Branislav Nušić: Porovnání verzí

'''Branislav Nušić''' ([[Srbština|srbsky]]: '''Бранислав Нушић''') ([[20. říjen|20. říjen]] [[1864]] - [[19. leden|19. leden]] [[1938]]) byl [[Srbsko|srbský]] spisovatel, dramatik, esejista, satirik a  zakladatel moderní rétoriky. Pracoval také jako [[novinář]] a  [[diplomat]]. Jeho díla, mezi která patří dramata, romány, básně, ale i  komedie, se zabývala hlavně lidmi a  jejich mnohdy komickými životními zkušenostmi. Jeho komedie, které bavily diváky v  různých městech, vynikly v tehdejší jihoslovanské literární i  divadelní tvorbě a  pronikly i  za hranice státu. Některá jeho díla, například Cesta kolem světa, Dr., nebo Sumnjivo Lice, byla i  zfilmována.

Nušić se narodil v  Bělehradě a  dětství strávil v  [[Smederevo|Smederevu]]. Vojenskou službu v  řadách srbského království strávil ve válce s  Bulharskem, která se odehrála v  roce [[1885]]. Za svoji kontroverzní báseň "Dva„Dva raba"raba“, která byla uveřejněna v  novinách "Dnevni„Dnevni list"list“ byl následně odsouzen ke dvěma letům vězení. Báseň se vysmívala srbskému království, obzvláště pak tehdejší hlavě státu, králi [[Milan Obrenović|Milanu Obrenovićovi]].

V  diplomatických řadách sloužil Nušić od roku 1889. Pracoval na ministerstvu zahraničních věcí, později na konzulátě v  [[Bitola|Bitole]], kde se i  roku 1893 oženil. Na jihu Srbska i  v  Makedonii strávil celkem deset let života. Jeho poslední službou v  této době se stala práce vícekonzula v  [[Priština|Prištině]].

Roku 1900 získal Nušić funkci sekretáře Ministerstva školství, rychle poté se stal i  dramaturgem Národního divadla v  Bělehradě. Roku 1904 pak rovněž působil v  divadle v  [[Novi Sad|Novém Sadě]]. Roku 1905 přesídlil zpět do srbské metropole kde se zabýval novinářstvím, psal pod [[pseudonym]]em Ben Akiba.

Znovu se vrátil k  diplomatické práci v  Bitole roku 1912 jako státní úředník. Roku [[1913]] přispěl k založení divadla ve Skopje. V  tomto městě pak žil ještě do roku [[1915]]; nedlouho po začátku [[První světová válka|první světové války]] odešel do [[Itálie]], [[Švýcarsko|Švýcarska]] a  [[Francie]], kde žil až do konce tohoto konfliktu.

Po válce pracoval na uměleckém oddělení ministerstva školství v  Bělehradě, kde zůstal až do roku 1923. Poté se stal pracovníkem Národního divadla v  Sarajevu, odkud se roku 1927 vrátil do Bělehradu. [[10. únor]]a [[1933]] byl vybrán za řádného člena Srbské královské akademie. Zemřel [[19. leden|19.  ledna]] [[1938]].