Messerschmitt Me 262: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Odstraňuji šablonu {{link GA}} (vkládanou Wikidaty - skript od Amira); kosmetické úpravy |
rozšíření, oprava faktických chyb v textu |
||
Řádek 45:
== Vývoj ==
Vývoj
| příjmení = Spick
| jméno = Mike
Řádek 57:
| isbn = 80-7181-794-5
| jazyk = [[čeština]]
}}</ref>Dne 7. června 1939 předložila firma Messerschmitt představitelům Reichsluftfahrtministeria návrh konstrukce označené „Projekt P.1065“. Specialisté z RLM nařídili zhotovit dřevěný model, který byl dokončen 1. března [[1940]]. Poté následovala objednávka na stavbu tří prototypů určených k letovým zkouškám a jednoho draku pro statické zkoušky.
Na konci ledna 1940 byl dokončen první [[prototyp]]. 18.dubna roku [[1941]] začaly letové zkoušky, ale proudový motor [[BMW 003]] ještě nebyl k mání a tak byl do přídě letounu '''Me 262 V1''' (Werk-Nr.0000001, PC+UA) zamontován jeden řadový [[pístový motor]] [[Junkers Jumo 210|Jumo 210]]G o výkonu 507 kW, pohánějící dvoulistou vrtuli. Samotný [[první let]] provedl Flugkapitän Fritz Wendel. Tak byl vyzkoušen alespoň drak nového stroje. První motory BMW 003, připravené k testům, byly do Augsburgu dodány z Berlína-Schönefeldu v polovině listopadu 1941. Po montáži proudových motorů, palivového potrubí, palivových čerpadel v křídle a trupu a rovněž dalších přístrojů v kokpitu Me 262 V1 bylo rozhodnuto, že dříve instalovaný pístový motor zůstane v letounu. 30. března [[1942]] pak odstartoval Fritz Wendel k prvnímu letu Me 262 V1 s proudovým pohonem. Při poklesu vstřikovacího tlaku do levého motoru přesunul [[pilot]] Wendel plynovou páku do polohy STOP, ovšem z nepozornosti učinil totéž i s pákou pravého motoru. Obě proudové pohonné jednotky přestaly fungovat a samotné přistání tak proběhlo pomocí třetího, pístového motoru v přídi. Následně byly oba motory BMW 003 demontovány a odeslány zpět do výrobního závodu.
Dne 1. července 1942 byl dokončen prototyp '''Me 262 V3''' (Werk-Nr.0000003, PC+UC), poháněný dvěma proudovými motory Jumo 004 A-0 o tahu 7,4 kN. Jeho zálet opět provedl Fritz Wendel 18. července 1942 v Leipheimu. Během druhého letu v ten samý den došlo ve vodorovném letu při vysoké rychlosti k vysunutí slotů. Po opravě provedl Wendel během následujících dnů dalších 6 letů. Dne 17. srpna 1942 přišel do Leipheimu zalétávací pilot ze Zkušebního střediska Rechlin ing. Beauvais, který měl s Me 262 V3 provést několik zkušebních letů. Ještě téhož dne se mu při prvním startu nepodařilo letoun odlepit od země a V3 těžce poškodil.
Větší pokrok přišel v květnu [[1943]], kdy se v letounu poprvé proletěl [[Adolf Galland]], eso [[Luftwaffe (Wehrmacht)|Luftwaffe]] a rychle vyjednal sériovou výrobu, výroba se ale zpozdila díky spojeneckým náletům na továrnu v [[Řezno|Řezně]] a tak musela být přesunuta do jiné části [[Bavorsko|Bavorska]], což bylo další zpoždění. Výroba začala v listopadu 1943. Me-262 byl také vyráběn v [[Letiště Cheb|Chebu]] v letecké továrně Eger Flugzeugewerke GmbH a na několika místech na území tehdejšího [[Protektorát Čechy a Morava|Protektorátu]]. ▼
V dalších letových zkouškách pokračovali piloti Fritz Wendel a Karl Baur na Me 262 V1 a od 1. října 1942 také na '''Me 262 V2''' (Werk-Nr.0000002, PC+UB), poháněného dvojicí motorů Jumo 004 A.
Dne 20. března [[1943]] se do Leipheimu vrátil opravený Me 262 V3 a 17. dubna provedl několik letů na Me 262 V2 Hauptmann [[Wolfgang Späte]]. Následující den došlo během letu Me 262 V2 k tragické nehodě, kdy došlo ve výšce 500 m k utržení zadní pohyblivé části výstupní trysky motoru. Stroj přešel do střemhlavého letu a poté dopadl na zem poblíž Schwabmünchenu. V jeho troskách zahynul pilot Wilhelm Ostertag.
Na počátku dubna se do letových testů zapojil také '''Me 262 V4''' (Werk-Nr.0000004, PC+UD). 22. května 1943 s tímto strojem provedl na letišti v Lechfeldu zkušební let vrchní inspektor stíhacího letectva [[Luftwaffe (Wehrmacht)|Luftwaffe]] Generalleutnant [[Adolf Galand]]. Po jeho společném hlášení s vedoucím zkušebních jednotek Luftwaffe Edgarem Petersenem rozhodl Erhard Milch o zahájení sériové výroby Me 262.
Pátý prototyp '''Me 262 V5''' (Werk-Nr.0000005, PC+UE) byl dokončen 6. června 1943 a jako první byl vybaven příďovým podvozkem. Jeho zálet provedl 26. června 1943 pilot Karl Baur. 25. července byl při havárii během startu v Schkeuditz zničen prototyp Me 262 V4 a 4. srpna byl v Lechfeldu při zkouškách brzd poškozen Me 262 V5.
17. října 1943 byl zalétán '''Me 262 V6''' (Werk-Nr.130001, VI+AA). Jednalo se o první předsériový letoun poháněný motory Jumo 004 B-1 o tahu 8,88 kN každý. Nové motory si vyžádaly překonstruování tvaru jejich krytů. V přídi tohoto prototypu byly umístěny lafety pro výzbroj, samotné kanóny však nebyly instalovány.
Na počátku listopadu byl dokončen prototyp '''Me 262 V7''' (Werk-Nr.130002, VI+AB), který provedl svůj premiérový let 20. prosince 1943. Letoun již byl vybaven přetlakovou kabinou s téměř kapkovitým krytem se zlepšeným výhledem do stran a dozadu.
26. listopadu 1943 byly na letišti Insterburg předvedeny prototypy Me 262 V4 a Me 262 V6 pilotovaný Gerdem Lindnerem Adolfu Hitlerovi. Přítomni byli rovněž [[Hermann Göring]], Adolf Galand a ministr pro zbrojní výrobu [[Albert Speer]]. Na požadavek Führera byly pod trup Me 262 V6 instalovány dva pumové závěsníky umožňující nést po jedné 250 kg pumě. První let upraveného stroje na Blitzbommber se zavěšenými pumami provedl 20. prosince 1943 vrchní inspektor bombardovacího letectva Oberst Dietrich Pelz.
Na přelomu prosince 1943 a ledna [[1944]] byly dokončeny prototypy '''Me 262 V8''' (Werk-Nr.130003, VI+AC) a '''Me 262 V10''' (Werk-Nr.130005, VI+AE). Me 262 V8 byl prvním strojem s instalovanou hlavňovou výzbrojí v přídi, skládající se ze čtyř kanónů MK 108 ráže 30 mm umístěných po dvou nad sebou. Odpalování bylo elektropneumatické a jako zaměřovač sloužil Revi 16 B. Me 262 V10 posloužil ke zkouškám zařízení, které snižovalo síly na řídící páce při letu vysokou rychlostí.
Na '''Me 262 V9''' (Werk-Nr.130004, VI+AD) dokončeném v lednu 1944 bylo testováno rádiové a elektrické vybavení.
Na jaře 1944 byly dohotoveny letouny '''Me 262 V11''' (Werk-Nr.130007, VI+AF) a '''Me 262 V12''' (Werk-Nr.130008, VI+AG), označené rovněž S1 a S2 (jako Serie). Odpovídaly totiž standardním sériovým strojům s úplnou výzbrojí a vybavením. Byly určeny k aerodynamickým zkouškám.
▲
== Bojové nasazení ==
První jednotkou s letouny Schwalbe se stalo na rozkaz Adolfa Gallanda 15. prosince 1943 ustavené Erprobungskommando 262 pod velením Hauptmanna Wernera Thierfeldera. Úkolem zkušebního oddílu byly operační testy Me 262.
Stroje se nasazovaly hlavně proti formacím bombardérů. V souboji s pístovými stíhačkami jako byl Spitfire či [[P-51 Mustang|Mustang]] vycházel Messerschmitt hůře vinou své menší obratnosti a akcelerace.{{Fakt/dne|20100901143210}} Oproti britskému Meteoru Mk.III sice měl vyšší maximální rychlost, a číselně „lépe vypadala“ jeho výzbroj 30mm kanóny oproti čtveřici 20mm kanónů Meteoru (MK 108 ovšem byly, zejména díky nižší úsťové rychlosti střely, vhodné spíše k ničení bombardérů), ovšem výzbroj Meteoru plně postačovala ke spolehlivému zničení jakéhokoli vzdušného cíle (oproti MK 108 měly 20mm kanóny [[Hispano-Suiza HS.404|British-Hispano Mk.V]] významnou přednost ve vyšší úsťové rychlosti střely a vyšší kadenci).{{Fakt/dne|20100901143210}} Z druhé strany ovšem britský stroj byl mnohem obratnější, jak prokázaly cvičné souboje provedené u RAF, kdy Meteor hladce překonával typ Hawker Tempest, a lépe ovladatelný, navíc měl oproti Me 262 výhodu v použití aerodynamických brzd — jenže tyto dva typy se ve vzduchu nikdy neutkaly.
Řádek 147 ⟶ 170:
[[Kategorie:Německá stíhací letadla]]
[[Kategorie:Letadla Messerschmitt|Me 262]]
{{Pracuje se}}
| |||