návrh Konrada [[Konrad Kucza-Kuczyński|Kuczy-Kuczyńského]], [[Andrzej Miklaszewski|Andrzeje Miklaszewského]] a [[Zbigniew Pawłowski|Zbigniewa Pawłowského]]. V roce 1994 proběhla ceremonie pokládání [[Základní kámen|základního kamene]], ale z důvodu pře ohledně vlastnických práv pozemku stavba nebyla započata.
Existovaly taktéž plány na umístění výstavy o Varšavském povstání v jedné ze dvou úschoven plynu, které se nacházely na pozemcích Varšavské plynárny<ref>{{Citace monografie | příjmení = Krasuski | jméno = Michał | titul = Warszawskie dziedzictwo postindustrialne | vydavatel = Fundacja Hereditas | místo = Warszawa | data = 2011 | strany = 256 | isbn = 978-83-931723-5-1|jazyk=pl}}</ref>.
Situace se změnila v roce 2002, kdy se starostou Varšavy stal [[Lech Kaczyński]]. Ten slíbil, že muzeum bude dokončené před 60. výročím povstání. V roce 2003 vypracoval [[Jan Ołdakowski]] společně s [[Paweł Kowal|Pawłem Kowalem]], [[Lena Dąbkowska-Cichocka|Lenou Dąbkowskou-Cichockou]] a [[Joanna Bojarska|Joannou Bojarskou]] koncepci budoucího muzea. V červenci toho roku byl Jan Ołdakowski určen zplnomocněncem pro stavbu muzea, a jako místo pro muzeum byly vyhrazeny prostory bývalé tramvajové elektrárny. V prosinci 2003 pak Rada Varšavy schválila rezoluci týkající se ustanovení nové kulturní instituce – Muzea varšavského povstání.
Architektonickou soutěž vyhrál v srpnu 2003 projekt architekta [[Wojciech Obtułowicz|Wojciecha Obtułowicze]], který mimo jiné polský pavilon pro [[Expo 2000]] v [[Hanover]]u. V soutěži o koncepci stálé expozice zvítězil tým ve složení: [[Jarosław Kłaput]], [[Dariusz Kunowski]], [[Mirosław Nizio]]. Práce na výstavbě budovy začaly v dubnu 2004 a během následujících čtyř měsíců se na nich střídaly tři směny, sedm dní v týdnu. Díky velkému úsilí všech zúčastněných se podařilo projekt stavby spolu s vytvořením stálé výstavy dokončit 31. července 2004, kdy muzeum den před 60. výročím varšavského povstání otevřel tehdejší starosta Varšavy Lech Kaczyński.
V lednu roku 2005 se hlavní výkladní síň dočkala názvu Auditorium Jana Nowaka-Jeziorańského<ref>{{Citace elektronické monografie | url = http://www.1944.pl/o_muzeum/news/audytorium_jana_nowakajezioranskiego_w_muzeum | titul = Audytorium Jana Nowaka-Jeziorańskiego w Muzeum . | data = 21 stycznia 2005 | praca = Muzeum Powstania Warszawksiego | dostupnost = 1944.pl | datum přístupu = 2014-09-07|jazyk=pl}}</ref>.
8. dubna 2011 byla na fasádě hlavní muzejní budovy odkryta pamětní deska dedikovaná Lechu Kaczyńskému z černého, glazovaného [[granit]]u s [[bronz]]ovou podobiznou zemřelého prezidenta. Autorem projektu desky byl [[Andrzej Renes]]<ref>{{Citace elektronické monografie | titul=Tablica poświęcona Lechowi Kaczyńskiemu| data=2010-04-08 | dostupnost=1944.pl | url =http://www.1944.pl/o_muzeum/news/tablica_poswiecona_lechowi_kaczynskiemu|datum přístupu = 2011-05-02 | jazyk = pl}}</ref>.
=== Dějiny budovy Elektrárny městských tramvají ===
Z rozhodnutí tehdejšího starosty Varšavy Lecha Kaczyńského byly pro účely Muzea varšavského povstání poskytnuty prostory bývalé tramvajové elektrárny. Komplex budov je jedním z nejlépe zachovalých památek průmyslové architektury ve Varšavě<ref>{{Citace monografie | příjmení = Krasuski | jméno = Michał | titul = Warszawskie dziedzictwo postindustrialne | vydavatel = Fundacja Hereditas | místo = Warszawa | data = 2011 | strany = 285 | isbn = 978-83-931723-5-1|jazyk=pl}}</ref>.
Elektrárna byla postavená mezi lety [[1904]] až [[1908]] na jejím rozlehlém prostoru byla zbudována i [[vlečka]], [[artéská studna]], správní budova, a v roce [[1917]] byla dodatečně vybudována i [[kotelna]]. O rok později začala budova stavby hlavní budovy, která trvala a do roku [[1923]].
Počátek války v září [[1939]] způsobili na budově elektrárny vážné škody. [[1. srpen|1. srpna]] [[1944]] zde skupina zaměstnanců elektrárny - bojovníků „[[Kedyw]]u” odrazila útoky [[Wehrmacht]]u. Povstalcům se elektrárnu podařilo udržet až do [[6. srpen|6. srpna]], kdy znovu zaútočili Němci a celou zde umístěnou zálohu postříleli. „O budovu elektrárny se tak usilovně bojovalo, jelikož byla součástí takzvané „tvrdé fronty”, tedy pásu strategické výhody. Spolu s potlačením povstání Němci území, na kterém elektrárna stála spolu s okolním územím vybombardovali a zbytky zdí vyhodili do povětří.
Po válce bylo rozhodnuto, že na místě elektrárny má být vybudována teplárna. Budova několikrát měnila vlastníka. V sedmdesátých letech jeho typicky cihlovou fasádu pokryla šedá omítka polsky přezdívaná „[[baranek]]”, která byla typická pro [[socialistický realismus]] v architektuře. Roku [[2004]] získala budova díky práci konzervátorů a restaurátorů zapojených muzeem dávnou podobu. Tato restaurace by nebyla možná bez Bogusława Korneckého, který pro ni vynalezl metodu ohřevu omítky hořákem. V roce [[2006]] na 34. [[Mezinárodní výstava vynálezů v Ženevě|Mezinárodní výstavě vynálezů v Ženevě]] převzal zlatou medaili s vyznamenáním a sošku „Géniuse”.
V polovině dubna 2004, po demontáži kotlů a jiných těžkých částí, započaly namáhavé a neustávající remontážně-stavební práce , které muzeum připravovaly na jeho srpnovém otevření.
Roku 2005 muzeum se muzeum angažovalo na revitalizaci pomníku účelem revitalizace pomníku Piotra Lędziakowského, který zemřel 13.dubna 1917 následkem výbuchu kotle. K tomuto účelu byly použity části krovu z elektrárenské haly a sloupky ze zabetonovaných tramvajových kolejí. Konzervátorské práce prováděli Bogusław Kornecki (hlavní konzervátor [[Powązkowský hřbitov ve Varšavě|Powązkowského hřbitova]] ve Varšavě) a Jerzy Niewiadomski (specialista na renovace památek z kovu).
I přesto, že historická adresa komplexu tramvajové elektrárny byla Przyokopowa 28, muzeum dostalo oficiální adresu Grzybowska 79, což je ulice po jeho severní straně.
== Expozice ==
Expozice je umístěna na třech podlažích (přízemí, mezipatro a patro), na povrchu o rozloze více než 3000 m². Obsahuje okolo tisíce z více než třiceti tisíc shromážděných exponátů, tedy ze zbraní, dokumentů, dopisů, osobního majetku povstalců, 1500 fotografií, historické mapy, filmový materiál a více než 200 biografických a historických informací. Všechny nápisy na exponátech jsou v psány polsky a anglicky. Úseky a části expozice obsahující drastické scény (například [[Masakr v Palmirach]] a povstalecká nemocnice) byly speciálně označeny. Je zde po zakoupení dodatkové vstupenky možné vidět i krátkometrážní film [[Miasto ruin]] a to i v neděli, kdy je vstup volný.
Muzeum má interaktivní a vypravěčský charakter: části expozice od sebe odděluje obrazem, světlem a zvukem. Interiér a využívání multimediálních efektů mají za cíl přiblížit skutečný život v povstalecké Varšavě. Mnoho částí expozice líčí dějiny povstání jako boj o přežití a následné osudy účastníků. Trasa prochází celou historii Varšavského povstání chronologicky, a rozděluje ji na tématické sály. Návštěvníci se pohybují v prostředí před více než 60ti lety.
Stálá expozice se skládá ze třech hlavních, chronologicky uspořádaných, částí. V přízemí se nachází výstava popisující [[2. světová válka|2. světovou válku]] od září 1939 do konce [[Akce Bouře|akce Bouře]] s důrazem na situaci ve Varšavě (německý teror a přípravy vedoucí k povstání). Následuje výstup výtahem na mezipatro, kde se výstava soustřeďuje na osudy povstání v srpnu 1944 a život v povstalecké Varšavě. Dále trasa vede na patro (které je umístěné pod mezipatrem), kde je představena situace ve Varšavě až do kapitulace a následně životní podmínky povstalců v zajateckých táborech a také mezinárodní situace a vytvoření [[Polská komise národního osvobození|komunistické vlády v Lublinu]]. Expozici doplňují dočasné výstavy, které jsou umístěné v sále pod Liberátorem.
=== Přízemí ===
V přízemí je představen časový úsek okupace a začátek povstání – [[Hodina W|hodinu „W”]]. V této části expozice vede je vystaveno takzvané kalendárium událostí od [[1. září]] [[1939]] do [[8. května]] [[1945]]. Je zde popsán každodenní život v okupovaném hlavním městě a všudypřítomný německý teror, který je symbolizován růžovými plakáty, které informují o popravách. Části výstavy v přízemí se věnují i masakru v Palmirach, [[Varšavské ghetto|varšavskému ghettu]], fungování Polského podzemního státu a akce Bouře.
Ihned při vstupu je možné si z předválečných telefonů poslechnout vzpomínky pěti povstalců, které byly nahrány den před 60. výročím povstání. Naproti telefonům je malé lapidárium, kde je umístěno několik desítek fragmentů říms a portálů z přelomu 18. a 19. století, které pocházejí z Němci zbořeného [[Královský hrad (Varšava)|Královského hradu]]. V pozadí je fotografie budovy "Pinkusa Lothego", z před roku 1939 představující křižovatku ulic Marszałkowska a [[Aleje Jerozolimskie|Alejí Jerozolimských]].
V Sálu malého povstalce vyhrazeném speciálně pro děti, se mohou mladší návštěvníci učit hrou. Respektive zde mají možnost vidět divadlo a vyzkoušet si práci harcerských listonošů a zdravotních sester. Mají zde také k dispozici repliky tehdejších hraček, se kterými si hráli v povstalecké Varšavě děti, které jsou ve stejném věku, jako dnes ony. Jedná se vesměs o stolní hry, puzzle, medvídky a hadrové panenky. Nejsou zde vystavené žádné hračky s vojenskou tématikou<ref>{{Citace monografie | příjmení = Ołdakowski | jméno = Jan | titul = Jedyne takie muzeum – Muzeum Powstania Warszawskiego [w:] 200 lat muzealnictwa warszawskiego. Dzieje i perspektywy | vydavatel = ARX REGIA. Ośrodek Wydawniczy Zamku Królewskiego w Warszawie | místo = Warszawa | data = 2006 | strany = 427 | isbn = 978-83-7022-160-7|jazyk=pl}}</ref>. V sálu se nachází i replika Pomníku malého povstalce vyprojektovaného [[Jerzy Jarnuszkiewicz|Jerzym Jarnuszkiewiczem]].
Uprostřed přízemí se nachází ocelový monument oddělující dva stupně expozice. Jeho stěny pokrývají data následných dní povstání a známky o střelbě. Monumentu se přezdívá „bijící srdce bojující Varšavy”.
Další část expozice je zaměřená na akci bouře. Symbolem přibližující se hodiny „W” jsou hodiny nastavené na 17:00. Atmosféru varšavské ulice té doby zdůrazňují polské vlajky na replice jednoho z německých bunkrů a fotografie [[Eugeniusz Lokajski|Eugeniusze Lokajského]]. Při přechodu do Sálu pod Liberátorem je vystaven motocykl [[BMW R 12]] používaný [[Wehrmacht]]em. Na výtahu jsou umístěné povstalecké nárameníky.
V odděleném prostoru jsou vystavené tiskařské stroje ze 40. let. Všechny jsou funkční a mimo jiné tisknou repliky historických oznámení ze [[3. srpna]] [[1944]] (takzvaný „Biuletyn Informacyjny”) a dobové letáčky.
=== Mezipatro ===
Na mezipatro je možné vyjet proskleným [[výtah]]em. Během jízdy ním hraje povstalecká píseň [[Krystyna Krahelska|Krystyny Krahelské]] ''Hej, chłopcy, bagnet na broń''.
Na mezipatře je prezentován průběh bojů v srpnu 1944 a každodenní život v povstalecké Varšavě. Při výtahu se nachází část expozice zasvěcená Krystyně Krahelské spolu s maketou sochy Syrenki na Powiślu (česky: Mořské panny nad Vislou), pro jejíž tvorbu básnířka pózovala [[Ludwika Nitschowa|Ludwice Nitschowé]]. Vedle Syrenki se nachází výkladní skříň s uniformami povstalců.
Je zde mimo jiné prezentovány [[Masakry ve varšavské čtvrti Wola]] (protokoly [[Polský červený kříž|Polského červeného kříže]] z [[exhumace]] těl obětí), dobytí [[Koncentrační tábor|koncentračního tábora]] [[Gęsiówka|Gęsiówky]], náboženský a kulturní život ve Varšavě za doby povstání a ukázka podmínek povstalecké nemocnice. Ve vitrínách byly umístěné různé druhy zbraní používané oběma válčícími stranami. Část expozice je určena i zásobování povstání (mimo jiné je zde vitrína se zrny ječmene z dobitého pivovaru Haberbusch i Schiele). V replice kina „Palladium” je promítána filmová kronika sestříhaná z materiálů [[Úřad informací a propagandy|Úřadu informací a propagandy]] [[Zemská armáda|Zemské armády]], natočených v době povstání.
Na návštěvní trase se nachází i replika části vysokého varšavského kanálu z červených cihel, kde je možné vidět historické fotografie a nápis při vchodu ''Uwaga, Niemcy!'' (česky: ''Pozor, Němci!'').
=== Patro ===
Kanál, a na něj navazující schody vedou návštěvníka dolů na patro. Tato část expozice představuje boje, které probíhaly v září ve čtvrtích [[Czerniaków (Varšava)|Czerniaków]], [[Mokotow (Varšava)|Mokotow]] a [[Żoliborz (Varšava)|Żoliborz]], a podíl bojovníků [[Národní ozbrojené síly|Národních ozbrojených sil]] a [[Lidová armáda|Lidové armády]] na povstání. Je zde představen pád povstání, rozhodnutí Velké trojky, útěk civilního obyvatelstva a následná činnost Polské komise národního osvobození. Jsou zde také představeny osudy povstalců samotných. Speciální částí je takzvané Místo paměti, ve kterém se nachází mohyly povstalců. Jako součást prohlídky jsou zpřístupněny i tři menší sekce - „Radiostacja” (kde je možné vidět repliku radiostanice „Błyskawica”), „Poczta polowa” (kde je vysvětleno fungování polní pošty povstalců) a část věnující se Němcům v Polsku a Varšavě.
Jižní a severní části prostoru na patře přiléhající Sálu pod Liberátorem jsou určeny pro dočasné výstavy. Je tu možné vidět kopii miny [[Goliath (lehký nosič nálože)|Goliath]], používané Němci k ničení povstaleckých barikád.
Na patře se nachází i kavárna „Pół Czarnej” vybavením stylizovaná do meziválečných let.
=== Sál pod Liberátorem ===
Druhá část expozice, nazývaná Sál pod Liberátorem, je zrealizována v naprosto odlišném prostoru - někdejší kotelní hale, tedy velice prostorné místnosti. Její centrálním bodem je replika letounu [[Consolidated B-24 Liberator]], pilotovaného kapitánem [[Zbigniew Szostak|Zbigniewem Szostakem]], který byl sestřelen stíhači [[Luftwaffe (Wehrmacht)|Luftwaffe]] nedaleko [[Bochnia|Bochně]]. Replika obsahuje originální části letounu, které byly nalezeny v místě pádu. Replika je provedená v poměru 1:1. Je jedinou konstrukcí svého typu na světě, vytvořena podle originální technické dokumentace, dobových fotografií a ze vzpomínek leteckých mechaniků. Pod letounem se nachází expozice zasvěcená spojeneckým výsadkům a shozům proviantu a zbraní do povstalecké Varšavy.
K dalším exponátům muzea patří i jeden ze zrekonstruovaných kotlů bývalé elektrárny a všem přístupný kinosál, kde je promítán propagandistický film Warszawa walczy, vytvořený během povstání a promítaný v srpnu a září v kině „Palladium”.
Od 1. srpna 2010 je ve zvláštním sále možné zhlédnout film Miasto ruin, který je první digitální rekonstrukcí poničené Varšavy v 3D. Pětiminutový film promítaný v nevelkém sále o 24 místech k sezení představuje město v březnu 1945 z pohledu spojeneského letounu Liberátor.
=== Věž ===
Jednou z atrakcí muzea je 32-metrová vyhlídková věž, na níž je umístěn symbol symbol „Polski Walczącej” ([[Kotwica|kotwice]]), a na ní umístěném stožáru vlaje polská vlajka. V horní části věže se nachází vyhlídková terasa, ze které je možné vidět panorama [[Wola|Woli]] a centra Varšavy. Je zde na speciálních tabulích vyznačena poloha předválečných budov, které se v okolí před válkou nacházely. Vyhlídková věž je ovšem dostupná pouze za dobrého počasí.
=== Podzemí ===
V podzemí pod „Sálem pod Liberátorem” se nachází výstava „Niemcy w okupowanej Warszawie” (polsky: Němci v okupované Varšavě) popisující dějiny z let 1939 až 1944 z pohledu těch, proti kterým povstání vypuklo. Návštěvníci mohou projít replikou kanálu, která je užší a nižší než ta na mezipatře.
=== Kaple ===
Patronem kaple Muzea varšavského povstání je jeden ze 108 blahoslavených, kněz [[Józef Stanek]], který byl zajat německými jednotkami a následně pověšený na vlastní [[Štóla|štóle]] během [[Pacifikace Czerniakowa|pacifikace Czerniakowa]] 23. září 1944. V roce 2004 byly jeho relikvie, do té doby přechovávané ve [[Svatyni Otců pallotinů v Provincii krále Krista ve Varšavě|svatyni Otců pallotinů v Provincii krále Krista ve Varšavě]], [[Společnost katolického apoštolátu|pallotiny]] darovány muzeální kapli. Kněz Józef Stanek byl blahořečen roku 1999 [[Jan Pavel II.|Janem Pavlem 2.]].
Kapli, v souladu s liturgickými požadavky kurie, vyprojektoval architekt Wojciech Obtułowicz. Stěny jsou pokryté šedým španělským vápnem a podlaha je z březových desek. Nachází se v ní 50 míst k sezení. Každou neděli v 12:30 se zde konají mše.
=== Park Wolności ===
31. července 2004, téhož dne kdy se otevíralo muzeum v přilehlém parku Wolności (česky: parku Svobody) mše vedená primasem Polska, kardinálem [[Józef Glemp|Józefem Glempem]].
Centrální součástí parku Wolności je takzvaná Zeď paměti dlouhá 156 metrů, na které je vyryto více než 11 tisíc příjmení vojáků [[Zemská armáda|Zemské armády]] padlých během povstání<ref name="Powstanie ’44: fenomen">{{Citace elektronické monografie | titul=Powstanie ’44: fenomen | data=2009-10-2 | dostupnost=[[Rzeczpospolita (gazeta)|Rzeczpospolita]] | url =http://www.rp.pl/artykul/342709,371604_Powstanie__44__fenomen.html |datum přístupu = 2010-01-29 | jazyk = pl}}</ref>. Seznam je neustále doplňovaný, jelikož jsou neustále přijímány nová oznámení. Příjmení jsou ověřované na základě archivních dokumentů, seznamu [[Mezinárodní červený kříž|Červeného kříže]] a dalších zdrojů. Jsou umístěné v takzvaném holandském systému v očíslovaných sloupcích a v alfabetickém pořádku. Seznamy příjmení jsou publikovány i na internetové straně muzea<ref name=autonazwa1>{{Citace elektronické monografie | titul=Powstanie ’44: fenomen | data=2009-10-02 | dostupnost=[[Rzeczpospolita (gazeta)|Rzeczpospolita]] | url =http://www.rp.pl/artykul/342709,371604_Powstanie__44__fenomen.html |datum přístupu = 2010-01-29 | jazyk = pl}}</ref><ref name="W sieci i na papierze">{{Citace elektronické monografie | titul=W sieci i na papierze | data=2009-10-02 | dostupnost=[[Rzeczpospolita (gazeta)|Rzeczpospolita]] | url =http://www.rp.pl/artykul/342709,371473_W_sieci_i_na_papierze.html |datum přístupu = 2010-01-29 | jazyk = pl}}</ref>.
V centrální části zdi je zavěšen 230 kg vážící [[zvon]] „Monter”, který je památkou na brigádního generála [[Antoni Chruściel|Antoniho Chruściela]] – velitele varšavského povstání, třínásobnému rytíři [[Virtuti Militari|řádu Virtuti Militari]] a nositele [[Kříž za chrabrost (Polsko)|Kříže za chrabrost]]. Zvon bije 1. srpna o hodině „W”, tedy v 17:00 – hodině výbuchu varšavského povstání.
a Zdí paměti se nachází zahrada Różany, místo výstav pod širým nebem. Je zde možné vidět takzvanou „Zeď umění”, kde své práce prezentují umělci z celého Polska a ze zahraničí. Své nástěnné malby zde mají mimo jiné [[Edward Dwurnik]], [[Wilhelm Sasnal]], [[Stasys Eidrigevičius|Stasys Eidrigevicius]], [[Henryk Jerzy Chmielewski|Papcio Chmiel]], [[Andrzej Pągowski]], [[Grupa Twożywo]], [[Bartek Materka]], [[Przemysław Truściński]], [[Galeria Rusz]], [[Rafał Roskowiński]], [[Wojtek Jaruszewski]], [[Jakub Rebelka]], [[Anna Czarnota]], [[Wojciech Jaruszewski]] a [[Piotr Janowczyk]].
V parku Wolności se nachází několik památníků:
* památník advokátům, kteří se zapojili do povstání
* pomník vojenských ošetřovatelů padlých při povstání
* pomník [[Gruzie|gruzínských]] důstojníků
* pomník žen, které položily své životy v boji za svobodu a nezávislost Polska
* monument památky filmařů, členů oddělení propagandy filmařské sekce úřadu propagandy a informací hlavního štábu Zemské armády, tedy realizátorů filmových kronik povstání „Warszawa Walczy”
Je zde také možné vidět část pravého pomníku knížete Józefa Poniatowského, zničeného Němci v prosinci 1944.
Mezi budovou muzea a Zdí paměti se nachází replika povstaleckého [[Obrněný vůz Kubuś|obrněného vozu „Kubuś”]] z roku 2004.
=== Bunkr Ringstand 58c ===
Mimo hlavní návštěvní trasu je mezi správní budovou a zdí oddělující muzeum od ulice Grzybowské je možné vidět pravý železobetonový německý bunkr [[Ringstand 58c]] (tzv. Tobruk). Bunkr byl znovunalezen při stavbě kancelářské budovy Zaułek Piękna na zběhu ulic: Krucza, Mokotowska a Piękna. Je jedním z okolo šedesáti „tobruků” vybudovaných Němci v roce 1944 pro účely obrany tvrzi Varšava (německy: Festung Warschau)[19]. Byl elementem jižního pásu opevnění okolo centra Varšavy, který procházel nádražní stanicí [[Warszawa Zachodnia]] k Narutowiczovu náměstí a dále ulicemi: Filtrowa, Nowowiejska a náměstím Zbawiciela a ulicí Piękna ve směru [[Sejm]]u a [[Visla|Visly]]<ref>{{Citace monografie | příjmení = Olecki | jméno = Jacek | titul = Wojenne tajemnice... | strany = 9 |jazyk=pl}}</ref>.
Ringstand byl předaný muzeu a převezený na své dnešní místo v srpnu 2004<ref>{{Citace elektronické monografie | url = http://www.1944.pl/o_muzeum/news/schron_uratowany | titul = Schron uratowany | data = 10.08.2004 | praca = Muzeum Powstania Warszawskiego | dostupnost = 1944.pl | datum přístupu = 2014-09-05|jazyk=pl}}</ref>. Nebyl ovšem již znovu zakopaný do země, díky čemu je možné ho vidět i zevnitř.
== Činnost muzea ==
=== Archiwum Historii Mówionej ===
V říjnu [[2004]] byl započat projekt Archivu mluvené historie<ref>{{Citace elektronické monografie| titul = Archiwum Historii Mówionej na YouTube| url = http://youtube.com/1944pl |datum přístupu = 2015-06-06| vydavatel = http://www.1944.pl| místo = Varšava|jazyk=pl}}</ref>. Jeho hlavním cílem je zvěčnění relací několika tisíců vojáků Zemské armády - účastníků povstání žijících jak v Polsku, tak i za hranicemi.
Anketa společnosti historiků a sociologů se nezaměřuje jen na Varšavské povstání, ale i na životy povstalců před, během a po 2. světové válce.
Shromážděné materiály jsou nápomocné jak pro historiky, tak i výzkumníky Polského podzemního státu a organizátory vzdělávacích programů.
Do roku 2014 archiv pořídil více než 3500 nahrávek rozhovorů s účastníky povstání<ref name="O nas"/>. Všechny relace jsou uchovávány v elektronické podobě. Videonahrávky rozhovorů jsou následně zpřístupňované v muzejní čítárně a část z nich je možné shlédnout i na YouTube<ref>{{Citace elektronické monografie| titul = Archiwum Historii Mówionej na YouTube| url = http://youtube.com/1944pl |datum přístupu = 2015-06-06| vydavatel = http://www.1944.pl| místo = Varšava|jazyk=pl}}</ref>.
=== Biogramy povstalců ===
Cílem projektu povstaleckých biogramů je zpracování biogramů všech účastníků povstání<ref>{{Citace elektronické monografie| titul = Biogramy povstalců| url = http://www.1944.pl/historia/powstancze-biogramy/spis/%20Muzeum%20Powstania%20Warszawskiego |datum přístupu = 2015-06-06| vydavatel = http://www.1944.pl| místo = Varšava|jazyk=pl}}</ref>. Biogramy jsou samy o sobě internetovou „encyklopedií” zasvěcené povstalcům, kterou může každý volně číst a editovat. Díky angažovanosti žijících povstalců, jejich rodin a dalších zainteresovaných takto existuje možnost snadného přístupu k nedocenitelných informací, fotografií a dokumentů. Všechny materiály jsou následně kontrolovány historiky.
=== Vzdělávání ===
Didaktická sekce muzea zřizuje lekce z historie a polského jazyka na různých úrovních výuky. Od [[Základní škola|základní školy]] po [[Lyceum|lycea]]. Hodiny jsou uzpůsobené věku účastníků a dávají studentům možnost rozšířit své znalosti na téma povstání a [[2. světové válka|2. světové války]] v Polsku.
Tato sekce také organizuje [[Certifikát|certifikovaná]] školení, veřejně přístupné přednášky a semináře a varšavské a celopolské vzdělávací projekty, které překračují hranici tradičního přístupu ke vzdělávání. Velká část z nich probíhá v největším přednáškovém sálu muzea, Audytoriu Jana Nowaka-Jeziorańského.
K výuce jsou použity i exponáty ze Sálu malého povstalce. Nejmladší zde mohou začít prožít příběh zasazený do doby povstání a to v prostředí přizpůsobeném fyzickým i psychickým potřebám dítěte.
=== Dobrovolnictví ===
Činnost muzea se ve velké míře opírá na práci dobrovolníků. S institucí jich takto spolupracuje okolo 500<ref name="O nas"/>. Mezi nimi jsou studenti gymnázií, lyceí, vysokých škol, zaměstnaní lidé, ale i důchodci a samotní povstalci, kteří v muzeu obvykle působí jako průvodci.
=== Institut Stefana Starzyńského ===
Institut Stefana Starzyńského je oddělením Muzea varšavského povstání, které má za úkol skrze vzdělávací, výzkumné, a vydavatelské programy propagovat poznávání Varšavy, se zaměřením na její moderní dějiny a rozvoj<ref>{{Citace elektronické monografie| titul = Instytut Stefana Starzyńskiego| url = http://www.1944.pl/o_muzeum/o_nas/instytut_stefana_starzynskiego/|datum přístupu = 2015-06-06| vydavatel = http://www.1944.pl| místo = Varšava|jazyk=pl}}</ref>
== Ceny udělené Muzeu varšavského povstání ==
* [[2005]]
** muzeální událost roku „Sybilla 2004” Grand Prix
** stříbrné a bronzové medaile Zasłużony Kulturze „Gloria Artis”
** medaile „Pro Memoria”
** „Znak na tak” měsíčníku WIK
** cena „Totus”
** Grand Prix v soutěži Sdružení přátel integrace o varšavskou stavbu nejlépe vyhovující potřebám handicapovaných
* [[2006]]
** „[[The Cepif & International Herald Tribune Cee Property Awards]] 1989–2006, The Best Of The Best” v kategorii nejlepších veřejných objektů vybudovaných v letech 1989 až 2006
** Pozitivní místa Varšavy (Clear Channel)
** Čestná perla redakce magazínu [[Polish Market]], spadajícího pod Institut ekonomických věd Polské akademie věd a Centra společensko-hospodářských informací polského ministerstva hospodářství v kategorii „Podpora polských tradic a patriotických hodnot”
** Warsaw Insider v kategorii „Best Museum/Gallery”
** Speciální cena roku Sdružení polských architektů ([[SARP]])
* [[2007]]
** moderní ikona Varšavy – cena deníku [[Gazeta Wyborcza]]
** cena v soutěži Muzeální událost roku „Sybilla” 2006 – v kategorii publikace
** speciální cena Włodzimierze Pietrzaka za „formově a obsahově neobvyklé připomenutí Varšavského povstání a navrácení mu náležitého místa v dějinách i vědomí Poláků”
** cena Niptel za vytvoření a propagaci muzea, udělená Janu Ołdakowskému, řediteli muzea
** cena v soutěži Art&Business Awards 2007, organizované nadací „Commitment to Europe art & business”
** „Nocne Marki” dla Muzeum Powstania Warszawskiego – plebiscyt „Nocne Marki” redakcji miesięcznika „Aktivist”, nagroda w kategorii „Aktivista roku 2007”
** [[Cena KLIO|cena KLIO]] za tištěného průvodce po muzeu
* [[2008]]
** cena v kategorii „Nejlepszy revitalizační projekt” ve Středovýchodní Evropě za rok 2008 prestižní soutěži [[The CEPIF & International Herald Tribune]]
* [[2009]]
** ocenění za projekt „Literackie i filmowe gry miejskie”, v soutěži Mazovského centra kultury a umění
** „Fotografická publikace roku” za vydání publikace „ppor. Eugeniusz Lokajski ps. Brok”
** bronzová medaile v mezinárodním soutěži „[[ED-Awards]]” za vydání anglické verze publikace „ppor. Eugeniusz Lokajski ps. Brok”
** uznání v soutěži „Obsesja papieru i tworzyw 2009”
** uznání „Klio”, cena za album „(Roz)poznaj Warszawę. Nieznane fotografie z rodzinnych archiwów 39-45” v kategorii Varsaviana.
* [[2010]]
** Muzeum bylo oceněné polním biskupem diplomem „Benemerenti” [[ordynariát]]u Polské armády<ref>{{Citace elektronické monografie| titul = Nagrody „Benemerenti” i „Milito pro Christo”| url = http://www.deon.pl/religia/kosciol/aktualnosci/art,394,nagrody-benemerenti-i-milito-pro-christo.html |datum přístupu = 2015-06-06| vydavatel = www.deon.pl| místo = Varšava|jazyk=pl}}</ref>.
** cena „Mazovské muzeální události – Wierzba”
* [[2011]]
** Ves Award za film Miasto ruin v kategorii „Outstanding Visual Effects in a Special Venue Project” (nominace)
** redakce Gazety Wyborczej udělila již podruhé (po roce 2006) cenu Wdecha (česky: inspirace) v kategorii událost roku za festival „Niewinni Czarodzieje”, který je od roku 2006 organizován Institutem Stefana Starzyńského
** film [[Miasto ruin]] získalo cenu Muse Award Amerického sdružení muzeí
** [[Mazovské muzeální události]] – Wierzba – ocenění za knížku pro děti „Czy wojna jest dla dziewczyn?” v kategorii „nejzajímavější muzeální vydavatelství”
** muzeum obdrželo cenu „Jerzego Ślaskiego” od Svazku bojovníků zemské armády
** Vavřín polské turistiky za inovativní činnosti
** literární cena [[Varšava|Hlavního města Varšavy]] za knihu Asiunia [[Joanna Papuzińska|Joanny Papuzińské]]
** Pozitivista Roku 2010 – hlavní cena v kategorii „Věda a vzdělávání” za vzdělávací činnost a popularizaci patriotismu od nadace „Wokulski”.
* [[2012]]
** cena „Polski Internet 2011” za webovou stránku www.1944.pl v kategorii Kultura a umění. Konkurs proběhl pod patronátem Ministerstva infrastruktury, Úřadu elektronické komunikace a Polské komory informatiky a telekomunikací
** uznání v soutěži „Golden Arrow” za mobilní aplikaci „Místa paměti – Varšava 44” agentury [[Lemon Sky]].
** Certifikát Dokonalosti za rok 2012 od uživatelů webové stránky [[Tripadvisor]].com.
** uznání pro autory „Průvodce po povstalecké Varšavě” – [[Jerzy Majewski|Jerzyho Majewského]] a [[Tomasze Urzykowského|Tomasz Urzykowski]] v rámci VI. Trhů akademické a studijní literatury ACADEMIA.
* [[2013]]
** v rámci [[Varšavské trhy knihy|Varšavských trhů knihy]], získalo muzeum za průvodce po varšavských sídlištích v [[Magalhãesova soutěž|Magalhãesově soutěži]] uznání za nejlepší turistickou publikaci roku.
== Odkazy ==
=== Reference ===
{{Překlad| jazyk = pl| článek = Muzeum Powstania Warszawskiego| revize = 41970459}}
<references />
=== Související články ===
* [[Muzeum dějin polských Židů]]
=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat|Muzeum Powstania Warszawskiego}}
* {{pl}} [http://www.1944.pl/
* {{pl}} [http://youtube.com/1944pl Archiv mluvené historie na YouTube]
* {{pl}} [http://www.1944.pl/o_muzeum/o_nas/Institut Stefana Starzyńského]
* {{pl}} [http://polishairforce.pl/liberator.html Maketa letadla Liberátor]
{{Portály|Druhá světová válka|Polsko}}
Řádek 74 ⟶ 307:
[[Kategorie:Varšavské povstání]]
[[Kategorie:Muzea v Polsku]]
[[Kategorie:Kultura ve Varšavě]]
| |||